Se začátkem října do funkce nastoupí nový ředitel opavského Slezského divadla. Bude jím prezident karvinského Sborového studia Permoník Petr Kazík. Dlouhodobě působí jako manažer v kulturním sektoru. Opavští radní potvrdili resumé komise volící z šesti uchazečů. „Všichni víme, že situace ve Slezském divadle je dlouhodobě neudržitelná a že tato tradiční kulturní instituce potřebuje silného ředitele. Věřím, že pan Kazík jím může být. Dostal důvěru jak výběrové komise, tak i radních. Přeji mu hodně sil, nápadů a energie,“ řekl náměstek primátora pro kulturu Pavel Meletzký, hlavní tvář sporu mezi opavskou radnicí a bývalým ředitelem Alešem Kománkem. Ten byl letos v létě odvolán zejména z obavy pro alarmující a neudržitelnou finanční situaci opavského divadla a ztrátu důvěry představitelů města, nicméně svá selhání odmítá. Město údajně řeší ztráty v řádech milionů korun. Situace rovněž vedla ke zrušení premiéry inscenace nově objevené opery Dalinda Gaetana Donizettiho.
V programu festivalu Hudba z ráje se schyluje k nejnáročnějšímu pořadu tohoto ročníku. Ve čtvrtek 28. září od dvaceti hodin zazní v kostele sv. Ignáce z Loyoly v Jičíně kantáta Antonína Dvořáka na slova balady z Kytice Karla Jaromíra Erbena Svatební košile. V působivém prostředí sakrální památky, jejíž historie sahá do středověku, ji provedou přední sólisté – Karolína Cingrošová (soprán), Martin Šrejma (tenor), Jaroslav Patočka (bas) – a Smíšený pěvecký sbor Janáček. Instrumentální složku díla zastanou varhany v moci Přemysla Kšici a violoncello Petra Malíška. „Uvést Svatební košile na našem festivalu byl vždy můj sen. Když jsme před šesti lety založili náš festival, dala jsem si za cíl, že až nazraje čas, provedeme je u nás na Hudbě z ráje. Kantáta je napsána pro veliký symfonický orchestr a já snad příliš neprozradím, když řeknu, že ji v tomto provedení, tedy s orchestrem, uvedeme v roce 2025 na našem festivalu i jinde,“ říká umělecká ředitelka festivalu Karolína Cingrošová.
Hudební výlet po svérázném Maďarsku roztančený čardášem a verbuňkem chystá na středu 27. září Filharmonie Bohuslava Martinů. V 19 hodin začne ve Velkém sále Kongresového centra Zlín koncert, který představí kompozice dvou původem maďarských autorů, Concert Românesc od Györgye Ligetiho a Koncert č. 1 Es dur pro klavír a orchestr Franze Liszta, a vyvrcholí uvedením výběru ze souboru jednadvaceti uherských tanců Johannesa Brahmse v orchestrálních úpravách Alberta Parlowa, Martina Schmelinga nebo Antonína Dvořáka. Sólistou bude talentovaný dvacetiletý pianista Jan Čmejla, mimo jiné vítěz posledního ročníku prestižní klavírní soutěže Concours International de PianodʼEpinal pořádané v roce 2022. Orchestr bude řídit hlavní hostující dirigent Leoš Svárovský. Koncert je součástí Mezinárodního hudebního festivalu Harmonia Moraviae, který se koná od 21. září do 2. listopadu. Jaký byl jeho zahajovací koncert, si můžete přečíst v naší ReflexiPlus.
Lyrická opera v Chicagu chystá na listopad premiéru Janáčkovy Její pastorkyně, hrané v zahraničí pod titulem Jenůfa. S pěvkyněmi Lise Davidsen a Ninou Stemme v hlavních ženských rolích a s Pavlem Černochem jako Lacou ji hudebně nastuduje Jakub Hrůša. Režisérem inscenace, koprodukce s londýnskou Covent Garden, kde se hrála v roce 2021, je Claus Guth. Německý umělec se mezinárodně prosadil zejména s Wagnerovými a Straussovými operami a se současnými operními díly, ale například v Salcburku také s Mozartem. Od 12. do 26. listopadu se uskuteční pět představení Jenůfy. Pro Hrůšu jde nejen o debut v Lyric Opera of Chicago, po newyorské Met druhé nejvýznamnější operní instituci v zemi, ale přímo o operní debut v USA. Ve městě na břehu Michiganského jezera, třetím nejlidnatějším ve Spojených státech, však už spolupracoval s Chicago Symphony Orchestra. Naposledy letos v červnu, kdy třikrát uvedli Mahlerovu Devátou symfonii. Dvaačtyřicetiletý český dirigent, šéf Bamberských symfoniků a designovaný hudební ředitel londýnské Královské opery Covent Garden, tam debutoval v roce 2017 se Smetanovou Mou vlastí, o čtyři roky později v Chicagu dirigoval Dvořákovu Šestou symfonii a díla Samuela Coleridge-Taylora a Samuela Barbera. Hrůša dirigoval už všechny orchestry takzvané Velké pětky amerického kontinentu – proslulá tělesa v Chicagu, Clevelandu, Bostonu, New Yorku a Philadelphii.
Houslista Kryštof Kohout získal čtvrtou cenu v Bartók World Competition – v budapešťské mezinárodní hudební soutěži nesoucí jméno skladatele Bély Bartóka. Třiadvacetiletý umělec pocházející z Plzně, dvojnásobný laureát ceny Plzeňský Orfeus, je nyní studentem ve třídě Davida Takeno na Guildhall School of Music & Drama v Londýně. Současně tam rovněž studuje hru na barokní housle u Pavlo Beznosiuka a improvizaci u Davida Dolana. Má za sebou vystoupení s tuzemskými orchestry i s tělesy v Británii, včetně provedení Bergova Houslového koncertu v síni Barbican s Guildhall Symphony Orchestra a dirigentem Adrianem Leaperem. Byl také pozván do smyčcového souboru LGT Young Soloists, se kterým absolvoval řadu turné a koncertů, a je členem stockholmského komorního orchestru O/Modernt, dynamického mezinárodního souboru složeného z hráčů na smyčcové nástroje z celé Evropy. Je nositelem cen z Kocianovy mezinárodní houslové soutěže v Ústí nad Orlicí a ze soutěží Whitgift International Music Competition v Croydonu, Art-Duo International Music Festival ve Vídni nebo Muse International Music Competition v Řecku. V současnosti se připravuje na lednový debut v sále Weill Recital Hall v Carnegie Hall v New Yorku… Bartókovu soutěž pořádá v Budapešti od roku 2017 s podporou maďarského státu Hudební akademie Ference Liszta. Je věnována střídavě klavíru, houslím a komorní hudbě, přičemž jednotlivé instrumentální obory přicházejí na řadu každý druhý rok a mezi nimi se koná skladatelská soutěž předjímající příští připravovanou interpretační kategorii.
Ve věku sedmdesáti let se uzavřel život kytaristy Václava Kučery, pedagoga Pražské konzervatoře a po čtyři desetiletí hráče Pražského kytarového kvarteta. Spolu s vedoucím souboru Markem Velemínským, který patří mezi žáky Jiřího Jirmala a Štěpána Raka, byl v roce 1984 jeho zakládajícím členem. Během částečné generační výměny se mnohem později členy kvarteta stali dva z jeho žáků – Matěj Freml a Patrick Vacík. Václav Kučera, finalista soutěže Radio France v Paříži z roku 1974, studoval na konzervatoři v Praze u Milana Zelenky a později na Vysoké škole múzických umění u Jozefa Zsapky. Na Pražské konzervatoři byl vedoucím kytarového oddělení. Narodil se 12. srpna 1953, zemřel 19. září 2023.
