RozhovorPlus


PJ-Roman-Belor

„Posluchači a diváci jsou na historicky poučenou interpretaci mnohem připravenější.“

„Podařilo se nám zachovat interpretační soutěž v obou letošních oborech. Diskontinuita nás v loňském roce docela trápila.“

„Kdyby se v průběhu festivalu situace zlepšila a bylo by možné oživit účast diváků na některých koncertech, tak to okamžitě uděláme. Pravidla ovšem musí být definována jasně a v předstihu.“

Roman Bělor vede Pražské jaro už dvě desetiletí. Loňský a letošní ročník festivalu je však kvůli pandemie od všech dosavadních zkušeností zcela odlišný. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus ředitel porovnává roky 2020 a 2021, přibližuje způsoby plánování i předpokládané budoucí proměny na mezinárodní hudební scéně a uvažuje také nad zahajovacím koncertem, na kterém 12. května zazní Má vlast jinak: v historicky poučené interpretaci, s dobovými nástroji.

 

1003VtKobza

„Původní myšlenka byla zkrátka jít mezi lidi, když oni nemůžou jít za námi. Skladba se jmenuje Paprsky světla, takže se tam i tematicky hodí.“

„Nevím, jestli před nimi do té doby stála žena, ale oni byli tak roztomile zvědaví, co se bude dít.“

„Zpěv vyplývá přirozeně z celého průběhu skladby, takže posluchače vůbec neudiví, že najednou sólista i zpívá.“

Doslova za dveřmi jsou dvě brněnské události, na kterých Ensemble Opera Diversa představí tři premiéry. Dirigentkou obou akcí bude Gabriela Tardonová, se kterou jsme se pár dní před chystanými akcemi bavili nejen o souboru, ale také o unikátním studentském tělese Mladí brněnští symfonikové, v jehož čele stojí, i tom, jak došla k profesi dirigentky, a o jejím dalším profesním zaměření.

 

504

„Vždy se snažím, aby kadence hudbu doplnily, ozdobily, podtrhly, aby byly jejím plynulým logickým pokračováním, aby působily, že jsou součástí koncertu odjakživa.“

„Najednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem měl hrát písně Karla Gotta, lidovky, dechovku, pop, filmovou hudbu, swing a tak dále.“

„Mám pocit, že když jsem sám měl takové štěstí na výtečné pedagogy, bylo by hezké to, co mě naučili, předat někomu dalšímu.“

Matyáš Novák je třiadvacetiletý klavírista, vítěz řady domácích i mezinárodních soutěží, student Akademie múzických umění v Praze, který právě vydává své druhé CD a v uplynulých měsících obohatil online koncertní nabídku o dvě řady komponovaných pořadů. Pozornost médií poutají vedle jeho hráčských kvalit i nevšední koníčky, jimž se věnuje se stejným nasazením jako klavíru – jízda vlakem, jízdní řády a chov drůbeže. Jelikož se ale v době pandemie dalo vlakem jezdit jen omezeně a o vejcích, slepicích, husách a perličkách se toho v předchozích rozhovorech napsalo a napovídalo opravdu hodně, věnovali jsme ten náš především Matyášovým hudebním aktivitám.

 

1457

„Navázali jsme také na spolupráci s blízkými sousedy na německé straně, se kterými nás pojí historické souvislosti.“

„Rozhodně to nebylo snadné období, protože jsme nesčetněkrát předělávali dramaturgii, žili v nejistotě, ale na druhou stranu to byl prostor pro to, aby si člověk poskládal lépe své životní hodnoty. “

„Světlo světa po měsících příprav v daný večer spatří skladba s prostým, avšak výmluvným názvem, ‚Domov‘, která nás zavede do očistného světa klidu a meditace, ze kterého se člověk dokáže dívat na svět z úplně jiné perspektivy.“

