„Souhra všech čtyř hudebníků byla naprosto perfektní.“

„Z první věty Ravelova Smyčcového kvartetu dýchala pohoda prosluněného letního dne.“

„Pianista i kvarteto hráli doslova jako o život.“

V květnu loňského roku obohatil pražský hudební život pozoruhodný koncertní cyklus nazvaný Hudba mezi obrazy. Za realizací tohoto projektu stojí dvojice studentů HAMU – klavírista Pavol Praženica a houslistka Terézia Hledíková, kteří k pořádání koncertů, na nichž vystupují výhradně mladí umělci, využili atraktivní a širšímu publiku nepříliš známé prostory staroměstské Galerie Lapidárium. Na závěrečném koncertě tohoto cyklu v pátek 13. června vystoupilo Sukovo kvarteto, ke kterému se ve druhé polovině večera připojil právě i Pavol Praženica.

Sukovo kvarteto je velice mladý soubor, založili ho v roce 2021 studenti prvního a druhého ročníku HAMU. Od té doby hraje v původním složení Daniel Matejča a Natálie Toperczerová (housle), Bohumil Bondarenko (viola) a Jakub William Gráf (violoncello). Hned v roce 2022 zvítězil soubor v soutěži Talents for Europe, což mu otevřelo cestu jak na tuzemská, tak na zahraniční koncertní pódia. Pro své vystoupení v Galerii Lapidárium si soubor připravil hezký a posluchačsky vděčný program.

V úvodu večera zazněla Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“ od Josefa Suka. Mladí umělci hráli tuto závažnou skladbu s hlubokým pochopením. Hudba plynula klidně, zpěvně, důstojně, dynamika byla propracovaná do nejmenších detailů a souhra všech čtyř hudebníků byla naprosto perfektní. Umělci vystavěli skladbu ve velkém, dokonale vyklenutém gradačním oblouku, stoupajícím až k expresívnímu vrcholu, který se v závěrečných třech taktech zlomil do nebeského pianissima. Nutno dodat, že všechny čtyři nástroje mají mimořádně krásný a tvárný zvuk a hráči s nimi umějí skvěle zacházet.

Tónové kvality souboru jsme si pak mohli naplno vychutnat v dalším čísle koncertu, Ravelově Smyčcovém kvartetu F dur. Z první věty, skladatelem nadepsané trés doux (velmi sladce), dýchala pohoda prosluněného letního dne. Jeho delikátní barevnost tlumočili umělci uvolněně a v nejjemnějších náladových odstínech. Scherzosní druhá věta měla svižné, ne však přehnané tempo. Pizzicatový úvod zněl značně exoticky, jakož i další obdobné pizzicatové partie této věty. A pomalý střední díl jako by sváděl k bezstarostnému lenošení. Pokud první věta evokovala letní den, pak pomalá třetí věta přenesla posluchače do zšeřelé krajiny, na kterou padá noc. Hráči nejenže přesvědčivě vystihli potemnělou atmosféru této věty, ale do jejích tremolových pasáží vnesli cosi až přízračného. Fortissimový začátek rychlé finální věty působil – po relativně idylických předchozích větách – jako náraz vichru. Interpreti se do ní pustili s úžasnou vervou, a přestože se hudební tok po chvíli výrazově zklidnil, hráli ji i dále s nakažlivým elánem a s viditelným potěšením až k efektnímu závěru. 

Po přestávce nabídlo Sukovo kvarteto s Pavolem Praženicou posluchačům oblíbený a často hraný Dvořákův Klavírní kvintet A dur, op. 81. Úvod první věty byl téměř pohádkový: Praženicův klavír příjemně „šplouchal“ a violoncello pana Gráfa do toho šplouchání vyprávělo jakýsi svůj vlastní kouzelný příběh. Ale hned s prvním „tutti“ se pohádkové vyprávění proměnilo v bouřlivý příval emocí. Pianista i kvarteto hráli doslova jako o život, co chvíli překvapovali vypjatými dynamickými kontrasty, ve forte se blížili zvuku orchestru, v tichých místech zněla hudba hebce a měkce jako samet. Z druhé věty, kterou skladatel nazval Dumka, přímo kapala melancholie, která byla v některých místech (především v triolovém tématu v klavíru) málem až bezútěšná. Scherzo ovšem nechalo na veškerou melancholii rychle zapomenout. Interpreti v něm nasadili tempo, v jakém jsem ho nikdy neslyšel. A co bylo naprosto neuvěřitelné: když se po triu znovu vrátilo hlavní téma, zdálo se mi, že bylo ještě o něco rychlejší než na začátku. Finální větu hráli umělci v efektním velkém zvuku a objevili v ní řadu půvabných rustikálních momentů. Závěrečná stretta pak proletěla v tempu, které zvedlo posluchače ze židlí. 

Zájem o koncert byl enormní, pořadatel musel dokonce přistavovat židle. Publikum reagovalo po celý večer velmi spontánně, hudebníkům zjevně fandilo a na závěr jim uspořádalo nadšené ovace. Umělci se nenechali dlouho pobízet. Nejprve přidali – všichni společně – závěrečnou část třetí věty z Dvořákova Klavírního kvintetu. A poté ještě samotné Sukovo kvarteto zahrálo rozkošnou drobnost: skladbu z repertoáru Danish String Quarteta Shine you no more od dánského houslisty Runa Tonsgaarda Sørensena.

Foto: Michael Romanovský