„Už jako mladý zpěvák jsem přišel na to, že úspěšný koncert je společným dílem všech, kteří se na něm podílejí. Není v něm místa pro ego ani pro odtažitost.“

„Naprosto bez výhrad považuji Tůmu za velkého skladatele a znovuobjevení jeho skladeb za historickou spravedlnost.“

„Během let společné práce mezi mnou a Tamar vznikla hudební komunikace, která hraničí s telepatií.“

Přirozeně, že hodnota hudebního festivalu se měří jeho dramaturgií. Tím, jak dovedně, objevně a nezaměnitelně je sestavena. Co a proč akcentuje, čím se profiluje. Výtečně tuto dovednost ovládá už řadu let ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica Martin Prokeš. Zároveň ale není nikdy na škodu, když konkrétní ročník festivalu ozdobí svou účastí hvězda prvořadého významu a globální proslulosti. Právě takovým vystoupením završil nedávno skončený ročník Lípy Musicy svoji koncertní přehlídku. Během večera, věnovaného výlučně tvorbě barokního skladatele Františka Ignáce Tůmy, vystoupil nejlepší altový kontratenorista naší doby, německý pěvec a pedagog Andreas Scholl.

„Je to soutěž primárně pro středoškolskou mládež, takže se tu sešly sbory především z gymnázií. Ale nechyběly ani sbory základních uměleckých škol.“

„Kdo studuje umělecký obor, je současně i studentem naší základní umělecké školy, a kdo studuje hudbu, je také členem pěveckého sboru Gymum.“

„Sborové zpívání přináší zázemí přátel, na které se můžete spolehnout.“

Soutěž 14. ročníku celostátní přehlídky pěveckých sborů mládeže Mezzochori 2023 v Hradci Králové se konala v termínu 10. až 12. listopadu. Jde o celostátní aktivitu k podpoře sborového zpěvu, kterou pořádají Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) – útvar Artama, spolek Královéhradecké sborové slavnosti, Centrum uměleckých aktivit Hradec Králové a ZUŠ Jitro Hradec Králové. Přehlídky se účastnilo devět sborů z České republiky a sbor s názvem Gymum, vedený sbormistryní Natalií Chirilenco, z brněnského Gymnázia s uměleckou profilací soutěžní přehlídku vyhrál.

„A také nám přijde škoda, že existuje spousta skladeb a skladatelů, kteří stojí za to, aby se hráli, ale z nějakého důvodu zapadli.“

„Třeba šestý kvartet je rytmicko-harmonická spletitost – je mi až divné, jak Kubelíkovi něco takového mohlo znít v hlavě.“

„Teď Veit skutečně docela ‚frčí‘. Bylo by nám ctí, kdybychom na jeho popularitu měli vliv.“

Houslistu Michala Sedláčka znají posluchači klasické hudby z poslední doby nejspíše ve dvou rolích: jako koncertního mistra orchestru PKF — Prague Philharmonia a jako primária Sedláčkova kvarteta. V úctyhodném životopisu plném soutěženích ocenění a účastech na prestižních mistrovských kurzech hraje významnou roli i činnost pedagogická. Přestože se s orchestrem PKF po skončení minulé sezony rozloučil (čeká na něj pozice koncertního mistra ve Státní opeře), stále ho s ním váží některé projekty. V pondělí 27. listopadu se na třetím koncertu komorní řady představí se Sedláčkovým kvartetem.

„Je to postranní kouzlo jeho úžasných nápěvků mluvy.“

„Stabat mater? Vůči takhle silné hudbě nemůže zůstat žádné citlivé a nezatvrzelé srdce imunní, ať je člověk věřící jako Dvořák, nebo nikoli.“

„Pokud můžu spojit vlastní prožitek s pomocí orchestru, s kterým se chceme tak jako tak už dlouho vidět, navíc ve městě, ve kterém teď jsem, jak bych to neudělal!“

