„Události sobotního dne Festivalu Jarmily Novotné zahájilo mimořádné zpřístupnění památné hrobky rodiny Daubků, která leží jižně od městyse Liteň.“

„Výše psaná podoba jména Daubek má historické pozadí a je dokladem rytířské tradice rodu, který sídlil sto let na svých državách v Litni.“

„Kühnův smíšený sbor pod vedením sbormistra Jakuba Pikly nastoupil v síle dvaatřiceti osob.“

Letošní třináctý ročník Festivalu Jarmily Novotné na zámku Liteň byl otevřen 14. dubna a uzavře ho Adventní koncert 1. prosince. Čtvrtá akce festivalu se konala 25. května od osmnácti hodin jako koncert k poctě Jarmile Novotné ve Stodole zámeckého areálu.  Účinkovali Kühnův smíšený sbor, pianistka Kateřina Ochmanová a violoncellistka Judita Škodová. Pěvecká sóla měli Helena Mihaľová (soprán), Ondřej Benek (tenor) a Aleš Hendrych (bas). Podtitul koncertu sliboval program Od písně až po operu. Na programu byly skladby od Suka, Dvořáka, Ježka, Raichla, Janáčka, Martinů, Verdiho a Smetany. Téhož dne byla od patnácti hodin zpřístupněna rodinná hrobka Daubkových, kde je slavná česká sopranistka pochována. 

Události sobotního dne Festivalu Jarmily Novotné zahájilo mimořádné zpřístupnění památné hrobky rodiny Daubků, která stojí jižně od městyse Liteň. Přítomné přivítala paní Ivana Leidlová, ředitelka neziskové organizace a ředitelka Festivalu Jarmily Novotné připomenutím třicátého výročí úmrtí Jarmily Novotné, která zesnula v New Yorku a poté byla uložena v rodinné hrobce. Současně citovala dopis syna paní Novotné George Daubka, žijícího v New Yorku, kterým se omlouval z nepřítomnosti na slavnostním setkání v Litni. Poslechnete-li si video z druhého ročníku festivalu uloženého v jeho archivu, uslyšíte, že starý pán se představuje zřetelně a česky jako Jiří Doubek. Výše psaná podoba jména Daubek má historické pozadí a je dokladem rytířské tradice rodu, který sídlil sto let na svých državách v Litni. Součástí akce byla přednáška pana Filipa Wittlicha o historii, architektuře a výzdobě hrobky, jejíž autorem je architekt Antonín Wiehl.

Poté zazněly dvě části z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany – Vltava a Z českých luhů a hájů, které má pan Doubek v oblibě. O hudební doprovod se postarali studenti – hornisté pod vedením Mikuláše Kosky, který je členem České filharmonie. Návštěvníci byli pak také pozváni na podvečerní koncert. V době, která zbývala do koncertu, bylo možné navštívit také místní muzeum, kde je umístěna bohatá expozice o životě Jarmily Novotné.

Koncert zahájila paní Ivana Leidlová a neprodleně citovala přítomným omluvný dopis pana Jiří Doubka v plném znění. Poté předala slovo moderátorce, paní Ditě Hradecké, která ve vybraných okamžicích koncertů doprovodila program erudovanými připomínkami ze života a umělecké činnosti Jarmily Novotné a vybraných skladatelů, jejichž hudbu si pěvkyně oblíbila. Její bravurní projev byl navýsost profesionální, elegantní a přístupný.

Kühnův smíšený sbor pod vedením sbormistra Jakuba Pikly nastoupil v síle dvaatřiceti osob, sedmnáct bylo dam a doprovodilo je patnáct mužských hlasů. Jako první skladbu uvedl sbor Tři zpěvy pro smíšený sbor od Josefa Suka. Akustika stodoly, kde se koncert konal, byla k pěveckému tělesu nečekaně vstřícná, dobře nesla artikulaci a dikci zpěvu. V druhé skladbě programu, byl to výběr z Moravských dvojzpěvů op. 29 a 32 Antonína Dvořáka v úpravě Leoše Janáčka s titulem Šest moravských dvojzpěvů, se ke sboru připojila pianistka Kateřina Ochmanová.

Dita Hradecká pak připomněla, že koncert k výročí úmrtí Jarmily Novotné se koná jak v Roce české hudby, tak v roce jubilea sedmi set let od první zmínky o městysu Liteň a přidala momenty ze života na zámku v době umělců Národního divadla. (Na zámku, kde se scházela vybraná společnost, načrtl akademický malíř František Ženíšek první oponu Národního divadla.) A poté přiblížila zrod Čtyř ženských sborů, které napsal Jaroslav Ježek v Americe. Populární a humorně psaná hudba nezapřela skladatelovu oblibu v moderních tanečních rytmech. Následující cyklus Šesti madrigalů Miroslava Raichla na texty Jiřího Roberta Picka, kompozičně moderní a zároveň přístupný, zpíval sbor s espritem a radostí. Půvabně působila pasáž, v němž byl předepsán zpěv střídavě jen pro ženy a poté pro muže, aby se v závěru celé těleso spojilo v jeden chór v žertovné písni Netopýři, co děláte. 

Dramaturgicky vybraně zapůsobila instrumentální část programu. Pianistka Kateřina Ochmanová a violoncellistka Judita Škodová hráli Pohádku pro violoncello a klavír od Leoše Janáčka a poté Variace na slovenskou lidovou píseň od Bohuslava Martinů. Excelentně a v duchu kompozičního umění obou autorů a vročení skladeb. O Janáčkově Pohádce víme, že prošla několika úpravami v rozmezí let 1910–1923. Martinů psal Variace na slovenskou lidovou píseň v roce 1959, téhož roku zemřel. Pianistka hrála precizně a s přehledem, Škodová využila tónové přednosti svého nástroje v překrásném, bohatě odstíněném zvuku. Obě tvoří velmi vyzrálé duo, které přesvědčilo a svých kvalitách už na absolventském koncertě Judity Škodové v roce 2016. Ostatně už nějaký čas hrají spolu také v souboru Quasi Trio s klarinetistou Davidem Šimečkem.

V závěrečné části programu byly na programu skladby pro sbor a sóla od tří autorů. Na podium přišla pianistka Kateřina Ochmanová. Nejprve to byla píseň Brindisi z opery La traviata od Giuseppa Verdiho, ve které zpívali sóla sopranistka Helena Mihaľová a tenorista Ondřej Benek. Mladistvé světlé hlasy se ve sboru pěkně vyjímaly. V následujícím sboru Květiny bílé po cestě z opery Rusalka Antonína Dvořáka se sólové hlasy začlenily do sboru a v další ukázce z téže Dvořákovy opery, v árii Běda, ubohá Rusalko bledá, vystoupil basista Aleš Hendrych. Zpíval s báječnou výslovností s pěkným sonorním basem, ač stísněn prostorem podia.

Na závěr koncertu zpíval Kühnův smíšený sbor legendární úryvek z opery Prodaná nevěsta Proč bychom se netěšili od Bedřicha Smetany. Slavnostní koncert k připomenutí života a odkazu světově uznávané české sopranistky Jarmily Novotné měl náležitou atmosféru a rozhodně přiměl k zamyšlení. Kdysi hvězda Metropolitní opery, která dokázala dobýt svět a která pro svou vlast mnoho udělala, zůstává stále pro mnohé málo známá.  

Foto: Jan Žirovnický