Šéfdirigent Dennis Russell Davies, jeden ze tří dirigentů na světě, kteří natočili a vydali komplet sto sedmi Haydnových symfonií, si počínaje uplynulou sezonou předsevzal průběžně provést se „svou“ Filharmonií Brno celý cyklus pařížských symfonií. Po Symfonii č. 83 se tedy aktuálně lze těšit na Symfonii č. 87. Koncerty v brněnském Besedním domě 30. a 31. ledna však skýtají také Klavírní koncert Es dur Antonína Rejchy se sólistou Janem Bartošem a Straussovy Metamorfózy, studii pro třiadvacet sólových smyčcových nástrojů, která dala název pořadu.

Joseph Haydn tvořil po většinu svého života v závislém postavení služebníka na panstvích Esterházyů a jeho kontakt se světem byl spíše vzácný. Stoupající zájem o jeho skladby ze strany návštěvníků esterházyovských rezidencí však vedl k tomu, že Haydnova hudba se souhlasem knížete začala být provozována a publikována i ve Vídni a poté – díky navázání užších vztahů mezi Vídní a Paříží prostřednictvím sňatku rakouské princezny Marie Antoinetty s francouzským králem Ludvíkem XVI. – i v Paříži. V roce 1784 u Haydna objednal pařížský šlechtic Claude-François-Marie Rigoley, comte d‘Ogny, šest symfonií pro svou koncertní společnost Le Concert de la Loge Olympique. Vznikl tak cyklus tzv. pařížských symfonií č. 82–87, které představují první vrchol Haydnovy tvorby a spolu s posledními symfoniemi Mozartovými i dovršení vývoje žánru po stránce formální, kompoziční i hudebně obsahové. Na koncertech v Brně zazní Symfonie č. 87 A dur, Hob. I:87.

Beethovenův současník a solitér Antonín Rejcha, prahnoucí po umělecké i osobní svobodě, proslul jako teoretik, pedagog a tvůrce dechových kvintetů a dlouho byl takto vnímán, čímž se upozaďovalo mnoho dalšího, co jeho tvorba nabízí. Narodil se v Praze, studoval v Německu (tam se také spřátelil s Beethovenem), působil ve Vídni, nakonec se usadil v Paříži, kde roku 1836 zemřel. Filharmonie Brno se v posledních letech snaží Rejchovu hudbu pravidelně oživovat na koncertním pódiu i na nahrávkách: uvedla rozsáhlé kantáty Lenora a Nový žalm, Symfonii c moll, v obnovených premiérách melodram Odchod Johanky z Arku z vlasti a Příležitostnou kantátu. Za svého vídeňského pobytu Rejcha docházel za svým skladatelským vzorem Josephem Haydnem, tehdy již více než sedmdesátiletým. „Zakrátko jsme se stali dobrými přáteli a později se jeho dveře otevíraly téměř jen tomu, koho jsem mu představil,“ je možné číst v Rejchově autobiografii. Ve Vídni také vznikl Klavírní koncert Es dur, který nese výrazný haydnovský otisk, ovšemže s přesahem do ohlašujícího se romantismu.

Ze zdravotních důvodů na koncertech Filharmonie Brno 30. a 31. ledna nevystoupí původně ohlášený sólista Ivan Ilić. Podařilo se však zajistit plnohodnotnou náhradu, českého klavíristu Jana Bartoše, který je navíc jedním z mála současných interpretů (ne-li vedle Ivana Iliće jediným), kteří mají Klavírní koncert Es dur Antonína Rejchy ve svém repertoáru. Díky tomu šlo zachovat původní program, který řídí šéfdirigent Dennis Russell Davies.

Straussovy Metamorfózy, jedno z posledních velkých děl Richarda Strausse a poslední které zazní během brněnských koncertů v konci ledna, vzniklo krátce před koncem druhé světové války jako žalozpěv, do kterého významný představitel pozdního romantismu vložil nejen své zdrcení ze ztráty nenahraditelných kulturních hodnot, ale i víru v krásu našeho světa, přiznání dokonalosti a vykoupení – „odlesk celého mého uplynulého života“, řečeno jeho slovy. V silné výpovědi osmdesátiletého skladatele se tak ozývají citáty nebo ohlasy hudby Beethovenovy, Wagnerovy či samotného Strausse.

Foto: Marek Olbrzymek, Jan Prokopius