„Dirigent Dennis Russell Davies vedl orchestr k lehkému zvuku, který byl vycizelovaný, ve vypjatých částech dramatický, ale vždy mozartovský, soustředěný a kompaktní.“

„Ke spolupráci byl přizván Slovenský filharmonický sbor.“

„Christoph Prégardien byl prezentován jako hlavní hvězda večera. Bohužel se svému renomé zdaleka nepřiblížil.“

V adventním čase uvedení oratoria Georga Friedricha Händela Mesiáš nepřekvapí. Překvapit může uvedení podoby, kterou dílu dal Wolfgang Amadeus Mozart. V době, která spíš preferuje autentickou poučenou interpretaci, je návrat ke znění z roku 1789 ojedinělý. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese hrál orchestr Filharmonie Brno, zpíval Slovenský filharmonický sbor a sólisté.

Jako druhý abonentní koncert v rámci cyklu Filharmonie v divadle I připravila Filharmonie Brno na 12. a 13. prosince pro své abonenty adventní lahůdku. Na pódiu Janáčkova divadla působilo tentokrát obsazení orchestru štíhle, což odpovídalo provozovací praxi v době Mozartově. Sám Georg Friedrich Händel napsal dílo pro komorní obsazení, ale postupem času obsazení orchestru i sboru mohutnělo, až ho v roce 1857 v Londýně, na velkém Händelově festivalu, hrálo pět set hudebníků a zpívalo dva tisíce zpěváků. To nebylo nic neobvyklého, podle dobové provozovací praxe se obsazení orchestru a počet členů sboru mohlo jakkoli měnit. V době Mozartově byla hudba Händelova v rakouských zemích zapomenutá a díky aranži Wolfganga Amadea Mozarta poznala Händelovu hudbu i Vídeň. Mozart zachoval komorní obsazení, vyloučil varhany a ke komornímu smyčcovému orchestru přidal flétnu, klarinet, trombon, trubku, lesní roh a tympány. V těchto intencích zazněla skladba na brněnském koncertě a nezapřela vídeňský klasicistní šarm a lehkost. K vídeňské produkci odkazoval i německý text, nejspíše z pera barona Gottfrieda van Swietena, díky němuž zažila Händelova hudba renesanci, namísto původního anglického, který vytvořil Charles Jennens. Text je jednochuchý, klade za sebe citace z bible a překlady anglikánkých žalmů a zpěváci nepředstavují role. Dramatické emoce vyplývají z hudebního vyjádření a z gradace polyfonních sborových částí. 

Dirigent Dennis Russell Davies vedl orchestr k lehkému zvuku, který byl vycizelovaný, ve vypjatých částech dramatický, ale vždy mozartovský, soustředěný a kompaktní. Jasné housle, vedené koncertní mistryní Marií Petříkovou, zněly jednotně, violoncella hladila pod vedením Michala Greca, hutné kontrabasy vedl Martin Sedlák. Flétna Petra Pomkly se vznášela nad orchestrem, hoboj Anikó Kovariknė Hegedűs a klarinet Lukáše Daňhela se doplňovaly v melodických pasážích, fagot Dušana Drápely zněl sametově a lesní rohy Nicolase Pereze a Miloše Kovaříka, spolu s trombony, vedenými Jaroslavem Zouharem, a s trubkami Dávida Polláka a Vojtěcha Novotého dokázaly vytvořit slavnostní i hrozivou atmosféru. 

Ke spolupráci byl přizván Slovenský filharmonický sbor pod vedením sbormistra Jana Rozehnala. Na rozdíl od orchestru byl početný, a tak překvapil měkkým, vylehčeným a barevně plastickým zvukem. Osvěžením bylo sólové kvarteto sboru, se sladkým sopránem Aleny Táborské, hladkým altem Dominiky Krčištové, subtilním, přesto nosným tenorem Istvána Hajdua a bezpečným basem Andreje-Marka Kani. Kvarteto bylo výborně sezpívané, jednotlivé hlasy spolu barevně dokonale ladily. Sborové části polyfonní byly pečlivě nazkoušené, s vyváženým zvukem jednotlivých hlasových skupin a dobře cítěnou rytmikou. Exkluzivním zážitkem byl samozřejmě závěr, a to jak část Würdig ist das Lamm, tak poté závěrečné Amen, kdy se výborně prolínal sbor s precizními orchestrálními partiemi.

Hlavních sólových partů se zhostili hosté, sopránové sólo zpívala Jana Sibera, jejíž hlas se volně nesl, s leskem v barvě. Mezzosoprán Václavy Krejčí Houskové zněl měkce a rozvážně, přinášel klidné provedení. Basového partu se zvučně, i když se znatelnou psychickou tenzí, zhostil mladý pěvec Lukáš Bařák. Jediným zahraničním hostem koncertu byl tenorista Christoph Prégardien, který byl prezentován jako hlavní hvězda večera. Bohužel se svému renomé zdaleka nepřiblížil. Jeho hlas je již za zenitem, byl ve zvuku i v technickém vedení hlasu nevyrovnaný a hlas postrádal barvu i nosnost. Bohužel i jeho vystupování před publikem postrádalo profesionální kulturu, choval se jako na zkoušce. Nejen příliš uvolněné, nekoncentrované chování, ale i občasné zpívání spolu se sborem bylo rušivé a vázalo na sebe mimoděk pozornost posluchačů, rušilo divácké vnímání. U hosta zahraničních zkušeností bylo takové projevování se přinejmenším překvapující. Nicméně koncert byl vítaným osvěžením v době adventu a publikum vděčně a nadšeně odměnilo účinkující potleskem za krásný koncert.

…………….

Reflexe je psána z prvního koncertu ve čtvrtek 12. prosince.

Foto: Filharmonie Brno / Jan Prokopius