„Debut virtuosky Himari byl mnohem úspěšnější než v případě dirigenta.“

„Himari oslnila publikum pestrou škálou virtuozity.“

„Dirigent ve všech kompozicích hravě a zpěvně interpretoval lyrické pasáže.“

Velký sál berlínské Filharmonie zažil minulý týden úžasný debut mladičké japonské houslové virtuosky Himari, třináctileté studentky Curtisova hudebního institutu ve Filadelfii. Na třech koncertech stanul po jejím boku čtyřiašedesátiletý německý dirigent Sebastian Weigle, který u světoznámého orchestru Berlínských filharmoniků rovněž debutoval. Ovšem jako rychlý záskok za slavného maestra Zubina Mehtu.

Program březnových koncertů Berlínských filharmoniků, jichž se krátce před provedením v německé metropoli zřekl (ze zdravotních důvodů) proslulý Zubin Mehta zůstal i s dirigentem Sebastianem Weiglem ve Velkém sále berlínské Filharmonie bez dramaturgických změn. Romantické skladby Carla Marii von Webera, Franze Schuberta a Henryka Wieniawského zazněly pod taktovkou debutanta velmi temperamentně. Koncert 22. března 2025 ale nebyl vyprodán, navíc po skončení mnozí návštěvníci ihned odcházeli, což se světoznámému německému orchestru příliš často nestává. Debut mladičké virtuosky Himari byl mnohem úspěšnější než debut dirigenta Sebastiana Weigleho.

Současný šéfdirigent tokijského Yomiuri Nippon Symphony Orchestra Sebastian Weigle byl ve své kariéře dlouholetým sólohornistou ve Staatskapelle Berlin. Působil na postech   generálního hudebního ředitele Oper Frankfurt (2008–2023) a Gran Teatre del Liceu v Barceloně (2004–2009). Odborný hudební magazín Opernwelt zvolil Sebastiana Weigleho v roce 2003 Dirigentem roku. Vedle klasické hudby na sebe vícekrát strhl pozornost rovněž pozoruhodným provedením operních děl, například ve spolupráci s Bayreuthským festivalem, Královskou operou Covent Garden v Londýně, Vídeňskou státní operou či Metropolitní operou v New Yorku. Weigleho debut u Berlínských filharmoniků vnímali mnozí návštěvníci koncertu soustředěně a se zaujetím. Ve foyeru koncertního domu se mnohdy k dirigentovu prvnímu přizvání až v pokročilém věku vyjadřovali poněkud vášnivěji.

V ouvertuře Oberon, J. 306 Carla Marii von Webera, která se postupem času stala součástí koncertního raně romantického repertoáru, Weigle flexibilně akcentoval její dramatické proměny. Berlínští filharmonikové předehru k opeře Oberon uvedli koncertně poprvé již 8. května 1897 s dirigentem Arthurem Nikischem. Pod taktovkou Sebastiana Weigleho zazněla velice sugestivně, přičemž bylo zajímavé, jak ve srovnání s dalšími dvěma díly programu, dirigent ve všech kompozicích upřednostnil hravou a instrumentálně zpěvnou interpretaci lyrických pasáží. 

Virtuózní romantický Koncert pro housle a orchestr č. 1 fis moll, op. 14 Henryka Wieniawského považuje mladičká japonská umělkyně Himari za nesmírně obtížný. V Berlíně na zkouškách s orchestrem přiznala, že jí kompozice ve své obtížnosti připomíná náročná díla Niccola Paganiniho. Zářná interpretka, vítězka četných mezinárodních houslových soutěží, která vystoupila již také na Salcburském festivalu, podepsala v březnu exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Decca Classics. Před svým debutem u Berlínských filharmoniků vydala u prestižního labelu své první singlové CD Carmen Fantasy. Z pozice nejmladší studentky Curtisova hudebního institutu ve Filadelfii navštěvuje třídu světově uznávané mentorky Idy Kavafian.

Himari hraje na nástroj zn. „Hamma“ Stradivarius z roku 1717 a používá smyčec zapůjčený ze sbírky Munetsugu. Nástroj jí velkoryse zapůjčil japonský podnikatel Yusaku Maezawa, známý ve světě i ze svého jedenáctidenního pobytu na Mezinárodní vesmírné stanici, na kterou letěl v roce 2021 s posádkou kosmické lodi Sojuz MS-20. Himari je stipendistkou Ezoe Memorial Recruit Foundation.

Koncert pro housle a orchestr č. 1 fis moll, op. 14 Henryka Wieniawského uvedli Berlínští filharmonikové poprvé ve své historii 28. prosince 1905, skladbu tehdy nastudoval dirigent Georg Schumann a partu sólisty se zhostil Alexander Sebald. Nová debutantka u Berlínských filharmoniků Himari se stala současně nejmladší asijskou sólistkou, které se dostalo cti se světoznámým německým orchestrem vystoupit na abonentním koncertě.

Wieniawského koncert přednesla technicky skvěle, se sytými barvami ve středních polohách a se svítivými výškami. Ve tváři s minimálním vyjádřením svých emocí, plně koncentrovaná na výkon propůjčila provedení díla hlubší expresivitu a zvukovou eleganci. V první větě Allegro moderato vyzněly s espritem i kontrasty a ostřejší rytmy a zcela výjimečně i sametově líbezná melodika. Himari oslnila publikum pestrou škálou virtuozity zpestřenou efektními běhy, akordy, dvojitými flažolety i náročnými dvojzvuky v rychlých tempech. Ve druhé větě Preghiera (Larghetto) vtiskla interpretaci lyričnost a širší dynamické rozpětí. Třetí větu Allegro giocoso gradovala s orchestrem ve strhujícím tempu. Nikoliv vášnivě, ani zběsile, ale s příkladnou, vnitřně přehlednou výstavbou klenby melodických a významových linií. Dirigent nechal sólistku velice citlivě dominovat, orchestr vedl spolehlivě s akcentem na zpěvnost a v perfektně kompaktní artikulaci frází.

Publikum ocenilo Himari dlouhými ovacemi, mnozí posluchači jí provolávali i ve stoje „Bravo“. Virtuoska se posluchačům odvděčila krásným přídavkem The Red Violin Caprices for Solo Violin Johna Corigliana. Famózní sólistka v letošním roce vystoupí například s London Philharmonic Orchestra, Pittsburgh Symphony Orchestra či s Orchestre de la Suisse Romande. V nadcházející sezoně plánuje koncertovat i s Chicago Symphony Orchestra. Jejím přáním je nastudovat také vybraná díla Johannesa Brahmse či Ericha Wolfganga Korngolda. 

Koncert vyvrcholil raně romantickou Symfonií č. 8 C dur, D44 „Velkou“ Franze Schuberta, které Sebastian Weigle vtiskl citelného ducha německé tradice, jež ovšem dílu rakouského skladatele ubrala jistou vřelost i typičtější jemnost, provázanou se zpěvností melodií. Monumentální dílo uvedli Berlínští filharmonikové poprvé 5. března 1883 s dirigentem Ernstem Rudorffem, přičemž kompozice dosud patří k oblíbeným skladbám orchestru. Sebastian Weigle vnesl do její interpretace ráznost, tvrdší přístup s jistou až přímou úderností. Nadčasově ovšem vyzněla Schubertova citace Ódy na radost Ludwiga van Beethovena. Z orchestrálních hráčů interpretačně vynikli především koncertní mistr Krzysztof Polonek, klarinetista Wenzel Fuchs, hobojista Albrecht Mayer, fagotista Stefan Schweigert a hornista Yun Zeng.

Foto: Bettina Stöß