„Česká filharmonie pod taktovkou finské dirigentky Dalie Stasevské stylově provedla Předehru pro orchestr H 345 Bohuslava Martinů, aby připravila posluchače na slavnostní večer.“

„Důvtipný název skladby Jiřího Gemrota Pauliana psané pro Annu Paulovou vypovídá o autorově vcítění do mimořádných vkladů klarinetistky.“

„Orchestr s dirigentkou působili v Ravelově Boleru jako jedno tělo, jedna duše.“

Krásný letní večer 19. června patřil přeplněnému Hradčanskému náměstí na kouzelném závěrečném koncertu České filharmonie pod širým nebem. Vybraný, přímo letní repertoár vyslechli s nadšením nejen VIP hosté z mnoha zahraničních zastoupení a zástupci významných partnerů České filharmonie, ale také sedm set sedících a několik tisíc stojících posluchačů z řad veřejnosti, zaplňujících všechna místa náměstí a četná okna okolních budov; k nim v přímém přenosu České televize a také mezinárodní televizní společnosti Arte přibyly další desetitisíce milovníků klasické hudby doma i v zahraničí.

A že bylo co poslouchat… Nejprve pěkně stylově provedenou oblíbenou Předehru pro orchestr, H 345 Bohuslava Martinů. Česká filharmonie pod taktovkou finské dirigentky s ukrajinskými kořeny Dalie Stasevské a naplnila náměstí svižnou a typicky barevnou melodiku Martinů, aby připravila posluchače na slavnostní příjemný večer. Úvodní slovo Marka Ebena navázalo na výkon České filharmonie a poté s důvtipem a patřičnou závažností sobě vlastní přirovnával souhru filharmoniků k práci poslanců ve Sněmovně. Výsadou Marka Ebena je, že dokáže vzbudit současně humor i zamyšlení, kterého je zapotřebí. Vzápětí ministr kultury Martin Baxa vzdal hold České filharmonii za úspěchy na nejvyšší úrovni a ředitel filharmonie David Mareček přivítal všechny hosty přítomné i televizní.

Česká část koncertu pokračovala dvěma Lašskými tanci Leoše Janáčka, kterého Dalia Stasevská dle svých slov obdivuje; úspěšně již nastudovala, krom dalších skladeb, pro domácí i zahraniční scény Příhody lišky Bystroušky. Živelnost i specifické vyjadřování v Janáčkově hudbě je jí zřejmě bližší v expresivnějších skladbách, tanec Starodávný II s poněkud opatrným úvodem přes hezký rytmus přece jen postrádal tolik typický tah pro Janáčkovu lásku k lidové tradici. Tanec Čeladenský byl evidentně Stasevské blíže, i když vnitřní uchopení mohlo být přece jenom procítěnější.

Před francouzskou skladbou Maurice Ravela si Marek Eben pozval k mikrofonu zakladatele Člověka v tísni Šimona Pánka, který od počátku ruského přepadení Ukrajiny a stále nekončící války podporuje s více než třemi sty spolupracovníků bránící se zemi, aktivně pomáhá na nejexponovanějších místech ruské agrese a Šimon Pánek poprosil všechny posluchače o finanční podporu tohoto hnutí. V souvislosti s ukrajinským původem dirigentky Dalie Stasevské, mladé úspěšné ženy, uvedl Eben také její podporu rodné země, byť odmala žije s rodinou ve Finsku; také oba její bratři, rovněž hudebníci, pracují přímo na Ukrajině – jeden povzbuzuje hrou na violoncello vojáky v zákopech a druhý pracuje jako finský válečný zpravodaj v Kyjevě. Známá Ravelova Pavana za mrtvou infantku po těchto slovech vyzněla s náležitou úctou v sólech i pečlivě vedeném orchestru s jemným emočním nábojem pod rukama Dalie Stasevské skutečně výborně.