Martin Prokeš společně se svými kolegy z týmu zahajuje dvacátý ročník MHF Lípa Musica. Nelze si nepovšimnout dvou dekád ve společnosti hudby pořádané na Českolipsku, v Libereckém kraji, a to s přesahem do sousedního Saska. Během fungování festivalu, který už má vlastní tradici, rozšířili pořadatelé své aktivity o Českolipský komorní cyklus. Ten navázal na zaniklý Kruh přátel hudby, který v České Lípě existoval v minulosti celou řadu let. S Martinem Prokešem, ředitelem a předsedou spolku ARBOR a umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, jsme si povídali o jeho hudebních začátcích, zkušenostech z pěveckého i manažerského prostředí, začátcích festivalu i o letošním jubilejním ročníku festivalu.

 

J---pleso

„Dážď tam prostě musí být slyšet a je tam slyšet od samého začátku až do konce.“

„Ta muzika je pro mě velmi niterná záležitost. Je tam třeba jedna písnička, která má pro mě velký význam, shodou okolností také přebásněná do slovenštiny, a to je Čas vianočný.“

„Některé věci se nedají obejít. Jsou určité základy, na kterých technická i hudební osobnost malého človíčka roste.“

Před pár měsíci vyšlo CD Dua Piacere s názvem „Čtvrté přání“. Autorem hudby, většiny textů i jedním z interpretů je klavírista Pavel Kratochvíl, kterého pěvecky doplnila Dagmar Vývleková. S Pavlem Kratochvílem jsme si povídali nejen o tomto zbrusu novém počinu, ale i o jeho dalších aktivitách – a že jich není málo.

 

Petra-11

„Pocházím z rodiny, kde je hudba důležitou součástí života.“

„Hodně spontánní byly Žítkovské elegie pro cimbál.“

„Na Mannheim vzpomínám moc ráda.“

Přinášíme rozhovor s další představitelkou mladé generace českých skladatelů – Petrou Čtveráčkovou. Její profesní zaměření je však daleko širší – pro portál KlasikaPlus si se Štěpánem Filípkem povídala o svých studiích, kompozici, hudební vědě, výuce hudby, dramaturgii, projektu Hudebníček a dalších tématech.

 

103

„Všichni si přejeme, aby se naše životy vrátily do běžného režimu, do něhož patří i zážitky, výlety a živá představení a koncerty.

„Potřebu tvořit a projevovat talent nelze potlačit, stejně tak jako potřebu obohacovat své dojmy o krásu umění.“

„Doufám, že my, kteří máme tu možnost, přežití kultury podpoříme.“

František Kinský je potomkem kostelecké větve šlechtického rodu Kinských z Vchynic a Tetova. Je starostou v Kostelci nad Orlicí, podniká a věnuje se správě tamního rodového majetku. Nový zámek za komunistického režimu sloužil jako výzkumný ústav pro chov prasat a byl Kinským vrácen v restituci v roce 1992. Roku 2008 opravený zámek otevřeli. Je v něm expozice Život v biedermeieru, Galerie Kinský a muzejní expozice města. František Kinský v rozhovoru pro hudební portál KlasikaPlus.cz přibližuje současné kulturní, společenské a vzdělávací akce, především online hudební pořady, které v době koronakrize připravuje s mladým klavíristou Matyášem Novákem.

 

a-DSC02407

„Interpretace je úžasná věc, taková originál licence.“

„Potkat se s živým skladatelem je nezastupitelná energie, můžete poznat dílo zase z jiného úhlu.“

„Tato doba studenty vede k pocitu marnosti. Sama už skoro rok nemám co dělat, hledám si činnosti a pozoruji na sobě, jak je to ubíjející a nepříjemný pocit.“

Už více než rok je doma, bez divadla, a distančně učí. A potvrzuje, že je to psychicky i fyzicky velmi složité. Sopranistka Dana Burešová je sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde ztvárnila mnoho titulních rolí včetně Libuše, Ruslaky, Mařenky, Jenůfy, Milady, Armidy, Taťány, Jolanty, Alžběty, Elzy a mnoha dalších. Zároveň vyučuje na Pražské konzervatoři. Sice nezahálí, ale v RozhovoruPlus popisuje, jak současná doba těžce doléhá na ní, na její studenty i na lidi a kulturu samotnou.

