„Nikdy nepřijížděl jako lázeňský host. Vždy měl ve městě nějaké setkání, většinou s berlínským nakladatelem Fritzem Simrockem.“ 

„Čtyři věty naplnil blahodárnou životní vřelostí, psalo se po premiéře v červenci 1894.“

„Karlovarský symfonický orchestr vstoupí po prázdninách do 190. sezóny. Novosvětskou symfonii má na programu 14. září.“

Půl tuctu osobních návštěv skladatele a první provedení Novosvětské symfonie na evropském kontinentu před sto třiceti lety, to je základ dvořákovských tradic v Karlových Varech. Jako nejstarší tuzemské těleso je udržuje Karlovarský symfonický orchestr a s ním coby pořadatel renomované soutěže také Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka. Nepřekvapuje, že právě toto lázeňské město bylo navíc i místem odhalení prvního pomníku Antonína Dvořáka na světě. 

Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka měla světovou premiéru v prosinci 1893 v newyorské Carnegie Hall, v druhém roce jeho tříletého pedagogického působení ve Spojených státech. Stala se senzací. V Evropě zazněla poprvé v Londýně 21. června 1894, kde Alexander Mackenzie dirigoval v Queen‘s Hall orchestr London Philharmonic Society. V Praze ji publikum slyšelo poprvé 13. října 1894, a to za autorova řízení a v Národním divadle. Dvořák svou poslední symfonii dirigoval i 4. ledna 1896 v Rudolfinu při prvním koncertním vystoupení nově vzniklé České filharmonie. Na českém území však 9. symfonie „Z Nového světa“ zazněla poprvé v Karlových Varech – 20. července 1894, tedy před sto třiceti lety. Orchestr existující v lázních už od roku 1835 řídil tehdy August Labický, psaný i dnes většinou Labitzky.

Na programu byla ještě Wagnerova Faustovská předehra, Jadassohnova Serenáda D dur a Variace ze Schubertova Kvartetu a moll Smrt a dívka. Novosvětská podle místního tisku „…spojuje nevyčerpatelné bohatství melodií s půvabným, svou jemností na Griega upomínajícím zpracováním. Svému temperamentu, který jej v minulých dílech tu a tam strhl za hranici dobrého vkusu, uložil Dvořák obezřetně míru a čtyři věty naplnil blahodárnou životní vřelostí. Mimořádně je třeba vyzvednout Largo. Sladký spodní slovanský proud, lehký a příležitostní náznak autorovy národnosti, přispívá k originalitě díla.“ Nedlouho poté byla symfonie reprízována, opět s úspěchem. 

Koncert se uskutečnil na okraji města v objektu Poštovního dvorce v údolí říčky Teplé, který od konce 18. století sloužil k přepřahání a ustájení poštovních koní, ale přibyla u něj brzy i výletní restaurace a zahrada s altánky a pergolami, lavičkami a stoly. Caffé Posthof – jedno z nejoblíbenějších výletních, společenských i hudebních míst lázeňského města. V roce 1817 vzniklo v Poštovním dvoře další křídlo, ve kterém byl i Pruský sál, kde v roce 1828 hrál Niccoló Paganini. Dvořákova Novosvětská tam zazněla v rámci pravidelných pátečních koncertů. 

Antonín Dvořák navštívil Karlovy Vary nejméně pětkrát, možná až sedmkrát. Jen účast na prvním uvedení jeho nové symfonie na evropském kontinentu není doložena, pobýval v té době zřejmě na letním bytě na Vysoké u Příbrami. Nikdy však nepřijížděl jako lázeňský host. Vždy měl ve městě nějaké setkání, většinou s berlínským nakladatelem Fritzem Simrockem, případně s vídeňským hudebním kritikem Eduardem Hanslickem a s Johannesem Brahmsem, nebo s přáteli, místními představiteli hudebního života.

Mezi ně patřil především varhaník, chrámový hudebník, sbormistr, klavírista a pedagog Alois Janeček, zakladatel hudební školy a mimo jiné i předseda Karlovarského hudebního spolku. S Dvořákem se seznámil v Praze za svých studií na Varhanické škole. A pak to byli čeští dirigenti a skladatelé Josef Labitzky, houslista a zakladatel karlovarského orchestru, a jeho syn August Labitzky, který dosavadní zaměření na promenádní koncerty a lehčí repertoár rozšířil o díla světových skladatelů vážné hudby.  

