„Orchestr pod vedením Ondreje Olose přijal výzvu s patřičnou pozorností a provedl kompozici Thomase Adèse, v níž se prolínají romantizující postupy s ryze současnými, strhujícím způsobem.“

„Hudba Guillauma Connessona vyniká nebývalou barevností a proměnlivostí nálad, nechává zároveň dostatek prostoru pro meditaci.“

„Kde vzít osm špičkových hráčů na nejhlubší smyčcový nástroj, bez nichž si uvedení skladby Eleny Kats-Chernin nelze představit? Hradečtí si naštěstí i díky pardubické tradici a kvalitě poradili.“ 

Festival soudobé zahraniční orchestrální hudby, jímž je Hudební fórum Hradec Králové, vstoupil v úterý 12. listopadu do svého jubilejního dvacátého ročníku. Letošní úvodní koncert, jehož hlavním tématem se stalo peklo a který nazvali pořadatelé Baba Jaga a krásná Vasilisa, se obešel bez velkých experimentátorských výbojů. Filharmonii Hradec Králové řídil při provedení děl tří autorů slovenský dirigent Ondrej Olos. 

Posluchači v Hradci Králové nemají ze soudobé hudby žádné obavy, festivalové koncerty jsou zde hojně navštěvovány a vůbec přitom nehraje roli, že některé z nich jsou součástí abonentních řad. V úterý byl sál filharmonie zaplněn do posledního místa a potěšitelný je fakt, že mnohá z nich obsadili mladí lidé, většinou studenti zdejších vysokých škol. Filharmonie Hradec Králové, která Hudební fórum pořádá, oprávněně pokládá festival za jednu ze svých výkladních skříní a neustále posiluje jeho prestiž. K tomu přispívá nejen promyšlený výběr skladeb, pod nímž je podepsán především dramaturg Marek Hrubecký, ale i širší nadregionální dosah akce. Koncerty děl, uváděných nedlouho po jejich světových premiérách, jsou totiž tradičně živě přenášeny Českým rozhlasem, ten úterní se objevil v programu stanic Vltava i D-dur.

Každý z koncertů Hudebního fóra nese svůj vlastní název a věnuje se jednomu společnému tématu. Pojmenování večera ovšem může i mást – co si lze představit pod názvem Baba Jaga a krásná Vasilisa? Až při pohledu do programové brožury bylo jasné, že jakýmsi svorníkem úvodního večera se stalo hudební ztvárnění pekla. Inferno se jmenuje i první část baletu Dante britského skladatele Thomase Adèse, vytvořeného v roce 2019 na objednávku Losangeleské filharmonie a několika dalších hudebních institucí. S některými díly autora, narozeného v roce 1971, se mohli čeští posluchači již blíže seznámit – uveďme například opery Powder Her Face, jejíž pozoruhodnou inscenaci uvedlo před pár lety Národní divadlo Brno v prostředí Reduty, či Bouři a Anděla zkázy, zařazenou do programu přímých přenosů z Metropolitní opery v New Yorku. Vždy šlo o jedinečný zážitek a nejinak tomu bylo i v Hradci Králové, byť na baletní představení nedošlo a návštěvníci se museli spokojit s orchestrální verzí. Pětačtyřicetiminutový fragment, jehož provedení obstarala ve svém domovském stánku Filharmonie Hradec Králové, byl natolik působivý, že jistě nejen autora těchto řádků při jeho poslechu napadlo sehnat si z katalogů kompletní nahrávku. Ve třinácti oddílech jde o srozumitelnou, dalo by se říci programní hudbu, vyvolávající dojem, že v takovém pekle by se snad i dalo přebývat. Orchestr pod vedením Ondreje Olose přijal výzvu s patřičnou pozorností a provedl kompozici, v níž se prolínají romantizující postupy s ryze současnými, strhujícím způsobem. Adès dovede vykouzlit velkolepé plochy, aby vzápětí přešel kupříkladu k natolik pronikavému violoncellovému sólu, že to bere dech, jako bychom slyšeli náročný kus od Camilla Saint-Saënse. Členové orchestru jsou zaměstnáni po celou dobu, autor nebere sebemenší ohled na potřebu jejich odpočinku. Kontrapunkty se střídají jako na běžícím pásu, výsledek je tuze podmanivý. Vše pak vyvrcholí kontrastem dvou posledních oddílů, kdy břeskné, až šramlovité ztvárnění Zlodějů vystřídá pohled na Satana-Lucifera a poté již Dante s Vergiliem vycházejí z pekla, hledíce na hvězdy…

Posluchačsky možná ještě přístupnější byla druhá skladba večera. Dvacetiminutová symfonická suita Lucifer pochází z tvůrčí dílny francouzského skladatele Guillauma Connessona, nese vročení 2020 a vznikla na objednávku Orchestre national d’Île-de-France. Pojmenování jejích třech částí hovoří samo za sebe: Luciferova cesta, Setkání a Tanec kreatur a bakchanálie. Hudba opět vyniká nebývalou barevností a proměnlivostí nálad, nechává zároveň dostatek prostoru pro meditaci. V Hradci zněla – a zřejmě je tak i předepsána – s prazvláštním vnitřním utlumením, akcentujícím klid a smíření, ovšem závěrečné bakchanálie se vším podle očekávání bouřlivě otřesou. Opět oceňme souhru orchestru, přesné nástupy a vzájemné doplňování se, to vše pod citlivou rukou dirigenta. Bylo patrné, že mít s podobnou hudbou zkušenosti je k „nezaplacení“.  

Pak přišlo na pódium v bílých košilích osm kontrabasistů (mimochodem, šest z nich bylo či je úzce spojených se studiem na Konzervatoři Pardubice). Ondřej Sejkora, Petr Pavíček, Jindřich Konvalinka, Jakub Janíček, František Machač, Tomáš Dvořáček, Radek Pokorný a Ondřej Landa vytvořili jedinečné okteto, požadované pro sólové party ve skladbě Australanky Eleny Kats-Chernin Čarodějnická hodina vytvořené v letech 2015 a 2016 pro Australian World Orchestra. Ztvárnění pohádkového příběhu o setkání dívenky se zlou ježibabou a záchraně díky dřevěné loutce je dalším pozoruhodným hudebním obrazem, jenž by si zasloužil uvádění v běžném repertoáru orchestrálních těles. Kde ale vzít osm špičkových hráčů na nejhlubší smyčcový nástroj, bez nichž si uvedení nelze představit? Hradečtí si naštěstí i díky pardubické tradici a kvalitě poradili, a tak se posluchačům otevřela možnost dalšího setkání s temným světem, z něhož po pětadvaceti minutách nakonec vyjde vítězně dobro a nastává závěrečné smíření. Každý si zde mohl najít to své: někoho zaujaly „ozvuky“ vyloženě filmové hudby, jiný se nechal unést údery do desek kontrabasů. Každopádně byla radost se na to dívat i poslouchat.

Průhledy do pekla a temnot, jak je prezentoval úvodní koncert Hudebního fóra Hradec Králové, lze tedy s ulehčením nazvat přívětivými. Koncert, jenž se překvapivě nesl v až uvolněné atmosféře, vyšel organizátorům díky výborným výkonům všech interpretů na jedničku s hvězdičkou.  

Foto: Hudební fórum Hradec Králové / Michal Dědič