„Pozvání Fedora Rudina a Julie Turnovsky se stalo magnetem celého večera.“

„Těžko by si posluchač mohl představit poctivější přístup k nastudování Ysaÿeho sonáty pro dvoje housle.“

„Následně se v budovách Konzervatoře Plzeň konaly současně mistrovské kurzy obou umělců.“

Emeritní první fagotista Vídeňských filharmoniků Štěpán Turnovský přijal pozvání festivalu Smetanovské dny a přijel do Plzně. Jeho otec Martin Turnovský zde totiž na počátku šedesátých let působil jako šéfdirigent rozhlasového orchestru, dnešní Plzeňské filharmonie; roku 1968 rodina emigrovala. Plzeňský koncert 18. března ozdobila přítomnost dalších členů rodiny a také virtuosa Fedora Rudina.

Otec Štěpána Turnovského, dirigent Martin Turnovský (1928–2021) doma na své působení v Plzni rád vzpomínal. V japonském Takasaki, kde jako dirigent také působil, se díky iniciativě Štěpána Turnovského uskutečnil v roce 2024 vzpomínkový koncert na jeho počest. A bylo dobře, že podobný projekt se uskutečnil nyní i v Plzni.

Fagotista, který nyní působí jako univerzitní profesor na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, si přizval na večer, který byl nazván Štěpán Turnovský & hosté svoji ženu, spolehlivou pianistku Shoko, svoji dceru, vynikající houslistku a violistku Julii, a dalšího, mimořádného houslistu Fedora Rudina, také pedagogicky působícího na zmíněné univerzitě. Právě pozvání těchto dvou houslistů se stalo magnetem celého večera. A to nejen díky jejich interpretačnímu mistrovství, ale i z hlediska dramaturgie koncertu, neboť dvěma houslím patřila celá druhá polovina večera.

Na úvod zařadili hosté z Vídně Divertimento Es dur, K. 563 Wolfganga Amadea Mozarta. Dle detailně zpracovaných programových poznámek Terezy Růžičkové se jedná o poslední divertimento, které napsal. Autorem zamýšlené nástrojové obsazení jsou housle, viola a violoncello. Violoncellového partu se ujal fagotista Štěpán Turnovský. Zde lze jen poznamenat, že přestože má fagot stejně jako violoncello nádhernou barvu tónu, nemá třeba takovou možnost tón nasadit z pianissima a tón vibrovat. Štěpán Turnovský svůj part zvládl opravdu brilantně, třeba naprosto fantastickým způsobem převzal štafetu dvaatřicetin po houslistovi v poslední variaci čtvrté věty Andante. Ve fagotu občas ne zcela zřetelně a s lehkostí vyzněly melodické ozdoby, ale jako celek znělo Divertimento zvukově vyváženě, hráči přirozeně přebírali nosné myšlenky, všichni hráli velmi plasticky. Zvuk Stradivariho houslí Fedora Rudina zářil nad ostatními hlasy, zvuk violy Julii Turnovské byl pregnantní. Osobně mne velmi zaujalo mírně „vídeňsky“ pojaté trio v Menuetu II. Rovněž inspirativní bylo podání šesté části Allegro, kdy při posledním uvedení tématu hráč prvních houslí Mozartovu linku decentně přizdobil a pro zesílení zvuku v jednom místě přidal k hlasu oktávy. Pouze v jediném místě, a to na začátku provedení v první větě Allegro, byla slyšet určitá, ale již neopakující se intonační nejistota souboru. Hráči se přiklonili k interpretaci díla bez repetic, ty zachovali pouze v menuetech. Přesto dílo naplnilo celou první polovinu večera.

Po přestávce následovala dvě díla věnovaná houslistům. A zde byl dle mého vrchol celého programu. Julia Turnovsky odložila violu, vzala do rukou housle a spolu se svým partnerem Fedorem Rudinem za spolupráce klavíristky skvělým způsobem interpretovali Sonatinu pro dvoje housle a klavír, H. 198 Bohuslava Martinů. Spolehlivým partnerem jim byla u klavíru Shoko Turnovsky. Ta se sice nepouštěla do příliš slabých dynamik, ale ve svém věku ovládala nástroj obdivuhodným způsobem. Svým hravým způsobem zaujala zvláště interpretace čtvrté věty Poco allegro.

Posledním číslem na programu byla Sonáta pro dvoje housle a moll Eugèna Ysaÿe, vydaná po skladatelově smrti; je jeho jedinou sonátou pro dvoje housle. Dílo je díky všudypřítomným dvojhmatům pro hráče nesmírně technicky náročné a přitom skrývá bohatou melodickou invenci a v akordových souzvucích i hutný zvuk. Těžko by si posluchač mohl představit poctivější přístup k nastudování sonáty, než jaký jsme slyšeli v Sále Antonína Dvořáka plzeňského Domu hudby. Oba houslisté spolu maximálně komunikovali, zvuk jejich houslí se vzájemně prolínal v dokonalé souhře. 

Jako přídavek musel zaznít po bouřlivém potlesku ještě Menuet ze Septetu Es dur, op. 20 Ludwiga van Beethovena. Pro housle, violu, klavír a fagot jej upravil Štěpán Turnovský, který se vrátil na pódium i se svojí ženou klavíristkou. Celý večer byl důstojnou vzpomínkou na otce Štěpána Turnovského, dirigenta Martina Turnovského. Plzeňská filharmonie ještě následující den pořádala v Domě hudby besedu s Fedorem Rudinem a Štěpánem Turnovským, jejíž téma bylo jejich bývalé členství v orchestru Vídeňských filharmoniků. Následně se v budovách Konzervatoře Plzeň konaly současně mistrovské kurzy obou umělců.

Foto/ zdroj: Ondřej Pastor / Smetanovské dny