 

DSC0429

„Fenomén televizních přenosů se zrodil v matce všech veřejnoprávních institucí, v BBC, i tam ale začínali na čtyři kamery.“

„Zásadní chybou je, když si divák začne uvědomovat, jak je přenos dělaný. Televizní záznam by měl běžet, aniž by vás něco rušilo. Měli byste cítit jen emoce, které hudba nese.“

„Posláním režiséra je zprostředkovat dílo divákovi, ne vybočovat z kolejí, pokud to není nutné. “

Jeho jméno často vidíme v televizních titulcích jako režiséra hudebního dokumentu, přenosu nebo záznamu koncertu či opery. Tomáš Šimerda je ale původně operním režisérem. Na svém kontě má několik desítek operních, operetních a muzikálových inscenací. Několik let byl také uměleckým šéfem Janáčkovy opery v Brně, ředitelem divadla v Ústí nad Labem, ředitelem festivalu Zlatá Praha nebo šéfdramaturgem Centra divadelní a hudební tvorby České televize. Letos v lednu režíroval pro ČT art živý přenos premiéry Rigoletta ze Státní opery, teď v sobotu ho čeká Don Giovanni, opět inscenace Národního divadla v Praze. V RozhovoruPlus se zamýšlí nad operní i televizní režií a vzpomíná na inscenace, které dělal.

 

GSV4089

„Není to ten typ svůdce, co říká ´Ahoj, krásko, jak se máš…?´. Spíš si počká…“

„Když slyším slovo televize, tak dostávám husí kůži. Ale akce na jevišti dá na kamery zapomenout.“

„Člověk musí umět říct ne. Raději nebudu mít půl roku práci, ale budu na sobě pracovat… a budu zpívat do sedmdesáti.“

Operní soubor pražského Národního divadla v sobotu v přímém televizním přenosu poprvé – a vzhledem k přetrvávajícím zdravotním vládním opatřením zatím také naposledy – odehraje ve Stavovském divadle novou inscenaci Mozartova Dona Giovanniho. Titulní roli nastudoval Pavol Kubáň. Dvaatřicetiletý slovenský barytonista, absolvent Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, hostoval už v drážďanské Semperově opeře, v Teatro Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii, v operních domech v Curychu a Halle nebo v Teatro Massimo di Palermo, tam v titulní roli ve Weinbergerově opeře Švanda dudák. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad rolí a nad Mozartovou hudbou i nad nutnou rozvahou, jaké role má mladý zpěvák přijímat, a prozrazuje, co všechno bude pro něj ten večer poprvé.  

 

101

„Moravskoslezský kraj býval černou dírou na mapě republiky. Ale to všechno se změnilo.“

„Investice do živých muzikantů teď považuji za nejdůležitější, důležitější než třeba reklamu.“

„Nemáme žádné zprávy, na jejichž základě by bylo jasné, že naše festivaly můžeme organizovat, ale je jasné, že příprava je otázkou nejen měsíců, ale i let, takže náš postup je legitimní.“

Igor Františák je aktivním hudebníkem, ale neméně důležitá je i jeho dramaturgická a manažerská práce v čele Svatováclavského hudebního festivalu. Přehlídka obohacuje v prvním poprázdninovém měsíci ostravské dění a kulturu v celém Moravskoslezském kraji o koncerty především duchovní a staré hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz klarinetista a ředitel rozebírá poptávku regionu po hudbě, letošní program i nestandardní podmínky, se kterými se organizátoři koncertů potýkají už druhou sezónu. Optimisticky věří, že na podzim už se bude hrát a cestovat. Jinak ani při přípravě podobně rozsáhlé akce nemůže…

