„Koncert zarámovaly dvě rozsáhlé sborové skladby s doprovodem varhan Jiřího Laburdy a Petra Ebena.“

„Účinkoval smíšený sbor Notre Dame a svatojakubská varhanice Irena Chřibková.“

„Intonačně složité dílo bylo znamenitě nastudováno i provedeno s neutuchajícím nadšením a elánem.“

25. září zazněl závěrečný koncert Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba. Protože se jednalo o poslední koncert jubilejní sezony, byl přizván k účinkování i smíšený sbor. 

Svatojakubský Mezinárodní varhanní festival oslavil úspěšných třicet let trvání spojením královského nástroje se smíšeným sborem. Festival je výhradně varhanní, ale závěr jubilejního ročníku byl ozdoben přizváním sboru Notre Dame pod vedením sbormistryně Leony Stříteské. U varhan zasedla Irena Chřibková, spiritus agens všeho koncertního dění v bazilice sv. Jakuba. Atraktivní kombinace sboru s varhanami tak rámovala závěrečný koncert. 

Sbor Notre Dame je chrámovým sborem Týnského kostela, složeným z milovníků sborového zpěvu, kteří působí profesně převážně jinde než v hudbě. Ač je průměrný věk členů sboru relativně vysoký, jejich výkon ve skladbách, které mnohonásobně překračují jejich obvyklý chrámový repertoár, byl obdivuhodný. Jejich sbormistryní je odborná asistentka Pedagogické fakulty Karlovy univerzity Leona Stříteská. Zasloužila se o nastudování dvou rozsáhlých skladeb: Úvodem zaznělo moteto Benedicite Dominum letos zemřelého Jiřího Laburdy. Skladatel působil jako pedagog hudebně-teoretických předmětů na Pedagogické fakultě UK a Pražské konzervatoři. Jako autor se věnoval sborové tvorbě na duchovní i světské texty. Moteto Benedicite Dominum vzniklo před více než dvaceti lety na podnět dirigentky dnešního koncertu. Laburdova skladba střídá hymnické a meditativní polohy. Varhanní doprovod byl svěřen do rukou Ireny Chřibkové. Poněkud překvapivým nápadem bylo zařazení sólových houslí (Věra Eretová), jejichž jemný tón se však v mohutném sboru a hutném varhanním doprovodu chrámové akustiky značně ztrácel.

Závěrem coby poděkování za úspěšných třicet let trvání festivalu zaznělo Te Deum 1989 Petra Ebena. Zde se sbor vypjal k vynikajícímu výkonu. Intonačně složité dílo bylo znamenitě nastudováno i provedeno s neutuchajícím nadšením a elánem. Part bicích nástrojů suverénně zvládl Martin Opršál. 

Mezi sborovými skladbami na začátku a závěru koncertu zazněly v podání Ireny Chřibkové varhanní skladby spíš komornějšího zvuku a v mozaikovitém pořadí co největších kompozičních kontrastů. Po Laburdovi zazněla poslední chorálová předehra Johanna Sebastiana Bacha „Vor deinen Thron“ v klidném tempu, kterou vystřídal třívětý Koncert G dur Johanna Ernsta, bratra výmarského vévody, hudebně velice nadaného. Skladba je původně concerto grosso, ovlivněné italskou hudbou, kterou pro varhany přepsal Bach za svého výmarského působení. Jasná, přehledná a jednoduchá hudba byla vzhledem k akustice v krajních větách ne zcela artikulačně srozumitelná.

Zapomínaným a nepříliš často hraným francouzským romantickým autorem ve varhanách je Camille Saint-Saëns. Je znám spíš jako orchestrální skladatel, dirigent a koncertující klavírista. Přitom byl dvacet let titulárním varhaníkem pařížského chrámu St. Madeleine. Ve svých skladbách byl spíše konzervativního zaměření a harmonické výboje impresionistů příliš neakceptoval. Fantasii č.1 Es dur napsal ve dvaadvaceti letech. První část má hravý charakter, druhá je zvukově mohutnější. U interpretky je patrné, že Fantasii Es dur hraje ráda a má ji stabilně v repertoáru. Méně známá a hraná jsou Preludia a fugy, ačkoliv jich Saint-Saëns v op. 99 a 109 napsal celou řadu. V Preludiu a fuze H dur z op. 99 je preludium romantickým dialogem mezi melodií v manuále a pedálu. Fuga na rytmicky rozeklané živé téma byla interpretačně přesvědčivě vygradována až do strhujícího závěru.

Po romantické francouzské hudbě 19. století nastoupila překvapivě severoněmecká barokní škola – Nicolaus Bruhns, předčasně zemřelý nadaný žák Dietricha Buxtehudeho. Jeho Preludium in G je typickou skladbou tzv. fantastického stylu. Bezprostředně za sebou střídá toccatové, recitativní a polyfonní části. Skladba by v podání Ireny Chřibkové snesla větší zvukové kontrasty a jejich ostřejší střídání. Její podání spíš kontrasty uhlazovalo a mírnilo. 

Výborná návštěvnost i srdečný ohlas publika podtrhly úspěch koncertu. Festival se od příštího roku otevírá nové etapě a my se můžeme těšit na další vystoupení renomovaných domácích i zahraničních varhaníků.

Foto/zdroj: Zdeněk Chrapek, Facebook festivalu