Česká televize vyhlásila oceněné snímky 60. ročníku festivalu televizních hudebních, tanečních a divadelních pořadů a filmů Zlatá Praha. Hlavní cenu Grand Prix si odnáší film Zamilovaná Orfea. Hodnotitele zaujal přesvědčivým oživením starověkého mýtu o Orfeovi. Za pomoci vynikající filmařské techniky si autor dobírá fenomén režijního divadla. Český křišťál získaly tři soutěžní snímky. Hudba pod hákovým křížem – maestro a violoncellistka z Osvětimi v kategorii dokumentu ukazuje, jak se hudba může proměnit v propagandu, ale také jak dokáže zachraňovat životy. Příběh stojí na kontrastu životních osudů dirigenta Willhelma Furtwänglera a cellistky Anity-Lesker Wallfisch, která sama přežila Osvětim. Křišťál v kategorii záznamů inscenačního umění získala Nevinnost. Poslední operu letos zesnulé skladatelky Kaiji Saariaho uvedl s velkým úspěchem Simon Stone na festivalu v Aix-en-Provence. Filmový režisér Phillipe Béziat umně přenesl napínavou atmosféru tohoto díla na televizní obrazovku. A ze soudku záznamů hudebních koncertů byl jako vítězný vybrán film Hudební cesta časem. Vilnius 700. Jedná se o skvěle natočenou Hudební cestu časem, která kombinuje hudbu mladých litevských skladatelů, současnou architekturu a pohyb snoubící se v meditativním prožitku. Snímek Nejpodivnější z andělů si odnáší cenu za mimořádný umělecký počin. Novozélandská filmová režisérka Rebecca Tansley úspěšně převedla komorní operu Nejpodivnější z andělů do filmového díla natočeného na skutečných lokacích, kde se rozehrává příběh vyvolávající pochybnosti o tom, kdo je vlastně příčetný a kdo nikoli. Film představující vzrušující, objevnou a přitom zábavnou cestu za jedinečností zvuku starých houslí a smyčcových nástrojů Temné tajemství pana Paganiniho si odnáší Cenu České televize, cenu za celoživotní dílo získali Alexandr Ekman a Mikael Karlsson. A ocenění Nadace Vize 97 obdržel film Nikola Márová: Portrét primabaleríny. Všechny snímky si lze až do sobotní půlnoci přehrát online.
Ve věku 92 let se uzavřel život houslisty a brněnského pedagoga Adolfa Sýkory, v letech 1952 až 1993 u pultu druhých houslí člena Janáčkova kvarteta, a to dlouhé roky v legendární sestavě s primáriem Jiřím Trávníčkem, violistou Jiřím Kratochvílem a violoncellistou Karlem Krafkou. Soubor s mimořádným renomé koncertoval ve více než 50 zemích světa. Z dvou stovek skladeb repertoáru hrál zpaměti pětatřicet. Původ má v roce 1947, kdy ho založili studenti brněnské konzervatoře; v současnosti kvarteto tvoří Miloš Vacek, Richard Kružík, Jan Řezníček a Lukáš Polák. Na Hudební fakultě JAMU, jejímž byl absolventem, vyučoval profesor Sýkora v letech 1963 až 2010 housle a komorní hudbu. Mimo jiné tam formoval několik komorních souborů, například Kvarteto města Brna, Kynclovo kvarteto a Trávníčkovo kvarteto, z mladších pak Graffovo kvarteto nebo Korngold Quartet. Mezi jeho žáky patří koncertní mistři Filharmonie Brno Pavel Wallinger a Marie Gajdošová, primárius Kubínova kvarteta Luděk Cap a další. Do roku 1991 se věnoval i sólové hře, často za klavírní spolupráce Jiřiny Kolmanové. Jako předseda správních rad Fondu a Nadace Leoše Janáčka se zasloužil o mnohé iniciativy a aktivity podporující a propagující skladatelův odkaz. V roce 2004 obdržel Cenu města Brna. Adolf Sýkora se narodil 5. května 1931 v Brně a zemřel tam 19. září 2023.
Slovenský filharmonický sbor je laureátem Ceny ministryně kultury SR. Jejím autorem je slovenský výtvarník Pavol Macho. Těleso cenu získalo za spolupráci s Berlínskými filharmoniky a jejich šéfdirigentem Kirillem Petrenkem v Čajkovského operách Piková dáma a Jolanta. „Slovenský filharmonický sbor je důkazem, že i ze Slovenska se dá být světový,“ řekl při přebírání ocenění generální ředitel Slovenské filharmonie Marián Turner. Zmíněné účinkování v německém Baden-Badenu a Berlíně v dubnu 2022 navíc sboru přineslo i prestižní německé ocenění „OPER! AWARDS“ v kategorii Nejlepší pěvecký sbor. Slovenský filharmonický sbor se nejblíže představí spolu se Slovenskou filharmonií na 58. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Bratislavské hudební slavnosti. Ve čtvrtek 28. září zazní v jejich interpretaci koncertní uvedení Čajkovského jednoaktové opery Jolanta v nastudování šéfdirigenta Daniela Raiskina a 2. října vystoupí v dílech Beethovena, Pärta a Skrjabina s Filharmonií Brno a jejím šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem.
Přední český klavírista Ivo Kahánek se již před několika dny představil na festivalu Dvořákova Praha s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 3 c moll ve spolupráci s Tonhalle-Orchester Zürich pod taktovkou Paava Järviho. Je volbou pořadatelů i nyní v případě náhlého záskoku za indisponovaného Jana Bartoše. S Koncertem pro klavír, housle a smyčce d moll Mendelssohna-Bartoldyho vystoupí Ivo Kahánek ve spolupráci s New European Strings Orchestra pod taktovkou Dmitryho Sitkovetského nejprve 23. září na festivalu Dvořákova Praha v Betlémské kapli a také o den později v rámci Svatováclavského hudebního festivalu v ostravském Evangelickém Kristově kostele. Dmitry Sitkovetsky, dirigent, houslista, skladatel, aranžér, popularizátor hudby, byl shodou okolností společně s Ivem Kahánkem také členem poroty nedávno skončené soutěže Concertino Praga.
Díla českých skladatelů zazní v hudebně objevném klavírním programu, který předjímá nadcházející Rok české hudby 2024, kdy si veřejnost připomíná 200. výročí narození Bedřicha Smetany a 150. výročí narození Josefa Suka staršího. Český klavírista Matyáš Novák je v těchto dnech na americkém kontinentu a vystoupí na české ambasádě ve Washingtonu a v newyorské Bohemian National Hall. V New Yorku 14. září zahraje výběr z druhé knihy Českých tanců Bedřicha Smetany, Šest klavírních skladeb op. 7 Josefa Suka a nakonec svou vlastní úpravu Smetanovy Vltavy. „Věřím, že tato adaptace Smetanova vrcholného díla zachytí atmosféru plného orchestru,“ říká umělec. Už dnes ve Washingtonu představí navíc ještě výběr z Dvořákova cyklu Poetické nálady, op. 85 a prskavku Jaroslava Ježka Bugatti step.
Ve věku 77 let se uzavřel život barytonisty Klemense Słowioczka, operního i operetního pěvce, po tři desetiletí sólisty Komické opery v Berlíně. Nastudoval tam bezmála šest desítek rolí. Hostoval také v Moskvě, Varšavě, Vídni, Londýně, Tokiu, Melbourne a Tel Avívu i v Praze a Ostravě. V Berlíně, kde žil, soukromě vyučoval zpěv. Na Fakultě umění Ostravské univerzity působil později jako pedagog oboru sólový zpěv a herecká operní výchova. Ve Stonavě na Karvinsku, odkud pocházel, začal v roce 2006 pořádat mezinárodní soutěž v komorním a ansámblovém zpěvu Stonavská Barborka. Právě tam v dětství navštěvoval polskou základní školu, po ní chodil na Gimnazjum im. Juliusza Słowackiego v Orłowé. Ve studiu pokračoval na konzervatoři v Ostravě a pak na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. První profesní příležitosti a zkušenosti získal v Operním studiu Miloše Wasserbauera v Brně a během čtyřletého angažmá v tehdejším Státním divadle Ostrava; tam vynikl zejména ve dvou Dvořákových operách – jako Purkrabí v Jakobínovi a Marbuel v Čertovi a Káče – a ve dvou operách Mozartových, totiž Jako Figaro ve Figarově svatbě a Papageno v Kouzelné flétně. Členem souboru Komische Oper v Berlíně se stal v roce 1975 a byl tam v éře režisérů a ředitelů Waltera Felsensteina, Joachima Herze a Harryho Kupfera ve svém oboru pěveckou oporou souboru. Zpíval široký repertoár od Mozarta a české klasiky po Wagnera, Weila a soudobé autory. Získal titul Komorní pěvec. Jeho manželkou byla pěvkyně Uta Priew. Klemens Słowioczek, původně Klement, se narodil 27. listopadu 1945 ve Stonavě. Zemřel 5. září 2023.
