„Věhlas basbarytonisty, který neváhá si od opery odskočit například k písním Osvobozeného divadla, je velký a do Znojma se sjelo publikum zdaleka.“

„K prvním nadšencům patří i pěvec Adam Plachetka, který s festivalem spolupracuje již od svých devatenácti let, kdy ho ještě technici považovali za mladého brigádníka. 

„Publikum nadšeně děkovalo umělcům za exkluzivní večer.“

Hudba a vítězství – motto letošního Hudebního festivalu Znojmo našlo uplatnění už při jeho započetí. Dvacátý ročník akce zahájil galakoncertem Adam Plachetka a spolu s Czech Ensemble Baroque tedy byli 10. července prvními gratulanty. Koncert v kostele sv. Mikuláše byl navštíven do posledního přístavku a šlo nejen o velkou hudební, ale i společenskou událost.

Dramaturgie koncertu byla jednoduchá, pěvec představil publiku průřez festivalovými akcemi, ve kterých za uplynulých dvacet let účinkoval. Byla to přehlídka árií z barokních oper, které mělo publikum možnost během uplynulých let slyšet v jeho podání. Samozřejmě, že i pěvec sám od té doby prošel vývojem, který ho postupně přivedl na světové operní scény, vedle například – jen namátkou – Londýna, Mnichova, Soulu, Chicaga či Salcburku, zpíval zejména ve Vídeňské státní opeře či v newyorské Metropolitní. Věhlas basbarytonisty, který neváhá si od opery odskočit například k písním Osvobozeného divadla, je velký a do Znojma se sjelo publikum zdaleka. Atmosféra v kostele byla stejně hustá jako předbouřkové dusno venku a naplněná velkým očekáváním. 

Orchestr Czech Ensemble Baroque řídil zakladatel a dirigent souboru Roman Válek a od počátku dal interpretaci dynamičnost a napětí. V drtivé většině zněly árie z oper a oratorií Georga Friedricha Händela, které psal pro londýnskou operu a které překypují hrdinstvím, odvahou, dramatičností a úderností.

Nejprve však vystoupil prezident festivalu Jiří Ludvík s lehkou nostalgií, kdy děkoval těm, kteří festival s nadšením zakládali a s úsilím, překonávajícím nastalé problémy, dodnes udrželi. Zdůraznil s úsměvem, že k prvním nadšencům patří i pěvec Adam Plachetka, který spolupracuje s festivalem již od svých devatenácti let, kdy ho ještě technici považovali za mladého brigádníka. Pěvec se za uplynulých dvacet let natolik sblížil s festivalem, že se ve Znojmě naturalizoval a je považován za místní celebritu.

Orchestr zahájil nejprve předehrou k Händelově opeře Acis a Galatea, s utajovaným napětím a vylehčením, hoboj Rastislava Kozoně perlil a spoluhrající dřevěné nástroje oplývaly něhou. Následovala první árie – z téhož díla, žárlivá árie obra Polyféma I rage – O ruddier than the Cherry, role, kterou zpíval na festivalu ve Znojmě jako mladý adept opery, před dvaceti léty. Tentokrát samozřejmě o poznání vyzráleji jak hlasově, tak výrazově. Kontrapunktická árie je s doprovodem nejen orchestru, ale také sólové sopraninové flétny, které se virtuózně zhostila Michaela Koudelková. Jediným autorem, který dostal tu čest být mezi díly G. F. Händela, byl Antonio Caldara a jeho Harmonie planet. Oslavná serenata pro Karla VI. a jeho ženu Alžbětu Kristýnu byla poprvé provedena pro královský pár ve Znojmě roku 1723 a díky festivalu ji zde uvedl Czech Ensemble Baroque znovu po třech stech let v roce 2023. Adam Plachetka i nyní zpíval árii Saturna Di quel bel nome al suono svým hutným a barevným hlasem, s měkkým, procítěným projevem. Následoval Händelův Mesiáš a proroctví Izajáše Behold I tell you a Mystery – The Trumpet shall sound. Hrdinný basbaryton ukázal otevřené, plné tóny s odhodláním v hlase, což vystřídala pomalá, melodická část s kantilénou. Průvodcem hlasu byla clarina Karla Beránka, jehož sólo nad pěveckou linkou zářilo a dodávalo výrazu lesk a důstojnost. Dalším z hrdinů Starého zákona byl Saul, kterého uvedli na festivalu ve Znojmě v roce 2019. Nejprve zazněla předehra a poté árie, kdy Adam Plachetka, stejně jako tehdy, i zde v koncertním provedení, představil krále Saula jako zuřivého žárlivce, s úderným projevem, za rychlého a virtuózního doprovodu orchestru. První polovinu koncertu uzavřela, árie Šimona I feel the Deity – Arm, Arm ye brave z oratoria Juda Makabejský. Dramatický recitativ a úderná, zatěžkaná árie, byla pomalu ukončená v diminuendu. Tohle oratorium sice ve Znojmě neinscenovali, ale pěvec zpíval árii v rámci svého recitálu v roce 2012. 

