Pražský cyklus Příběh kláves, umění a krásných nauk v nové sezóně pokračuje v prostorách vinohradské Galerie Fotorenesance. Pořadatelka a klávesistka Alena Hönigová nabízí setkání s hudbou českých skladatelů, kteří v osmnáctém a devatenáctém století působili v cizině. Třetí díl cyklu aktuální sezony se uskuteční 16. ledna. Téma diváky zavede na pařížskou scénu za hudbou Jana Ladislava Dusíka, Hélène de Montgeroult a Julie Candeille.

Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži (Conservatoire national supérieur de musique¨et de danse de Paris) byla založena roku 1795. V Paříži existoval institut pro výuku hudby již dříve, ale byl určen nejdříve jen zpěvákům. (École Royale de Chant byla založena roku 1669 Ludvíkem XIV. a obnovená roku 1784 skladatelem François-Josephem Gossecem.) Pozdější Institut national de musique měl vychovávat také hudebníky Národní gardy, ustavenými během Velké francouzské revoluce v roce 1789. Pařížská konzervatoř je na rozdíl od českého obdobně zvaného učiliště vysokou školou. V 19. století se stala jednou z nejprestižnější škol tohoto typu v Evropě. Na tamním klavírním oddělení se vyučovalo podle klavírních škol, jejichž spoluautoři byli dva čeští klavíristé Ludvík Lachnith (jehož sonáta loni zahajovala řadu Příběh kláves, umění a krásných nauk) a později Jan Ladislav Dusík. Oba byli spřízněni s královskými kruhy a v době jejich nemilosti jejich jména vymizela z titulních stránek učebnic. Jan Ladislav Dusík se proti tomu ostře ohradil, když svou školu později znovu vydal v Německu u vydavatelství Breitkopf & Härtel a jeho rozhořčený článek zveřejnily lipské noviny Allgemeine musikalische Zeitung. Lachnithovo jméno na dlouho upadlo v zapomnění. V roce 1818 zde byl jmenován profesorem kontrapunktu a fugy Antonín Rejcha, který zde pro své žáky sepsal řadu teoretických a pedagogických děl. První profesorkou klavíru zde byla roku 1795 jmenována jednatřicetiletá Hélène de Montgeroult.

Zatímco Dusíkovi a Montgeroult revoluce zkomplikovala život, Julie Candeille ji vítala. Působila v té době v Comédie-Française jako herečka a měla za sebou už řadu hvězdných pódiových vystoupení. Pocházela z hudebnické rodiny, její tatínek byl skladatel, herec a sborový zpěvák v opeře, později divadelní ředitel ve městě Moulins. Svou dceru naučil zpívat a hrát na cembalo a Julie vystupovala již jako dítě v řadě komorních orchestrů. V sedmi letech hrála jako zázračné dítě před králem a na koncertě vystoupila také s Mozartem. Ve třinácti letech veřejně vystupovala jako zpěvačka, cembalistka a harfistka a její kariéře bezpochyby přispěly i konexe ze zednářské lože, kam byla o rok později přijata: V roce 1782 zpívala hlavní roli v Gluckově Ifigenii v Aulidě, roku 1783 hrála jako sólistka na fortepiano ve slavných Concert Spirituel a o rok později, v sedmnácti letech, představila publiku svůj vlatní klavírní koncert. Jejím životní úspěchem bylo uvedení tříaktové komedie Catherine, ou La belle fermière v Théâtre-Français, Candeille pro ni napsala hudbu i libreto a ztvárnila hlavní roli. Opera byla poprvé uvedena během procesu s Ludvíkem XVI. a v následujících pětatřiceti letech se dočkala více než sto padesáti repríz a mezinárodního uznání, což podnítilo četná vydání úprav s doprovodem harfy nebo klavíru. Partitura opery (ani jejích dalších hudebních komedií) se však nedochovala.

Alena Hönigová vystudovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze u Giedrė Lukšaitė-Mrázkové, Zuzany Růžičkové a generálbas u Václava Lukse. V letech 1999–2004 pokračovala ve studiu cembala a fortepiana na Schole Cantorum Basiliensis u Andrea Marcona a Edoarda Torbianelliho. Svoje studium zakončila sólovým diplomem a hudebně vědeckým pojednání a nahrávkou věnovanou sbírce Haschirim ascher lischl’lomo od Salomona Rossiho, jehož hudbu později nahrála se souborem Muscadin a izraelským vokálním ansámblem Profeti Della Quinta. Hönigová se specializuje na premiérové nahrávky hudby 17.–19. století v duchu historicky poučené interpretace. Roku 2011 založila vydavatelství staré hudby Koramant Records (Basilej, CH). Od té doby publikovala řadu CD, jejichž zveřejnění předchází rozsáhlý výzkum (F. T. Fröhlich, J. L. Dusík, N. Jommelli, J. J. Rösler). Alena Hönigová je autorkou řady vysílání pro Český Rozhlas Vltava o barokní hudbě a hudebnících Lobkovické kapely. Hudební nahrávky zveřejnila u vydavatelství Koramant Records, Schweizer Radio, Český Rozhlas, Edition du Nopal (FR), Pan Classics (CH) nebo Ars Musici (DE). Nedávná je její nahrávka a edice Röslerových písní s českými překlady ve spolupráci s básníkem a spisovatelem Petrem Koudelkou.

Foto: archiv KlasikyPlus.cz, ilustrační - Wikipedia / François-Jacques Delannoy / volné dílo