„Až do poslední chvíle bylo nutné nástroje dolaďovat, a tak Vojtěcha Spurného mohli návštěvníci při práci vyžadující plnou koncentraci zahlédnout již v okamžiku, kdy usedali do kostelních lavic.“ 

„Krebsova skladba rafinovaně propojuje styl vrcholného baroka s rokokovou jemností.“ 

„Na Spurného ničím nespoutanou obsahovou i formální autorskou vynalézavost zareagoval Ondřej Bernovský u druhého nástroje s viditelnou chutí.“

Do programu letošního ročníku festivalu Za poklady Broumovska, který již dvacet let oživuje letní hudební nabídku ve svatostáncích kdysi opomíjeného a přitom krásného koutu Čech, zařadili pořadatelé v sobotu 23. srpna koncert cembalistů Vojtěcha Spurného a Ondřeje Bernovského. Uskutečnil se v Bezděkově nad Metují v kostele sv. Prokopa a už dvacet minut před začátkem hledali návštěvníci jen s obtížemi místo k sezení. 

Barokní dominanta na jednom z nejvyšších míst obce se dvěma mohutnými věžemi, postavená podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera (právě osobnost architekta ji řadí do takzvané broumovské skupiny kostelů, ačkoliv geograficky se Bezděkov nachází již mimo Broumovsko), slouží církevním účelům téměř tři sta let. Je však rovněž přirozeným centrem čilého kulturního dění, koncerty pod jeho vznosnou klenbou s nádhernou rokokovou nástropní freskou se konají po celý rok. Ani nejstarší místní pamětníci by si ale zřejmě nevzpomněli, že by se někdy v jeho prostoru ocitla hned dvě cembala.

Zasedli k nim dva špičkoví interpreti. Vojtěch Spurný je ovšem znám jako maximalista, který se vždy dovede chopit nabídky pořadatelů s patřičnou invencí a pokaždé přijít s něčím neotřelým, a tak ve spolupráci se svým o generaci mladším kolegou Ondřejem Bernovským připravil pořad s názvem Panorama cembalové hudby, jenž se stal předposledním koncertem 20. ročníku festivalu Za poklady Broumovska. Aby to oba hráči neměli jednoduché, zařádilo v den jejich vystoupení počasí. Náchodskem se totiž prohnalo hned několik silných dešťových přeháněk a teploty i vlhkost vzduchu se vyznačovaly extrémním kolísáním. Až do poslední chvíle bylo nutné nástroje dolaďovat, a tak Vojtěcha Spurného mohli návštěvníci při práci vyžadující plnou koncentraci zahlédnout již v okamžiku, kdy usedali do kostelních lavic.

Důmyslně sestavený program nemohl začít jinak než ukázkami z tvorby anglických renesančních autorů. Vždyť Fancy For Two To Play Thomase Tomkinse je vůbec první dochovanou skladbou pro čtyři ruce a jedno cembalo, dílko For Two Virginals Gilese Farnabyho zase představuje nejstarší v archivech objevenou skladbu komponovanou pro dvě cembala. Ještě než zazněly první tóny, seznámil s těmito skutečnostmi Vojtěch Spurný svým nenapodobitelným způsobem publikum a činil tak i před každou z dalších skladeb. Jeho vstupy prozrazovaly, že je zaníceným badatelem i zkušeným pedagogem, který rád předává své poznatky, navíc je obdařen rétorickými a hlasovými schopnostmi tak skvělými, že se dokáže i ve velkém chrámovém prostoru obejít bez mikrofonu. Bezděkovský koncert se tedy pro posluchače stal příležitostí nejen vychutnat si poslech hry na dvě cembala, ale také se ledacos zajímavého o daném oboru dozvědět.

A k vychutnávání a užívání si toho bylo samozřejmě více. Po zmíněné renesanční „pětiminutovce“ anglických virginalistů přišel přesun do barokní Itálie reprezentované tentokrát Bernardem Pasquinim a jeho Sonatou d moll notovanou, jak je u tohoto komponisty obvyklé, pouze v generálním basu. Vojtěch Spurný samozřejmě vysvětlil, oč jde a že je třeba sledovat levou ruku jeho i Ondřeje Bernovského, řídící se předpisem autora, a klidně u obou cembalistů i ty pravé, jež si mohou dělat, co uznají za vhodné. Nu, zkuste to při té ekvilibristice, s níž se oba interpreti pustili do hry, zvládnout… A šanci uslyšet úplně stejné provedení už stejně nikdy mít nebudete, protože každé další bude jiné, byť bude vždy trvat pět minut. 

V té chvíli již bylo zřejmé, že Spurného metoda si publikum plně získala. Nastal čas seznámit se s dalšími nuancemi cembalové hry. Jemné a hbité prsty interpretů vykouzlily nádhernou atmosféru – a také určité zklidnění, i když šlo o barokní tance – prostřednictvím Pieces de Clavecin francouzského autora Gasparda Le Rouxe. Ještě o něco důstojněji zapůsobila Suite a deux Clavecins Georga Friedricha Händela, vycházející ze stejného tanečního základu. Před jejím ztvárněním pohovořil Vojtěch Spurný na téma existujících verzí a upozornil na loutnové rejstříky, jež autor umně využil v části Sarabande. Ani tenhle jeho výklad se v patřičném okamžiku neobešel bez ocenění. „Toho bych si nikdy sama nevšimla,“ poznamenala spontánně a docela nahlas jedna z posluchaček.

Vrcholnou virtuozitu předvedli oba hráči i v nejdelším kousku večera. Stalo se jím Concerto a due Cembali Johanna Ludwiga Krebse, jednoho z posledních Bachových žáků. Skladba rafinovaně propojuje styl vrcholného baroka, použitý v první a třetí větě, s rokokovou jemností uplatněnou v prostřední části. V daném prostředí (barokní kostel a rokoková freska) zcela případné! Zahráno bravurně, sebevědomě i pokorně, s využitím všech možností nástrojů, s respektem k autorovi, době i žánru. Co chtít více? Hra na cembalo pochopitelně může být i lehounká, velejemná a elegantní. Za dokonalou ukázku posloužilo Fandango pro dvě cembala Luigiho Boccheriniho, opojné ve výborném provedení virtuózní hravostí. 

Vojtěch Spurný se v sobotu představil také jako autor. Pro broumovský festival zkomponoval a ve vzorné spolupráci s Ondřejem Bernovským nastudoval Duettina pro dvě cembala. Jde o šest okouzlujících miniatur, invenčně využívajících zavedené postupy (Scarlatti, barokní tanečky, ale i jakési náznaky minimalismu), propojených v působivě vymodelovaný a moderně znějící celek. Nenuceně, šibalsky poněkud nedbale, houpavě, hravě, klidně, svižně – už jen z tempových označení jednotlivých částí může být patrná Spurného ničím nespoutaná obsahová i formální vynalézavost. Jeho mladší kolega na ni u druhého nástroje zareagoval s viditelnou chutí a tuze spokojeni byli i posluchači. Dali to najevo dlouhým potleskem, po němž ještě následovaly dva přídavky.

Foto: Tom Šrejber