8. září

Svátek mají Mariana a Miriam.

1997 – zemřel Vladimír Sommer, český skladatel a pedagog (narodil se 28. února 1921). Jeho kompoziční odkaz je nepočetný, patří nicméně v české hudební kultuře k zásadním položkám. Sommer je podepsán i pod tendenční hudbou, nevyhnul se angažovaným skladbám a tvorbě pro mládežnické soubory, ale pak ve své Vokální symfonii na konci 50. let hodil režimu pomyslnou rukavici. Mimořádně sugestivně, jazykem blízkým klasikům dvacátého století, včetně Prokofjeva a Šostakoviče, vyjádřil sílící deziluzi z vývoje poměrů, z rozporů a zdrcujících faktů, které začaly vycházet najevo. Texty mu posloužili Franz Kafka, Fjodor Michajlovič Dostojevskij a Cesare Pavese. Napsal burcující, nicméně pesimisticky vyznívající symfonické drama, ale ještě víc tísnivou a především skličující meditaci nad životem a smrtí; dílo, ve kterém veřejnost po premiéře uskutečněné v roce 1963 neomylně rozpoznala jednu z nejsilnějších a nejlepších tuzemských poválečných hudebních skladeb… Po studiu houslí a skladby na Pražské konzervatoři se stal jeho učitelem kompozice na AMU Pavel Bořkovec. Absolvoval v roce 1949 houslovým koncertem. Dlouhé roky působil jako profesor hudební teorie na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Napsal několik symfonických a komorních děl, skládal i filmovou hudbu.

1978 – zemřel Pančo Vladigerov, bulharský skladatel a klavírista (narodil se 13. března 1899). Učil se u bulharského hudebního skladatele Dobri Christova, žáka Antonína Dvořáka. Později studoval na Staatliche Akademische Hochschule für Musik v Berlíně, kde ho měl na skladbu rusko-švýcarský skladatel Paul Juon a na klavír Karl Heinrich Barth. Stal se hudebním ředitelem Deutsches Theater, kde úzce spolupracoval se slavným režisérem Maxem Reinhardtem. Roku 1932 se vrátil do Sofie, kde se stal profesorem na hudební akademii a významným pedagogem. Jeho žákem byl například pianista Alexis Weissenberg, kterého vedl od jeho tří let. Pozici národního autora mu zajistila hlavně jeho rapsodie Vardar, někdy zvaná též Bulharská rapsodie. Oceňovaná je i Židovská poema, za kterou získal od bulharské vlády Dimitrovovu cenu, tehdy nejvyšší umělecké ocenění. Napsal i jednu operu a jeden balet. Kombinoval klasickou hudbu s motivy bulharského folklóru. Měl ještě bratra-dvojče, Lubena Vladigerova, který se stal houslistou.

1949 – zemřel Richard Strauss, německý skladatel a dirigent (narodil se 11. června 1864). Proslul hlavně symfonickými básněmi a operami. V roce 1900 se setkal se spisovatelem a básníkem Hugem von Hofmannsthal. Jejich přátelství vyústilo v jeden z nejplodnějších vztahů skladatele a libretisty v celé operní historii. Hofmannsthal napsal libreta pro opery Salome, Elektra, Der Rosenkavalier, Ariadne auf Naxos, Die Frau ohne Schatten, Die ägyptische Helena a Arabella, která byla uvedena až po Hofmannsthalově smrti. Mezi Straussova skvostná orchestrální díla patří Alpská symfonie, Sinfonia domestica, Tak pravil Zarathustra, Enšpíglova šibalství, Don Quijote nebo Život hrdinův. Prvotinu napsal už ve svých šesti letech a od této doby až do smrti skládal skoro nepřetržitě. Z roku 1947 je jeho slavný citát: „Já nemohu být prvotřídní skladatel, jsem však prvotřídní druhořadý skladatel!” V roce 1948 napsal svoji poslední velkou skladbu, Vier letzte Lieder pro soprán a orchestr, údajně pro norskou sopranistku Kirsten Flagstad. Byl i známým dirigentem, působil v Meiningenu, v berlínské Dvorní opeře Pod lipami, věnoval se uvádění skladeb soudobých skladatelů a k tomu účelu založil Berliner Tonkünstler-Orchester. Snažil se také o zlepšení hmotných podmínek hudebníků a o jejich uznání ve společnosti. V roce 1901 se stal předsedou Všeobecného německého hudebního spolku (Allgemeiner deutscher Musikverein). Jeho ostatky byly uloženy na hřbitově v Garmisch-Partenkirchenu, kde měl dům a kde žil.

