„I to je posláním festivalu, aby zaznívaly také nové nebo neznámé skladby, ne pouze a výhradně jen osvědčená klasika.“

„Soudobá hudba mě zajímá a Jiří Gemrot má dobré hudební nápady, které dovede mistrně zpracovat.“

„Transkripce nevyhledávám, původní varhanní repertoár je víc než dost rozsáhlý.“

O pražských svatojakubských varhanách hovoří titulární varhanice baziliky Irena Chřibková, ředitelka tamního Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum, jako o velkém nástroji, na který si zdaleka ne každý může každý den zahrát. Jde o největší tuzemské varhany. Stojíme však před jejich nezbytnou rekonstrukcí, upozorňuje a vypočítává, kolik milionů korun je ještě potřeba dát dohromady, než se začne.

Máme Rok české hudby. Promítá se do letošního festivalu?

Rok české hudby je významná událost, takže jsem ho samozřejmě s předstihem při přípravě festivalu pro letošek reflektovala. Přála jsem si, aby každý interpret zařadil do svého programu jednu skladbu českého autora. Nejlépe letošního jubilanta, která má v roce narození nebo úmrtí na konci čtyřku. Nebo eventuálně devítku, jako například Petr Eben a Bohuslav Martinů. Každého interpreta jsem oslovila spíš na základě intuice. Představovala jsem si, co by tak asi konkrétně mohl on sám zahrát…

Gabriele Agrimonti, který byl na začátku srpna prvním hostem…

…byl vítězem improvizační soutěže. A tak mě napadlo, že by nebylo špatné, kdyby improvizoval na některou část z Mé vlasti, což se stalo. Bedřich Smetana totiž má pro varhany jen pár drobností, které mi na festival nepřišly vhodné… Emmanuel Hocdé, který hrál o týden později, představil hudbu Stanislava Jelínka, od jehož úmrtí uplynulo pět let. Jde o autora, který se moc nehraje; vhodné noty jsme získali od jeho manželky, paní Jelínkové. Bohuslava Martinů se ujala Laura Schlappa, Eva Bublová uvedla Bedřicha Antonína Wiedermanna, Konstantin Reymaier přišel sám s iniciativou, že zahraje Josefa Labora, o kterém nikdo nevěděl a nikdo o něm neslyšel. I to je posláním festivalu, aby zaznívaly také nové nebo neznámé skladby, ne pouze a výhradně jen osvědčená klasika.

Ještě se konají dva koncerty. Na co se lze těšit?

Předposlední koncert ve čtvrtek 12. září vedle Bacha, Messiaena nebo Nielsena obsahuje Moto ostinato z Nedělní hudby Petra Ebena – dánský varhaník Jakob Lorentzen dokonce Ebenovu skladbu nastudoval nově. A pro poslední festivalový večer, který se koná 19. září, si Karol Mossakowski vedle francouzské hudby připravil Postludium z Janáčkovy Glagolské mše; věděla jsem, že ho má v repertoáru.

Takže všichni na výzvu slyšeli a všichni ochotně zareagovali.

Mám radost, že to takhle vyšlo.

Oslovujete festivalové interprety s nějakou prosbou nebo žádostí každý rok? Nebo je program jen na nich?

Letos kromě již zmíněné české hudby si každý varhaník program vytvořil podle svých představ. Ale někdy přání mívám. Například příští rok bude dvojité výročí Johanna Sebastiana Bacha, který je pochopitelně pro varhaníky stěžejním autorem, takže asi budu chtít, aby každý z těch, kteří přijedou hrát, uvedl nějaké závažné Bachovo varhanní dílo. Někdy dostanou úplně volnou ruku, někdy – v případech, když vím, že se interpret zaměřuje na nějakou zvláštní oblast, takovou, která je zajímavá, aby ji v Praze představil – mu takovou možnost nabídnu. Stejně tak, pokud vím, že varhaník je improvizátor, prosím ho, aby zazněla v programu i tato disciplína. Letos jde o pět takových večerů z celkových osmi koncertů. Někdy bývá třeba jen jeden, jindy dokonce nikdo…

Vy sama jste z české hudby uvedla v premiéře skladbu našeho současníka Jiřího Gemrota. I to byla iniciativa k Roku české hudby?