Dirigent Jakub Hrůša se po několika týdnech vrací na přelomu listopadu a prosince ze Spojených států do Evropy. K představením Janáčkovy Jenůfy v Lyrické opeře se v Chicagu nicméně přidal ještě narychlo domluvený záskok za Daniela Barenboima při tamním hostování orchestru Staatskapelle Berlin. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Jakub Hrůša vypočítává, o kolik dnů se zdrží déle, a jedním dechem dodává, jak moc a proč se ale na koncerty těší. Čas v Americe samozřejmě vedle Janáčkovy opery věnuje i studiu jiných děl, především Smetanovy Libuše, která ho čeká v Roce české hudby 2024. V rozhovoru se vrací k uvedením Dvořákových vokálních děl v Berlíně a v Římě, ke Stabat mater Petra Fialy uvedené v Bamberku, k tomu, co ho čeká jako budoucího hudebního ředitele londýnské Královské opery, a v osobní vzpomínce k odkazu nedávno zesnulého Mirko Škampy, který byl dlouholetý spiritus agens Pražského studentského orchestru. A k Janáčkovi Jakub Hrůša poznamenává, že se mu repliky z jeho jevištních děl vynořují v běžném životě…

„V každém taktu je něco zvláštního, Dmitrij Šostakovič prosvětluje v partituře opery Lady Macbeth Mcenského újezdu všechny postavy.“

„Z pohledu efektního akustického znění bylo pro mne nutné citlivě v průběhu zkoušek naslouchat proměnám celistvého zvuku.“

„Především mne velmi zaujal emocionální přístup operních interpretů, zejména po stránce pěveckých a hereckých ztvárnění různých charakterů.“

Ve Státní opeře v Praze debutuje 24. a 26. listopadu v opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče německý dirigent Hermann Bäumer, dlouholetý generální hudební ředitel Státního divadla Mainz a šéfdirigent Filharmonického státního orchestru Mainz. Dříve byl jedenáct let pozounistou Berlínských filharmoniků. V Praze jsme hovořili nejen o jeho spolupráci s Národním divadlem, ale i o jeho kariéře a vztahu k české hudbě.

„Víc než to! Byl jsem Janáčkovými operami hluboce dotčen, byl jsem unesen, byl jsem do nich vtažen, byl jsem jimi pohnut a fascinován!“

„Je krásné, že Janáček a Lyrická opera mají vztah, který sahá opravdu až k začátkům souboru.“

„V Americe si většina lidí myslí, že v Evropě lze jenom snít o umění a přijímat šeky od měst, vlád a států. Lidé v Evropě si naopak myslí, že donátoři v Americe mají nesmyslné nároky. Ani jedno z toho ale není pravda.“

Generální ředitel Lyrické opery v Chicagu Anthony Freud je původem Brit. Do opery ho poprvé vzali, když mu byly čtyři. Postupně se z toho stala životní vášeň a nakonec i manažerská profese. Má za sebou mimo jiné působení ve Velšské národní opeře, kde se poprvé setkal s Janáčkovou hudbou, a tak není divu, že se bezprostředně po novém chicagském uvedení Její pastorkyně s dirigentem Jakubem Hrůšou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz právě k Janáčkovi několikrát vrací. Osvětluje však i rozdíly mezi evropským a americkým provozem operních divadel a odlišné modely jejich financování.

„Skladatel v podstatě prostřednictvím libreta vpisuje intonaci do hudby. Jazyk je neodmyslitelná součást hudby a originál ji maximálně dotváří, a ještě o něco víc u Janáčka.“

„Nina Stemme už Kostelničku zpívala, Lise Davidsen dělala Jenůfu poprvé. Ačkoliv jsem k nim přistupovala s plachostí, měla jsem dveře vždy otevřené.“

„Práce jazykového poradce se se mnou táhne už od Rusalky před devíti lety.“

Janáčkova Jenůfa, po našem Její pastorkyňa, byla v Lyrické opeře v Chicagu uvedena v roce 1957 a pak v roce 2000. Není divu, že třetí premiéru, která se odehrála 12. listopadu 2023 a jako svůj operní debut v Americe ji hudebně nastudoval dirigent Jakub Hrůša, vnímali zasvěcení jako veliký pokus. Aspoň tak to nazvala Klára Moldová, zástupkyně ředitele místní Masarykovy školy, která soubor připravovala jako jazyková poradkyně. V RozhovoruPlus se rozpovídala nejen o přípravách této koprodukční inscenace režiséra Clause Gutha, hrané před dvěma lety v londýnské Covent Garden. Lidsky náročné a těžce vstřebatelné téma nakonec místní publikum přijalo s bouřlivými ovacemi, viz. naše ReflexePlus, a čeština vyzněla také na vysoké úrovni.

