PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Z díla Václava Jana Stamice přednesla Anna Sysová Koncert pro klarinet a orchestr B dur. Sólistka zaujala nejen brilantní technikou, ale rovněž i promyšlenou dynamickou stavbou, ve které si zejména v první a druhé větě, včetně jejich krátkých kadencí, mohla v akusticky příznivém prostředí pohrávat s jemnými pianissimy. Ve třetí větě uplatnila plnější tón, což koneckonců lépe vyhovovalo i doprovodnému tělesu.“ 

„Ačkoliv je hudba jednoho z Bachových synů úzce spjata s jeho dlouholetým berlínským působením, uvedená skladba je jednou ze šesti symfonií, vzniklých po jeho odchodu do Hamburku (1767). V pojetí mladých interpretů vyzněla tato třívětá symfonie přesvědčivě. Hráči dobře podpořili strhující dynamismus, ale i jisté harmonické a modulační napětí této kompozice.“

„Jistě by se dalo spekulovat o volbě tempa menuetu či o menší robustnosti provedení. Je-li však skladba hrána technicky brilantně a s muzikantskou vervou, jsou jakékoliv poznámky zbytečné.“

Smetanovské dny, největší plzeňský hudební festival, již tradičně situovaný na počátek předjaří, prodělal za třiačtyřicet let své existence mnoho proměn, úzce souvisejících s představami a dramaturgickými záměry měnících se pořadatelů. Zatímco zastánci monotematického zaměření na Smetanovu osobnost striktně požadovali zaměřit se pouze na dílo zakladatele české hudby, jiní volali po širším dobovém kontextu, tedy hudbě 19. století, což ostatně odpovídalo i tradici proslulých plzeňských vědeckých sympozií, která festivalu každoročně udávala svá témata. Nejinak tomu bylo i letos. Vedle tématu sympozia „Léta putování: Lidé na cestě v dlouhém 19. století,“ se v programové brožuře festivalu objevilo i široce pojaté „Bedřich Smetana a související odkazy“, tedy téma, pod které se v podstatě dá schovat úplně všechno. Nevím však, zda pozvaní účinkující o vyhlášeném tématu vědí, zda se mu snaží svým repertoárem přizpůsobit.

„Bylo to osobní vyznání obdivu a uznání jak skladateli Viktoru Kalabisovi, tak světoznámé první dámě cembala Zuzaně Růžičkové.“

„Úvod hýřivou barevností a závěr drsným nástupem a hlučným tutti.“

„Celek tmelila jak pozorná interpretace, tak spontaneita.“

Z iniciativy Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, vzniknuvšího na popud obou manželů v roce 2000, se aktuálně odvíjejí téměř tři desítky podpořených projektů spočívajících hlavně v pořádání koncertů konaných nejen v Praze, ale i dalších městech České republiky v průběhu loňského a letošního roku. Přímo symbolický význam v této souvislosti přísluší koncertu z vybraných komorních skladeb V. Kalabise, konaného v Sále Martinů HAMU na Malostranském náměstí v Praze 28. února 2023 s názvem 100 let Viktora Kalabise.

 „Široký rejstřík tónů od lahodných k posluchačsky nepříjemným, zvuky evokující bicí nástroje, vibrato, intonační skoky, v dynamickém oblouku zahrané trylky, ševelení nástroje, to vše je neslýchané a Anna v této skladbě nezapřela svého učitele – specialistu na moderní klarinetový repertoár Karla Dohnala.“

 „Daniel Wiesner patří k absolutní špičce českých komorních hráčů. Je spolehlivý, nestrhává na sebe pozornost, a přitom jeho brilantní hru vnímá posluchač jako přidanou hodnotu a rovnocenné partnerství.“

 „Určujícím a rozpoznatelným rysem Vlčkovy hry je promyšlenost každého tónu, zodpovědnost za celkové vyznění skladby, pravdivost interpretace a oddanost skladbě, autorovi.“

Jak hrají mladí interpreti, laureáti soutěží Pražského jara a Nadace Bohuslava Martinů? Klarinetistka Anna Sysová a violoncellista Vilém Vlček přesvědčili v úterý 10. ledna publikum Sukovy síně Rudolfina o tom, že minimálně s velkou erudicí a vysokým osobním vkladem.

„Anna Sysová skladbu vystavěla melodicky i tempově výtečně, doprovázející orchestr jí byl dobrou oporou.“

„Brown patří k těm dirigentům, kteří skladbu skutečně prožívají, dirigují celým tělem, jejich gesta jsou hned silná, hned jemná.“

„Rudolfinem se nesly první takty Allegra moderata a posluchači snad přestali dýchat.“

Pokud se týká klasické hudby, pak je Praha zcela jistě to nejfestivalovější město na světě. Máme festival se sedmdesátiletou tradicí, festival plný mezinárodních hvězd i festivaly stojící na jednom, byť světově proslulém interpretovi. A pak také festivaly komornější, o nichž se moc neví a je to škoda, poněvadž přinášejí zajímavé interprety i zajímavou dramaturgii. A mají dokonce i docela dlouhou tradici. Mezi podobné festivaly patří i Mezinárodní hudební festival Mladá Praha, jehož jednatřicátý ročník skončil v sobotu 8. října závěrečným koncertem v Rudolfinu.

„Ty nejznámější mezinárodní soutěže si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zájemců.“

„Ale jen starší Minju Kim své dva konkurenty převyšovala tím, co dělá z interpretů velké interprety. V její hře byla jiskra, ono fluidum, které posluchače pohltí.“

„Na Lilianu Lefebvrovi bylo vidět, že se na pařížské konzervatoři od roku 1910 nic nezměnilo a bez perfektně zahraného Debussyho student do dalšího ročníku nepostoupí.“

Všechno zlé je k něčemu dobré, praví lidové přísloví. Že je pravdivé, dosvědčuje i letošní Pražské jaro. Každoročně máme možnost vyslechnout v jeho rámci mezinárodní hudební soutěž mladých talentů, vždy věnovanou dvěma hudebním nástrojům. Díky covidu jsme měli letos šanci slyšet soutěže dvě – pro fagot a pro klarinet. Soutěž pro fagot se měla konat v roce 2020, ale pro pandemickou uzávěru musela být zrušena. Její konání bylo umožněno až letos, souběžně se soutěží pro klarinet na tento rok regulérně plánovanou. Nahlédněme do finálových koncertů obou soutěží.