RozhovorPlus



16. ledna má v pražské O2 areně první samostatný koncert český operní pěvec, a to barytonista Adam Plachetka. Večer s názvem BEZ MANTINELŮ ale obohatí i řada jeho různorodých hostů, posledním odtajněným je teď oblíbený písničkář Tomáš Klus. Duet ale Adam Plachetka zazpívá také s Evou Pilarovou, Ondřejem Gregorem Brzobohatým, s Dagmar Peckovou nebo se svojí manželkou Kateřinou Kněžíkovou. Adam Plachetka momentálně účinkuje v newyorské Metropolitní opeře. Vrátí se těsně před vánočními svátky a vystoupí na 4. adventním koncertu České televize a pak také tradičně 25. prosince od 15 hodin na Rybově České mši vánoční u Pražského Jezulátka. Podrobněji o lednovém koncertě jsme s Adamem mluvili ve VideorozhovoruPlus.

 

13

„Jak obtížné je vybudovat „na zelené louce“ velký profesionální sbor, jsem si uvědomil až později.“

„Pěvecká a hudební úroveň zájemců je velmi slabá, většinou nesplní požadavky ani prvního kola konkurzu.

„Přesto, že se nám umělecky daří a že získáváme řadu koncertních nabídek u nás i v zahraničí, naše ekonomická situace je velmi složitá a náročná.“

Český filharmonický sbor Brno si připomene v příštím roce třicet let umělecké práce. Jeho zakladatel, ředitel a sbormistr Petr Fiala v bilančním rozhovoru pro portál KlasikaPlus odpovídá na otázky týkající se minulosti, současnosti i budoucnosti tělesa a přibližuje, v čem spočívá zahraniční renomé sboru, ale hovoří i o své skladatelské práci a dcerách, které se také věnují profesionálně hudbě. Sám přiznává, že vést profesionální sbor, který si musí polovinu prostředků na provoz vydělat vlastní koncertní činností, je práce vyčerpávající, „na dva úvazky“, jak říká. Ale nelituje…

 

0

„Ještě jsme ani nezačali s reklamou a už byl koncert v synagoze vyprodaný.“

„Ohrnovali nad ním nos a trvalo to dlouho.“

„Bylo mi osmnáct. Byl to koncert, který se mnou zacloumal.“

Martinů Festtage se v Basileji letos v listopadu konaly pětadvacátým rokem. Vystoupil při nich Gidon Kremer, zněl jazz i hudba Viktora Ullmanna a Petra Ebena a od Bohuslava Martinů mimo jiné mechanický balet Podivuhodný let a kantáta Izajášovo proroctví. Za pořádáním přehlídky stojí pianista Robert Kolínský. Narodil se ve Švýcarsku a žije tam, ale jeho rodiče přišli v roce 1968 z Československa. I když se píše Kolinsky, drží si díky nim, a teď nadále i díky vlastním dětem, dobrou češtinu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus dnes, v den narozenin skladatele, zmiňuje faktory, které působí na podobu festivalu, a přibližuje, jak se dostal k hudbě Bohuslava Martinů.

 

8

„Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jinde ten festival prostě být nemůže.“

„Z Jezerní scény přicházejí do rozpočtu největší peníze.“

„Se Salcburkem nesoupeříme.“

V létě 2020 se bude na festivalu Bregenzer Festpiele druhým rokem hrát v amfiteátru na břehu Bodamského jezera Verdiho Rigoletto. Naplánováno je bezmála třicet představení. Vedle toho se chystá do sálu ve Festspielhausu Boitova opera Nero, do Operního studia Haydnova Armida a premiéru bude mít komická opera buffa Impresario Dotcom, kterou podle Goldoniho předlohy napsala slovenská autorka Ľubica Čekovská. Na programu jsou i koncerty. U mnohého z toho bude opět Pražský filharmonický sbor, který dnes v Praze slaví na koncertě v Rudolfinu 85. výročí a který si v Bregenzu na samém západě Rakouska letos o prázdninách připomínal deset let pozice rezidenčního tělesa. Že tam s ním pořadatelé počítají i nadále, potvrzuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus i umělecká ředitelka přehlídky Elisabeth Sobotka.

