„Vychází se vstříc požadavkům pořadatelů, kteří vždy žádají právě český repertoár.“

„Možnost poslechnout si brněnské filharmoniky v plné zvukové kvalitě, kterou zatím české sály neposkytují.“

„Posluchači v Japonsku často obdarovávají hudebníky drobnými pozornostmi.“

Brněnská filharmonie se vrátila z desátého japonského turné. Během tří týdnů odehrála jedenáct koncertů v devíti městech. Hlavní poznatek? Japonsko se nemění – zůstává rájem klasické hudby.

Koncerty dirigoval Leoš Svárovský, pro kterého šlo už o třiačtyřicátou cestu do Japonska. Je smířen s tím, že je tamní publikum konzervativní a že nejraději poslouchá skladby z období klasicismu a romantismu, snad jen ještě s výjimkou Leoše Janáčka.

Filharmonie Brno se v Zemi vycházejícího slunce představila tentokrát se čtyřmi různými programy. Tři z nich byly ryze české, ale vezla také hudbu Petra Iljiče Čajkovského a Ludwiga van Beethovena. Jednoznačně největší ohlas měla u posluchačů Vltava ze Smetanovy Mé vlasti. Je tam notoricky známá, lidé ji milují, mají ji dokonce otextovanou a běžně ji zpívají.

Každý český orchestr, který do Japonska jezdí, má repertoár vždy navázaný na nejpopulárnější skladby českých autorů, řekl počátkem února ještě před odjezdem na turné Leoš Svárovský portálu KlasikaPlus v rozhovoru Cesta do Japonska. Vychází se vstříc požadavkům pořadatelů, kteří vždy žádají právě český repertoár. Proto byly na programech vedle Vltavy také Dvořákova Novosvětská symfonie a jeho Violoncellový koncert h moll a pro jeden z koncertů i celá Má vlast.

Filharmonici koncertovali tentokrát většinou na místech, kde už byli při předchozích turné. Výjimkou bylo pouze Nagano, kde nyní vystoupili v novém sále otevřeném roku 2016. Je podle svědectví z vedení brněnské filharmonie relativně jednoduchý, ale velmi funkční a má vynikající akustiku. Orchestru se tam hrálo výborně, prohlásil jeho manažer Pavel Šindelář. Sál je v budově radnice. Podle Šindeláře to odráží vztah Japonců ke klasické hudbě. Tamní publikum dokáže klasickou hudbu náležitě přijmout a ocenit.

Každý tuzemský orchestr nebo komorní soubor, který se vrátí s Japonska, dosvědčuje, že sálů je hodně. „V každém, i menším městě mají takový, o jakém si u nás můžeme jen nechat zdát,“ potvrdil i Pavel Šindelář.

Na adresu sálů se vyjádřil rovněž Leoš Svárovský. Japonci mají podle jeho slov velmi kvalitní sály, akusticky naprosto špičkové. Pro dirigenta, sólisty i orchestr je radost v takových sálech koncertovat. Navzájem se skvěle slyší, mají mezi sebou dokonalý kontakt. Pomáhá to pochopitelně interpretaci skladeb. Svárovský nejvíc oceňuje Tokyo Opera City, Yokohama Minato Mirai Hall a Symphony Hall v Ósace.

Posluchači v Japonsku často obdarovávají hudebníky drobnými pozornostmi, většinou sladkostmi. Nemluvě o tom, že po každém koncertu tam stojí dlouhé fronty na autogramy, a to zdaleka ne pouze na dirigenta či sólisty. Naši hudebníci jsou tam podle Šindeláře celebritami.

Mezi sály, kde orchestr hrál, akusticky i funkčností vyniká Kjóto, konstatovalo vedení tělesa po návratu. Architektonicky nejpůsobivějším místem byla síň Tokyo Opera City, jehož interiér připomíná zlatou pyramidu. Sály zmiňuje i ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, která se k orchestru na část turné připojila: „Koncerty měly možnost zaznít v dokonalé akustice japonských velkých sálů a poskytly tak nejen radost japonským posluchačům a fanouškům, ale i možnost poslechnout si brněnské filharmoniky v plné zvukové kvalitě, kterou zatím české sály neposkytují,“ upozornila s poukazem na dlouho chystanou stavbu koncertní síně v Brně.

Na japonské turné jelo z Brna třiaosmdesát hudebníků, mezi nimi také tři Japonci – hráčka na bicí Tomoe Sonoda a houslisté Shiro Tatsuya a Hiroaki Goto. Sólisty byli britský violoncellista Matthew Barley, ten hrál Dvořáka,  a devětadvacetiletý Chorvat Aljoša Jurinić, který na čtyřech různých místech zahrál Čajkovského Klavírní koncert b moll.

Domácímu publiku se Filharmonie Brno představí po turné příští týden – 7. a 8. března, kdy pod taktovkou Alexandera Liebreicha zahraje Weberovo Vyzvání k tanci v aranžmá Hectora Berlioze, dále části Wagnerovy opery Tristan a Isolda, symfonickou báseň Smrt a vykoupení od Richarda Strausse a Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannesa Brahmse v podobě orchestrálního aranžmá z pera hamburského rodáka Detleva Glanerta, též autora dokomponovaných preludií v brahmsovském duchu. Sólistou je renomovaný chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.

Foto: Filharmonie Brno, Karel Hofmann