Jiří je o málo starší spolužák a před nedávnem se podílel jako hudební režisér na natáčení mého CD Svatojakubská neděle. Tam jsem ho vybídla k napsání Vidiny, skladby pro sólové varhany, kterou jsem na festivalu v premiéře uvedla před pár lety. Později mi volal, že ho oslovil jeden jeho známý klarinetista ze Švýcarska, ať mu napíše něco pro klarinet a varhany. Napsal – a skladba také hned měla vyjít tiskem. A Jirka chtěl, aby ve varhanním partu byly už konkrétní údaje o rejstříkování, ne jen dynamické předpisy. Tak jsme na tom u varhan společně pracovali. Po covidových letech se však klarinetista odmlčel… a Jirka mně navrhl, jestli bych skladbu nemohla premiérovat sama na festivalu… Říkala jsem si, proč ne. Soudobá hudba mě zajímá a Jirka má dobré hudební nápady, které dovede mistrně zpracovat.

Skladba se jmenuje Nebeské hlasy. Je programní?

Ptala jsem se autora a ten mi sdělil, že původně měla název Sonáta pro klarinet a varhany, ale zmiňovaný klarinetista zřejmě chtěl, aby nějaký název měla. A tak jej sám takto pojmenoval… Dílo nemá žádný mimohudební program, ale není to špatný název. Jde o výraz andělských hlasů odpovídajících jedenadvacátému století. To pokud by někdo namítal, že klarinet je zvukově dost průrazný…

Takže váš program se odvíjel od této premiéry?

Ano. Navíc jsem chtěla i já sama zohlednit Rok české hudby. Zařadila jsem tedy Meditaci na Svatováclavský chorál Josefa Suka, v originále pro smyčcové kvarteto. Já tenhle kus vlastně ani nepovažuju nějak moc za transkripci. František Picka úpravu napsal ještě za Sukova života a Suk ji jistě slyšel, tak mu to asi nevadilo… A navíc originální chorál Svatý Václave my varhaníci přece hrajeme při bohoslužbách, myslím, že s varhanním zvukem je hodně spjatý. Takže tahle úprava byla podle mého na svém místě.

A co Antonín Dvořák, další jubilant roku 2024?

Toho mám moc ráda, v minulosti jsem natáčela i jeho Biblické písně. Na festival jsem je teď ale umístit nechtěla. Dvořák má také řadu preludií a fug, ale jsou ze studentských let a nejsou úplně reprezentativní… Proto jsem nakonec sáhla po úpravě Larga z Novosvětské symfonie.

Transkripce od vás moc často neslýcháme.

To je pravda, nevyhledávám je, původní varhanní repertoár je víc než dost rozsáhlý; ale tady to mělo logiku.

Zbytek programu byl francouzský.

Ano, Francie je moje slabost. Studovala jsem tam, mám ráda Francouze a jejich kulturu, mám ráda francouzskou hudbu, je živá a barevná. Claude Bénigne Balbastre a Joseph Bonnet, které jsem tentokrát vybrala, mají výročí a byla jsem přesvědčena, že se jejich skladby budu lidem líbit. Což se potvrdilo.

Vy jste dost frankofilní varhanice, že?

Dá se to tak říci.

Celý aktivní život působíte u svatého Jakuba. Ale kdyby vás třeba osud před lety zavál někam jinam, k jiným varhanám, tak byste třeba tak frankofilní nebyla?

Svatojakubské varhany mě určitě ovlivnily, nejen studium v Paříži. Nástroj varhaníkovo zaměření samozřejmě určuje hodně. Kdybych byla celoživotně u jiných varhan, třeba u nějakých neobarokních, tak bych se asi víc zabývala třeba severoněmeckou hudbou.

Jak se vám před týdnem hrálo? Jste s festivalem, jako jeho ředitelka a dramaturgyně, ztotožněna osobně natolik, že třeba cítíte větší odpovědnost než při jiných koncertech?

