„Poměrně odvážná dramaturgie zahrnovala šestici autorů.“

„Je jednoduše obdivuhodné, jakou míru důkladnosti a profesionality mladí umělci prokázali při nácviku nelehkých děl Miloše Boka.“

„Buďme vděční za každou akci, která vzájemně sbližuje lidské společenství. Jen houšť!“

Kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně se stal dějištěm velmi záslužné akce, benefičního koncertu ZUŠ Open. To je celostátní festival českých základních uměleckých škol, který pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené, renomované české mezzosopranistky a mimochodem manželky světoznámého dirigenta Simona Rattla, od příští sezony hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie. V tomto bodě lze spatřit určitou spojnici – koncert totiž moderoval právě David Mareček, generální ředitel prvního českého orchestru. Malostranský chrám 28. května večer naplnily až stovky mladých umělců a přinesly povznášející zážitek i účinek dobrodiní.

Festival ZUŠ Open zahájil už 23. května, jeho úterní koncert však byl letošní dosud největší, čemuž mnohé nasvědčovalo. Několik televizních vozů obsadilo místa před svatostánkem, aby zajistily přímý přenos (na stanici ČT art), vystoupili světoznámí umělci, když vedle lídryně projektu Magdaleny Kožené se postavil také současný největší český houslista Josef Špaček, přítomný byl studentský symfonický orchestr, dění osvěžovaly dvě skupiny dětských tanečníků, v závěrečné fázi večera zpívala jistě stovka mládežníků v pěveckém sboru. Koncert rovněž nesl adjektivum Slavnostní.

Poměrně odvážná dramaturgie zahrnovala šestici autorů. Úvod obstaral svou kompozicí Svatovítská fanfára dirigent večera Jan Kučera (šlo o premiérové uvedení, tak se nabízí otázka, proč Svatovítská fanfára zněla jako poprvé ve sv. Mikuláši), následovala první věta jediné symfonie Jana Václava Huga Voříška, Magdalena Kožená předvedla své zpívání v árii Erbarme dich, mein Gott (Smiluj se, můj Bože) z Matoušových pašijí Johanna Sebastiana Bacha, kde ji doprovodil Josef Špaček, v další fázi pořadu zaznělo sborové Ave Maria Václava Ptáčka, Zdeněk Lukáš byl reprezentován svou kantátou pro velký dětský sbor a instrumentální soubor na slova Věry Provazníkové – kantáta nese název Svítá. Závěr, a zde leží hlavní podíl zmíněné dramaturgické odvahy, patřil trojici kusů Miloše Boka: zazněly Hymnus, Magnificat a Gloria z Missy brevis Es dur. Je jednoduše obdivuhodné, jakou míru důkladnosti a profesionality mladí umělci prokázali při nácviku nelehkých děl husté sazby a často v nečekaných harmoniích – mluvím hlavně o skladbách Miloše Boka; často se v jeho případě nejednalo o zrovna zpěvné vokální linky; nastudování prý pomohli manželé Kolafovi ze ZUŠ Liberec. Výsledný zvukový tvar jistě leckterého posluchače dovedl k pojmu „moderní hudba“, jenž má v obecném povědomí možná nepříjemný odér. Podání však bylo natolik přesvědčivé, že potenciální odmítavé stanovisko bylo zahlazeno. Jako přídavek na úplný konec zaznělo opět Bachovo Jesus bleibet meine Freude, kdy se – pokud jsem správně viděl – pěvecky zapojily i duchovní lídryně celého projektu; kromě Magdaleny Kožené také Irena Pohl Houkalová, ředitelka ZUŠ Open.

Sympatický benefiční počin byl mistrovsky „ebenovsky“ moderovaný generálním ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem. Ten prokázal dokonce značnou míru kuráže, protože bankovní číslo účtu zvolené k benefičním účelům podle všeho „sypal z rukávu“ spolu s dalšími číselnými daty (minimálně to tak působilo; nevím o existenci pomoci prostřednictvím sluchátek). Moderátorem přizvaní hosté se všichni projevili jako schopní rétorové, zejména inspirativní vstup byl se zmíněnou ředitelkou festivalu a zároveň dramaturgyní večera Irenou Pohl Houkalovou (AudioPlus si poslechněte ZDE).

Je třeba zmínit, že finanční pomoc koncertem iniciovaná poputuje všem dětem sociálně znevýhodněným, které mají zájem o základní hudební vzdělání, ale rodinná situace je neumožňuje. Magdalena Kožená věří, že hudební formování mladého člověka by mělo být jedním ze základních principů rozvoje lidské osobnosti.

V průběhu večera jsem si kladl otázku, zda je určen spíše pro diváka u televizní obrazovky, či tomu v kostele. S tím souvisí pár „mušek“, které mi přišly trochu líto: číslo účtu David Mareček sice krásně odrecitoval, ale kdo v kostele má připravenu tužku a papír, aby si ho poznamenal? Diváci u televize mohli použít QR kód, ten však moderátorem nebyl zmíněn. Akustika chrámu jistě drtivé většině přítomných slyšené spíše degradovala – symfonický zvuk se sléval v nekonkrétní masu, kdy by se zajisté velmi hodilo, kdyby alespoň u Lukášovy kompozice posluchači obdrželi text – tomu zpívanému nebylo rozumět už v jedenácté řadě. Místo by se na něj v graficky velkorysé podobě brožurky jistě našlo. Nápadně v ní chyběly také fotky Přemysla Kšici a Miloše Boka, který se při závěrečném potlesku vděčně šel uklonit (mohla vzniknout nejistota, o koho se jedná). Varhaníka Kšicu David Mareček přímo nezmínil, zmínil ale jednoho z hlavních přispěvatelů k výsledné umělecké podobě, fagotistu Tomáše Františe, proč ten tedy na rozdíl o varhaníka neměl vlastní medailonek v obdrženém prospektu? Chápu, že „vychytat“ všechny drobnosti je při tak organizačně náročné události obtížné…

Zmíněné detaily nic nezměnily na pozitivním vyznění akce. Festival ZUŠ Open za osm let existence vyrostl obdivuhodným způsobem, péče o národní poklad husté sítě základních uměleckých škol je nepochybně oceněníhodná, všichni účinkující se věci oddali s vehemencí, za což jim byl odměnou potlesk trvající déle, než na koncertech bývá obvyklé. Díky všem dárcům a přispěvatelům; Bravo! všem instrumentalistům, zpěvákům i tanečníkům. Buďme vděční za každou akci, která vzájemně sbližuje lidské společenství. Jen houšť!

Foto: Petra Hajská, Jan Wolf