 

veb-md-DSC2788

„Covidová krize změny, které jsou už dlouho vidět, v plné nahotě odhalila a urychlila.“

„Hudba je vnímána jako estetická hodnota, ale ona je přece i velkým ekonomickým odvětvím. Určitě se budeme hodně bavit o kreativních průmyslech.“

„Je ale potřeba zdůraznit také imanentní přínos kultury, tedy i jiné hodnoty, ne pouze to, že přináší ekonomický prospěch.“

V úterý začíná internetový diskusní klub nazvaný Budoucnost vážné hudby – nejisté jistoty a jisté nejistoty. Potkají se v něm osobnosti z různých sfér, hudebníci, manažeři, teoretici, kritici. Projekt je rozvržen do šesti podvečerů a bude možné ho sledovat vždy v úterý od 17 hodin ZDE, na platformách YouTube, Facebook a stránkách organizátorů a partnerů projektu, mezi které patří i portál KlasikaPlus.cz. Záměr přibližuje v širším kontextu muzikolog Ilja Šmíd, který přednáší na katedře arts managementu na podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Za iniciativou stojí společně s muzikologem Jiřím Štilcem, vedoucím katedry hudební produkce na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění.

 

110

„Všechna mistrovská díla, ať je to Haydn, nebo Dvořák, mají v sobě kvality opravdového zpěvu.“

„Pokud bych měl jmenovat deset nejdůležitějších setkání svého života, Jiří Bělohlávek by v takovém výčtu určitě nechyběl.“

„Není příjemné nechat se pořád někým šťourat v nose, ale co se dá dělat, je to teď součást našich životů…“

Sólistou večera Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který v pondělí vysílá stanice Vltava s dalšími evropskými stanicemi v přímém přenosu z pražského Rudolfina, který současně těleso streamuje na sociální sítě a který ze záznamu odvysílá stanice D-dur, je německo-francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Haydnem, Dvořákem a další hudbou v repertoáru cellistů, vzpomíná na Jiřího Bělohlávka a prozrazuje, že s šéfdirigentem Alexanderem Liebreichem se na pódiu setkává poprvé.

 

578

„Jsem takové to typické hudební dítě, nejen, že rodiče byli oba zpěváci, ale dokonce obě babičky byly varhanice a krásně zpívaly!“

„Občas odbočím trošku mimo svůj obor a zkouším, co to udělá – například letos bych měla zpívat Ariadnu od Martinů, která má v partu v jednom místě držené es tři…“

„Holčičko, lidi se brali i za války, tak co je proti tomu nějakej covid!“

Sopranistka Markéta Böhmová se do povědomí hudbymilovného publika dostala zejména skrze účinkování v různých ansámblech, v poslední době nejčastěji v Czech Ensemble Baroque, kde nabyla cenné zkušenosti coby sólistka. Má za sebou ale i operní role, a to například v Ostravě, v Plzni i v Praze. V minulém roce byla nominována na Cenu Thálie za roli Hraběnky v Mozartově Figarově svatbě v opavském Slezském divadle. V rozhovoru s pěvkyní se dotkneme jejích začátků, kde sbírala zkušenosti, jaká zpěvačka ji inspiruje, avšak probereme i poslední rok, který je obecně pro všechny umělce velice těžký.

 

206

„Vzhledem k tomu, že jako instituce jsme významným reprezentantem kulturní sféry, měli bychom posilovat povědomí o tom, jak je kultura důležitá a jak důležitá je umělecká tvorba.“

„Rádi bychom mezioborovou nebo mezifakultní spolupráci podpořili konkrétními programy.“

„Mým přáním je, aby škola vybavila studenty takovými znalostmi a dovednostmi, aby se mohli uplatnit v proměňujícím se světě.“

Od února letošního roku zastává Ingeborg Radok Žádná post rektorky Akademie múzických umění v Praze. Od studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prošla celou řadou manažerských pozic a později zakotvila na Hudební a taneční fakultě AMU jako vyučující na Katedře hudební produkce. Na akademii působila jako proděkanka HAMU i jako prorektorka pro zahraniční a uměleckou činnost a nyní byla zvolena do funkce nejvyšší. V rozhovoru pro KlasikuPlus hovořila především o dalším směřování akademie a její budoucnosti obecně.