Vojtěch Podroužek a Andrea Mottlová Vavrušová uvedou díla francouzských skladatelů 20. století pro hoboj a klavír. Koncert je součástí Cyklu klavírních koncertů s Augustem Försterem a vzácnými hosty, který pořádá Městská knihovna Klatovy, a koná se 6. září od 19 hodin v Refektáři jezuitské koleje v Klatovech. Vojtěch Podroužek studoval hru na hoboj na konzervatoři v Praze a na vysokých školách v Ostravě, Utrechtu a Stuttgartu. Absolvoval řadu mistrovských kurzů, vystupuje jako sólista s orchestrem, na kontě má i několik soutěžních úspěchů. Byl členem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, Orchestru Národního divadla v Praze, v současné době je sólohobojistou Komorní filharmonie Pardubice. Andrea Mottlová Vavrušová je sólovou klavíristkou, ale ráda se věnuje i komorní a orchestrální hře. Vystudovala pražskou AMU, je laureátkou několika významných klavírních soutěží. Spolu s hornistou Radkem Baborákem a violoncellistkou Hanou Baborákovou tvoří klavírní Trio Jadin. Pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry.
Londýnský letní festival BBC Proms, největší evropská přehlídka klasické hudby, se po více než sedmi týdnech chýlí ke konci. V pořadí pětašedesátý koncert v jeho programu patří 4. září v Royal Albert Hall Semjonu Byčkovovi a Symfonickému orchestru BBC a v jejich podání Brucknerově Osmé symfonii. Současný šéfdirigent České filharmonie se tak objeví za pultem tělesa, které v Londýně od roku 2006 po šest let vedl Jiří Bělohlávek, v letech 2012 až 2017 jeho předchůdce v čele českého prvního orchestru… První zářijovou neděli mají BBC Proms na programu koncertní uvedení čtyřhodinové Berliozovy opery Trojané. Její nastudování s Orchestrem revolučním a romantickým, řadou sólistů a Monteverdiho sborem převzal po odstoupení Johna Eliota Gardinera dirigent Dinis Sousa, šéf britského tělesa Royal Northern Sinfonia a zakladatel a umělecký ředitel Orquestra XXI, sdružujícího nejlepší mladé portugalské hudebníky. Festival pak po několika dalších programech vrcholí a končí 9. září kultovním koncertem Last Night of the Proms. Řídí ho Marin Alsop, která byla před deseti lety první ženou v historii dirigující při této příležitosti. V současnosti je šéfkou Rozhlasového symfonického orchestru ORF ve Vídni a Polského národního rozhlasového orchestru, hlavním hostem Philharmonia Orchestra v Londýně a kurátorkou Ravinia Festivalu v americkém státě Illinois, na kterém má každé léto rezidenci Chicago Symphony Orchestra.
Ozvěny hudebních slavností Klasika u Wericha se 1. září už podruhé konají v Horáckém divadle Jihlava. I tentokrát budou jejich protagonisty basbarytonista Lukáš Bařák a sopranistka Kristýna Kůstková. Provedou hudbou čtyř století počínajíce v tom osmnáctém. Bařáka, držitele Ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let za rok 2021, s Kůstkovou, laureátkou ceny Gold Crystal Heart Award od Českého centra v New Yorku za šíření české kultury v USA, doprovodí – opět stejně jako loni – vyhledávaný zejména klavírista, ale i zpěvák Ahmad Jafar Hedar. První část koncertu, který se odehraje na velké scéně Horáckého divadla, bude zaměřena písňově. Zazní skladby W. A. Mozarta, F. Schuberta, R. Strausse, A. Schönberga či P. Marschika. Ve druhé části mladí umělci rozehrají scény z nejslavnějších Mozartových oper – Figarovy svatby, Kouzelné flétny či Dona Giovanniho.
Stalo se pravidlem, že prázdninové hudební dění v Českém ráji vrcholí galakoncertem festivalu Hudba z ráje v kostele svatého Jana Křtitele v Újezdu pod Troskami. V pátek 1. září večer se může festivalové publikum v újezdském kostele těšit na houslistu Václava Hudečka. Jeho partnery budou jednak Karolína Cingrošová, umělecká ředitelka festivalu, dále pak klavírista Lukáš Klánský. V programu složeném z melodií pro housle a soprán zazní především díla barokních mistrů. „V mém podání například dvě krásné árie barokního velikána J. S. Bacha z kantáty Non sa che sia dolore. Nepatří sice k těm nejznámějším, rozhodně jsou ale velmi efektní a myslím, že divákům se budou líbit.“ Společně s Hudečkem nabídnou také slavnou árii Lascia chio pianga od G. F. Händela. Hudeček s Klánským následně zavítají také do období romantismu k hudbě Franze Schuberta.
Opera studio Praha 26. srpna zakončí své pěvecké kurzy. V budově HAMU v Sále Martinů se představí jejich absolventi; lektoři Gabriela Beňačková, Timothy Cheek a Hélène Lucas si své svěřence poslechnou při koncertě od šestnácti hodin, jehož program ani interpreti zatím nejsou odtajněni. Studenti v rámci kurzů absolvují hodiny herectví a „stage presence“ s Vojtěchem Svobodou, kurz fonetiky pro zpěváky a už se uskutečnila také přednáška na téma Management a sebeprezentace s hobojistou Vilémem Veverkou. Opera studio Praha má za cíl vytvářet tvůrčí zázemí začínajícím umělcům mnoha oborů. Podle vzoru zahraničních institucí podobného zaměření se spolek rozhodl spojit mladé umělce v projektech, které jim na začátku kariéry umožní dozrát, získat zkušenosti, jakož i objevit nové rozměry svých talentů.
Španělský sál Pražského hradu bude 29. listopadu dějištěm slavnostního koncertu dvanácti violoncellistů Berlínských filharmoniků, na kterém převezmou Cenu Antonína Dvořáka za rok 2023 členové Panochova kvarteta. Rada akademiků se rozhodla ocenit toto kvarteto za více než padesát let působení na koncertních pódiích a v nahrávacích studiích. Jejich umělecká činnost napomohla zásadním způsobem k šíření dobrého jména české hudby ve světě a péči o odkaz Antonína Dvořáka. „Panochovo kvarteto vždy bylo skvělým ambasadorem české hudební kultury. Na mezinárodní scéně působí v nezměněné sestavě již více než padesát let a patří k vrcholným reprezentantům interpretace komorní hudby. Z jeho nesčetných nahrávek jmenujme referenční ztvárnění všech Dvořákových smyčcových kvartetů. Nemůže být pochyb, že Cena Antonína Dvořáka se ocitá ve správných rukou,“ uvedl Jan Simon, intendant Akademie klasické hudby a předseda Rady akademiků. „Cena Antonína Dvořáka je společně s Dvořákovou Prahou profilovým projektem Akademie klasické hudby a symbolem našeho úsilí o rozvíjení Dvořákova odkazu,“ dodává ředitel Akademie Robert Kolář. Cena Antonína Dvořáka se uděluje od roku 2009. Jejím smyslem je vyzdvihnout osobnosti, umělecké kolektivy či instituce za mimořádné umělecké počiny nebo významné zásluhy na propagaci a popularizaci české klasické hudby v České republice i v zahraničí. Cenu Antonína Dvořáka doposud obdrželi (chronologicky): Josef Suk, Ivan Moravec, Jiří Kout, Ludmila Dvořáková, Jiří Kylián, Jiří Bělohlávek, Yo-Yo Ma, Richard Novák, Ivan Klánský, Česká filharmonie, Gabriela Beňačková, Jakub Hrůša, sir András Schiff a Pražský filharmonický sbor.
Ve věku 87 let se uzavřel život Jiřího Černého, legendární osobnosti československé a pak i české hudební žurnalistiky a výrazné postavy sametové revoluce. Věnoval se především moderní populární hudbě, ale vnímal hudbu v širším kontextu. Proslul od 60. let klubovými poslechovými pořady nazývanými Antidiskotéky, rozhlasovými pořady i články v hudebních časopisech. Vyprofiloval se jako zastánce tuzemského bigbítu, seznamoval nejširší veřejnost s podstatnými počiny domácí scény i s nahrávkami zakázaných hudebníků žijících v emigraci. V listopadu roku 1989 se Jiří Černý účastnil zakládání Občanského fóra a moderoval protestní demonstrace. Odmítl tenkrát nabízenou pozici ministra kultury. V roce 1990 spoluzakládal hudební časopis Rock & Pop a přechodně byl jeho šéfredaktorem, pak se však vrátil ke svobodnému povolání jako nezávislý publicista i k pořádání svých poslechových pořadů, v této době pod názvem Ro(c)kování. Uváděl rozhlasové pořady, připravoval kulturní příspěvky pro televizní vysílání, v prosinci 2011 moderoval koncert Pocta Václavu Havlovi v pražské Lucerně. O dva roky později získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby a roku 2020 byl v rámci Cen Anděl uveden do Síně slávy Akademie populární hudby, a to jako první osobnost, která nebyla aktivním hudebníkem. Byl absolventem stavební průmyslovky a pak Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oborech žurnalistiky a češtiny, byl po léta aktivní sportovec, původem evangelík a celoživotně milovník opery. Jiří Černý se narodil 25. února 1936 v Praze a zemřel tam 17. srpna 2023.
