Než se naplno rozjede soukolí festivalu Moravský podzim, zahájí Filharmonie Brno říjen dvojicí koncertů, na kterých vystoupí světoznámý klavírista Fazıl Say. Turecký virtuos se vrací do města, kde v minulosti zapůsobil nejen svou hráčskou erudicí, ale i vlastní tvorbou. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese zazní Beethovenův Třetí klavírní koncert a Šostakovičova závěrečná symfonie.

Ve čtvrtek 2. a v pátek 3. října se Janáčkovo divadlo rozezní hudbou dvou skladatelů, jejichž díla stojí na opačných pólech hudební historie. Program pod hlavičkou Filharmonie Brno otevře Beethovenův Klavírní koncert č. 3 c moll, v němž se v sólové roli představí Fazıl Say. Tohoto renomovaného klavíristu a skladatele pojí s brněnským publikem dlouholeté pouto. Poprvé zde zaujal v roce 2009 interpretací Saint-Saënsova Druhého klavírního koncertu, v sezoně 2013/14, byl rezidenčním umělcem tělesa a místním posluchačům se uvedl opakovaně jako interpret i skladatel. Tehdy zazněla jeho První symfonie zvaná Istanbulská, která spojila zvuk symfonického orchestru s tradičními tureckými nástroji, či jeho Koncert pro trubku a orchestr s Gáborem Boldoczkým jako sólistou. Say se zúčastnil i slavnostního křtu nového klavíru Steinway v Besedním domě. 

Say, narozený v roce 1970 v Turecku, se už od mládí se prosazoval na mezinárodních soutěžích, například na ARD v Mnichově či na Soutěži královny Alžběty v Bruselu. Proslavil se nejen svou virtuozitou, ale také schopností propojit klasickou západní hudbu s tradičními tureckými hudebními prvky, což se projevuje nejen v jeho sólových recitálech, ale i v kompozicích pro orchestr či komorní tělesa. Fazıl Say je autorem více než deseti orchestrálních a komorních děl, včetně symfonií, koncertů a sólových klavírních skladeb, a pravidelně spolupracuje s předními světovými orchestry, například Berlínskými filharmoniky, Londýnskou filharmonií či Symfonickým orchestrem BBC. Opakovaně se představil také v Praze, naposledy letos v březnu s Pražskými symfoniky.

Po Beethovenovi zazní dílo zcela odlišného charakteru, a to Symfonie č. 15 A dur Dmitrije Šostakoviče. Tento vrcholný opus, který vznikl v roce 1971, patří k nejintimnějším skladatelovým výpovědím. Šostakovič o ní kdysi prohlásil, že jej při psaní zcela pohltila a že od první do poslední noty měl jasnou představu o jejím tvaru. Při zkouškách popisoval první větu jako obraz dětství a bezstarostných her, zatímco další části vnímal jako metaforu života se všemi radostmi i útrapami až do jeho samotného konce. Premiéra této symfonie se uskutečnila 9. ledna 1972 v moskevské konzervatoři, kde ji řídil skladatelův syn Maxim. Dílo se stalo symbolem Šostakovičova pozdního stylu, v němž se složitost a dramatická monumentalita mění v úspornost a hlubokou reflexi.

Další dění v Brně se již ponese ve znamení festivalu Moravský podzim, jehož letošní ročník již má za sebou netradiční dudácký prolog se Skotským komorním orchestrem vedeným Maximem Emelyanchevem. Reflexi čtěte ZDE.

Foto/zdroj: Fethi Karaduman, archiv KlasikyPlus.cz