 

5

„Každý z nás, hlavních sbormistrů PFS, byl nebo je úplně jiný, jinak dobrý i jinak špatný.“

„Pracujeme v klidu, respektujeme se navzájem, rozumíme si, víme, za čím jdeme a k tomu všemu asi ani nezpíváme špatně.“

„Sboru nejvíc sedí hudba od 19. století po současnost, tu máme také nejradši.“

„Největší slabinou PFS je jednoznačně zkušebna.“

Pražský filharmonický sbor slaví 85 let. V prosinci 1934 se sbormistr Jan Kühn rozhodl založit smíšený sbor pro přípravu vysílání Foersterovy opery Debora. Přímý přenos pod taktovkou Otakara Jeremiáše tak odstartoval dráhu tělesa pod jménem Sbor Radiojournalu. Po několika obměnách názvu vznikl v roce 1969 ten současný. Pražský filharmonický sbor je tak nejstarším českým profesionálním sborem s nepřerušenou historií od roku 1935. Výročí teď oslaví jak jinak než koncertem, v sobotu 7. prosince od půl osmé ve Dvořákově síni Rudolfina. Za přípravou stojí už tradičně hlavní sbormistr Lukáš Vasilek. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřil, že nemá vzory. A že se v PFS hned od začátku cítil dobře.

 

10

"Nejprve chci udělat nějakou viditelnou práci – a potom pomalu docházet k nějakému ovoci."

"Kdybych přišel do Hradce Králové řekněme z Paříže, asi bych to měl těžší."

"Blíží se mi padesátka, a tak si myslím, že některé věci mohu postupně opustit a trochu se uvolnit pro další dobrodružství."

Švýcar Kaspar Zehnder, šéfdirigent Filharmonie Hradec Králové a šéfdirigent Symfonického orchestru Biel Solothurn ve své zemi, řídí dnes večer v královéhradeckém sále Filharmonie symfonický koncert, v jehož programu je třeba zvýraznit především hudbu Antonia Vivaldiho a Igora Stravinského. Dirigentovo jméno v něm figuruje také jako jméno sólového flétnisty. S působením v naší zemi má již zkušenosti z let 2005 až 2008, kdy stál jako nástupce Jiřího Bělohlávka v čele Pražské komorní filharmonie. V příštím roce oslaví Kaspar Zehnder padesátiny. Ve stejném roce si bude připomínat, stejně jako všichni ostatní evropští hudebníci, kulaté výročí narození Ludwiga van Beethovena. Následující rozhovor směřuje k jubileu vídeňského klasika, k současným i chystaným uměleckým aktivitám… a samozřejmě i k dnešnímu koncertu.

 

0

„Díla českých skladatelů jsou komplikovaná, ale není nemožné jim porozumět.“

„Vždy se nemohu dočkat závěrečného duetu Rusalky s Princem.“

„Výslovnost studuji slovo od slova.“

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo jako svoji první premiéru v této sezóně jednu nejslavnějších a nejhranějších českých oper, Rusalku Antonína Dvořáka. Nová verze režiséra Radovana Lipuse zatím sbírá kladné ohlasy. Jedním z Princů v této inscenaci je italský tenorista Luciano Mastro. Jak se mu dařilo na jeho premiéře, si můžete připomenout v naší ReflexiPlus. O tom, jak se sžíval s touto nesnadnou rolí, jsme si povídali v tomto rozhovoru. Na jevišti se jako Princ objeví opět v úterý 3. prosince.

 

0

„Housličky jsem si nejdřív pochovala jako panenku… – a ona říkala: nechceš taky zkusit hrát?“

„Jako houslistka musím opravdu cvičit. Jsem v pátém ročníku a to už je vážné.“

„Mám ještě duo s mojí sestrou, což je hobojistka, máme to i na konzervatoři jako předmět.“

Když jsme s úspěšnou mladou českou houslistkou Pavlou Tesařovou hledaly společný termín pro uskutečnění rozhovoru, nebylo to vůbec snadné. Coby studentka pátého ročníku Pražské konzervatoře a vítězka řady mezinárodních soutěží má nebývale nabitý program. Ke každodenním povinnostem a cvičení přibývají zkoušky i koncertní vystoupení ze dne na den. Nakonec jsme společný čas našly a setkaly se v Dobřichovicích, kousek od jejího bydliště, ve vzácný den, kdy měla „úplně volno“.