1948 – zemřel Hynek Kubát, zakladatel a dirigent Kladenské filharmonie, houslista, klavírista, varhaník a pedagog (narodil se 19. srpna 1871). Byl žákem Antonína Dvořáka a otcem hobojisty a profesora Pražské konzervatoře Adolfa Kubáta. Šedesátičlenný amatérský orchestr sestavil v roce 1901 nebo 1902 z kladenských horníků a hutníků, spolupracoval s profesionálními hudebníky, jako byli např. Jaroslav Kocian, Jan Kubelík, Richard Zika, Ema Destinnová, Marta Krásová nebo František Ondříček, a už od počátků se mu dostávalo pozitivní kritiky. Jako dirigent orchestru působil Hynek Kubát 46 let, pak ho vystřídal Karel Václav Vacek a po jeho odchodu v lednu 1954 byla činnost orchestru ukončena. Součástí filharmonie byl i pěvecký odbor, který se v roce 1912 oddělil jako Pěvecký spolek Smetana.

1936 – narodil se Zdeněk Pulec, trombonista a hudební pedagog (zemřel 12. června 2010). Od roku 1958 do roku 2001 působil jako první trombonista Symfonického orchestru Československého (Českého) rozhlasu. Uměl se však se samozřejmostí pohybovat i v jiném hudebním světě – už během studia na AMU hrál v několika předních tanečních orchestrech, od roku 1955 hrál v Klocově swingovém orchestru, odkud v roce 1958 přešel do kapely Karla Krautgartnera. Jeho otec Josef Pulec byl klavírista, saxofonista, klarinetista a houslista, hrál v Ježkově Orchestru Osvobozeného divadla.

1929 – narodil se Christoph von Dohnányi, německý dirigent (zemřel 6. září 2025). Hudbu studoval v Mnichově a na Floridě u svého dědečka, skladatele Ernö von Dohnányiho. První profesionální zkušenosti získal jako asistent dirigenta Georga Soltiho ve Frankfurtu. Už v sedmadvaceti letech se stal nejmladším generálním hudebním ředitelem v Německu, když převzal vedení divadla v Lübecku. Postupně vedl významné hudební instituce v Kasselu, Kolíně nad Rýnem a Frankfurtu, kde si vydobyl pověst inovátora a propagátora současné hudby. Významnou etapu jeho života představovalo působení v Hamburské státní opeře, kde v letech 1977 až 1984 působil jako intendant a šéfdirigent. V roce 1984 stanul v USA na dvě desetiletí v čele Cleveland Orchestra, kerý pod jeho vedením dosáhl světové proslulosti. Vedle toho byl dlouholetým hlavním dirigentem londýnského Philharmonia Orchestra. Podílel se rovněž na speciálních projektech Bostonských symfoniků a Newyorské filharmonie a hostoval v operních divadlech jako Covent Garden, Teatro alla Scala, Metropolitní opera a opery v Berlíně, Vídni, Paříži, Curychu, Chicagu nebo San Franciscu. Často hostoval u Vídeňských filharmoniků a na Salcburském festivalu. Stal se symbolem inspirativního dirigenta, který dokázal spojit tradici s moderním pohledem na hudbu.