Antonín Dvořák přijel do Karlových Varů, které v druhé polovině 19. století prožívaly svůj zlatý věk, poprvé v srpnu 1879 a byl nadšen provedením své Smyčcové serenády E dur. Právě proto dal o patnáct let později souhlas k tomu, aby se evropské premiéry jeho Deváté symfonie ujal právě karlovarský orchestr. V počátcích tomu nicméně předcházela Dvořákova nedůvěra ve schopnosti lázeňského tělesa a ze strany dirigenta naopak nedůvěra v dosud málo známého skladatele… 

V květnu 1881 se uskutečnilo v Karlových Varech významné setkání Dvořáka a Simrocka, který už několik let vydával pražskému autorovi skladby tiskem a významně tak napomohl jeho postupně vznikající světové proslulosti. Přítomen byl jako lázeňský host i Eduard Hanslick. V jeho svědectví zaznívají o Dvořákovi slova „…vzezření zvláště divokého, trochu neotesaný, rozpačitý, pod nízkým čelem plály černé oči… Jeden z nejsilnějších talentů doby.“ Dvořák měl k obchodnímu jednání rukopisy symfonie a klavírních Legend. Hanslick zaznamenal toto: „Obě skladby jsme hráli čtyřručně mnohokrát za sebou a radovali jsme se z jejich svěžesti a myšlenkového bohatství. Dětsky vděčný Dvořák mi tyto Legendy věnoval. Legendy, které patří mezi nejkrásnější klavírní skladby.“

Muzicírovali společně ve třech „u Hanslicka v pensionu Columbus“ i o rok později, kdy Dvořák bydlel se Simrockem v hotelu Goldenes Schild a kdy přivezl mimo jiné sbory V přírodě a kvartet. Není vyloučeno, že se tam Dvořák setkal i s Edvardem Griegem. Později tam se Simrockem jednali o Symfonii d moll a o druhé řadě Slovanských tanců… A orchestr v Karlových Varech často uváděl jeho díla. 

Poslední doložená návštěva Antonína Dvořáka v Karlových Varech se týkala dalšího nového díla – Violoncellového koncertu h moll. V květnu 1895 skladatel přijel, aby o něm jednal se Simrockem a aby mu dílo společně s violoncellistou Hanušem Wihanem přehráli. Dohoda byla úspěšná, skladbu nakladatel odkoupil společně s Te Deum. O rok později vyšla v partituře, hlasech i klavírní úpravě. Karlovarské publikum však tleskalo koncertu poprvé až v roce 1905.

Před více než půlstoletím vznikla v Karlových Varech Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka.  Zpočátku byla určena studentům uměleckých škol, postupně se ale stala uznávanou soutěží mezinárodní. Od roku 2001 je jejím pořadatelem obecně prospěšná společnost Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka se zakladateli Antonínem Dvořákem, vnukem skladatele, pěvcem Petrem Dvorským a dirigentem Liborem Peškem. Kromě hlavních cen získávají účastníci finálových kol i nabídky hostování, které udělují operní scény z České republiky a z Bratislavy i Český rozhlas a festival Pražské jaro. V Roce české hudby 2024 se koná 58. ročník soutěže, a to od 1. do 8. listopadu.

Karlovarský symfonický orchestr vstoupí po prázdninách do 190. sezóny. Novosvětskou symfonii má na programu 14. září, v rámci 66. ročníku Dvořákova karlovarského podzimu.

Karlovy Vary mají vedle kontinentální premiéry Novosvětské symfonie ovšem ještě jeden primát: uprostřed Dvořákových sadů v centru města stojí pomník Antonína Dvořáka. Socha z roku 1974, dílo karlovarského umělce Karla Kuneše mladšího, se stala prvním odhaleným skladatelovým pomníkem, a to nejen na území tehdejšího Československa, ale i na světě. Teprve pak následovaly pomníky v Nelahozevsi v roce 1988, v New Yorku roku 1997, v Praze v roce 2000 a v Příbrami roku 2004.

Foto: Pixabay / Leonhard Niederwimmer, Wikipedia / Ignaz Eigner / volné dílo, Wikipedia / a.n. / volné dílo, Wikipedia / Lubor Ferenc / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/), Wikipedia / Daniel Šebesta / volné dílo, Facebook soutěže