„Jeho archiv je na Juilliard School, mají v tom úžasný pořádek.“

„Doma byla čeština samozřejmostí. A díky prarodičům jsme měli pohádky a české dětství.“

„Když byl doma u klavíru, věděli jsme, že nemůžeme rušit. Ani se u nás nepouštěla hlasitě hudba.“

V Praze se 9. listopadu uzavírá program jedenáctého Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Od roku 2013 ho pořádá každý podzim tým festivalu Pražské jaro, aby připomínal světově proslulého českého virtuosa, jehož život ohraničují letopočty 1912 a 1994. Pianistova dcera Véronique Firkusny, žijící v New Yorku, je výkonnou ředitelkou Avery Fisher Artist Program, organizace podporující mladé umělce. Vedle toho pomáhá operním zpěvákům s výslovností češtiny a překládá do angličtiny krásnou literaturu – v poslední době knihy Daniely Hodrové a Kateřiny Tučkové. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na rodinu, ve které vyrůstala, na návraty do Československa a na otcovu kariéru odehrávající se bez snahy o lacinou popularitu.

„Poznat něco víc o svém hlasu je naprostá nezbytnost.“

„Měl jsem všechny potřebné tóny, zazpíval bych to, ale necítil jsem se dost silný, abych roli dal opravdovou váhu, opravdovou dramatičnost, kterou potřebuje.

„Puccini toho pro můj hlas moc nenapsal. Jednou bych rád dělal Scarpiu…“

Americký basbarytonista Kyle Ketelsen, jehož příjmení prozrazuje severoněmecké předky, je mezinárodně žádaným pěvcem. Jeho nejnovějším úkolem je postava Jochanaana ve Straussově Salome v Hamburské státní opeře, která tam v říjnu otevřela Operní sezónu Arte a hraje se ještě do poloviny listopadu. Pěvec má za sebou také dlouho očekávaný debut v Pařížské opeře jako Don Giovanni a čeká ho návrat v roli Escamilla do Metropolitní opery v nové inscenaci Carmen, která bude živě přenášena do kin. Kyle Ketelsen je absolventem University of Iowa a Indiana University. Žije v Sun Prairie ve státě Wisconsin západně od Michiganského jezera, narodil se o něco jižněji ve městě Clinton ve státě Iowa. Odtamtud není zas tak daleko do kdysi zcela české obce Spilville, kde mezi krajany strávil legendární léto roku 1893 Antonín Dvořák.

„Každou operní inscenaci připravujeme ve dvojím dirigentském obsazení. Je vždy výhodou mít k sobě kolegu, na kterého je člověk zvyklý. Vědět, co můžeme jeden od druhého očekávat.“

„Každá repríza opery je vždy svým způsobem novou premiérou. Takový adrenalin na symfonickém koncertě nezažijete.“

„Na léta strávená v Kantiléně se nedá zapomenout. Tyto okamžiky mi jasně nasměrovaly cestu uměleckého i osobnostního růstu.“

Jakub Klecker patří ke střední generaci dirigentů a sbormistrů, kteří se dokáží energicky prosazovat. Působí stabilně v Janáčkově opeře Národního divadla Brno, pravidelně hostuje v opeře Národního divadla moravskoslezského a diriguje tuzemské symfonické orchestry. V současné době má za sebou dvě stěžejní premiéry českých oper, v Brně nastudoval a provedl Dvořákova Jakobína, v Ostravě obnovenou premiéru Smetanova Tajemství. V uplynulém měsíci připravil a dirigoval řadu úspěšných symfonických koncertů s Komorní filharmonií Pardubice, Státní filharmonií Košice, Karlovarským symfonickým orchestrem a také Janáčkovým akademickým orchestrem. Je vedoucím Katedry dirigování a operní režie na brněnské JAMU a byl donedávna dlouholetým sbormistrem sboru dětí a mládeže Kantiléna.