Slovo Marka Ebena obrátilo pozornost publika na připravenou světovou premiéru díla, které pro loňskou laureátku Ceny Jiřího Bělohlávka, klarinetistku Annu Paulovou napsal známý skladatel Jiří Gemrot. Důvtipný název Pauliana vypovídá nejen o Gemrotově vcítění do mimořádných interpretačních vkladů výjimečně talentované klarinetistky, ale také do její jemné a současně nezlomné osobnosti, která dokáže hudbě vdechnout bohatý vnitřní život, emoci, energii i živelnost. Anna Paulová šestiminutovou skladbu přednesla se stejným porozuměním a neskrývanou radostí virtuózně od prvního do posledního tónu. Byl to silný okamžik, klarinetová linka od vzrušeného úvodu s rytmickými frázemi kouzlila se svižnou melodikou, orchestr výtečně sledoval jednotlivé sekvence, optimismus z díla jen sršel. Velké intervalové skoky ozvláštněné mistrovstvím sólistky i orchestru provázel hezký rytmus zvoucí k rozvernosti. Energii souznění slyšitelnou ve zvolňující kantiléně završoval skotačivý rytmus. Nadšení klarinetistky, filharmonie i dirigentky dalo najevo, že všichni si premiéru díla skutečně užili a spontánní potlesk nebral konce. Jiří Gemrot přiběhl na pódium poděkovat Anně Paulové a České filharmonii, stejně jako Dalii Stasevské, světová premiéra sklidila právem velkolepý úspěch.

Následná moderace přiblížila další skladbu programu, něžnou orchestrální suitu Za jarního rána francouzské skladatelky počátku 20. století Lili Boulanger. Sestra známé skladatelky Nadii a pařížské mistrovské učitelky Glasse, Barenboima, Gardinera či Piazzolly se bohužel dožila jen čtyřiadvaceti let, ale zanechala více hezkých skladeb, které jsou dodnes uváděny. Byla také první ženou, která obdržela prestižní Římskou cenu. Skladba Za jarního rána zazněla v podání České filharmonie s Dalií Stasevskou něžně s pěknými vstupy dechů a nádherným houslovým sólem, nechyběla radost a projasnění. Precizní podání dávalo najevo, že dirigentka má francouzskou hudbu doslova „pod kůží“ a Česká filharmonie se pod jejím vedením blýskla v sólech i tutti. 

Další vstup Marka Ebena patřil Ceně Jiřího Bělohlávka, kterou v letošním roce získal klavírista Marek Kozák. Umělec si sice nemohl Cenu převzít osobně, ale poslal videozdravici z lipského Gewandhausu, kde tento večer vystupoval pod vedením Jakuba Hrůši. V sympatickém projevu s poděkováním zmínil své vystoupení s Jakubem Hrůšou jako důležitou spojovací linku současného hudebního života, vždyť mezi Lipskem a Prahou je vzdálenost jenom kolem 250 kilometrů. Cenu tedy v zastoupení převzala snoubenka klavíristy z rukou manželky Jiřího Bělohlávka Anny Fejérové.

Následovala Bizetova Suita č. 2 z opery Carmen a opět potvrdila, že dirigentka je skutečně vnímavou umělkyní a podala obě části Suity – Danse Bohéme i Nocturne vynikajícím způsobem, s filharmonií si dokonale rozuměla a sóla se pod jejíma rukama rozeznívala naprosto virtuózně. Působivý rytmus, patřičné důrazy v přechodech, rychlá tempa i jímavost, vše přesně a s propracovanou technikou bylo skutečně dokonalé. Tanec pěkně ostrý a pohyblivý, nokturno volné, zpěvné, s nádherným houslovým sólem plným romantiky a precizním doprovodem orchestru. 

Před závěrečným Bolerem Maurice Ravela se Marek Eben jménem České filharmonie rozloučil s kontrabasistou Jaromírem Černíkem, který v orchestru působil celých pětačtyřicet let a odchází právě do důchodu. Hezké, vtipné i dojemné loučení doplnilo tento večerní výkon tělesa, s nímž Jaromír Černík ještě samozřejmě tento koncert hrál. Mluvené slovo poté patřilo krátkému výkladu Ravelovy proslulé skladby, zcela na místě ozřejměné ve své výjimečné formě i orchestraci.

Orchestr s dirigentkou působili v Boleru jako jedno tělo, jedna duše. Pevné a bez nejmenší pochybnosti uchopené dílo dostalo v České filharmonii doplněné o potřebné nástroje, např. saxofon, špičkové provedení, Dalia Stasevska řídila filharmoniky s jemností i patřičným drajvem. Skutečný vrchol okamžitě vyvolal standing ovation s nadšeným potleskem a předáváním kytic a mohl tedy následovat jen stejně bravurní přídavek. Stal se jím Pochodtrubadúrů z Carmen, francouzská hudba se k letnímu večeru náramně hodila se vším leskem a elegancí. Bravo Česká filharmonie, bravo Dalia Stasevska, nádherný večer ještě dlouho do noci zněl Hradčanským náměstím jako ozvěna.

Foto/zdroj: Facebook filharmonie - Petra Hajská