Robert Kružík, šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno a zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, se stal laureátem prestižní Ceny sira Charlese Mackerrase pro mladé české dirigenty. Ocenění, které Nadace Leoše Janáčka uděluje jednou za deset let, mu bylo předáno v neděli 12. října na zahajovacím koncertu festivalu Moravský podzim v brněnském Janáčkově divadle, a to za účasti Catherine Mackerras, dcery sira Charlese.

Cena sira Charlese Mackerrase udělovaná jednou za desetiletí vybranému mladému českému dirigentovi odkazuje na jednoho z nejvýznamnějších propagátorů české hudby ve světě a řadí se k nejprestižnějším tuzemským hudebním poctám. Letos ji získal pětatřicetiletý Robert Kružík, dirigent, který si během posledních let vybudoval pozoruhodně vyzrálý umělecký profil. Patří do něj i hluboký vztah k odkazu Leoše Janáčka, skladatele, s jehož jménem je ocenění symbolicky propojeno nejen osobností svého patrona, ale i prostřednictvím Nadace Leoše Janáčka, která je uděluje.

O ceně letos rozhodlo odborné konsorcium složené z výrazných osobností české i britské hudební scény, a to dirigenta Jakuba Hrůši (hudebního ředitele Královské opery v Londýně a šéfdirigenta Bamberských symfoniků), generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka, muzikologa a publicisty Nigela Simeoneho, který byl spolupracovníkem sira Charlese, dramaturga festivalu Pražské jaro Josefa Třeštíka, janáčkovského muzikologa Jiřího Zahrádky či ředitele Janáčkovy filharmonie Ostrava Jana Žemly. Svou dosavadní činností Robert Kružík podle konsorcia prokázal upřímné zaujetí pro Janáčkovu hudbu a jeho působení na postu šéfdirigenta Janáčkovy opery brněnského Národního divadla je příslibem komplexní interpretace všech oper Janáčka.

Cena, jež byla dosud udělena pouze jednou, a to v roce 2015 Jakubu Hrůšovi, nese jméno sira Charlese Mackerrase (1925–2010), britského dirigenta s australskými kořeny, který po celý život neúnavně šířil českou hudbu v zahraničí a svým nahrávkám děl Janáčka, Dvořáka či Martinů vtiskl nezaměnitelnou autenticitu. Mackerras, žák Václava Talicha, ve své době prorazil cestu české hudbě na světová pódia a sám kdysi poznamenal, že ‚jestli se na mě bude vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi‘. Právě jeho stému výročí narození je zasvěcen letošní ročník festivalu Moravský podzim, na půdě jehož zahajovacího koncertu bylo ocenění uděleno.

Charlese Mackerrase sice Kružík vzhledem ke svému věku nestihl vidět dirigovat na koncertě naživo, byl jen – coby dítě brněnských profesionálních hudebníků – přítomen kdysi na jeho zkoušce; ale jako umělec i jako protagonista skvělých nahrávek je Mackerras od let studií jedním z jeho vzorů.

Robert Kružík, s nímž portál KlasikaPlus.cz nedávno uveřejnil rozhovor, je rodákem z Brna a vedle dirigování se věnuje i hře na violoncello. Komorní a orchestrální tvorbou Leoše Janáčka se zabýval jako violoncellista, tedy jako sólista i kvartetní hráč nebo člen smyčcového orchestru; tu operní teď často diriguje v Janáčkově divadle. Podrobněji to popisuje v rubrice AudioPlus.

Od svých pětadvaceti let spolupracuje s Janáčkovou operou v Brně a v letošním roce se ujal místa jejího šéfdirigenta. Od sezony 2018/19 je stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno a od sezóny 2021/22 působí jako šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. V květnu 2020 debutoval na Pražském jaru se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Janáčkovou Suitou pro smyčce a v březnu 2023 s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu. Je rovněž laureátem Ceny Jiřího Bělohlávka 2020 pro umělce do třiceti let. Od stejného roku předává jako pedagog JAMU své zkušenosti nové generaci.

Repertoárově prokazuje Kružík široký záběr s dominancí hudby devatenáctého a dvacátého století. Intenzivně se věnuje české hudbě, primárně Leoši Janáčkovi, ale také tvorbě Bohuslava Martinů, Josefa Suka, Miloslava Kabeláče či Miloslava Ištvana. V posledních pěti letech Kružík z odkazu Leoše Janáčka nastudoval celou řadu děl. V roce 2000 to byla zmíněná Suita pro smyčce pro Pražské jaro s pražskými rozhlasovými symfoniky, ale také Žárlivost, Putování dušičky nebo Lašské tance, které uvedl na mimořádném koncertu festivalu Janáček Brno na scéně Janáčkovy opery. O rok později Kružík vedl Filharmonii Brno v Adagiu pro smyčce, zapojil se jako dirigent do projektu Z mrtvého domu / Glagolská mše, který v Janáčkově opeře nastudoval tandem Hrůša a Heřman, a také nastudoval Glagolskou mši s orchestrem Sinfonia Varsovia a vokálním tělesem Chór Filharmonii Narodowej pro IV Międzynarodowy Festiwal Muzyki Europy Środkowo-Wschodniej. Pro polská tělesa se jednalo o první setkání s dílem v jejich dosavadní historii.

V roce 2023 Kružík Glagolskou uvedl na Svatováclavském hudebním festivalu s Janáčkovou filharmonií Ostrava a Českým filharmonickým sborem Brno, se zlínskou filharmonií nastudoval Tarase Bulbu a v projektu Janáček na start řídil orchestr Janáčkovy opery ve výběru scén ze čtyř autorových oper. V loňském roce nabídl na Dvořákově Praze svůj pohled na Janáčkovu kantátu Amarus spolu s brněnskými filharmoniky a Českým filharmonickým sborem. Na festivalu Janáček Brno uvedl Putování dušičky a v sezóně se opakovaně ujal dirigování Příhod lišky Bystroušky na scéně Janáčkova divadla. V letošním roce se s Janáčkovými díly (Lašské tance a suita z opery Příhody lišky Bystroušky) provedeným Filharmonií Brno Kružík prezentoval v Katowicích, Sinfoniettu provedl se zlínským tělesem v rámci festivalu Harmonia Moraviae a 28. října a 18. listopadu se chopí taktovky v inscenaci Janáčkovy Její pastorkyně, kterou v Brně dříve nastudoval Marko Ivanović.

Nadace Leoše Janáčka chce prostřednictvím Ceny sira Charlese Mackerrase podpořit nejen výjimečné mladé dirigenty, ale i živou kontinuitu české hudební tradice. A právě osobnost Roberta Kružíka tuto ideu naplňuje v plném rozsahu, propojuje hluboké porozumění janáčkovskému stylu s otevřeností vůči současnému interpretačnímu myšlení.

foto: archiv