„Kurzů se za dobu jejich existence zúčastnily tisíce studentů, z nichž vyrostli jak význační profesionální, tak hudebně vzdělaní amatéři.“

„Padesátý ročník kurzů nabídl účastníkům i široké veřejnosti v Litomyšli cyklus devíti komorních koncertů lektorů a hostů.“

„Posledních šestatřicet ročníků byla duší kurzů Eva Štrausová. Zasloužila se o jejich podobu jako místa setkávání, inspirace a kvalitního hudebního i kulturního vzdělávání.“

Setkání přátel komorní hudby a interpretační kurzy Litomyšl 2024 už mají přesný termín. Budou se konat od 8. do 19. července, bezprostředně po skončení festivalu Smetanova Litomyšl. O jejich smyslu, náplni a směřování při rekapitulaci toho, co se podařilo realizovat letos v létě, uvažuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Leoš Čepický, primárius Wihanova kvarteta a vedoucí strunné katedry Hudební a taneční fakulty AMU, jeden z těch, kdo každoročně připravuje litomyšlské kurzy.

„K vrcholné Páleníčkově klavírní tvorbě jsem se prokutala díky třem klavírním koncertům a Concertinu, které jsem točila v roce 2014.“

„Nemohla jsem s ním osobně některé nejasnosti probrat, ale věřím, že mě intuice vedla správným směrem.“

„Janáček jako velký ctitel Dvořáka, Novák se Sukem vynikající studenti z jeho třídy… Páleníček – student skladby ve třídě Nováka – a Ježek ve třídě Suka.“

Pianistku Jitku Čechovou čeká 6. listopadu recitál v pražském koncertním cyklu Hybatelé rezonance. Program sestavila z děl českých autorů, skoro jako kdyby už předjímala Rok české hudby 2024. V něm je před ní mnoho sólových vystoupení se Smetanovou klavírní hudbou, kterou už před lety kompletně natočila, ale bude mít samozřejmě i řadu koncertů se Smetanovým triem, se kterým budou dokonce pro nadcházející rok rezidenčním souborem ve Wigmore Hall v Londýně. Čeští autoři budou podle jejích slov v roce 2024 určitě v převaze. A protože pro listopadový recitál vybírala z tvorby Vítězslava Nováka, Josefa Suka, Leoše Janáčka, Jaroslava Ježka a svého již nežijícího tchána Josefa Páleníčka, je i aktuální rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz směřován k tuzemské klavírní literatuře.

„Jako posluchač jsem samozřejmě začínal Dvořákem a Smetanou, což se mi postupně rozrostlo do té míry, že v současné době fandím v klasice téměř všemu a stejně tak i v jazzu.“

„I když jsem měl klasiku rád, jako hráč jsem se věnoval převážně big bandovému hraní. Jednou mě ale oslovili z Pražského komorního orchestru bez dirigenta, abych s nimi jel do Španělska.“

„Trumpeta je nevyzpytatelný nástroj, u něhož ti to jeden hraje a druhý den začínáš znovu.“

Legendární trumpetista Zdeněk Zahálka je přírodní úkaz. Na trubku začal hrát už před sedmdesáti šesti lety a během svého dlouhého muzikantského života prošel, ať už jako hráč kmenový či hostující, všemi tuzemskými profesionálními big bandy a rovněž Pražským komorním orchestrem bez dirigenta. Desítky let také zasvětil pedagogické práci. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka učil až do svých osmdesáti šesti let a patřil zde k nejlepším pedagogům, který svým studentům dokázal předat kromě názorné výuky ve hře na trubku, též také potřebný nadhled, a to nejen nad profesí hudebníka, ale i nad životem. A v neposlední řadě i originální smysl pro suchý a ironický humor. Navzdory tomu, že letos v červnu oslavil jednadevadesáté narozeniny, stále aktivně působí jako první trumpetista v několika big bandech. Je tedy regulérně nejstarším hrajícím trumpetovým lídrem v České republice.