 

úterý, 19 listopad 2019 19:20

Pretty Yende: Učit se být básníkem

Autor:
1

„Čím častěji zpívám na recitálech, tím víc se mi líbí, jak prostým způsobem tahle forma sdílení hudby působí.“

„Krása poezie spočívá ve výrazových možnostech bez hranic.“

„Nástroj a technika zůstávají, ale skladatel a jazyk dodávají pokaždé zvláštní jedinečnost.“

V Praze zpívala vítězka Domingovy světové soutěže Operalia z roku 2011 pouhý rok po skvělém debutu v Metropolitní opeře; je tomu už pět let. Předloni se vrátila, nyní přijíždí jihoafrická sopranistka potřetí. Středeční recitál ve Smetanově síni je součástí turné, které Pretty Yende zavedlo už do Frankfurtu a dále ji povede do Barbican Hall v Londýně a do newyorské Carnegie Hall. V písňovém repertoáru z pera známých romantických skladatelů doprovází mladou pěvkyni italský klavírista Michele D'Elia. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus Pretty Yende zdůrazňuje, jak je důležité vědět, co je za textem, a jak je nezbytné se stále učit; především však zaznívají slova vděčnosti za to, že může zpívat, že se může s lidmi dělit o krásu ukrytou v hudbě.

 

1

„Janáček je prostě Janáček. Nikdo jiný není jako on.“

„I když se Glenn Gould sám velmi identifikoval s tím, že je Kanaďan, nic zvláštní kanadského v jeho hře není.“

„Je škoda a možná i hanba, že se tak málo ví o Samuilu Fejnbergovi.“

Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného hraje dnes večer v pražském Rudolfinu uznávaný kanadský pianista a také skladatel Marc-André Hamelin. Má na programu Schubertovu Sonátu B dur, kterou nedávno natočil, a v první polovině večera díla Alexandra Skrjabina, Sergeje Prokofjeva a Samuila Fejnberga. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus se zamýšlí nad odkazem tohoto zapomenutého sovětského hudebníka, jehož život se uzavřel ve dvaasedmdesáti letech v roce 1962, nad výhodami skladatelských zkušeností pro interpreta i nad národními školami. A přiznává, že to byl svými nahrávkami Rudolf Firkušný, kdo mu otevřel cestu k pochopení Janáčkovy hudby.

 

2

„Festival Brikcius se koná v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days.“

„Je velmi důležité připomínat osud terezínských skladatelů.“

„Můj vztah k jazzu je velmi pozitivní.“

František Brikcius je violoncellista, který se rozhodl propagovat repertoár pro sólové violoncello. Hře na tento nástroj se začal věnovat již v raném dětství. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze pod vedením Jaroslava Kulhana byl přijat na JAMU v Brně do violoncellové třídy Bedřicha Havlíka. Následovalo studium ve Velké Británii v mistrovské třídě Anny Shuttleworth, dále pak na univerzitě Toho Gakuen v Japonsku. Na JAMU absolvoval u Evžena Rattaye. Je iniciátorem řady projektů, jako například eSACHERe, MAKANNA nebo 2 Cellos Tour a Weinberger Tour v rámci Dua Brikcius, které tvoří se svou sestrou Annou Brikciusovou.

 

pátek, 15 listopad 2019 14:37

Andrij Charlamov: Zpěvákem jsem díky Česku

Autor:
veb-Charlamov-DSC0998

„Soutěž mě tehdy vrátila zpátky na zem. Zjistil jsem, že na sobě ještě musím moc a moc pracovat.“

„František Drs mi hodně pomohl v tom, jak zpívat s orchestrem.“

„Nakonec jsem si řekl: jestli už mám třetí cenu, tak proč bych nezkusil štěstí ještě jednou?“

Ukrajinec Andrij Charlamov, barytonista z Oděsy, se stal absolutním vítězem 54. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. V kategorii Opera, určené pro zpěváky do 35 let, získal mezi muži první cenu a první místo zaujal i v kategorii interpretace písní. Nemá sice na rozdíl od dalších laureátů žádné pozvání z tuzemských operních divadel, ale odváží si Cenu dirigenta Františka Drse za mimořádný hudebně-interpretační výkon po dobu celé soutěže. Do Karlových Varů nepřijel poprvé, štěstí už pokoušel několikrát. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že Česko pro jeho začínající kariéru znamená opravdu a zásadně mnoho.

 

5

„Noty oratoria Eversmiling Liberty jsem měl doma dlouho, zálibně po nich pokukoval…“

„Koncert se v neděli uskuteční na schodišti před Rudolfinem a mělo by se zúčastnit zhruba dvanáct středoškolských sborů. Bude nás kolem tří set zpěváků.“

„Po letech, co dílo znám, musím přiznat, že jsem nenašel nic tak celistvého, komplexního a inteligentně napsaného.“

V neděli 17. listopadu si připomeneme výročí sametové revoluce, která předznamenala pád totality v Československu. Součástí oslav jubilea bude také nespočet hudebních akcí. Jednou z nich je provedení oratoria Eversmiling Liberty na hlavním schodišti před Rudolfinem. Dánští autoři Jens Johansen a Erling Kullberg použili libreto z oratoria Juda Makabejský skladatele G. F. Händela, příběh vůdce židovského povstání proti panovníkovi Antiochovi. Inspiraci nalezli právě v listopadových událostech a vzniklo tak dílo, jehož hlavním tématem je boj za svobodu. Podrobněji o této jedinečné skladbě hovoříme s dirigentem Liborem Sládkem.