 

DSCF1651crrpsm

„Můj jazyk je teď jednodušší a méně členitý – je v tom jistý paradox. Zjednodušeně by se dal vyjádřit větou ‚více vztahů, méně not‘.“

„Když vyjdu z intuice, nacházím zpravidla pozoruhodnější, racionálně uchopitelné vztahy, které mi toho mnohem víc vysvětlují a více se mi na ně chce navazovat.“

„Ještě radši budu, když v albu posluchači najdou něco, o čem jsem sám nevěděl. To je možná zisk, který bych chtěl nejvíce.“

Pražský skladatel Ondřej Štochl vydává po deseti letech album se svými kompozicemi. Ohlíží se jím za vývojem své tvorby a reflektuje, k jakým rovinám sdělení a k jakému kompozičnímu jazyku dospěl. Pár týdnů před vydáním CD byla tedy ideální doba na rozhovor s touto výraznou osobností české soudobé scény: naše malostranské povídání se přitom dotklo mnohem více témat než jen očekávané desky.

 

1110

„Káťa se mi zpívá moc dobře, její povaha je mi blízká…“

„Přišla jsem si na to, jak Janáčka zpívat. Ne uštěkaně!“

„Byla jsem, myslím, vždycky hodně dobře připravená, ale jak teď, jsem asi ještě v životě nebyla!“

Na mezinárodně uznávaném operním festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie se má od 20. května do 19. června odehrát desítka představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Novou inscenaci chystají umělecký šéf festivalu dirigent Robin Ticciati a režisér Damiano Michieletto. Titulní roli ztvární Kateřina Kněžíková. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz česká sopranistka vyjadřuje naději a přesvědčení, že se renomovaný festival uskuteční. Zmiňuje pocity matky odloučené na řadu týdnů od dvou dětí, popisuje vstupní karanténu a podmínky, za kterých může v Británii v době pandemie pracovat, ale hlavně přibližuje svou cestu k nové roli… a na samém začátku i cestu autem do Británie.

 

úterý, 30 březen 2021 16:18

Václav Luks: Poučenost není svazující

Autor:
100

„U tak relativně mladé hudby, jako je Smetanova Má vlast, je třeba vzít pokorně v potaz i pozdější vývoj a především úctyhodnou interpretační tradici České filharmonie.“

„V umění se musí prolínat poučenost, nebo chcete-li ratio, s intuicí, fantazií a inspirací.“

„Interpretace hudby druhé poloviny devatenáctého století vyžaduje oslovení specializovaných instrumentalistů, kteří nejen odpovídajícími nástroji disponují, ale také je ovládají.“

Zahajovací koncert letošního festivalu svěřilo Pražské jaro Václavu Luksovi a jeho orchestru dobových nástrojů Collegium 1704. Dvanáctého května se dá očekávat historicky poučené provedení, jiné než běžně symfonické. Podnětná událost, o které se určitě bude dlouho mluvit. Václav Luks ale nikdy nechce šokovat – a jak ho známe, nebude to jeho cílem ani v tomto případě. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz věcně hovoří o tradicích i o flexibilitě a svobodě, o poučenosti a intuici, o nahrávkách z přelomu devatenáctého a dvacátého století, o takzvané romantické interpretaci, o střevových strunách a velikosti obsazení orchestru i o detailech ve Smetanově partituře. A zdůrazňuje, že Má vlast je výzvou pro jakýkoliv orchestr, který nemá dílo v repertoáru. Tedy zdaleka ne jenom pro Collegium 1704.