„David Radok je jistotou čisté a krásné produkce.“

„Při práci s režisérem mám rád, když nás dokáže svými nápady na zkouškách i překvapit.“

„V mém srdci zůstávají inscenace opery Z mrtvého domu režisérů P. Chéreaua, D. Špinara a K. Warlikowského.“

Mezinárodně uznávaný slovenský tenorista Štefan Margita se představí v titulní roli nové opery Jana Kučery Don Buoso. V Národním divadle v Praze se 3. listopadu uskuteční premiéra zajímavého projektu – společného uvedení Kučerova díla a Pucciniho opery Gianni Schicchi. Inscenátorem a scénografem je David Radok. Štefan Margita v květnu rozšířil své portfolio zahraničních prestižních scén o Teatro dell´Opera di Roma, kde ztvárnil postavu Filky Morozova v opeře Z mrtvého domu Leoše Janáčka... I o Janáčkově hudbě je tedy rozhovor, který poskytl portálu KlasikaPlus.cz.

„Prvními šéfdirigenty byli Václav Talich a Ľudovít Rajter, mimořádné osobnosti, který měly evropský kontext.“

„Zkusili jsme koncem léta na náměstí Svobody uspořádat open air koncert. Přišlo přes pět tisíc lidí!“

„Máme už novou paní ministryni, takže čekáme… Uvidíme, jaký představí program a co všechno bude chtít do kultury přinést. My se na dialog těšíme.“

Vpředvečer výročí vzniku Československa koncertovala 27. října v Obecním domě v Praze Slovenská filharmonie se svým šéfdirigentem Danielem Raiskinem. Její ředitel Marián Turner se při té příležitosti v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vrací ke vzniku tělesa před čtyřiasedmdesáti lety za zásadní účasti Václava Talicha, charakterizuje sezónu zohledňující Rok české hudby, přibližuje podmínky pro koncertní dění v regionech, dotýká se politiky… a odpovídá také na otázku, jestli se v Bratislavě uvažuje o stavbě moderního koncertního sálu – hypotetické „Dunajské filharmonie“.

„Buď dáme možnost všem divadlům, nebo festival prostě nebude.“

„Financování je vždy velké dobrodružství! Ale na konci každého festivalu si vždycky řeknu: Dobře, tak ještě jednou!“

„Náš festival není sice soutěž, ale přiznejme si, všichni to jako soutěž tak trochu vnímají.“

Festival Opera je tradičním pražským bienále, přehlídkou všech českých a slovenských operních souborů a jejich nejlepších inscenací. Poslední ročník se konal na jaře 2022, ještě poznamenaný covidem. Nadcházející měl být v roce 2024. Jak ale v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vysvětluje ředitelka festivalu Lenka Šaldová, vznikly důvody, proč se tato operní událost vrátí do lichých let.

„Když interpretuji díla Fryderyka Chopina, cítím relativní uvolnění a osobní svobodu.“

„Při rozsáhlém interpretačním přístupu k tvorbě jednoho skladatele je nádherné a vzrušující proniknout do hloubky jeho stylu, jazyka a pocitů.“

„S dirigenty o svých pocitech v mém přístupu ke skladbě příliš často nehovořím, protože emoce ovlivní tempo, charakter, dynamiku a intonaci.“

Legendární americký klavírista Garrick Ohlsson, držitel Grammy, si letos připomněl v Praze i padesát let od svého prvního vystoupení na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro. Dosud je jediným Američanem, který zvítězil v roce 1970 v Chopinově mezinárodní klavírní soutěži ve Varšavě. U příležitosti pražských koncertů poskytl pro portál KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor v Obecním domě. Po koncertech se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Petrem Altrichterem ve dnech 18. a 19. října vystoupí dnes večer se sólovým recitálem ve Dvořákově síni Rudolfina.

