„Koncertovali zde de facto na domácí půdě, neboť kostel v Resslově ulici je pražskou pravoslavnou katedrálou.“

„Život v kyperských klášterech se řídí přesnými pravidly, je asketický.“

„Nalézáme v něm jak vážnou statickou hymničnost, tak živou naléhavost.“

Stará hudba kyperských klášterů, to byl název jednoho z koncertů letošního ročníku mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos. Uskutečnil se v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici v pondělí 14. října a vystoupil na něm pravoslavný mužský sbor Romanos Melodos z Kypru se svým uměleckým vedoucím Nikolaosem Lymbouridesem. Při vstupu pod chrámovou klenbu si ovšem nelze neuvědomit, jak významně se tento prostor zapsal do československých dějin, a to tím, že zde za druhé světové války nalezli poslední útočiště a 18. června 1942, po úspěšném atentátu na Reinharda Heydricha, i smrt českoslovenští parašutisté. Koncertní akci tedy můžeme chápat i jako panychidu za naše statečné bojovníky.  

Festival Archaion Kallos se již stal každoroční konstantou pražského uměleckého dění. Letos zahrnuje šest uměleckých akcí propagujících v našem prostřední východní ritus. K slyšení je jak tradiční hudba k liturgii, tak i tvorba skladatelských osobností, mezi nimiž nalézáme nejen autory dávné minulosti, ale i současné tvůrce. Byzantský sbor Romanos Melodos patří ke světové špičce v provozování autentického sborového umění východního ritu, na svém kontě má již několik CD nosičů a s úspěchem vystupoval nejen v Evropě, ale i v zámoří. Pro pražské publikum si připravil program sestavený z jedenácti duchovních skladeb a dvou přídavků.

Na úvod zazněl hymnus Vstoupím do tvého domu, vytvořený na starozákonní žalm 5, následovaly modální zpěvy od významných i neznámých autorů z 18., 19. a 20. století (Georgios Raidestinos, Petros Lampadarios, Nikos Papasavvas a Petrose Bereketis), další žalmy 76/77 (Kdo je tak velký jako náš Bůh), žalmy 135/136 (Ó vzdejte díky Hospodinu). V programu byly zastoupeny i písňové útvary (například Bohorodičko Panno) a další sbory, znějící v různých, převážně v plagálních modech. 

Život v kyperských klášterech se řídí přesnými pravidly, je asketický a z našeho pohledu velmi jednotvárný. Stejně tak může na nás na první dojem zapůsobit jeho hudba. Je to ve své podstatě jednohlasý, převážně liturgický melismatický zpěv, zformulovaný ve specifických diatonických modálních tónových strukturách. Opírá se o téměř nehybné basové prodlevy a podmanivou barvitost mužských hlasů, které nesou střídavým dechem prodlužované tóny, evokující v nás tonální centra, účinně střídaná dominantními funkcemi. Pro nás nezvyklé je rozestavení účinkujících. Uprostřed souboru, rozestaveného do půlkruhu před oltářem čelem k publiku stojí dirigent a současně hlavní pěvec. Jednotlivé skladby jsou zpravidla iniciovány stručnou, jen několikatónovou introdukcí, po níž se ke kantiléně připojuje prodlevový tón nesený hlasy sboristů. Příležitostně se ze sboru vyčleňují další sólové hlasy. Melodické linie postupují převážně sekundovými až terciovými, melismaty propojovanými postupy ve volném metru. Výraz zpěvu je odvozený z liturgických předloh, jejichž text je svým obsahem velmi bohatý a z liturgického hlediska má zcela zásadní význam. Z čistě hudebního hlediska je pro nás Středoevropany ovšem málo rozmanitý. Při soustředěném delším poslechu se však i nám časem může ukázat jako neobyčejně různorodý. Nalézáme v něm jak vážnou statickou hymničnost, tak živou naléhavost. 

K lepšímu pochopení sémantického obsahu a příslušného výrazu zpěvu účinně přispívá vizuální kontakt publika s dirigentem, jehož specifické gesto v mnohém napoví. Optimální cestou k vyjádření a uchování tohoto hudebního fenoménu je již po staletí jeho specifický notový zápis. Má dlouhou tradici. Publikum jej sice nemělo při produkci na očích, nicméně je výrazně dokreslujícím faktorem. 

Auditorium koncert sledovalo se zaujetím, okouzleno nejen hudbou, ale i bohatou katedrální architekturou a výzdobou, která svědčí o životodárné působivosti nadčasových hodnot.

Foto: Archaion Kallos / Martin Pilpach