„Dvě části, emocionálně vyhraněné a kontrastní, jevily v provedení Tůmy niterné prožití autorova sdělení se všemi proměnami jeho nálad, pnutí mysli a propasti srdce opuštěného.“

„Kompoziční bravura Kvěchova dala duu Klánských příležitost k poutavému interpretačnímu sdělení ve výrazových, tempových, tónových i souborových aspektech.“

„Kvinteto Belfiato hrálo Havlíkovu skladbu s mimořádnou ansámblovou virtuozitou, jakož i s perfektními výkony v sólových kadencích.“

Slavnostní večer věnovaný dvěma úctyhodným jubilantům, tak lze pojmenovat koncert, který se konal v Sále Martinů pražské Hudební a taneční fakulty AMU ve středu 28. května večer. Sešlost studentů, přátel, rodiny, příznivců a koncertních umělců blahopřála dvěma pedagogům – profesoru Jaromíru Havlíkovi a hudebnímu skladateli Otomaru Kvěchovi – k jejich 75. narozeninám. Druhému jmenovanému žel nedožitým; zemřel 16. března 2018. Na pódiu defilovala řada koncertujících gratulantů se čtyřmi Kvěchovými opusy a finální skladbou koncertu byl dechový kvintet Pět pro pět od Jaromíra Havlíka.

Koncert pořádalo Oddělení hudebně teoretických disciplín HAMU a program otevřel výběr ze Sonáty pro varhany č. 4 „Na paměť Milušky Kvěchové“, kterou Otomar Kvěch zkomponoval v roce 2005. Jaroslav Tůma hrál třetí větu nadepsanou Sonata – drama a finální pátou větu Postludium – aria. Skladbu zasvětil Kvěch památce své ženy, varhanice Milušky Kvěchové, která zemřela pět let před vznikem Sonáty. Komponoval pro varhaníka Jaroslava Tůmu a jeho provedení mělo jasnou povahu autenticity. Dvě části, emocionálně vyhraněné a kontrastní, jevily v provedení Tůmy niterné prožití autorova sdělení se všemi proměnami jeho nálad, pnutí mysli a propasti srdce opuštěného.

V roce 1994 napsal Kvěch Tři pastorale pro hoboj solo a v programu vzpomínkového koncertu ji hrál Jan Souček. Tři části skladby Solenne, Andante a Tempo di valse zněly v klidné interpretační pohodě, bezprostředně a s výrazem. Nástrojové přednosti a charakteristiky dostaly ve skladbě dostatek pozornosti a potěchy jak pro interpreta, tak posluchače. Sférické vedení hlasu v horním rejstříku, jako by se neslo v minimalistickém pohybu po „horách arkadských“, hrál Souček se zjevnou pietou.

Dramaturgie večera vybrala jako další skladbu programu rozverné Pijácké popěvky. Cyklus skladeb na lidové texty pro baryton a klavír. Otomar Kvěch napsal cyklus v roce 1983. Zpíval Josef Kovačič, na klavír hrál Karel Vrtiška. Ke skladbě jsou k dispozici údaje o premiéře, která se konala v roce vzniku díla v Kulturním domě v Příbrami a dočkala se nahrávky ve studiu rozhlasové stanice v Plzni. Vesele zamýšlenou hudbu, jak naznačoval text jednotlivých pěti písní, zpíval Kovačič s vtipem a výtečnou hlasovou kulturou, tónem přitažlivé barvy a nevšední sonority. S hranou vážností, náležitě proměnlivým tempem a bez nápadného dynamického průběhu prezentoval Kovačič Pijácké popěvky jako příjemně úsměvný opus. Karel Vrtiška velmi působivě spoluvytvářel náladu díla.

