„Koncerty agentury Nachtigall Artists mají vysokou interpretační úroveň.“

„Pěvecký projev Benjamina Bernheima a Sandry Hamaoui byl ideální.“

„Celý večer měl neopakovatelnou francouzskou vůni.“

V pondělí 24. listopadu se v Praze konal operní recitál Benjamina Bernheima, který uspořádala agentura Nachtigall Artists. Spolu s tenoristou vystoupila i sopranistka Sandra Hamaoui, která, na rozdíl od Bernheima, si svou mezinárodní kariéru teprve buduje. A dodejme, že velice úspěšně. Po loňském písňovém recitálu Benjamina Bernheima, také pořádaném agenturou Nachtigall Artists a sestaveném z písní francouzských skladatelů, nyní dostal tento špičkový pěvec prostor, aby se v Praze představil s orchestrem a v operním repertoáru.

I tentokrát Benjamin Bernheim v Praze prokázal, že je ideálním interpretem francouzské hudby. Zpívá ji báječně a vedle samozřejmé pěvecké techniky ukázal i hluboký ponor do interpretace francouzské opery, jejího stylu a v neposlední řadě i výslovnosti francouzského jazyka. Vyrovnanost všech vokálů je u něho samozřejmá, přímo ukázkový je přechod mezi jednotlivými rejstříky, plná forte i znělá piana. Právě proto je zván předními světovými operními domy především jako interpret francouzského operního repertoáru. Myslím, že je důstojným nástupcem tenoristů Alfreda Krause a Nicolaie Geddy. 

O koncertech, pořádaných agenturou Nachtigall Artists, píši již po několikáté a nerad bych se opakoval. Uvědomil jsem si, že všechny koncerty mají jako společného jmenovatele vysokou interpretační úroveň, umožňují v Praze slyšet největší operní hvězdy současnosti, vyprodaný koncertní sál a v neposlední řadě i kvalitně připravenou programovou brožuru. Tyto atributy jsou také charakteristické pro poslední recitál Benjamina Bernheima.

Velice oceňuji dramaturgii koncertu, kterou netvořil nahodilý sled operních árií, ale byl, po vzoru většiny oper, rozdělen do tří dějství: první neslo název Probuzení a touha, druhé Vášeň, pokušení a zoufalství a závěrečné třetí pak Rozloučení, odpuštění a transcendence. Podle těchto mott byl sestaven i výběr jednotlivých árií a duet z francouzských oper.

Jak jsem již v úvodu předeslal, tenorista Bernheim je zkušenější a renomovanější pěvec než francouzsko-americká sopranistka Sandra Hamaoui, která ovšem rozhodně nebyla přívažkem k světovému tenoristovi, ale velice dobře si vedla jak v samostatných áriích, tak v duetech se svým kolegou. Oba pěvce charakterizovala výborná pěvecká technika, oba byli v dobrém slova smyslu „nad věcí“, zpívali patrně repertoár, který již mají dobře zažitý. Jejich pěvecký projev byl vysokou školou operního zpěvu, neváhám užít slovo „dokonalý“. Oba měli suverénní výšky, oba užívali dynamickou škálu v celém rozsahu, přičemž piana i pianissima byla příkladně znělá (na dechu, nemarkýrovaná), výšky byly kulaté a plné a zcela zaplnily vyprodanou Smetanovu síň Obecního domu v Praze, kde se koncert konal.

Sandra Hamaoui se sama představila v árii z Massenetovy opery Manon, které dokázala dát i vtip a patřičnou dávku koketerie, a v árii Isabelly z Meyerbeerova Roberta ďábla. Jen árie Micaëly z Bizetovy Carmen se ukázala pro její koloraturní a subtilní soprán nepříliš vhodnou, což byla ovšem jediná árie jinak velice zdařilého večera, která nesnesla ta nejpřísnější měřítka. Micaëla je psána hodně ve střední poloze, která by měla být hutnější – však tuto roli také zpívají většinou mladodramatické sopranistky, v závěru árie se zdálo, že již pěvkyni docházejí síly. 

Benjamin Bernheim večer otevřel árií Romea z Gounodovy opery Romeo a Julie, představil se také první árií des Grieuxe En fermant les yeux z Massenetovy Manon, kterou zpíval v úžasně znělém pianu, podobně jako velice náročnou árii Nadira z Bizetových Lovců perel. Zazpíval i květinovou árii Dona José La fleur que tu m‘avais jetée z Bizetovy Carmen. Kdo by čekal, že závěrečné b v árii zazpívá v pp, jak je psáno autorem a které umí, což ukázal v jiných áriích, byl zklamán, protože Bernheim b zazpíval ve forte (ostatně není sám), ale krásném, které se jistě líbilo. Bernheim zpíval i závěrečnou árii koncertu, kterou byla árie Werthera Pourquoi me réveiller ze stejnojmenné Massenetovy opery; ta byla důstojnou tečkou za krásným koncertem.

Obě pěvci spolu zpívali (a také hráli, neboť využívali celou přední část pódia Smetanovy síně k velice střízlivému a decentnímu hraní) nejprve duet Leily a Nadira z Bizetovy opery Lovci perel, kdy Bernheim začátek dueta zpíval za scénou (i odtamtud se jeho výborně posazený tenor nesl do celé Smetanovy síně) a duet Antonie a Hoffmanna z Offenbachových Hoffmannových povídek, který uzavřel první část koncertu. Po přestávce se spolu představili ještě v duetu Romea a Julie ze stejnojmenné Gounodovy opery a v přídavku pak v duetu z kostela z Massenetovy opery Manon. Jejich hlasy se spolu krásně pojily, bylo znát, že přípravě koncertu oba umělci věnovali dostatečnou péči, což se projevilo především ve stejném frázování a v dynamické balanci.

Coby doprovodný orchestr opět posloužila Prague Philharmonia, špičkové těleso, u kterého je ladění, souhra i správné frázování samozřejmostí. Bylo dobře, že agentura pro tento francouzský program pozvala i francouzského dirigenta, mladého Nicolase Andrého, který interpretaci vtiskl především to, co je psáno jaksi mezi řádky – onen francouzský esprit a styl, což pro nefrancouzské dirigenty může být těžké k uchopení. Orchestr nejen výborně doprovázel, ale samostatně zahrál i úpravu slavné barkaroly z Offenbachových Hoffmannových povídek a úvod k druhému dějství Massenetovy Manon. I díky dirigentovi Andrému celý večer měl neopakovatelnou francouzskou vůni.

Byl to další úspěch agentury Nachtigall Artists, která pražský koncertní život obohacuje o setkání s uměním renomovaných světových operních pěvců. Už dnes se těšíme na všechny další koncerty této agentury.

Foto: Petr Dyrc