„Na interpretkách bylo znát, že tuto hudbu hrají s chutí a s poučeným vhledem.“

„Cembalo mělo příležitost se předvést v radostném virtuózním sólu.“

„Krásný a pohodový koncert…“

Hudební fakulta JAMU pořádá pravidelně koncerty pro veřejnost, na kterých vystupují studenti, pedagogové i absolventi. Tentokrát se ve středu 15. ledna v aule fakulty při svém docentském koncertu představil Martin Hroch. Je vedoucím katedry varhanní a historické interpretace a jeho specializací je hra na cembalo. Ke spolupráci na koncertu si přizval absolventky JAMU, houslistky Ludmilu Netolickou a Kristýnu Jungovou, violistku Kateřinu Kovaříkovou a Anežku Kavalírovou hrající na violoncello. Společně provedli program autorů, kteří tvořili převážně v 18. století.

Cembalista doc. MgA. BcA. et BcA. Martin Hroch, Ph.D., MBA, LL.M., je ověnčen tituly, přesto je jeho vystupování neokázalé a skromné. Působí velmi vstřícně a mile, čímž si získává přízeň publika už při příchodu na pódium. Ve společnosti krásných mladých dívek se fluidum umocňuje a dámy v publiku dávaly najevo své sympatie i v průběhu koncertu. I výběr repertoáru byl lákavý pro publikum, které si nejprve vyslechlo skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Divertimento D dur (Salcburská symfonie č. 1), KV 136 se odvíjela ve třech větách. Nejprve rázné Allegro, které nastoupilo s nedočkavostí. Na interpretkách bylo znát, že tuto hudbu hrají s chutí a s poučeným vhledem. Přestože hrály na moderní nástroje, zněly měkce a přesvědčivě. Andante zahájily první housle, pokračovalo ve zpěvnosti a vylehčenosti, podpořené sametovou violou. Presto bylo hravé až laškovné, s vylehčeným portamentem si smyčce předávaly téma a laškovaly se zvukem cembala. 

Koncert D dur pro cembalo a orchestr, KV 107 Wolfganga Amadea Mozarta, byl podán opět se smyčcovým kvartetem. Na dotaz, kdo pro uskupení udělal aranže, když je koncert pro orchestr, odpovídal cembalista s úsměvem: „Nebylo potřeba, on to původně takto Mozart napsal, jsou zachovány hlasy, které se v případě, že se sešlo větší uskupení hráčů, pouze zmnožovaly. Je možné, že jsme inovativní a že tento postup přijde zase do módy…“ Zvláštností koncertu je skutečnost, že zde zcela chybí part violy; hrály pouze první a druhé housle a violoncello. 1. Allegro vpadlo s razantním úvodem a housle spolu s barevným violoncellem si průběžně povídaly s cembalem. Jednotlivé sólové vstupy nástrojů prokládalo sólové cembalo, které nešetřilo běhy, trylky a efekty, ani tempovými změnami. 2. Andante zahájily housle v nižší poloze, což spolu s pomalým rytmem vytvořilo až tajuplnou náladu. Melodická linka plynula v odlehčené atmosféře v tempových poryvech s dynamickými finesami a v sólových vstupech klávesového nástroje si interpret hrál s výrazem a efekty. 3. Tempo di Menuetto byla část, kde vůdčí úlohu převzalo právě cembalo. Taneční ráz věty podpořily smyčcové nástroje pizzicato, což napomohlo k navození pocitu italské serenády. 

Ve druhé polovině koncertu jako první zazněl Koncert g moll pro cembalo a orchestr, HWV 289 Georga Friedricha Händela. Bylo ihned znát, že autor byl především dramatik. 1. Larghetto e staccato začalo stylem vyprávění, s uvolněným i dramatizujícím výrazem. V sólových pasážích cembala si interpret užíval běhů a ozdob, kdy mu výrazně pomáhaly první housle. 2. Allegro dalo prostor předvedení virtuozity cembalisty, která vynikla oproti dialogům spolu se smyčci. 3. Adagio zahájilo pomalé a procítěné sólo klávesisty a poslední 4. Andante znělo s lehkostí a smyčce v hravém rytmu podkreslovaly virtuozitu cembala a skladba skončila v pohodové atmosféře. 

Posledním číslem programu byl Koncert C dur pro cembalo a orchestr Giovanniho Paisiella. 1. Allegro zahájily smyčce odlehčeně a hravě a následoval prostor pro hravou exhibici hlavního vystupujícího. Následné převzetí iniciativy smyčci v postupném crescendu vústilo do dramatičtější polohy, která se stala místem pro pevné violoncello spolu s hladkou violou. V závěru klávesový instrument v dramatičtější kadenci strhl smyčce do rozhodného závěru. 2. Andante nastoupilo v tmavším zabarvení smyčců, postupně stoupaly do výšek spolu s projasňujícími se prvními houslemi a předaly cembalu zpěvnou mezihru. Na vzájemné odpovědi navázal návrat úvodní melodie, postupující do klidného závěru. 3. Rondo uvedly všechny nástroje v radostném rytmu, clavicembalo mělo příležitost se předvést v radostném virtuózním sólu a následná taneční část střídala dialog smyčců s klávesami až do efektního konce. 

Publikum odměnilo účinkující nadšeným potleskem a přídavek na sebe nenechal dlouho čekat. Na dobrou noc zahrál cembalista Chaccone Johanna Caspara Fischera – měkce a s nostalgií se sólista rozloučil s publikem. Krásný a pohodový koncert, který měl za úkol zejména předvést umění cembalisty Martina Hrocha, splnil i druhý účel, totiž potěšil publikum a navodil radostnou atmosféru plnou optimismu.

Foto: Jan Trojan, Karla Hofmannová, ilustrační - František Renza