Po přestávce zaujali místo na pódiu Sálu Martinů Adam a Lukáš Klánští k provedení Kvěchovy Sonáty pro violoncello a klavír z roku 1985. Skladba v délce čtvrthodiny se také dočkala záznamu ve studiu tehdejšího Československého rozhlasu v Praze. Dále o ní víme, že měla premiéru 27. března 1986 ve Dvořákově síni Rudolfina v provedení violoncellisty Michala Kaňky a pianisty Jaromíra Klepáče. Sonáta vrátila hudbu do slušivé ukázněnosti seriózního komorního koncertu. A bratrské duo ji v tomto módu také zodpovědně pojalo. Kompoziční bravura Kvěchova dala duuKlánských příležitost k poutavému interpretačnímu sdělení ve výrazových, tempových, tónových i souborových aspektech. Sonáta je dvouvětá a v úvodním Adagio molto se Adam uvedl jako tvůrce hodnotných držených tónů v slušivé kvalitě barvy a plnosti, který se důstojnou konkrétností nesl nad minimalisticky vedenou ostinátní klavírní figurou. Ve druhé větě zobrazilo duo Klánských přesvědčivě a s náležitou vervou kompoziční neklid, rozrušení, atak ve finále a katarzi v doznívání sonáty.

Závěr gratulačního koncertu patřil skladbě Jaromíra Havlíka s titulem Pět pro pět. Poklona Karlu Poláčkovi pro dechové kvinteto z roku 1975. Kvinteto má pět částí a gratulovat provedením přišel na pódium soubor Belfiato Quintet. Jeho členy jsou Oto Reiprich (flétna), Jan Souček (hoboj), Jiří Javůrek (klarinet), Jan Hudeček (fagot) a Kateřina Javůrková (lesní roh). Kvinteto hrálo Havlíkovu skladbu s mimořádnou ansámblovou virtuozitou, jakož i s perfektními výkony v sólových kadencích. Havlík koncipoval svou poctu Karlu Poláčkovi jako jakési demokratické kolokvium, v němž měl své slovo každý nástroj. Vedle toho vytvořil vtipná a pěkně znějící dua, tria až harmonii kvintetu, každé z nich nápadité a půvabné. Ve svém partu se zaskvěl flétnista Oto Reiprich, který nádherně ztvárnil tónovou vypjatost v Meditaci a spolu s Janem Součkem uchvátili v duetu. Obdivně si počínal fagotista Jan Hudeček, který zužitkoval autorovo školení ve hře na fagot a tím výrazněji atraktivní part nástroje.

Konec skutečně korunoval dílo, tedy Gratulační a vzpomínkový koncert 75‘. Každý z účinkujících se před svou produkcí zmínil několika slovy o vztahu k jubilantům a vedle chvály profesora Havlíka jako váženého profesora vzdali hold docentu Otomaru Kvěchovi. Vesměs byla připomínána především jeho nezměrná erudice a více než kolegiální vztah ke studentům. Na závěr koncertu promluvil profesor Ivan Klánský, děkan Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění, který se podobně jako profesor Jaromír Tůma znal s Kvěchem od mládeneckých let.

…

První jubilant, profesor PhDr. Jaromír Havlík, Csc., pedagog, muzikolog, učitel a hudební skladatel, vyučuje od devadesátých let Dějiny hudby a řadu dalších předmětů na HAMU. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění, později Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR. Profesorem na HAMU byl jmenován v roce 2001, v letech 2004 až 2014 tam vedl Katedru teorie a dějin hudby a v následujících třech letech byl proděkanem pro pedagogickou činnost, vědu a výzkum. Zaměřuje se především na hudbu dvacátého století, je autorem monografií Česká symfonie 1945–1980 a Jaroslav Doubrava; skladatel v sevření dvou totalit. Havlík je autorem velkého množství studií, recenzí, rozhlasových pořadů, zabývá se také organologií a příležitostně se věnuje i kompozici. Druhým jubilantem, který se připomínaných 75 let nedožil, byl hudební skladatel a pedagog Pražské konzervatoře a AMU v Praze Otomar Kvěch. Působil jako korepetitor v Národním divadle, byl hudební redaktorem Československého, poté i dramaturgem Českého rozhlasu na stanici Vltava. Vyučoval na Pražské konzervatoři hudební teorii a skladbu a analýzu skladeb na Hudební a taneční fakultě AMU, kde vedl Oddělení hudebně teoretických disciplín. V červnu 2014 byl jmenován docentem. Je autorem kolem osmdesát skladeb v oborech orchestrální, koncertantní, komorní, sborové, písňové, klavírní nebo varhanní kompozice. Je také autorem knihy Základy klasické hudební kompozice.

foto: facebook HAMU