 

2

„Lákalo mě hrát něco trochu jiného než klasický violoncellový repertoár.“

„Houslové skladby a jejich technická náročnost se mi líbí. Je to výzva.“

„Objevil jsem nástroj z roku 1891, který postavil v Budapešti houslař Janos Stowasser. Jsem s ním velmi spokojen.“

V posledních letech na sebe čím dál výrazněji svými koncertními aktivitami upozorňuje mladý brněnský violoncellista Lukáš Svoboda. Člen Filharmonie Brno je aktivní rovněž jako ansámblový a komorní hráč. Nyní se chystá představit unikátní recitálový program postavený na provedení některých virtuózních skladeb houslového repertoáru v transkripcích pro violoncello. V Brně zahraje 14. 11 v sále ZUŠ Veveří a v neděli 17. 11. pak zopakuje recitál v sále ZUŠ Břeclav.

 

2

„Když jsem objevil cembalo, byl jsem unesený jeho možnostmi.“

„V roce 2004 jsme začali postupně uvádět všechny Bachovy kantáty a skončili jsme až v roce 2012. Pak už bylo dílo, bohužel, vyčerpáno.“

„Pokud máte dobré hudebníky, nepotřebují mnoho pohybů rukama. Potřebují uvědomělost a srozumitelnost.“

Varhaník, cembalista a odborník na starou hudbu Jörg-Andreas Bötticher zavítal do Brna, kde během pouhých tří dnů přednesl sólový recitál v Konventu Milosrdných bratří (psali jsme zde), vystoupil s příspěvkem o uměleckém výzkumu na Mezinárodní hudební konferenci JAMUsica na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění a vedl dvoudenní kurzy pro studenty Katedry varhanní a historické interpretace tamtéž. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus se především z mnoha aspektů zamýšlí nad historicky poučeným přístupem k hudbě minulosti.

 

0

„Karlovarská soutěž Antonína Dvořáka přestala být po roce 1990 jen soutěží posluchačů uměleckých škol, stala se soutěží mezinárodní, do 35 let.“

„Orchestr je pro řadu pěveckých soutěží nedostupnou věcí.“

„Písňové literatuře se na konzervatořích věnuji málo.“

Do Karlových Varů se na Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka sjela stovka účastníků z bezmála dvou desítek zemí světa, mladých lidí do 35 let. Čtyřiapadesátý ročník vyvrcholí 15. listopadu. Vedle tuzemských zpěváků jsou dalšími nejpočetněji zastoupenými zeměmi Ukrajina, Slovensko, Rusko, Polsko, Slovinsko a Čína, ale soutěžící jsou i z Jižní Koreje, Japonska, Mexika nebo USA. Dlouholetý ředitel Alois Ježek v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zdůrazňuje jedinečnost soutěže, danou zejména orchestrálním doprovodem finálových kol a zvláštními cenami udělovanými divadly a festivaly, hovoří o její proměně po roce 1990 a uvažuje o silné české účasti v poslední době.

 

4

„Zpěvák musí najít bezpečný prostor, kam v sobě hrdinský tón umístit. Pokud tak neučiní, nepřežije.“

„Wagnerova hudba se mi v té době nelíbila, také příběhy se mi zdály trošku zvláštní, cizí…“

„Tohle je debut a pak se uvidí. Ostatně se Siegmundem to bylo podobné. Také jsem nevěděl nejdřív, jestli ještě bude nějaké ´příště´.“

V roli Lohengrina debutuje dnes večer v pražském Národním divadle dánský tenorista Magnus Vigilius. S českým operním divadlem už má kontakty, především před rokem zpíval v Brně Borise v inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Tamní publikum ho zažilo také jako Pinkertona v Pucciniho Madama Butterfly a letos jako Michela ve Třech fragmentech z Julietty Bohuslava Martinů. Pětačtyřicetiletý pěvec v RozhovoruPlus v souvislosti s Lohengrinem přiznává, že k Wagnerovi hledal jako posluchač i jako interpret cestu hodně dlouho. Ostatně, nevyšel z hudebního prostředí a na studium zpěvu, které ho dovedlo přes muzikál k opeře, se dal primárně z divadelních, ne z hudebních důvodů.

