„Na koncertě v kostele sv. Vavřince hrála Dža more Markéta Janoušková s takovým nasazením, vervou a vcítěním, že vzbudila úžas v auditoriu.“

„Nad útěšnou hudbou smyčců úvodní částí „Slyš, Izraeli, chvalme společně našeho Boha…“ mimořádně silně rezonoval Kšicův baryton.“

„Bytnarová má hlas silný nejen svou podstatou, ale jeho kvalitu výrazně ovlivňuje barva tónu a technika jeho tvoření.“

Společnost českých skladatelů uspořádala koncert k narozeninám hudební skladatelky Sylvie Bodorové. Stalo se tak v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici na pražské Malé straně v úterý 4. listopadu 2025. Na programu byla žeň z tvorby skladatelky v provedení houslistky Markéty Janouškové, mezzosopranistky Karly Bytnarové, klavíristky Renaty Lichnovské, kytaristky Miriam Rodriguez Brüllové a Kvarteta Martinů.

Sylvie Bodorová je autorkou rozsáhlé tvorby mnoha žánrů. Komponuje komorní skladby, má řadu vokálních a symfonických opusů, dvě oratoria a opery. Pro barytonistu Thomase Hampsona zkomponovala rozsáhlý cyklus písní s orchestrem Lingua angelorum, upravila pro něj dále Cigánské melodie op. 55 Antonína Dvořáka. Tento opus byl uveden za spoluúčasti souboru Wiener Virtuosen ve vídeňském Musikvereinu v únoru roku 2013. Komponuje pro různé sólové nástroje – harfu, klavír, housle, varhany a zejména kytaru a píše také hudbu pro děti. Významná je její tvorba pro festival Smetanova Litomyšl, divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, Pražské jaro. Pro Pražskou komorní filharmonii (dnes Prague Philharmonia) a pro skvělého pianistu Martina Kasíka zkomponovala klavírní koncert Come d´accordo. Pro londýnské provedení vznikl smyčcový kvartet Shofarot, pro festival v Leamingtonu napsala klavírní trio Megiddo. Soubor Camerata Bern objednal u Bodorové Dvojkoncert pro housle, violu a smyčce, který nese titul Bern Concerto – Silberwolke. Její skladby se hrají v Německu, Anglii, v Rakousku i USA.

Bodorová čerpá inspiraci pro svou bohatou tvorbu z mnoha zdrojů včetně historie, současné hudby i soudobého přístupu k lidové hudbě. Z tohoto zdroje vznikla i první skladba jubilejního koncertu – Dža more, cikánská balada pro sólové housle z roku 1990. Na repertoáru ji má řada houslistek a houslistů. Bývá výběrovou skladbou soutěží houslových talentů, a tak ji hrála třeba patnáctiletá Anne Sophie Luong, dále Yuan-Oing Yu, asistentka komorního mistra Chicagského symfonického orchestru, český houslový virtuos Pavel Šporcl ji v roce 2001 hrál na festivalu Pražské jaro, kdy už byla k dispozici jeho nahrávka skladby na CD. Sylvie Bodorová vytvořila i violovou verzi skladby pro Kristinu Fialovou.

Na koncertě v kostele sv. Vavřince hrála Dža more Markéta Janoušková s takovým nasazením, vervou a vcítěním jak do energického náboje úvodních taktů partitury, tak do lyrické pasáže, že vzbudila úžas v auditoriu. Její provedení zplna odkrylo estetické bohatství romského zdroje v ušlechtile koncertním a virtuózním zjevení. Agogické proměny skladby obohacovaly tónové nuance v iluzi rozšiřujícího se spektra i podivuhodného zúžení bez alikvótů, jakož i úsporně využitá glissanda. Markéta Janoušková je premiantkou důkladné erudice tak zvané umělé hudby a současně přirozené dítě folklóru. Než se jí dostalo, obrazně řečeno, poučení o temperovaném ladění, vyrůstala takříkajíc pod cimbálem folklórní kapely svého otce Jiřího Janouška.

Druhým opusem programu z kompoziční tvorby Sylvie Bodorové byla skladba pro baryton a smyčcové kvarteto s názvem Terezín Ghetto Requiem z roku 1988.  Bodorová ji napsala na objednávku festivalu ve Warwicku. Její předpremiéra se konala v pražském Rudolfinu v lednu roku 1988, a vzápětí měla oficiální premiéru právě ve Warwicku. Hrála se téhož roku na jaře ve Wigmore Hall, zazněla v Coventry a v Berlíně při oslavách „Pádu zdi“ v Deutsche Oper i jinde. V Praze ji hrál Schidlof Quartet na Pražském jaru roku 2000 s barytonistou Nigelem Cliffem, ve Spojených státech vznikla nahrávka skladby, v níž zpíval barytonista Christòpheren Nomura, který si vydobyl významné místo na operních, koncertních a recitálových pódiích. V české nahrávce s Kvartetem Martinů spoluúčinkuje opět Nigel Cliffe.