1925 – narodil se Jiří Vitula, hudební publicista a novinář (zemřel 17. února 1925), v letech 1950–1991 redaktor deníku Lidová demokracie. Vedle práce hudebního kritika se od jeho založení podílel na organizaci festivalu Pražské jaro, stal se iniciátorem celostátního hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena v Opavě a Hradci nad Moravicí a spolupracoval s Herbertem von Karajanem na přípravách mezinárodního festivalu Osterfestspiele v Salzburgu. Byl spoluautorem filmů s hudební a umělecko-historickou tématikou, napsal několik knih o hudbě, v mezinárodní koprodukci se podílel na natočení 26 dokumentárních uměleckých filmů a spolupracoval na řadě audiovizuálních uměleckých projektů, včetně kinoautomatu na výstavě EXPO 67 v Montrealu. Od roku 1948 byl členem Československé strany lidové.

1899 – zemřel Václav Hugo Zavrtal, skladatel, vojenský kapelník a klarinetista (narodil se 31. srpna 1821). Působil postupně jako klarinetista orchestru opery v Lublani, pěvec – basista v Pešti, klarinetista v orchestru Stavovského divadla v Praze, kapelník vojenské hudby 18. pěšího pluku v Miláně, hudební ředitel a dirigent Teatro del Liceo a profesor Conservatorio Superior de Música del Liceo v Barceloně. Po rakousko-italské válce se stal kapelníkem v italském vojsku, pracoval jako hudební ředitel v Trevisu a v Modeně. V roce 1874 se odstěhoval do Skotska a stal se dirigentem Pollokshields Musical Association a vyučoval hudbě v Helensburghu. Napsal dvě opery a několik skladeb pro dechový orchestr.

1948 – zemřel Hynek Kubát, zakladatel a dirigent Kladenské filharmonie, houslista, klavírista, varhaník a pedagog (narodil se 19. srpna 1871). Byl žákem Antonína Dvořáka a otcem hobojisty a profesora Pražské konzervatoře Adolfa Kubáta. Šedesátičlenný amatérský orchestr sestavil v roce 1901 nebo 1902 z kladenských horníků a hutníků, spolupracoval s profesionálními hudebníky, jako byli např. Jaroslav Kocian, Jan Kubelík, Richard Zika, Ema Destinnová, Marta Krásová nebo František Ondříček, a už od počátků se mu dostávalo pozitivní kritiky. Součástí filharmonie byl i pěvecký odbor, který se v roce 1912 oddělil jako Pěvecký spolek Smetana. Jako dirigent orchestru působil Hynek Kubát 46 let, pak ho vystřídal Karel Václav Vacek a po jeho odchodu v lednu 1954 byla činnost orchestru ukončena.