 

0

„Hudba je o tom, umět si klást otázky.“

„Je jen velmi nepatrný rozdíl mezi zadržováním času a hraním si s časem.“

„Nejsme hudebníky proto, abychom si žili lehce.“

Na svém kontě má dvě důležitá prvenství. V roce 2011 odehrál historicky vůbec první cembalový recitál na BBC Proms v Londýně a o tři roky později se stal prvním cembalistou oceněným titulem Gramophone Artist of the Year. Je posledním žákem legendární české cembalistky Zuzany Růžičkové. V roce 2014 podepsal exkluzivní kontrakt s vydavatelstvím Deutsche Grammophon. Mahan Esfahani, nonkonformní umělec s famózní pamětí, který často a rád glosuje nešvary světa cembalistů a který na sebe během několika let strhl pozornost velké části hudebního světa, podniká koncertní cesty do všech koutů naší planety z naší staré dobré stověžaté Prahy. V pondělí 11. listopadu bude hvězdou závěrečného koncertu donátorské řady PKF – Lobkowicz abonmá v Lobkowiczkém paláci. V rozhovoru pro KlasikuPlus se dotýká specifik hry na cembalo i filozofičtějších otázek.

 

2

„Kromě klasického zvuku jednotlivých nástrojů využívám i některé atypické zvukové barvy a rozšířené techniky.“

„Soubory, se kterými funguje konstruktivní vazba hráčů s autorem už při čtení a nácviku, existují u nás i v zahraničí.“

„Vedu dětské sbory Rezekvítek a Cvrkot a smíšený sbor La Folia. Vedle dirigování pro ně také píšu a aranžuji písně.“

Jedna z nejvýraznějších českých skladatelek současnosti Jana Vöröšová se v těchto dnech připravuje na čtvrteční koncert v Rudolfinu, kde zazní světová premiéra její nové skladby Písně Vrbovýho proutku pro soprán a orchestr. Interprety jsou Česká filharmonie, sopranistka Vanda Šípová a dirigent Keith Lockhart. V rozhovoru pro KlasikuPlus přibližuje texty eskymácké poezie a jejich překlad i zvukovou stránku své partitury a chválí spolupráci s orchestrem a sólistkou.

 

1

„Soutěž je nyní jasně multiinstrumentální s tím, že se hledá největší talent, snoubící v sobě nadání a umělecké vlohy spojené s dovedností.“

„Nejzásadnější novinkou je, že se ve třetím kole finalisté utkají na veřejném koncertě v rámci Dvořákovy Prahy, budou hrát s orchestrem v pražském Rudolfinu před publikem a opravdu prestižní porotou.“

„Domlouváme se s různými tuzemskými i zahraničními partnery na dalších možných prezentacích laureátů soutěže.“

Mezinárodní klání pro mladé talenty Concertino Praga se mění. Od nadcházejícího 54. ročníku nese v podtitulu název Dvořákova rozhlasová soutěž pro mladé hudebníky, což naznačuje nové spojení a také dimenzi, kterou tento projekt získává. Zakladatel soutěže a její dosavadní pořadatel Český rozhlas se totiž dohodl na spolupráci s Akademií klasické hudby. Soutěž tak čekají určité změny a na laureáty nové příležitosti, třeba veřejný koncert na Dvořákově Praze 12. září 2020, stipendium na studia nebo příspěvek na nákup nástroje. Přihlášky je možné podávat do 15. prosince. Podrobněji jsme o nové tváři soutěže mluvili s Janem Simonem, intendantem Akademie klasické hudby.

 

DSC09682

„Klišé? Ano, ale hezké, ne?“

„Psaní pro harfu je nevyzpytatelné a skláním se před všemi, kteří se do toho pustí.“

„Když hudbu, tak preferuji živou. Ten zážitek se nedá ničím nahradit.“

V nové Kavárně Českého rozhlasu pořádají KlasikaPlus.cz a stanice Český rozhlas D-dur jako blízcí partneři v neděli 3. listopadu od 20 hodin společný koncert, po roce v pořadí už druhý. V přímém přenosu zahrají harfistka Kateřina Englichová a hobojista Vilém Veverka skladby Maurice Ravela, Luboše Sluky, Lukáše Hurníka a Clauda Debussyho. A určitě také o sobě a o hudbě, kterou hrají, promluví. Program nese název Impressions a Kateřina Englichová v rozhovoru pro KlasikuPlus uvažuje mimo jiné právě nad hudebním impresionismem. Ale i nad tím, jak hudbu přibližovat slovy.

 
Strana 1 z 10