„Sborové těleso rozestoupené do půlkruhu před ikonostasem zpívalo ve vlídně smírném souzvuku, který do mysli publika vstupoval s podivuhodnou bezprostředností.“

„Jako přídavek zazněl vitálně radostný staroslověnský hymnus od Arvo Pärta z roku 1990.“

„Ensemble Hilaris zpíval jemnodechá piana, naplnil vybrané pasáže povzbudivou noblesou uměřené radosti a slynul vyrovnaností hlasových skupin.“

Mezinárodní festival pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos uvedl na svém čtvrtém koncertu letošního ročníku díla estonských skladatelů Arvo Pärta a Cyrilla Kreeka. Na festival zve návštěvníky Spolek Philokallia a navštívený koncert se konal 15. října v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Zpíval Ensemble Hilaris, jehož uměleckým vedoucím je Kryštof Spirit. V souladu s večerní dobou a sporým osvětlením chrámu při produkci stala se hudba soustředným pohroužením do obsahu zpívaného textu.

Komorní vokální soubor Ensemble Hilaris o proměnlivém počtu členů zpívá od února roku 2011 a jeho uměleckým vedoucím je sbormistr a muzikolog Kryštof Spirit. Těžištěm jeho repertoáru je období renesance a baroka, nicméně pouští se směle a prozíravě i do mladších slohů a skladeb současné hudby. A tak soubor přichází na koncertní pódia nejen s klenoty z odkazu velkých mistrů minulosti, jako jsou Orlando di Lasso, Giovanni Antonio Rigatti, Domenico Scarlatti nebo Jan Dismas Zelenka, ale také se skladbami Antonína Tučapského, Jana Nováka, Arvo Pärta či Mortena Lauridsena. A přestože byl Ensemble Hilaris založen jako a cappellový sbor, obohacuje svůj repertoár o hudbu doprovázenou instrumentalisty. Ensemble Hilaris vystupuje na samostatných koncertech i v rámci festivalů. Zpíval v programu hudebních událostí jako jsou Theatrum Kuks, Mezinárodní hudební festival J. C. F. Fischera, Stamicovy slavnosti nebo Haydnovy hudební slavnosti. Účastní se také Nocí kostelů. Opakovaně bývá hostem Mezinárodního hudebního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos. V roce 2015 byl soubor hostem festivalu staré hudby Musica antica v italském Spilimbergu. Pravidelně také pořádá benefiční akce.

Vstupní hudbou večera ve středu 15. října byla část z pravoslavného hymnu Kanon pokajanen (Kajícný kánon) skladatele Arvo Pärta pro čtyřhlasý sbor z roku 1997, který napsal autor na text v církevní slovanštině. Sbormistr Kryštof Spirit si z rozsáhlého sborového díla vybral nejprve Kondák. Následovala skladba s názvem Triodium z roku 1998, kterou uvedla introdukce a uzavřela Códa. Tři ódy se obracejí k Ježíši Kristu, přesvaté Bohorodičce a svatému Mikuláši.

Sborové těleso rozestoupené do půlkruhu před ikonostasem zpívalo ve vlídně slitovném souzvuku, který do mysli publika vstupoval s podivuhodnou bezprostředností. Rozložení hlasových skupin, jejich střídání, jas ženské části souboru, buď osamocený, nebo s podporou hlubokých mužských vokálů, vytvářelo útěšnou vlnu hudby. Průběžný zvukový tok s ústrojnou podporou cézur procházel oblou dynamikou bez expresí, kterou byla nadána snad jen Pärtova skladba Jelení křik. Ta následovala po dvou kusech estonského komponisty první poloviny 20. století jménem Cyrillus Kreek. Nejprve zpíval Ensemble Hilaris zhudebněný žalm 121 s názvem Päeval ei pea päikene sind vaevama (Ve dne tě nezasáhne slunce), jemuž dal ženský sbor povzbudivý zdvih a muži chorální klid. Ve druhé, melodicky klidné skladbě Issand, ma hüühan Su poole, kuule mind! (Hospodine, k tobě volám) využil Kreek žalm 141.

Spirit pak vložil do programu Pärtovo skladbu vycházející z části textu žalmu 8 Drei Hinterkinder aus Fátima (Tři pasáčkové z Fatimy) z roku 2014. Příběh o tom, jak se Panna Maria zjevila třem dětem v portugalské Fátimě, pojal autor jako své tušení radosti malých pastýřů. Ensemble Hilaris tuto představu ztvárnil výstižně a s grácií.

Po Pärtově sboru Jelení křik neboli Svatý Patrik zpíval sbor tři duchovní texty Cyrilla Kreeka. Byly to Önnis on inimene (Blaze muži) na žalm 1, 2 a 3, Kiida, mu hing, Issandat! (Dobrořeč, má duše, Hospodinu) na žalm 104 a Mu jumal, mu jumal (Bože můj! Bože můj!) na žalm 22. V prvním z nich zněly ženské hlasy v radostném Aleluja na pozadí držených tónů mužských hlasů, to vše s umírněnou energií. Sbor Dobrořeč, má duše, Hospodinu měl v interpretaci sboru nádech velebného klidu s blaženým dynamickým vrcholem ve střední části. Třetí sbor Kreekův Bože můj! trpce stížný díky rozčeřené agogice, přesto bez emotivní žalnosti, získal v závěru důstojnou vyrovnanost.

Finálním zpěvem byla Modlitba po kánonu z Kajícného kánonu od Arvo Pärta. Z ženských vokálů se nesla klidná pokora modlitby se zahušťujícím mužským elementem. Ve finale užil sbor přesvědčivě pozvednutou dynamiku ukázněnou do smírného závěru. Jako přídavek zazněl vitálně radostný staroslověnský hymnus Bogoróditse Djévo od Arvo Pärta z roku 1990. Ensemble Hilaris zpíval jemnodechá piana, naplnil vybrané pasáže povzbudivou noblesou uměřené radosti a slynul vyrovnaností hlasových skupin.

Večer duchovní hudby ve skladbách Arvo Pärta a Cyrilla Kreeka měl náležitou interpretační, dramaturgickou a obsahovou kvalitu. A ve smyslu řeči řeckého velvyslance Konstantinose Konstantinoua při zahajovacím koncertu festivalu byl bezesporu hlubokým duchovním zážitkem.      

Foto: Olga Džulajová / Archaion Kallos