1841 – narodil se Antonín Dvořák, skladatel, dirigent, houslista, violista, klavírista, varhaník a pedagog (zemřel 1. května 1904). Napsal asi sto dvacet skladeb, z toho devět symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Rekviem, Te Deum), pět koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je Smyčcový kvartet F dur zvaný Americký), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (např. Biblické), sbory, klavírní skladby (první verze Slovanských tanců), deset oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida). Skládat začal v roce 1861, napřed bez většího ohlasu. Až vídeňský hudební kritik Eduard Hanslick ho informoval, že upoutal pozornost skladatele Johannese Brahmse, který ho doporučil berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Dvořák pak pro něj v roce 1878 napsal první řadu svých Slovanských tanců a získal za ni pozitivní kritiku, a to i od Hanslicka. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby v Royal Albert Hall dirigoval Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Na koncert přišlo 12.000 diváků a díky obřímu úspěchu získal silné vazby na anglickou hudební scénu. Následovalo Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze 25. dubna 1892). Na základě těchto úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě. V roce 1892 přišlo pozvání z USA. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku Jeanette Thurberová se ho snažila získat jako ředitele, Dvořák po prvotním váhání nabídku přijal. Americká léta 1892–1895 mu přinesla další pocty a definitivně i světovou proslulost. Během jeho pobytu jej doprovázel česko-americký houslista Josef Jan Kovařík. V jeho rodném domě ve Spillville pak Dvořák napsal několik komorních děl… Místem, kde často pobýval, byla Vysoká u Příbrami, kde složil dvě ze svých nejznámějších oper, Rusalku a Armidu. Stal se profesorem na Pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných skladatelů, např. Vítězslava Nováka, Oskara Nedbala nebo Josefa Suka, a po Antonínu Bennewitzovi se stal jejím ředitelem. K jeho popularitě přispěli svými koncerty ve Vídni Gustav Mahler a Hans Richter, Joseph Joachim a Hans von Bülow zpopularizovali Dvořákovu hudbu v Německu, Joseph Barnby a Alexander Mackenzie v Anglii. Jeho přítel Petr Iljič Čajkovskij ho zas v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě. Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí. Mezi jeho velké záliby patřila železnice a chov holubů. Trpěl agorafobií, která se ke konci života stupňovala. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově. Kriminalistický ústav v Praze na základě rozboru DNA skladatelova vnuka Antonína Dvořáka zjistil, že předkové Dvořáků v mužské linii pocházejí z Kazachstánu nebo Pákistánu. Byl prvním z devíti dětí a měl se stát řezníkem. Ve Zlonicích se ho ve dvanácti ujal místní pedagog a varhaník Antonín Liehmann a učil ho hudební teorii a hře na housle, klavír a varhany. Pak absolvoval Varhanickou školu v Praze. Od roku 1862 hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla, jehož dirigentem se roku 1866 stal Bedřich Smetana. Stal se varhaníkem v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě, začal učit na klavír a vzal si sestru své žačky, do které se zamiloval, ale nebylo to vzájemné. Narodilo se mu 9 dětí, první tři ale záhy zemřely. Dospělosti se dožila až čtvrtá v pořadí Otilie, pozdější manželka Dvořákova žáka, skladatele Josefa Suka. Je možné navštívit Muzeum Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze, památník ve Vysoké u Příbrami nebo rodný dům č.p. 12 v Nelahozevsi. První skladba, která zazněla na Měsíci po přistání amerických kosmonautů, byla Novosvětská symfonie. Po Dvořákovi je pojmenován impaktní kráter na planetě Merkur a planetka 2055. V životopisném filmu v režii Františka Vláčila Koncert na konci léta si Dvořáka zahrál Josef Vinklář. V roce 2018 vznikla pomocí umělé inteligence skladba „From The Future World“ na základě rozepsané skici objevené po více než 100 letech. První ze tří vět nahrál Ivo Kahánek.

1613 – zemřel Carlo Gesualdo, italský šlechtic a skladatel (narodil se 8. března 1566), kníže z Venosy a hrabě z Conzy, komponující madrigaly a duchovní skladby za použití novátorského hudebního jazyka postaveného na pronikavě chromatické polyfonii. Proslul také tím, že zabil svou první manželku a jejího aristokratického milence. Jednou z nejzřetelnějších charakteristik jeho hudby je extravagantní zvýrazňování slov představujících extrémy emocí. Týká se to šesti knih madrigalů, vydaných mezi lety 1594 a 1611, i jeho Tenebrae Responsorií, podobajících se madrigalům, ale zhudebňujících pašijové biblické texty. Jeho hudba patří v renesanční době k nejexperimentálnějším a nejexpresivnějším.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

2022 – na zámku Balmoral ve Skotsku zemřela ve věku 96 let Alžběta II., od roku 1952 královna Spojeného království a zemí Commonwealthu

1968 – na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa se ve Varšavě upálil Polák Ryszard Siwiec

1967 – byla zahájena stavba dálnice Praha-Bratislava

1948 – pohřeb Edvarda Beneše v Praze se stal první veřejnou manifestací odporu vůči komunistické vládě