KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Hudební svátek v rezidenci primátora se Simonou Šaturovou a Markem Kozákem english

„Šaturová zpívala nádherně sdílenou inspiraci Martinů ve své mateřštině, která se může, jak já to cítím, poslouchat věčně.“

„Marek Kozák zaujal precizními rytmickými a tempovými proměnami skladby, zatímco zpěv Šaturové se nad instrumentálním děním povzneseně nesl v klidu ukolébavky.“

„Recitál uzavřela Slavického finální žalobná píseň Byla sem ešče malá, kterou Šaturová obdařila výčitkou v dynamickém zdvihu, jež by pohnula i kamenem.“

Rezidence primátora na Mariánském náměstí v Praze hostila druhý koncert letošního 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů. Večer naplnila hudba v provedení hvězdné sopranistky Simony Šaturové a skvělého pianisty Marka Kozáka. Písňový program ze skladeb Martinů, Suchoně, Slavického a Janáčka ozdobila klavírní díla Vítězslava Nováka a Vítězslavy Kaprálové. Hosty koncertu přivítal ve svém sídle primátor hlavního městy Bohuslav Svoboda.

Koncert zahájil úvodník ředitele Nadace Bohuslava Martinů a festivalu Dny Bohuslava Martinů, klarinetisty Irvina Venyše. Na jeho závěr poděkoval moderátor sponzorům a podporovatelům festivalu a předal slovo primátoru Bohuslavu Svobodovi, pod jehož záštitou se koncert konal. Pan primátor, kromě jiného, je příznivec hudby a častým hostem koncertních síní, což představuje potřebnou a podnětnou morální podporu nejen hudebních umělců, ale i všech strůjců koncertních událostí. Ten večer přivítal publikum koncertu „v nejkrásnějším sále ve stylu art deco“, architektonické koruně Rezidence primátora a popřál přítomným krásný hudební večer.

Program koncertu doznal změnu z technických důvodů. Architekt domu zřejmě nepočítal s budoucím koncertním využitím místností, a tak rozměry vstupních dveří znesnadnily dopravu koncertního křídla do sálu. Oželeli jsme tedy výběr z cyklu Po zarostlém chodníčku od Leoše Janáčka a Dedinské scény od Bély Bartóka.

Recitál uvedla Simona Šaturová její vystoupení je vždy velká pěvecká slavnost – výběrem tří částí z cyklu třiceti Slovenských písní, H 126 od Bohuslava Martinů. Vitální živou píseň Mala som rukávce, v níž handluje s cigánkou, aby jí počarovala šuhajka, vystřídala klidnější poněkud teskná melodie Eště jednu sestru mám. Ta byla posmutnělá s radou své sestře, aby se vyvarovala falešných chlapců, neboť ona kvůli nim přišla o svobodu. Dva náladově odlišné, citově zabarvené zpěvy uzavřela píseň Dievča z Bielej hory, ve svém průběhu s krásným kontrastem mužského oslovení v počátku textu a vítěznou, hrdou odpovědí, s gustem sdělenou. Šaturová zpívala nádherně sdílenou inspiraci Martinů ve své mateřštině, která se může, jak já to cítím, poslouchat věčně. Slovenština má originální rytmus, půvab akcentů a melodiku, která je češtině velmi povědomá, ale ta už, domnívám se, zmíněné své byvší, poetické atributy nivelizovala ve víru jinojazyčných doteků.

Také následující hudbu, výběr z cyklu šesti slovenských lidových písní Piesne s hôr od Eugena Suchoně, zpívala Šaturová s originálním slovenským textem, s báječnou dikcí a mistrným emotivním výrazem.  Cyklus napsal autor pro soprán, tenor a malý orchestr nebo pro klavír. Široká verze Piesně z hôr se objevila také v rozhlasové nahrávce brněnské rozhlasové stanice, která uvádí interprety Annu Martovňovou a Janka Blaha se Symfonickým orchestrem Čs. rozhlasu v Bratislavě a dirigentem Bystríkem Režuchou. A celý cyklus, díky své široké popularitě, se dočkal i úpravy pro smyčcové kvarteto – natočilo ho Slovenské kvarteto. Vokální hudba Suchoně rezonovala v repertoáru českých sborů především písní Aká si mi krásná na text Petera Dobroslava Belly. A rozhlas vysílal poměrně velký fond komorních symfonických a vokálních skladeb, včetně dvou oper SvätoplukKrútňava, které byly uvedeny na naší scéně.

Simona Šaturová

Z cyklu Piesne z hôr vybrala Šaturová rapsodicky komponovaný Široký jarček (č. 4). Zpívala ho v úchvatně teskném tónu s kratičkým, atakovaným rozrušením na opakovaném slově „nevydala“. Stejně tak posmutněle se nesla píseň Ani mi je večer (č. 2) a náladové údolí zakončila písní Povedzže mi, povedz (5).