Renata Scotto byla italská sopranistka, operní pěvkyně a následně také režisérka a kantorka zpěvu. Debutovala v roce 1952 v osmnácti letech věku a na Štědrý den v rodném městě Savoně rolí Violetty ve Verdiho opeře La traviata. V Teatro alla Scala v Miláně prvně zpívala již v roce 1953. Do zahraničí prorazila v září 1957, když na festivalu ve skotském hlavním městě Edinburghu zaskočila při fingované nemoci Marie Callas (ta odmítla představení nad rámec smlouvy s festivalem) v opeře Vincenza Belliniho Náměsíčná; sklidila velký úspěch a definitivně tak získala status mezinárodní hvězdy. Kariéra Renaty Scotto kulminovala v šedesátých letech 20. století, kdy byla vůdčí tváří renesance belcanta. Roku 1964 zpívala se souborem milánské „Scaly“ i ve Velkém divadle v Moskvě. Šlo o první vystoupení západních operních umělců v Sovětském svazu v éře studené války. O rok později debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku v hlavní roli Pucciniho Madame Butterfly. Na této scéně pak Renata Scotto ztvárnila šestadvacet rolí ve více než třech stech představení. „Jedna z nejlepších operních pěvkyň všech dob,“ prohlásil na její adresu Plácido Domingo. Pěveckou kariéru ukončila v roce 2002 a poté se úspěšně obrátila k operní režii; dokonce se etablovala také jako pedagožka operního zpěvu, když vedla mistrovské kurzy mimo jiné na newyorské Juilliard School a na Curtisově institutu ve Filadelfii. „Nejlepší moje rada mladému začínajícímu zpěvákovi: Nestaň se starým začínajícím zpěvákem,“ zní její výrok. Renata Scotto se narodila 24. února 1934 a zemřela 16. srpna 2023 v nedovršených devadesáti letech věku.
Koncert Anny Nětrebko, který se měl uskutečnit 16. října v pražském Obecním domě, je zrušen. Organizátoři se chtěli vyhnout očekávaným demonstracím. Sopranistka, která v současnosti například nesmí zpívat ani v Metropolitní opeře v New Yorku, nynější válku Ruska s Ukrajinou sice po delším váhání loni odsoudila, od ruského prezidenta Vladimira Putina se však distancovat odmítla a kritizovat ho nechce. V minulosti ho obdivovala a podporovala a finančně podpořila proruské separatisty na Krymu. Podle Vlastimila Ježka, ředitele akciové společnosti, jejímž prostřednictvím Obecní dům vlastní hlavní město Praha, se z chystaného vystoupení stala politická a společenská otázka a obě strany se dohodly, že bude lepší koncert zrušit. Vstupné bude vraceno v plné výši. Agentuře Nachtigall Artists navíc vynahradí Obecní dům dosavadní vzniklé náklady, dosahující asi milionu korun, a to poskytnutím slevy na pronájmu Smetanovy síně při šesti jiných koncertech v příštím a přespříštím roce. Podnětem bylo stanovisko náměstka pražského primátora Jiřího Pospíšila, který počátkem srpna doporučil Obecnímu domu jednat o podmínkách, za jakých by vystoupení Anny Nětrebko mohlo být zrušeno. Jak uvedl, koaliční strany jednoznačně nesouhlasí s tím, aby se v Praze konal koncert této umělkyně, když válka pokračuje a když média denně zprostředkovávají informace o ukrajinských obětech ruských útoků. Bylo by to podle něj necitlivé. O čtvrtém z pražských koncertů Anny Nětrebko z prosince 2021 čtěte ZDE. Nyní měly znít v Praze v jejím podání písně Nikolaje Rimského-Korsakova, Sergeje Rachmaninova a Petra Iljiče Čajkovského.
S programem Poetic Accordion vystoupí akordeonista Ladislav Horák na prestižním festivalu v litevském městě Palanga. Na koncertě 3. srpna přednese výhradně skladby českých soudobých autorů, z nichž většina mu byla věnována. Zazní tak Sonáta Oldřicha Semeráka z roku 1984, variace na Piazzollovo téma Astoriana od Pavla Trojana, Akordino Ondřeje Kukala, které doplní kompozice legendárního Václava Trojana Zřícená katedrála a část Drak z koncertu Pohádky v úpravě interpreta pro sólový nástroj. Nebude chybět ani Balada letošního jubilanta Petra Fialy. Kromě recitálu se bude Horák věnovat i litevským mladým nadějím na souběžně probíhající masterclass. Další výuku chystá Ladislav Horák po návratu z Litvy. Bude se věnovat domácím talentovaným akordeonistům na letní akademii a festivalu Třeboňská letní setkávání, a to od 15. do 20. srpna v Třeboni a následně na letní akordeonové škole v Dobřanech od 24. do 27. srpna.
Skladatel, klavírista a pedagog Pražské konzervatoře i Akademie múzických umění Hanuš Bartoň se narodil v rodině vědecko-výzkumného pracovníka, amatérského muzikanta. Od svých patnácti let studoval Hanuš Bartoň na Pražské konzervatoři hru na klavír u Emila Leichnera a skladbu u Ilji Hurníka. Navázal studiem na Hudební fakultě Akademie múzických umění (HAMU) u Jiřího Pauera (skladba) a Jana Panenky (klavír). Dvojobor skladby a klavíru se vine celým jeho odkazem. Převážná část jeho skladatelské tvorby je věnována instrumentální hudbě. Jeho aspirantskou (či dnes doktorskou) skladbou pod vedením Svatopluka Havelky byla Hudba pro velký orchestr. Od tohoto pedagoga-skladatele si dle vlastních slov „odnesl nejvíc“ i s přesahem k tématům filozofie a náboženství. Bartoň napsal také hudebnědramatická díla (stvořil i operu Golem), několik vokálních skladeb a cyklů a věnoval se i tvorbě elektroakustické. Ve své tvorbě se snažil o organické propojení značně odlehlých stylových a žánrových východisek do uceleného kompozičního tvaru. „Považuji se za eklektika,“ kdysi prohlásil v rozhovoru. Zkomponoval také scénickou hudbu k více než dvaceti divadelním představením či drobné dětské klavírní skladby Obrázky v pohybu. Byl zakládajícím členem souboru pro interpretaci soudobé hudby MoEns, členem sdružení skladatelů a interpretů soudobé hudby Ateliér '90 a hudebního odboru Umělecké besedy. Spolupracoval s komorním souborem Ars cameralis věnujícím se hudbě jednak středověké, zadruhé současné. Jako klavírista na svých koncertech uváděl nejen skladby současných domácích i zahraničních autorů, ale zaměřoval se i na interpretaci děl starých českých mistrů, oblíbenými mu byly zejména klavírní skladby Jana Ladislava Dusíka, která až propagoval. Se svou ženou Janou Macharáčkovou vytvořil klavírní duo, Dusíkovo klavírní duo. Objevná je jejich nahrávka Dusíkových klavírních sonát pro čtyři ruce. Hanuš Bartoň se narodil 16. května 1960 a po vleklé nemoci zemřel 30. července 2023.