Po přestávce, vyplněné testováním dobrého místního vína, následovaly další ukázky z barokních oper. Alexander‘s Feast (Slavnost Alexandrova) je sborovou kantátou, jejíž části rovněž zpíval pěvec ve svém již zmíněném recitálu. Po předehře, kde dostaly příležitost k rozvážnému sólu první housle Jany Anýžové, následovala árie Revenge, Timotheus cries. Basbaryton měl příležitost se převést jak v koloraturách, což je u tohoto typu hlasu velmi náročné, tak v pomalé, až tajuplné kantiléně, končící v hloubkách a v pianissimu. Náhlý vpád attacca do svižné, rychlými zákrutami naplněné plochy, přinesl odhodlané forte a průvodcem pěvci byla opět clarina, jejíž part excelentně přednesl zmíněný Karel Beránek. Antonio Caldara dostal opět příležitost árií Saturna Pari a quella il mondo z oslavné serenaty Harmonie planet. Tentokrát Plachetku doprovázelo měkké violoncello Petra Hamouze a pěvec dal do projevu vylehčený přednes i pevný rytmus, až do závěrečného „e Liberta“.

Předehra k Händelovu Mesiáši uvedla poslední část večera, orchestr ustál horko i pot a hudebníci dokázali držet intonaci i ve ztížených podmínkách. Široké tóny smyčců vystřídal štěbetavý motiv a svižný kontrapunkt a orchestr se dočkal uznání formou samostatného potlesku. Árie Saula As great Jehovah lives se nesla v pomalé, oslavné linii až do klidného závěru. A na závěr árie Why do the Nations, plná naléhavosti a energie, spějící v rychlém tempu do vítězného finále. 

Energie, přetavená do výkonů orchestru, dirigenta i pěvce, infikovala na publikum, které nadšeně děkovalo umělcům za exkluzivní večer, jejž se podařilo realizovat i přes bouřku, chvějící se kdesi západním směrem. Nechyběl ani přídavek, árie Šimona z oratoria Juda Makabejský s názvem With pious heart. Klidně a výrazově velmi silně se Adam Plachetka rozloučil s nadšeným publikem. Pěvcovo charisma je neoddiskutovatelné, stejně jako kvalita pěveckého umění, jež předvádí. Přitom by se na první pohled mohlo zdát, že koncert bude dramaturgicky jednotvárný, jak obsahově, tak provedením – stále jen basbaryton v heroických áriích. Ale právě tato skutečnost způsobila, že večer měl gradaci a pěvec si publikum stále více získával skvělým přednesem.

Bylo to efektní a umělecky výsostné zahájení dvacátého ročníku festivalu, ve kterém se chytře proplétá láska k hudbě s láskou k vinařství. Znojmo, víno a hudba neodmyslitelně patří k sobě od nepaměti, jen těch posledních dvacet let se to dává najevo velmi zřetelně právě pořádáním unikátního festivalu.

Foto: Hudba Znojmo / Michal Schneider