„Ukrajinský operní svět rozhodně má jako celek své místo v Evropě – a právě tak ho chceme prezentovat.“

„Jsem představitel ukrajinského národa žijící v Čechách. Vnímám, jak je Praha ohromnou podporou ukrajinským obyvatelům. Je to akt milosrdenství a podpory, kterého si velice vážím.“

„Už jsem dirigoval Dvořáka, ale zatím žádnou jeho operu. Jedna je mi obzvlášť blízká a s tou bych chtěl někdy debutovat. Mám na mysli Rusalku.“

Symbolickou solidární podporou těm, kteří trpí ve válečném konfliktu na Ukrajině vyvolaném Ruskem, je 21. října operní koncert organizovaný pražským Národním divadlem. Má podtitul Ora spei vyjadřující naději na opětovný mír. Ve Státní opeře budou na programu árie a ukázky z českých, italských, francouzských a ukrajinských hudebních děl v podání osmi předních ukrajinských sólistů. Dirigent Andrij Jurkevyč, hudební ředitel Státní opery, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje koncert a jeho cíle, rekapituluje své roční působení v české metropoli a vyznává se z lásky ke své zemi.

„Kombinace hudebního a blízkého osobního přátelství je něco výjimečného, co nám dovoluje hrát spolu komorní hudbu velmi osobním způsobem.“

„Od rána do večera jsme mluvili jen o muzice a hodně jsme si to užívali. Každý věděl, co ten druhý udělal, jak to zahrál, všichni jsme byli tak vnímaví, citliví na každou notu.“

„Dnes jsme třeba lyričtější, snažíme se naši hru doplňovat o nové nálady, barvy, nový charakter, ale stále si zachováváme to, co bylo ve starších nahrávkách dobré – ten drajv, tah, energii.“

Jedním z hudebních snů Veroniky a Petra Jarůškových, stěžejních členů Pavel Haas Quartet, a proslulého klavíristy Borise Giltburga bylo nahrát klavírní tria Antonína Dvořáka. Poprvé je kompletně provedli na Dvořákově Praze v roce 2021, nyní je Supraphon vydává na CD. Nejen o vzniku nahrávky, ale také o vzájemném respektu, blízkém hudebním cítění a přátelství hovoří interpreti v následujícím rozhovoru.

„Pro mě jako pro interpretku je důležité dát prostor vřelosti, a to dokonce i tehdy, když je dějový a hudební pohyb rychlý.“

„Nevěřím na dirigentskou diktaturu. Zároveň ale vím, že reprezentuju partituru – a občas musím být jejím silným advokátem.“

„Janáček je tak silný skladatel, že mu budoucnost určitě patří.“

Pařížská Opera Bastille hraje do 17. října Janáčkovu Věc Makropulos s nestárnoucí Karitou Mattilou v hlavní roli a s krásně zrajícím Pavlem Černochem v jedné z nejdůležitějších dalších úloh. Dirigentka obnovené inscenace Susanna Mälkki v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o své profesi a o vztahu hudby a divadla v inscenacích, vzpomíná na nedávnou zesnulou operní skladatelku Kaiju Saariaho, chválí pěvecké obsazení projektu i režii Krzysztofa Warlikowského a vyznává se z vášnivého obdivu k Janáčkově odkazu.

„Můj vztah ke klasické hudbě je velmi kladný, škoda že na ni není ve společnosti kladen tak velký důraz, jak by si zasloužila. Patří totiž k našim národním klenotům.“

„Stojím si za názorem, že hudba tvoří padesát procent filmu.“

„Zastávám názor, že skladatel by měl být schopen zaranžovat svoji píseň.“

Hudební skladatel a producent Daniel Barták podědil muzikantské geny po svém otci i dědečkovi. Vystudoval však herectví a již před více než dvaceti lety se velmi úspěšně etabloval v muzikálech, a to nejen jako interpret, ale také jako aranžér a skladatel. Za hlavní roli Andreucia v muzikálu Mefisto, k němuž zkomponoval hudbu, byl dokonce oceněn v Jižní Koreji. Spolupracoval s režisérem Filipem Renčem, Zdeňkem Zelenkou a autorsky i aranžérsky se podílel na vzniku dvou rozhlasových muzikálů – Malého prince (2019) a Strašidla Cantervillského (2021), přičemž se jedná o první díla tohoto žánru v celé historii Českého rozhlasu.