Ve věku 91 let zesnul Ivan Sedláček, zakladatel a dlouholetý sbormistr Kantilény, pěveckého sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno. Pod vedením tohoto českého sbormistra a učitele, rodáka ze slovenského Zvolena, umělecky vyrostl například bývalý šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc a také právě Kantilény Jakub Klecker. Nyní sbor vede Michal Jančík. Lidí, kteří prošli „pod rukama“ Ivana Sedláčka, je ale mnohem více: například mezzosopranistky Magdalena Kožená a Veronika Hajnová, tenorista Pavel Černoch či dirigenti Milan Kaňák, Pavel Koňárek a Jaroslav Kyzlink. Sedláček hudbu nikdy nestudoval v rámci hudební instituce, veškeré muzikantství získal soukromou cestou. Základům dirigování se naučil u Zdeňka Kaňáka a dále u sbormistra Libora Coufalíka. V roce 1954 absolvoval na pedagogické fakultě v Brně obor český jazyk – dějepis a na filozofické fakultě ještě v roce 1970 bohemistiku. V letech 1969 až 1997 působil Sedláček jako externí pedagog Janáčkovy akademie múzických umění a vyučoval posluchače dirigování předmět Teorie a praxe řízení dětského sboru. Sbor Kantiléna, založený původně jako Šlapanický dětský sbor ve Šlapanicích u Brna roku 1956, se postupně rozrostl a nabyl na kvalitě, což vyústilo ve spolupráci s brněnským Janáčkovým divadlem roku 1965 (prvně sbor účinkoval v opeře Bohéma Giacoma Pucciniho) a zapříčinilo přesun zkoušek sboru ze Šlapanic do Brna a nakonec i změnu názvu tělesa na současnou Kantilénu. Se změnou názvu se sbor stal přísně výběrovým. V sedmdesátých a na počátku osmdesátých let Sedláček s Kantilénou, vedle jiného, zvítězil v celostátní soutěži ve Svitavách a na několika mezinárodních soutěžích (např. Neerpelt, Celje, Arezzo) a natáčel také pro rozhlas a televizi. Dále účinkoval na samostatném koncertu na kongresu Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu v síni Varšavské filharmonie a v roce 1981 získal absolutní vítězství na Concorso polifonico Quido di Arezzo. Od roku 1984 je sbor přidružen k Filharmonii Brno a v současné době čítá 150 zpěváků ve věku pět až devatenáct let. Spolupráce se soudobými autory (Petr Eben, Věroslav Neumann, Miroslav Raichl, Klement Slavický, Evžen Zámečník aj.) a skladby, které napsali z podnětu sbormistra, obohatily českou sborovou tvorbu o více než pět desítek význačných děl. Ivan Sedláček byl členem Odborné rady informačního a poradenského střediska ARTAMA Praha pro dětské sbory a za svůj život získal četná státní ocenění, z nichž nejvýznamnější jsou Cena Jihomoravského kraje (2012), Cena města Brna (2021) a medaile Za zásluhy prvního stupně (2022). Narodil se 15. dubna 1932 a zemřel 20. července 2023.
Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberských symfoniků, hlavní hostující dirigent České filharmonie a od podzimu 2025 hudební ředitel londýnské Královské opery Covent Garden, se v Londýně stal čestným členem Královské hudební akademie. Titul užívají jen tři stovky žijících hudebníků, v minulosti byl udělen takovým osobnostem, jako jsou například Felix Mendelssohn-Bartholdy, Igor Stravinskij nebo Pablo Casals. The Royal Academy of Music vznikla před dvěma sty lety, v roce 1822, jako první britská konzervatoř. Její první orchestrální koncert dirigoval v roce 1826 Carl Maria von Weber… Jedním z Hrůšových nejbližších prestižních vystoupení je 20. srpna koncert na Salcburském festivalu. S Mládežnickým orchestrem Gustava Mahlera tam uvede Mahlerovu Devátou symfonii. S tělesem se během léta objeví také v Itálii, Nizozemsku a v několika německých městech, včetně Berlína a Drážďan. Na Salcburský festival se Hrůša letos vrací ještě 29. srpna, a to s Vídeňskými filharmoniky. Uvedou tam Dvořákovu Anglickou symfonii a s Igorem Levitem Brahmsův Druhý klavírní koncert.
Ivan Vokáč se stal dalším koncertním mistrem violoncell České filharmonie. Orchestr tak nyní bude mít v cellové skupině dva koncertní mistry a dva zástupce. Ivan Vokáč je členem České filharmonie od ledna 2014. Působí také spolu s houslistou Janem Mráčkem a klavíristou Lukášem Klánským už deset let v souboru Lobkowicz Trio, vystupuje v crossoverovém violoncellovém kvartetu Cello Republic a navíc i v souboru Escualo Quintet, který se věnuje hudebním stylům Tango argentino, v němž však hraje na klavír. Je absolventem Pražské konzervatoře a AMU pod vedením violoncellisty Miroslava Petráše. Odmalička má blízko k hudbě Bohuslava Martinů, uchvátil ho také Gustav Mahler a jeho tajnou láskou je jazz. ZDE čtěte loňský RozhovorPlus se členy Cello Republic.
V galakoncertu Hvězdy operního nebe na festivalu Smetanova Litomyšl spolu se sopranistkou Kristine Opolais vystoupí v pátek večer místo původně avizovaného Pavla Černocha světoznámý mexický tenorista Ramón Vargas. Pořadatelům se podařilo zajistit náhradu i ve vzniklé časové tísni, poté co mezinárodně úspěšný český tenorista onemocněl. Ve Festivalové hale sólisty doprovodí orchestr PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem. Na programu jsou árie z Verdiho oper Simon Boccanegra, Otello, Síla osudu a Luisa Miller, z Pucciniho Madama Butterfly a Manon Lescaut, z Leoncavallových Komediantů, Giordanovy Fedory a Cileovy Adriany Lecouvreur a z Dvořákovy Rusalky.
České centrum New York ve středu připomene Soňu Červenou, světově známou českou operní pěvkyni a herečku, která nedávno zemřela ve věku 97 let. Vzpomínkový program začne v sedm hodin večer místního času a uvede ho hudební historik a profesor NYU Michael Beckerman, vystoupí česká operní pěvkyně Markéta Cukrová a americká klavíristka Isabel Keleti. Na závěr pak diváci uvidí filmový portrét Červená české dokumentaristky Olgy Sommerové. Víc o Soni Červené si můžete přečíst také v SouvislostiPlus. „Máme velkou radost, že árie Soni Červené připomene právě Markéta Cukrová. Vzpomeneme na její angažmá v San Franciscu, Los Angeles a Chicagu. A také na její dvě návštěvy v České národní budově v New Yorku. Tam zpívala americkou hymnu při otevření Bohemian Hall po rekonstrukci a pak podruhé v Březinově komorní opeře Toufar,” doplňuje ředitel Českého centra v New Yorku Miroslav Konvalina. Umělecká dráha Soni Červené čítá sto operních rolí v pěti tisících vystoupeních na jevištích pěti kontinentů.
Houslistka Pavla Tesařová, studentka Hudební a taneční fakulty pražské AMU, se stala držitelkou Grand Prix a absolutní vítězkou online soutěže Beethoven International Music Competition. Klání pořádané Organizací světových online hudebních soutěží (WOMCO), sídlící v Británii, je určeno pro hudebníky všech věkových kategorií, a to pro instrumentalisty i vokalisty, sólisty, komorní soubory, skladatele a dirigenty. Čtyřiadvacetiletá Pavla Tesařová hraje na housle od sedmi let. V devíti hrála s Josefem Sukem a orchestrem PKF ve Španělském sále Pražského hradu, v jedenácti s Václavem Hudečkem v živém televizním vysílání z festivalu Zlatá Praha. Je absolutní vítězkou Mezinárodní houslové soutěže Josefa Micky z roku 2015, o rok později byla mezi laureáty Kocianovy houslové soutěže a soutěže Concertino Praga. V roce 2020 zvítězila v soutěži France Music Competition v Paříži a v Manhattan Music Competition v New Yorku. Vystupuje také v duu s akordeonistkou Markétou Laštovičkovou a společně se sestrou, hobojistkou Bohdanou Tesařovou. Hraje na nástroj houslaře Jaroslava Kohouta z roku 2016, který získala spolu s vítězstvím na dvacátém ročníku Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích.
Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka přesouvá závěrečný koncert z Hukvald do Ostravy. Organizátory k tomu nutí předpověď počasí na toto úterý. Oratorní večer Návrat Tobiáše s Adamem Plachetkou a se souborem Czech Ensemble Baroque, o kterém jsme psali ZDE, se proto odehraje v Domě kultury Poklad v Ostravě-Porubě. Všichni posluchači, kteří si zakoupili jízdenku na autobus do Hukvald, mohou využít zaplacenou dopravu na koncert i v rámci Ostravy. Autobus vyjede, jak bylo plánováno, 27. června v 16:30 z parkoviště před městským domem kultury a zamíří do Poruby. Koncert začne v 18 hodin. „Za komplikace se velmi omlouváme, ale nemůžeme riskovat, že by v oboře v Hukvaldech kvůli dešti či vlhku nebylo možné hrát na koncertní nástroje,“ vysvětlil ředitel festivalu Jaromír Javůrek. Do Ostravy-Poruby se budou organizátoři snažit dostat včas rovněž diváky, kteří by i navzdory upozornění dorazili do Hukvald.