Při každém koncertě má interpret zodpovědnost. Když hraju někde jinde, tak se mohu soustředit jenom na sebe a své hraní. Na svých festivalových koncertech se snažím utvářet novou a zajímavou dramaturgii, někdy ve spolupráci s lidskými hlasy, instrumentalisty nebo sborem a také s orchestrem. Samozřejmě, že vystupuji i pouze sólově. Vždyť festival se koná už poděvětadvacáté a stále nacházím nové možnosti, co všechno se dá ještě předvést z varhanní literatury. Letošní koncert jsem si velmi užila. Naštěstí mám kolem sebe přátele, na které se mohu spolehnout, a tak i z hlediska organizačního všechno proběhlo bez problémů.

A kdo vám registroval?

Moje bývalá studentka Nikola Eckertová, která je velmi spolehlivá. U Dvořáka, kde jsou velké dynamické rozdíly, byla její pomoc nezbytná. A samozřejmě i v Gemrotově premiéře. Ale u některých skladeb jsem zvyklá i hrát samostatně bez asistence.

Mohou vás svatojakubské varhany ještě něčím překvapit? Nemyslím tím samozřejmě okamžiky, kdy něco nefunguje…

Když hraju, tak asi ne. Spíše když sedím s ostatními posluchači dole v kostelní lodi, tak si někdy říkám, jaké že ten host našel zajímavé kombinace rejstříků a zvuky… Někdy jsem překvapená. Každý varhaník má svůj rukopis a každý slyší konkrétní varhany jinak. Takže někdo dá dohromady něco, co bych já nikdy neudělala nebo co by mě nenapadlo… Někdy i v klasických skladbách…! Jinak pochopitelně vím, jaké mají svatojakubské varhany záludnosti, ale to si musí každý interpret zodpovědně odsedět u nástroje a odposlouchat.

Předpokládám, že jsou hostující varhaníci s nástrojem především spokojeni. Nebo jsou i nadšení?

Je to velký nástroj, na který si zdaleka ne každý může každý den zahrát. Interpreti si to uvědomují. U Jakuba mohou zahrát veškerý repertoár, včetně velkých francouzských varhanních symfonií nebo rozsáhlých německých romantických děl… Jejich reakce jsou vesměs pozitivní.

A vy je dokonce na tyto varhany můžete lákat…

Ano. Vždyť jde o největší tuzemské varhany. V současné době však stojíme před jejich rekonstrukcí.

Téma záchrany, respektive nezbytné rekonstrukce svatojakubských varhan… Jak daleko jste v přípravách? Jaký je plán? Je započetí prací ještě v nedohlednu?

Pokud se týká technického stavu, je téměř za minutu dvanáct. Všechno se ale odvíjí od financí. Musíme teď sehnat takovou částku, která by nám dovolovala vybrat zhotovitele. Bylo zde už několik firem, které předložily své návrhy… Ale zatím nemůžeme postoupit ke konkretizování časového horizontu a ceny. Na účtu Nadačního fondu Sancti Jacobi Organum je pět milionů korun a odhad nezbytných nákladů je desetinásobný. Přičemž za dva tři roky může být všechno dražší… Varhanářské firmy musí plánovat. Dokud nemáme dostatek financí, tak jim nemůžeme garantovat, že se začne, řekněme, v roce 2026. Jsme ve fázi benefičních koncertů a vybírání prostředků. A máme ještě stále naději, že narazíme na generálního sponzora. Myslím, že bychom mohli pokročit dále, jakmile bychom měli polovinu částky.

Pozná posluchač, že varhany nejsou v pořádku?

Běžný posluchač zatím nic sluchem nepozná, ale varhaníci samozřejmě ano. A pak ještě stačí vejít do varhan, vidět stav měchů, vzdušnic, vzduchovodů a píšťal… Je tu nebezpečí, že dokud budeme hrát, tak lidé budou říkat, vždyť to krásně hraje. Takže snad máme varhany už vypnout…? Já chci, aby byla zaručena a zachována kontinuita. Rekonstrukce bude zřejmě trvat rok. V bazilice jsou ještě chórové varhany a festival může pokračovat třeba v jiné podobě za využití právě tohoto nástroje… Byla bych nerada, aby se varhany u svatého Jakuba odmlčely najednou, nečekaně a na dlouhou dobu.

Foto: Zdeněk Chrapek, archivy Klasiky+ a festivalu