 

pondělí, 29 březen 2021 13:21

Martin Glaser: Oněgin je splněným snem

Autor:
09OLB0561

„V době covidové se mi paradoxně pracovalo tak dobře jako snad ještě nikdy. Práce všech byla nesmírně soustředěná.“

„Ve 21. století je podle mne už opravdu směšné řešit, jestli je ‚prima la musica‘ nebo zda má navrch ‚režisérské divadlo‘.“

„Aby divadlo žilo, tak se v něm musí tvořit – tedy zkoušet!“

Už skoro rok žijeme bez živé kultury. Divadla jsou zavřená. Přesto soubory pracují. Jen Národní divadlo Brno má nastudováno osm inscenací, které nikdo neviděl. K tomu se musí přidat ještě šest dalších inscenací z loňského roku, které během krátkého uvolnění viděla pouhá hrstka diváků. Není to věru moc radostné konstatování. Ještě že máme ČT art. Tato stanice uvede 29. 3. 2021 ve 20:15 televizní premiéru nové brněnské inscenace opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. V režii Martina Glasera a pod taktovkou Roberta Kružíka roli Taťány bude zpívat Linda Ballová, Oněgina Svatopluk Sem, Lenského Ondřej Koplík a Olgu Václava Krejčí Housková. To byla příležitost promluvit si s ředitelem Národního divadla Brno Martinem Glaserem.

 

9188158772

„Vždycky jsem myslel, že Oněgin je o něco pozitivnější postava, než se teď nakonec ukázalo.“

„Při běžném představení lidé nemohou úplně všechno postřehnout, ale u obrazovky – a můžou nás vidět lidé od Ostravy po Aš a mohou to být i kolegové zpěváci – nás všichni uvidí hodně zblízka…“

„Přiznávám, že na Janáčka jsem si zvykal delší dobu.“

Barytonistu Svatopluka Sema zná operní publikum v Brně, Praze, Ostravě… i v Českých Budějovicích, kde studoval a kde měl první angažmá… Má za sebou také pěkné příležitosti a úkoly v cizině. Žije v hlavním městě, ale jak v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přiznává, srdce ho stále táhne na jižní Moravu, odkud pochází a kde jako mladý zpíval s cimbálovkou. Však také zrovna nahrává právě v tomhle žánru desku. Operní árie by na CD natočil také rád, a dodejme, že by si takovou nahrávku už opravdu zasloužil, ale podobné plány zatím vždy skončily na finanční náročnosti takového projektu… V pondělí zpívá Svatopluk Sem v Národním divadle v Brně a v přenosu na ČT art poprvé Oněgina. Vysněnou roli.

 

007

„Televize obecně během pandemie mají rekordní sledovanost, ale přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně.“

„Věříme, že přenosy opět brzy nahradí živá a vlastní zkušenost diváků přímo na místě v sálech.“

„Přenášet ve větší míře živou kulturu je spíš věcí doby covidové.“

Televize prožívají zlaté časy. Zejména pokud jde o kulturu, zůstávají vedle streamů na internetu, a samozřejmě vedle oficiálních nahrávek, jediným možným pódiem. ČT art vlivem pandemie připravuje divákům program přechodně posílený o koncerty a divadla a také historickou novinku, operní premiéry domácích scén, které se odehrávají pouze prostřednictvím obrazovek, bez diváků v hledišti. Tak jsme mohli vidět pražského Rigoletta, v pondělí se můžeme těšit na brněnského Oněgina, na 24. dubna je ve Stavovském divadle přesunut Don Giovanni, o kterého jsme kvůli zpřísnění opatření přišli v březnu... Další budou následovat. Jak ale v RozhovoruPlus říká ředitel ČT art Tomáš Motl, přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně a televizi mají pouze jako jednu z alternativ.

 
Strana 1 z 18