Dnes a zítra a tři dny v příštím týdnu zazní duchovní koncerty v pražském kostele sv. Jiljí. Vystoupí na nich sopranistka Olga Jelínková, varhaník Aleš Bárta a smyčcový ansámbl Prague Artists, ve kterém působí členové Sukova komorního orchestru. Zazní melodie Mozarta, Schuberta nebo Mascagniho, včetně písně Ave Maria nebo Alleluja z motetea Exsultate, jubilate. Dnešní koncert je od 20 hodin, sobotní od čtvrt na devět večer, příští týden program zazní 27. a 29. června od půl páté odpoledne a v pátek 30. června od 20 hodin. „V horkých dnech je příjemné zastavit se v kostele a na chvíli spočinout. V kostele Sv. Jiljí se navíc nacházejí jedny z největších varhan v Praze, takže efekt je dokonale násoben,“ říká Olga Jelínková, která působí jako členka souboru Opery v Lipsku. Tam momentálně zpívá Kleopatru v opeře Georga Friedricha Händela Giulio Cesare in Egitto, Undine v Lortzingově stejnojmenné opeře, Donnu Annu v Mozartově Donu Giovannim nebo Violettu Valéry ve Verdiho La Traviatě. V příští sezoně tam svůj repertoár rozšíří mimo jiné o roli Sofie v Růžovém kavalírovi Richarda Strausse.
Jako Donizettiho Anna Bolena se dnes večer představí sopranistka Lucie Kaňková, a to v nové inscenaci, kterou nachystalo od 22. června Národní divadlo Košice. Enricem bude Michal Onufer, Giovannou Seymour Myroslava Havryliuk, Lorda Rochefora zpívá Marek Gurbaľ a jako Riccardo Percy vystoupí Deniz Leone. Inscenaci, která patří mezi vrcholná díla italského belcanta, hudebně nastudoval Peter Valentovič, který má s belcantovým repertoárem velké zkušenosti zejména díky dlouholeté spolupráci s Editou Gruberovou. Režie se ujal Anton Korenči. Další představení je na programu hned další den, v pátek 23. června.
Sopranistka Marina Vyskvorkina a varhaník Josef Popelka vystoupí ve středu v rámci Ozvěn Navalis. V kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově zazní od osmi hodin večer písně a árie P. Mascagniho, F. Schuberta nebo C. Franka a varhanní skladby J. S. Bacha, J. Segera, J. Stanleyho a dalších. Verše I. Slavíka, F. Šrámka, J. Nerudy a text J.B. Foerstera přednesou Vlasta Korbová a Arnošt Proschek. Kostel na Karlově s bohatou a pohnutou historií, sahající do roku 1350, založil Karel IV. a patří mezi dominanty Prahy. V západní části kostela je výraznou dominantou hudební kruchta, kterou nechal na místě původní, menší, vystavět v letech 1733 – 1740 opat Tomáš Jan Brinke. Na kruchtu byly umístěny mistrovské dvoudílné varhany od barokního varhanáře Semráda z Telče. Akci pořádá otevřené zájmové sdružení výkonných umělců Svět hudby a krásného slova.
Program nazvaný Espaňoleta nabídne v pátek 23. června v Respiriu na Hudební a taneční fakultě AMU soubor Musica Poetica ve složení Jana Janků, Lucie Lukášová a Kateřina Stávková. Jako host se představí kytarista Tomáš Najbrt. Zazní Sefardské písně, které se předávaly z generace na generaci ústní tradicí po nuceném odchodu židů - sefarditů ze Španělska v roce 1492. Jejich náměty vycházejí ze starých legend a v mnoha z těchto orientálních melodiích je cítit nostalgie a touha po domově. Písně zazní v doprovodu historických nástrojů, barokní kytary, loutny, trojřadé barokní harfy, violy da gamba, flétny i kastanět, které zvukově dokreslují atmosféru země, ze které vzešly. Program doplní španělští autoři instrumentální hudby Luys Milan, Diego Ortíz Gaspar Sanz a Ruiz de Ribayaz, jehož sbírka Luz y norte musical z roku 1677 je určena přímo pro španělskou barokní kytaru a harfu.
Plzeňská filharmonie míří na prestižní festival Richard Strauss Tage do německého Garmisch-Partenkirchenu, kde vystoupí 17. a 18. června. Zahraje tam Straussova Macbetha, svitu z Růžového kavalíra nebo Čtyři poslední písně, které s orchestrem přednese kanadská sopranistka Sarah Marie Kramer. V programu dále zazní hudba Gustava Mahlera, Edvarda Griega, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Roberta Volkmanna. Filharmonii čeká sobotní večerní koncert a dopolední matiné. Diriguje francouzský dirigent Rémy Ballot.
Skladatelské sdružení Konvergence, které v loňském roce oslavilo 20 let svého trvání, uvádí koncert s titulem „stopy a otisky“. Spolek, jehož někteří členové, resp. jejich kompozice, se představili i v rámci nedávno skončeného Mezinárodního festivalu Pražské jaro v rámci platformy Prague Offspring, tímto koncertem vzdává poctu letos v březnu zesnulému komponistovi Marku Kopelentovi. Jeho skladbu s stejným názvem, Stopy a otisky, tento čtvrteční večer 15. června interpretuje. Dále v takřka „domovském stánku“, v Kostele sv. Vavřince na Malé Straně, zazní skladby členů sdružení Tomáše Pálky a Ondřeje Štochla, který je rovněž koordinátorem dramaturgie koncertu. Ensemble Konvergence (Ondřej Štochl, Sebastian Tóth a Egli Prifti) a jeho hosté (Irena Troupová, David Danel, Roman Hranička a Marek Keprt) kromě dalších skladeb Marka Kopelenta, 3. smyčcového kvartetu a kompozice s názvem Plaché stíny, provedou díla Nikolaje Obuchova, v první polovině minulého století průkopníka elektroakustické hudby, a Sofii Gubajduliny, žijící autorky typické užíváním neobvyklých nástrojových kombinací. Koncert se koná od půl osmé večer.
Šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Petr Popelka bude od podzimu roku 2024 souběžně šéfdirigentem orchestru Vídeňských symfoniků. Pro jeho jmenování hlasovali hudebníci drtivou většinou. Letos na podzim, v sezóně 2023/2024, převezme už řadu dirigentských rolí jako designovaný šéfdirigent. Svého postu se pak naplno ujme na začátku jubilejní sezóny orchestru 2024/2025, a to na období pěti let. Orchestr Wiener Symphoniker byl založen v roce 1900 pod jménem Wiener Concertverein. Současný název přijal v roce 1933. Hledání nového šéfa nastalo poté, co těleso loni překvapivě opustil Andrés Orozco-Estrada. Petr Popelka (1986) je absolvent Pražské konzervatoře a další vzdělání získal ve Freiburgu. V letech 2010 až 2019 byl kontrabasistou Sächsische Staatskapelle Dresden. Jako jeden z nejinspirativnějších mladých dirigentů se etabloval během několika málo posledních sezón. Letos po několika letech končí jako šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru v Oslo.
K poctě houslisty a dirigenta Josefa Vlacha, od jehož narození uplynulo 8. června 100 let, vystoupí dnes večer s Českým komorním orchestrem v kostele Narození Panny Marie v Mnichovicích u Prahy jeho potomci – houslistky Dana Vlachová, Maria Ericsson Vlach a Jana Vlachová. Spoluúčinkuje Václav Hudeček. Na programu jsou koncerty pro dvoje a pro troje housle od J. S. Bacha a Dvořákova Serenáda pro smyčce E dur. Český komorní orchestr se hlásí k odkazu Václava Talicha a Josefa Vlacha a k jejich interpretačním ideálům. Dirigent Talich těleso tohoto jména založil v roce 1946 s cílem dosáhnout jedinečně vysoké umělecké úrovně. V souvislosti se zákazem Talichovy činnosti v komunistickém Československu se však orchestr v roce 1948 dobrovolně rozpustil. Činnost obnovil pak v roce 1957, kdy na Talichovu práci navázal jeho žák Josef Vlach, tehdy primárius Vlachova kvarteta. V současnosti prožívá soubor už třetí éru. Koncertním mistrem orchestru je Vlachova dcera Jana. Houslista a dirigent Josef Vlach (1923–1988) byl v letech 1946–1948 druhým koncertním mistrem v Talichově Českém komorním orchestru, poté působil krátce v České filharmonii a do roku 1956 v činoherním orchestru pražského Národního divadla. Od roku 1950 do roku 1975 byl primáriem Vlachova kvarteta. V roce 1958 obnovil Český komorní orchestr, jehož byl až do své smrti uměleckým vedoucím a dirigentem.
