9. září

Svátek má Daniela.

1995 – zemřel Vladimír Scheufler, etnograf a hudební skladatel (narodil se 17. dubna 1922). Komponoval, ale jeho skladby nebyly často uváděny. Studoval soukromě skladbu u Felixe Petyrka v Lipsku a po návratu do Prahy pokračoval u K. B. Jiráka. Současně navštěvoval lektorské kurzy Metoda Doležila a učil se na klavír u J. Sborníka. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 studoval na FFUK v Praze hudební vědu a národopis. Pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku v Praze, napsal stovky monografií, odborných statí i popularizačních článků, byl členem redakčních rad několika časopisů.

1984 – zemřel Walter Kaufmann, americký hudební vědec, skladatel, pedagog a dirigent narozený v Čechách (narodil se 1. dubna 1907). Studoval na Německé univerzitě v Praze filozofii, hudební vědu, skladbu u Fidelia Finka a v Berlíně na Hochschule für Musik. Pak byl dirigentem v několika menších evropských divadlech a symfonických orchestrech. Kvůli židovskému původu odešel do Indie, kde se stal ředitelem oddělení evropské hudby v All-India Radio v Bombaji. Po válce byl hostujícím dirigentem BBC v Londýně a hudebním asistentem ve filmových studiích J. Arthur Rank films. V roce 1947 se přestěhoval do Kanady, vedl klavírní oddělení konzervatoře v Halifaxu (Maritime Conservatory of Music) a ve Winipegu se stal dirigentem nově vytvořeného Winnipeg Symphony Orchestra a ředitelem jeho smíšeného sboru Winnipeg Philharmonic Choir. Také obnovil činnost Winnipeg Male Voice Choir. V roce 1957 odešel do USA a stal se profesorem muzikologie na University of Indiana v Bloomingtonu. Uchoval si vřelý vztah ke své rodné zemi, což dokazuje např. jeho suita pro velký orchestr Praha, Slovanské tance či Dvě české skici pro housle a klavír. Kromě bohaté skladatelské činnosti je známý hlavně svými pracemi v oblasti asijské hudby, kterou sbíral.

1978 – skladatel Andrzej Panufnik, Brit polského původu, na Mezinárodním varhanním festivalu v Manchesteru uvedl v premiéře svou Symfonii č. 7 „Metasinfonia“; dirigoval BBC Northern Symphony Orchestra, sólistou byl varhaník Geraint Jones. Hudební obsah díla podle autorova vyjádření představuje řetězec meditativních myšlenek a projevů.

1942 – narodil se Ondrej Lenárd, slovenský dirigent. Působil jako jeho šéfdirigent Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu, jako sbormistr, šéfdirigent a ředitel Opery Slovenského národního divadla, šéfdirigent a hudební ředitel Slovenské filharmonie a České republice jako šéfdirigent rozhlasových symfoniků v Praze, které vedl v letech 2011–2018. Získal i mezinárodní uznání, zejména v Japonsku. Od roku 1978 působil u Japan Shinsei Symphony Orchestra v Tokiu a v roce 2000 byl jmenován čestným dirigentem Tokijské filharmonie. Také hostoval v operních domech po celém světě, včetně Vídeňské státní opery, Houston Grand Opera nebo barcelonského Gran Teatre del Liceu. Pořídil víc než tisíc rozhlasových nahrávek a desítky pro hudební vydavatelství, mezi oceňované patří kompletní Čajkovského Louskáček nebo vůbec první světová nahrávka monumentální Gotické symfonie britského skladatele Havergala Briana.

1935 – narodila se Nedda Casei, americká mezzosopranistka (zemřela 20. ledna 2020). Více než dvacet let byla první mezzosopranistkou Metropolitní opery v New Yorku a hostovala také na dalších operních scénách v USA, Kanadě, Evropě (milánská La Scala, neapolské Teatro San Carlo, Salcburk, Vídeň, Barcelona, Brusel, Praha), Japonsku, Austrálii a Jižní Americe. Spolupracovala s významnými dirigenty. Proslula jako interpretka Mozartovy hudby. Za své interpretační umění byla vyznamenána řadou prestižních cen.