Program pak pokračoval sólovým vystoupením pianisty Marka Kozáka, který hrál čtvrtou část V národním tónu z cyklu Eklogy pro klavír, op. 11 Vítězslava Nováka. Tato část, která završuje programně psaný sled částí, má předepsáno tempo Andante tranquillo. To je ovšem agogicky vzrušeno. V Egloze slyšíme rozvážnou, poeticky uvozenou majestátnost, hrdost, ceremoniální závažnost, kterou rozčeří zvesela započatá promluva, vzápětí ukázněna a s repeticí, a uklidňující cyklický závěr. Takhle plasticky ztvárnil Kozák skladbu šestadvacetiletého Vítězslava Nováka, ještě ve stylu doznívajícího romantismu.

Šaturová pak zpívala Ukolébavku z Dvou písní na texty negerské poezie, H 232bis Bohuslava Martinů. Marek Kozák zaujal precizními rytmickými a tempovými proměnami skladby, zatímco zpěv Šaturové se nad instrumentálním děním povzneseně nesl v klidu ukolébavky. Jen občas zesílil hlas na konkrétním slovech, opatřil slovo „růže“ melismatem a silněji se rozezněl v samotném závěru ve slovech „maminčina malá černá“, s poklesem na posledním slově „růže“. Šaturová zde s Kozákem stvořili výrazově působivý, hudební klenot v okouzlující souhře. Duo pak vystřídal opět sólový klavír. Marek Kozák hrál Dubnová preludia, op. 13 Vítězslavy Kaprálové. Nedlouhá kompozice skýtá tři tempové proměny, kterým dal Kozák přesvědčivou podobu a přitažlivost.

Finální skladbou recitálu Simony Šaturové byl cyklus šesti písní s titulem Ej, srdenko moje od Klementa Slavického. Ten byl obdařen důkladně prezentovaným klavírním základem, který se spolupodílel na dramatickém průběhu. Dynamicky modelovanými kontrasty dávalo duo hudbě vitalitu. Šaturová přešla z úvodní baladické písně s jasnými konturami do následujícího, svižně pulzujícího textu o Šohajkovi s modrýma očima. Silnou naléhavostí dramatického výrazu se prozpívala zatěžkanou písní Těžko tomu kameni, jíž dala zalkáním hlasu silnou emocionalitu. Dramaticky ztvárnila i následující píseň Pověz mi milá, v níž dala hlasu nádhernou naléhavost tázacími motivky. Recitál uzavřela Slavického finální žalobná píseň Byla sem ešče malá, kterou Šaturová obdařila výčitkou v dynamickém zdvihu, jež by pohnula i kamenem. A nakonec přidala Obrázek milého č. 5 z cyklu Moravská lidová poezie v písních od Leoše Janáčka.

Hudební svátek dua Simona Šaturová a Marek Kozák, to byl druhý koncert 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů. Večer ale nekončil, program totiž pokračoval křtem nového kompaktního disku Nocturno, který Simona Šaturová a klavírista Marek Kozák naplnili písněmi přibližujícími atmosféru noci. CD uvedli do života Bohuslav Svoboda, Irvin Venyš a Vít Zouhar, předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů.

***

Reflexi prvního koncertu letošních Dní Bohuslava Martinů čtěte ZDE.

Foto: archiv festivalu Dny Bohuslava Martinů

Rafael Brom

Rafael Brom

Hudební publicista

Dlouholetý hudební redaktor stanice Český rozhlas Vltava, kde působil od počátku osmdesátých let přes třicet let. Byl od začátku i u vysílání stanice Český rozhlas D dur, kde dodnes přispívá k tvorbě programu. Dále publikoval v Týdeníku Rozhlas a v hudebních časopisech. Absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze s vidinou práce v oblasti organologie, rozhlasová praxe ale převážila nad badatelskými úmysly. Je mu blízká historie a stavba smyčcových hudebních nástrojů, vedle obligátního seznámení s hrou na klavír v rámci studií získal základy hry na violoncello a trubku. Otec hrával na pozoun a obeznámení s žesťovými nástroji mu vyneslo možnost strávit vojenskou službu jako hráč na lesní roh ve vojenském dechovém orchestru. Od poloviny devadesátých let se díky nabídkám mezinárodní rozhlasové výměny častěji setkával s hudbou vídeňské valčíkové rodiny Straussů, což vedlo roku 1999, jubilejním roce stého výročí úmrtí Johanna Strausse syna, k přímému kontaktu s vídeňskou straussovskou společností, archivem knihovny města Vídně a potomky rodiny. Léta připravoval rozhlasové pořady i články s touto tématikou. Deset let moderoval přímé přenosy Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků a moderoval i přenosy koncertů Rozhlasových symfoniků. Ze sportovních aktivit mu zůstala obliba sledování přenosů kolektivních sportů, tenisu a lehké atletiky. Příležitostně se vrací do přírody, má rád psy a obdivuje koně. Spolupráci s hudebním portálem KlasikaPlus.cz považuje za přirozené a přátelské pokračování své profese.



Příspěvky od Rafael Brom



Více z této rubriky