Tři provedení Mahlerovy Deváté symfonie čekají Jakuba Hrůšu a Chicago Symphony Orchestra. Dílo zazní na společných koncertech 8., 9. a 10. června. Pro českého dirigenta, šéfa Bamberských symfoniků a designovaného hudebního ředitele londýnské Královské opery Covent Garden, jde o třetí spolupráci s tímto prestižním americkým tělesem. Bouřlivého přijetí se tam dostalo už jeho debutu v roce 2017 se Smetanovou Mou vlastí, o čtyři roky později v Chicagu dirigoval Dvořákovu Šestou symfonii a díla Samuela Coleridge-Taylora a Samuela Barbera. Letos na podzim se Hrůša na americký Středozápad vrací – v Lyrické opeře v Chicagu nastuduje Janáčkovu Její pastorkyni, a to s Lise Davidsen a Ninou Stemme v hlavních rolích. Opakovaná dvě pozvání má už i k Chicagskému symfonickému orchestru… Devátá je poslední dokončená z Mahlerových symfonií. Premiéru měla až rok po jeho předčasném úmrtí – v červnu 1912 na koncertě Vídeňských filharmoniků a Bruno Waltera. V roce 2016 byla v rámci ankety časopisu BBC Music Magazine významnými dirigenty světa označena v pomyslném žebříčku za čtvrté nejdůležitější symfonické dílo všech dob. Jakub Hrůša dirigoval už všechny orchestry takzvané Velké pětky amerického kontinentu: Chicago Symphony Orchestra, Cleveland Orchestra, Boston Symphony Orchestra, New York Philharmonic Orchestra a Philadelphia Orchestra. Čtyři z nich navštěvuje pravidelně. V Chicagu, ve městě, kde svého času žila početná česká komunita, působil několik let jako šéfdirigent Rafael Kubelík.
Laureátem Ceny Českého spolku pro komorní hudbu za rok 2022 se stalo Trio Bohémo. Soubor hrající ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír bude mít jako součást ocenění v rámci sezony 2024/2025 koncert ve Dvořákově síni Rudolfina. Trio vzniklo v roce 2019, stihlo už ovšem uspět v českých i mezinárodních soutěžích a debutovali v sálech zvučných jmen, včetně londýnské Wigmore Hall. Nejnovějším úspěchem je první cena, cena za nejlepší interpretaci skladeb Josepha Haydna a cena publika na mezinárodní soutěži komorní hudby Joseph Haydn Wettbewerb ve Vídni. Koncertní kalendář souboru obsahuje nyní v červnu vystoupení v Německu, Británii a Austrálii. V tuzemsku zahraje až v srpnu. A v září se trio chce zúčastnit proslulé Mezinárodní soutěže ARD v Mnichově... Trojice je sice z České republiky, ale potkala se až během studií v Budapešti. Cena Českého spolku pro komorní hudbu, působícího při České filharmonii, existuje od roku 1981 a je udělována souborům, jejichž členům není v průměru více než 35 let. Za čtyřicet let byla udělena dvaatřicetkrát. Jako první ji získalo Kocianovo kvarteto, naposledy za rok 2021 Belfiato Quintet.
Ostrava bude již posedmé v rámci festivalu Cirkulum hostit umělce z celého světa. Mezinárodní projekt nového cirkusu a pouličního divadla promění předhradí v poetickou cirkusovou vesnici. Návštěvníci se mohou těšit na provazochodecké umění vysoko nad jejich hlavami, komediální, akrobatická, adrenalinová a hudební vystoupení. Hlavní hostem bude švýcarský cirkusový virtuóz David Dimitri s představením L´Homme Cirque. Uměleckou událost mezinárodních kvalit Cirkulum bude od středy 7. do neděle 11. června hostit areál Slezskoostravského hradu a podhradí, kde vystoupí také umělci z Venezuely, Itálie, Argentiny, Španělska, Maďarska, Česka i Slovenska.
Ve věku sedmdesáti let se uzavřel život Kaiji Saariaho, finské skladatelky žijící od osmdesátých let v Paříži, v anketě BBC označené před čtyřmi roky za největšího žijícího hudebního tvůrce. Její hudba se řadí ke spektralismu, modernistickému směru kladoucímu důraz na fyzikální a přírodní podstatu hudebního materiálu, na zvuk a jeho vnímání, na kompoziční metodu nevracející se zpět, ale hledající zcela nové směry. Své charakteristicky bohaté polyfonní textury Kaija Saariaho často vytvářela kombinacemi živé hudby a elektroniky. Přispěla však nejen k integraci nového chápání psychoakustiky do tradic komponování pro orchestry a operní divadla, ale předtím i ke zlatému věku počítačové hudby. Když pak ale opouštěla estetiku přísného serialismu – jehož pravidla, stavící převážně na negaci, začala primárně vnímat jako nežádoucí princip – nechala se slyšet, že lepší naopak je, když „…vše je dovoleno, pokud se to dělá s dobrým vkusem.“ Získala díky tomu široký ohlas u publika i v odborných kruzích. Její tvorba vyniká velkou invencí, odvahou k inovativnosti, fantazií i mistrovským ovládáním řemesla. Tuzemské publikum se nejintenzivněji setkalo s hudbou Kaiji Saariaho díky souboru Janáčkovy opery brněnského Národního divadla, který v roce 2017 uvedl v české premiéře její operu Láska na dálku (L'Amour de loin) z roku 2000, hrané a přenášené do kin v roce 2016 newyorskou Metropolitní operou. Pod titulkem Brněnské operní mysterium čtěte o obnovení inscenace Jiřího Heřmana a Marko Ivanoviće v roce 2019. Autorka zaujala během let díly jako Graal théâtre, Verblendungen, Orion, Petals, Du cristal à la fumée, Nymphéa, Six Japanese Gardens, La Passion de Simone nebo Adriana Mater, ale i řadou komorních skladeb. Jejími posledními kompozicemi jsou Saarikoski Songs, Semafor, Vista a Reconnaissance, poslední operou byla Nevinnost (Innocence). V srpnu má mít ve Finsku premiéru její Trubkový koncert. V rodné zemi byla Kaija Saariaho v poslední době patronem a mecenášem stavby nových varhan v Helsinském hudebním centru a předsedkyní Mezinárodní varhanní skladatelské soutěže nesoucí její jméno, mající za cíl iniciovat pro tamní nástroj nový repertoár. Narodila se v Helsinkách 14. října 1952 a zemřela v Paříži 2. června 2023.
Festival Pražské jaro vyvrcholí dnes, v pátek 2. června večer v Obecním domě, uvedením Symfonie č. 9 s „Ódou na radost“ Ludwiga van Beethovena, díla tradičně spjatého se závěrem festivalu. Slavnostní program, na kterém Českou filharmonii, Pražský filharmonický sbor a čtveřici mezinárodně uznávaných sólistů (Simona Šaturová, Lucie Hilscherová, Steve Davislim a Jan Martiník) povede německý dirigent Christoph Eschenbach, přinese spojení Beethovenovy hudby s Písní osudu Johannesa Brahmse a mistrovskými Atmosphères Gÿorgyho Ligetiho. Zařazením tohoto krátkého, ovšem pro hudbu dvacátého století zásadního díla, se festival připojuje ke světovým kulturním institucím, které si letos připomínají sto let od Ligetiho narození.