1925 – narodila se Soňa Červená, herečka a operní pěvkyně – mezzosopranistka a altistka (zemřela 7. května 2023). Famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Carmen pak zpívala na nejpřednějších světových scénách sto padesát šest krát. Začala v muzikálu Divotvorný hrnec, hrála ve filmu, třeba v komedii Poslední mohykán (1947). Ale rozhodla se pro operu, působila ve Státním divadle v Brně, pak v Berlíně, v Unter den Linden, kde poprvé získala čestný titul „komorní pěvkyně“ (Kammersängerin). Bezvýsledně se ji snažila získat východoněmecká Stasi i československá StB. Emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína 4. ledna 1962. Pak zpívala v operách v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurt nad Mohanemu, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu. Druhý titul „komorní pěvkyně“ jí byl udělen ve Frankfurtu nad Mohanem. Vedle legendární Carmen se proslavila i v rolích verdiovských, wagnerovských, straussovských a janáčkovských, proslula jako Jenůfa, Káťa Kabanová a v cyklu Zápisník zmizelého. Vystoupila i v řadě rolí skladatelů 20. století. Po ukončení operní kariéry působila jako herečka v divadle Thalia v Hamburku. Po návratu do vlasti vystupovala až do své smrti. Mimořádný ohlas měla opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… (2008), kde hrála postavu Milady Horákové, nebo komorní opera Toufar v Divadle Kolowrat(2013). Uplatnila se v činohře Národního divadla, a to v hlavních rolích v inscenacích Roberta Wilsona Věc Makropulos a v Krvavé svatbě (režie SkuTr). V divadle Ungelt vystupovala v letech 2019–2022 v recitálu Zpívá a vypráví Soňa Červená. V roce 2021 nastudovala part svaté Ludmily v oratoriu Jana Zástěry Nádech věčnosti, které mělo premiéru ve Vladislavském sále, a vystoupila i při jeho reprízách v roce 2022 na festivalu Smetanova Litomyšl a v Lateránské bazilice v Římě, part přednesla v devadesáti šesti letech zpaměti, v češtině i v italštině. Získala řadu prestižních ocenění, od Nadace Život umělce cenu SENIOR PRIX za uměleckou činnost, Cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia, medaili Artis Bohemiae Amicis, státní medaili Za zásluhy. Byla po ní pojmenována planetka objevená českou astronomkou Lenkou Kotkovou a Filharmonie v Hradci Králové po ní pojmenovala svůj sál. Je pohřbena v rodinné hrobce na hřbitově v Hradci Králové – Pouchov. Její osud byl pohnutý. Byla dcerou českého spisovatele a kabaretiéra Jiřího Červeného, pravnučkou královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného a královéhradeckého malíře a fotografa Adolfa Russe. Za války byli oba její rodiče vězněni v koncentračních táborech, zůstala tak sama v jejich bytě, který zabralo gestapo a znásilňoval ji tam německý nájemník. V letech 1945 až 1948 byla šťastně vdaná za Františka Slabého, majitele továrny na výrobu čokolády. V roce 1948 ale byla jeho továrna znárodněna a on se po nátlaku StB rozhodl pro emigraci, ke které se Soňa Červená kvůli matce a smlouvám v divadle nepřipojila. V jejím pražském bytě byl vybudován archiv StB. V listopadu 1948 zatkla StB matku Soni Červené, byla převezena na Pankrác, kde za nejasných okolností zemřela. V roce 1951 se sblížila se spisovatelem, nakladatelem a knihkupcem Jaroslavem Podroužkem, jeho zdraví už ale bylo podlomeno poté, co bylo jeho nakladatelství PAX znárodněno a v důsledku dlouhé vyšetřovací vazby, vztah také trval jen tři roky do jeho smrti.

1921 – narodil se Dalibor Brázda, česko-švýcarský skladatel, dirigent, kapelník a aranžér (zemřel 17. srpna 2005). Začal současně v Českém komorním orchestru a v orchestru Národního divadla jako fagotista, později hrál v České filharmonii a v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. Jako student Rafaela Kubelíka začal brzy i svoji dirigentskou kariéru v Hudebním divadle v Karlíně, kde působil 20 let. Založil Orchestr Dalibora Brázdy, později známý jako Kouzelné smyčce Dalibora Brázdy, které vyhledávali přednízástupci pop-music, Karel Gott a další. V roce 1969 emigroval do Švýcarska.

1890 – narodil se Vilém Zítek, operní pěvec – basista (zemřel 11. srpna 1956). Patřil k nejvýznamnějším basistům Národního divadla v Praze, kde byl členem v letech 1912–1925 a 1931–1947. Mezi jeho nejslavnější role patřil Vodník v Dvořákově opeře Rusalka, Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě, hrabě Vilém z Harasova v Dvořákově Jakobínu, Mefisto v Gounodově opeře Faust a Markétka, Janek v Blodkově opeře V studni nebo Kníže Gremin v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. V roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Je pohřbený na Slavíně Vyšehradského hřbitova.

1889 – zemřel František Václav Karlík, kantor a skladatel (narodil se 23. května 1811). Napsal tři desítky chrámových skladeb, jejich rukopisy jsou uloženy v rokycanském muzeu. Sestavil a vydal Zpěvník pro kostel a školu, který se v 19. století stal na školách velmi oblíbeným. Tiskem také vyšly jeho Dvě čtyřhlasé dvojité fugy a velmi populární byly jeho mužské sbory. Studoval v Praze na učitelském ústavu a na technice, vedle toho absolvoval varhanickou školu. Učil na školách v Horažďovicích, v Plané nad Lužnicí a na Hlavní škole v Rokycanech. Tam založil a řídil pěvecký spolek Záboj, byl varhaníkem a vedl chrámový sbor.

1861 – narodil se Felicián Jozef Môcik, slovenský řeholník, sbormistr a varhaník a amatérský malíř (zemřel 18. srpna 1917), v prešpurském františkánském klášteře jeden z prvních učitelů skladatele Franze Schmidta. V Prešpurku (Bratislavě) také založil a vedl chlapecký sbor. Zemřel na následky zranění, které mu způsobil varhanář Anton Schönhofer starší, se kterým měl dlouholeté odborné spory.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1908 – v českých zemích byla oficiálně použita daktyloskopie a zároveň zrušena starší metoda antropometrie, která spočívala v proměřování jednotlivých částí těla