V programu jubilejního koncertu hrálo Terezín Ghetto Requiem Kvarteto Martinů (v pozměněné sestavě oproti jmenované nahrávce) a zpíval barytonista Pavel Josef Kšica. Třívětá skladba byla zkomponována na text židovského chorálu a latinského textu mše za zemřelé. Nad útěšnou hudbou smyčců úvodní částí „Slyš, Izraeli, chvalme společně našeho Boha“ mimořádně silně rezonoval Kšicův baryton, zejména s ohledem na románskou architekturu kostela sv. Vavřince. Melodiku synagogálního chorálu naplnil pěvec pevně vystavěným hlasem převážně rovného tónu s občasnou chvějivostí širšího vibrata. Barevné spektrum tónu podporovalo věrohodnost výrazu a dominanci hlasu ve sdělnosti skladby. V druhé části s textem „Den hněvu“ svěřila autorka výrazovost skladby zlobně hutné, rytmicky výrazně vystavěné hudbě, s hutným tónem violoncella. Text zaznívá krátce ve středu skladby, poté v závěru varovně ve výši. Finále s textem „Vysvoboď mě, Pane“ hrálo Kvarteto Martinů v reálně znějící témbrové hudbě s bloudící melodií houslí. Text, zpočátku klidně tvořený, přešel do zvolání. Po vzrušené, rozohněné části hudba takřka umlkla s navrátivším se hebrejským textem „Můj bože, má duše“, aby pokračovala v klidném výrazu s melodicky smířeným textem „Libera me“ do doznění. Kvarteto Martinů hrálo na koncertě v obsazení Lubomír Havlák a Adéla Štajnochrová – housle, Martin Stupka – viola a Jitka Vlašánková – violoncello. Nová sestava převzala bez zachvění ve výrazu provedení z nahrávky na kompaktním disku z roku 2003. Nové ale bylo to, jakým způsobem se barytonového partu chopil skvělý Pavel Josef Kšica.

Program pokračoval písňovým cyklem Ama me, který Bodorová napsala v roce 1999. Cyklus má tři části s názvy Ave mater – Mamo! – Newborn Child. Mezzosopranistku Karlu Bytnarovou doprovázela na klavír Renata Lichnovská a obě interpretky slynuly energií. Bytnarová má hlas silný nejen svou podstatou, ale jeho kvalitu výrazně ovlivňuje barva tónu a technika jeho tvoření. Dosahuje ho permanentním vibratem, které vede k jeho hutnosti a znělosti. Bytnarová se do hlasu vehementně opírá, což demonstrovala v části Mamo! Je to romská píseň, v níž ženský hlas drtí posluchače žalem za zemřelou matkou a svolává hladové děti blíž k hrobu. Náznaky bohatýrské mocnosti naznačí sice už ve finale první části, která je sledem pozdravů – zdrávas – osmadvaceti jménům. Klavírní sazba a dynamika je tam umírněná, stejně jako zpěv, který je smírně milostiplný s občasnými akcenty, jenž naznačují touhu k rozeznění. Třetí část cyklu vypráví o dítěti, které se nehlásí k žádné konfesi, ale „je jako ty“. Je to kontrastní, vitální část uvozená zvolání aleluja. Rytmický běh klavíru má vzrušivý průběh do finálního vítězného zvolání. Renata Lichnovská je skvělá v úhozové technice a v cyklu pracovala s vybranou vizí dynamiky a tempa.

Po přestávce koncertu pokračoval program cyklem Žalmy pro mezzosoprán a smyčcové kvarteto z roku 2015. Karla Bytnarová zpívala tentokrát s Kvartetem Martinů ve zpracování třech žalmů – Pohleď, Hospodine na mé ponížení, Nebudu se báti zlého a Veď mé kroky. Každý z žalmů byl náladově vystavěn tak, aby splnil hudební hledisko cyklu s ohledem na kontrast a výraz. Bytnarová dynamicky souzněla s proměnami kvartetní hry a s ohledem na přednosti živého provedení dosáhli interpreti nevšedního úspěchu.

Ten korunovala závěrečná skladba jubilejního koncertu – Concerto d´Estío pro kytaru a smyčcové kvarteto z roku 1999. Sólo měla Miriam Rodriguez Brüllová a Kvarteto Martinů hrálo skladbu svého repertoáru, kterou má už léta i ve své diskografii. Tam ovšem s kytaristkou Marií Isabel Siewersovou a v sestavě s houslistou Petrem Matějákem a violistou Janem Jíšou. „Letní koncert“ Bodorové, jak zní překlad španělského názvu skladby, má tři části s mimořádně propracovanými kontrasty. Jsou to Zingaresca, Plegaria a Barbaro. Úvodní, parádně vitální část má hutný úvod se zřejmým úmyslem překvapit razantním nástupem, který stejně tak překvapivě jak nastal, také ustoupí a sólo patří kouzlu kytarové hry. Logiku kompoziční práce potvrzují opakující se změny tempa a dynamiky. Kolorit španělské inspirace posilují údery na ozvučné desky nástrojů, kterých se „dopouštějí“ všichni zúčastnění hráči. Miriam Rodriguez Brüllová, která excelovala v agogice pomalých snivých části, měla velké sólo v následující části Modlitba. Kvartetní nyvé vedení melodie a dotýkání se strun v kytarovém sólu evokovalo vivaldiovskou línost léta z jeho Čtvera ročních dob. A z poslechu Concierta Bodorové mělo publiku také hřejivý pocit sladkého nicnedělání. Finální Barbaro je opět vrátilo do reality a zrychleného srdečního tepu. Svůdný tečkovaný rytmus, tremolový efekt a závěrečné presto mělo v provedení souboru a sólistky samozřejmý úspěch. Temperamentní, rytmem a dynamikou hýřící Concierto d´Estio s prvky flamenca uzavřelo koncert, který opožděně připomínal životní jubileum světově proslulé hudební skladatelky Sylvie Bodorové. Gratulace renomované skladatelce měly v provedení hudebních umělců vesměs skvělou úroveň a srdečný charakter. S opravdovou upřímností se k holdu připojili i početní přátelé a návštěvníci v auditoriu. Díky Společnosti českých skladatelů, členské organizace Asociace hudebních umělců a vědců.   

foto: Jana Pokorná