Zlatou cenu Ochranného svazu autorského za celoživotní přínos získal skladatel Marek Kopelent, jehož život se uzavřel letos 12. března ve věku nedožitých 91 let. Cenu za propagaci a šíření české hudby obdržela sopranistka Gabriela Beňačková-Čápová. Předávání Výročních cen OSA se uskutečnilo 1. června, a to již osmnáctým rokem. Oceňují se tak, celkem v patnácti kategoriích, tuzemští hudební skladatelé a textaři v populární i klasické hudbě. V oblasti vážné hudby se dařilo Martinu Smolkovi, který se stal nejúspěšnějším skladatelem i nejúspěšnějším autorem vážné hudby v zahraničí; jeho kompozice Agnus Dei se také umístila jako první v kategorii Vážná skladba roku. Mezi mladými je nejúspěšnějším autorem vážné hudby Vojtěch Frank. Ochranný svaz autorský je soukromý profesní spolek s více než stoletou tradicí, založili ho autoři hudebních děl v roce 1919. Dnes je OSA kolektivním správcem, který má na základě autorského zákona oprávnění zastupovat autory a nakladatele hudebních děl. Ocenění vycházejí přímo ze statistik OSA. Podle pravidel zahrnují skladby a autory, kteří poprvé v posledních dvou letech zaznamenali mimořádný úspěch ve vysílání rozhlasu a televize, v koncertním provedení, v prodejnosti nosičů, na internetu a při dalších užitích hudby.
Do jubilejní padesáté sezóny vstoupí na podzim Státní komorní orchestr Žilina s novým šéfdirigentem. Bude jím František Macek. Do povědomí profesionálního světa se Macek dostal v roce 2018, kdy zvítězil v mezinárodní soutěži vyhlášené Národním symfonickým orchestrem Polského rozhlasu a televize (NOSPR) v Katovicích. Cena mu tehdy přinesla post asistenta tehdejšího šéfdirigenta Alexandra Liebreicha. V roce 2020 se Macek stal uměleckým ředitelem festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž, o rok později debutoval na Pražském jaru. Od té doby už se začíná etablovat i na mezinárodní scéně, hostoval například u orchestrů ve Valencii, Montpellier, Krakově nebo v Singapuru. S žilinským orchestrem se v Domě umění Fatra představí během pěti abonentních večerů. Na 14. září je připraven zahajovací koncert z děl Ludwiga van Beethovena se sólistou Jurajem Čižmarovičem, na říjen je ohlášeno vystoupení s francouzským trumpetistou Romainom Leleuom, na koncertech 15. a 16. února 2024 věnovaných Roku české hudby bude pod jeho taktovkou sólistou Ivo Kahánek. Na velikonočních koncertech zazní v dubnu Dvořákova Mše D dur a na 23. května je v plánu uvedení děl Franze Schuberta a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Macek debutoval s tělesem v roce 2021 na festivalu Allegretto Žilina, kde získal cenu s pozváním k zahájení následujícího ročníku. Pak následovalo jeho jmenování. Macek studoval na AMU a ve Stockholmu a věnoval se i historicky poučené interpretaci.
Při příležitosti zapsání Archivu Antonína Dvořáka do Mezinárodního registru Paměti světa UNESCO plánuje Národní muzeum – Muzeum Antonína Dvořáka v září zahájit celoroční výstavu, na které bude vždy každý nový měsíc k vidění jeden skladatelův originální notový rukopis. Má postupně jít například o Moravské dvojzpěvy, Slovanské tance, Stabat mater, Biblické písně nebo o operu Armida. Výstavu doplní skladatelovy osobní předměty, faksimile korespondence, fotografie a další dokumenty z úspěšně nominovaného archivního celku. Soubor je ucelený: až na výjimky shromažďuje na jednom místě téměř kompletní sbírku věnovanou Antonínu Dvořákovi; vypovídá o jeho tvůrčích činnostech, mapuje jeho umělecké a osobní kontakty a v širších souvislostech dokumentuje skladatelovu životní cestu. Konkrétně se jedná o notové rukopisy, korespondenci, osobní doklady, nenotové rukopisy, část osobní knihovny, ikonografii, první vydání Dvořákových skladeb, tištěnou dokumentaci jako programy, plakáty, divadelní cedule a podobně, diplomy a četná jmenování. Zapsání do registru je významným mezinárodním uznáním českého hudebního dědictví. Jedná se přitom již o druhý zápis dokumentárního dědictví českého hudebního skladatele – v roce 2018 byl takto oceněn Archiv Leoše Janáčka, který je uložen v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Z tuzemského hudebního dědictví by podle Veroniky Vejvodové, vedoucí Muzea Antonína Dvořáka, měly šanci v registru Paměti světa uspět ještě archivy Bedřicha Smetany, Bohuslava Martinů nebo Josefa Suka.
Klasická hudba letos figurovala i v soutěži o nejlepší marketing. Tradiční festival Svátky hudby v Praze - Václav Hudeček a jeho hosté získal v konkurenci všech marketingových kampaní napříč obory jedno z ocenění prestižní soutěže Marketér roku, a to za efektivní komunikaci kulturního projektu. Zasloužil se o to Radek Hrabě, který také cenu na slavnostním galavečeru České marketingové společnosti převzal. Svátky hudby nedávno uzavřely svou už 31. sezonu koncertem, jehož hosty byli mladý Marek Pavlica, jeho otec Jiří Pavlica a skupina Hradišťan - připomenout si ho můžete v ReflexiPlus. Václav Hudeček dává ve svém cyklu prostor nejen renomovaným umělcům, ale zejména také mladým a talentovaným hudebníkům. 32. sezónu otevře 31. října tradiční zahajovací koncert v Rudolfinu. Kromě hostitele na něm vystoupí Kristina Fialová, Petr Nouzovský, Český filharmonický sbor Brno a Komorní filharmonie Pardubice, řídit bude Jakub Klecker.
Koncert pro hoboj a varhany zazní dnes večer v rámci cyklu Dobříšské večery hudby. V kostele Nejsvětější Trojice zazní Preludium d moll J.S. Bacha, Marches Héroiques pro hoboj a varhany G.P. Telemanna, Preludium C dur F.X. Brixiho a zazní i volná improvizace pro varhany a hoboj na téma známé písně J. A. Komenského Soudce všeho světa Bože. Sólisty budou hobojistka Veronika Hádková a varhaník Miroslav Pšenička. Koncert začíná v 19 hodin.
Do meziresortního připomínkového řízení se dostal návrh zákona o veřejných kulturních institucích. Předložilo ho ministerstvo kultury, které si od něj slibuje rozšíření možností víceletého plánování a vícezdrojového financování, tedy větší autonomii a zároveň stabilitu subjektů, které jsou doposud příspěvkovými organizacemi. Návrh definuje nový typ právnické osoby pro oblast poskytování veřejných kulturních služeb, který bere v úvahu jejich specifika a odpovídá současným potřebám a nárokům. Zákon by také umožnil spoluzakládání takových institucí obcemi a kraji nebo spolufinancování ze strany státu, případně územních samosprávných celků. Zákon o veřejné instituci v kultuře se u nás řeší už téměř dvacet let a přesto, že už jej několik vlád v minulosti slibovalo, nebyl dosud nikdy legislativně připraven, uvedl na sociálních sítích ministr kultury Martin Baxa. Vícezdrojové financování podle něj prospěje zejména kulturním institucím v regionech. Organizacím s novou právní formou by zákon umožnil zapojení odborné veřejnosti přímo do jejich činnosti a řízení a měl by přinést předvídatelnost a efektivitu v hospodaření. Transformace příspěvkových organizací na veřejné kulturní instituci má být ze strany zřizovatelů dobrovolná. Potřeba zákona je ukotvena v Programovém prohlášení současné vlády, které bude návrh zákona předložen v polovině letošního roku. Ministr počítá s tím, že by zákon nabyl účinnosti k 1. červenci 2024.
Vladislavský sál Pražského hradu bude 8. června dějištěm Benefičního koncertu pro budoucnost, který organizuje mezzosopranistka Magdalena Kožená. Uskuteční se pod záštitou prezidenta Petra Pavla. Znít bude Händelova, Mozartova, Myslivečkova a Monteverdiho hudbu, a to v podání Magdaleny Kožené, sopranistky Simony Šaturové, basisty Lucy Tittota a tenoristy Rolanda Villazóna. Spoluúčinkovat bude barokní orchestr Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem. Účelem večera je podpora a zviditelnění jedinečného tuzemského vzdělávacího systému základních uměleckých škol. Se stejným cílem založila Kožená před osmi lety vlastní nadační fond. Velký důraz v poslední době klade fond na podporu znevýhodněných dětí, ať už jde o zdravotní handicap, nebo o sociální znevýhodnění. Pěvkyně se dožívá 26. května kulatého životního jubilea.
