009

Začíná jubilejní dvacátá Dvořákova Olomouc. Přehlídku zahájí ve čtvrtek 12. května jazzový klavírista Uri Caine v olomoucké Redutě. Představí svou loni premiérovanou skladbu pro klavír a orchestr s názvem Nein!, variaci na Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena. Moravskou filharmonii bude řídit David Robert Coleman. Festival potrvá do 28. května a nabídne celkem šest koncertů. Mezinárodní hudební festival Dvořákova Olomouc pořádá Moravská filharmonie a zahrnuje klasiku i crossoverové projekty. Programy se konají na různých místech města včetně Svatého Kopečku. Podrobněji o programu jsme psali ve VýhleduPlus.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
012

„Budiž tento večer důkazem skutečnosti, že se pomalu, ale jistě zvyšuje počet žen s taktovkou v čele symfonických orchestrů či operních domů první velikosti.“

„Do sestavy současných dirigentek, mezi jejichž smetánku Gražinytė-Tyla patří, výraznou měrou promlouvají zástupkyně bývalé východní Evropy či Skandinávie.“

„Za nimi se šikují v překvapivém množství pokračovatelky nově seskupené kolem pařížské mezinárodní soutěže La Maestra; výrazný úspěch přinesla letos našim barvám Nikol Kraft, která se probojovala až do čtvrtfinále.“

Až 18. května večer ve Smetanově síni Obecního domu v rámci festivalu Pražské jaro pozdvihne taktovkou před „svým“ Symfonickým orchestrem města Birmingham dirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, bude to nesporně událost širšího dosahu.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
80

„Olomoucký rodák sice svůj život rovněž zasvětil umění, ale namísto literatury se věnoval hudbě; jeho působivá kariéra v Evropě i zámoří stojí za prozkoumání.“

„Fritz Zweig v Berlíně na sklonku dvacátých a počátkem třicátých let prožíval úspěšné, ale především podnětné období v Krollově opeře.“

„Navzdory komunikačním potížím ve stáří pilně vyučoval. Jeho nejvýznamnějším žákem se stal Lawrence Foster, v současné době šéfdirigent Symfonického orchestru polského veřejnoprávního rozhlasu.“

Třetí díl seriálu „Až na konec světa“ se věnuje Fritzi Zweigovi – dirigentu, klavíristovi a pedagogovi. Rodáku z Olomouce, který se vlivem svého nadání i historických událostí, neboť byl židovského původu, prosadil nejen v Evropě, ale nakonec i v zámoří. Zde také jako téměř jedenadevadesátiletý roku 1984 zemřel.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
002

„Ze dvou možností – pořádat besedy před koncertem, či po něm – zvolilo vedení Moravské filharmonie Olomouc první variantu; maje zkušenosti s obojím, považuji to za správné.“

„Účastníky besed byli zástupci jak české, tak zahraniční hudební scény: Jakub Klecker, Robert Jindra, Petr Nekonec, Jan Hudeček; Christian Knüsel, Zsolt Hamar, Tamara Stefanović…“

„Olomoucké besedy mají za sebou Rok nula; nerozbíhaly se snadno, ale přesto – či právě proto – se v nich vedení MFO rozhodlo pokračovat i v nové sezóně, jejíž náplň bude zanedlouho zveřejněna.“

Nutnost streamovat koncerty během doby, kdy publiku nebylo umožněno navštěvovat koncertní sály, se stala podnětem pro mnoho dalších inovací. V případě Moravské filharmonie Olomouc jsou výsledkem pretalks, tedy besedy s umělci, které začínají hodinu před samotným koncertem. Jeden z moderátorů těchto – jak je sám nazývá – „Hovorů H“ se ohlíží zpět za jejich premiérovou sezónou.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
99

„Když už museli Berlínští filharmonikové slevit z vystoupení v miliónové Oděse a zaměřit se na městečko čtrnáctkrát menší, dali si záležet na repertoáru tohoto matiné.“

„Dramaturgie nabízí možnost objevit skladby ukrajinských autorů, v bývalém Sovětském svazu diskriminovaných; doplní je i ukázka z díla Leoše Janáčka.“

„ČT art nabídne tuto událost ze zpožděného záznamu 1. května večer.“

Až se 1. května v pravé poledne místního času rozezní v Jantarové koncertní síni na mořském břehu jižního Lotyšska hudba, půjde v mnoha ohledech o mnohovrstevnatý zážitek. Bylo by – vzhledem k tomu, v jakém světě poslední dobou žijeme – až nepřípadně idylické konstatovat, že proslulí Berlínští filharmonikové tam oslaví sto čtyřicáté výročí svého založení. Vznikli totiž, či spíše jejich zárodek, přesně na prvního máje roku 1882. To je sice pravda, zdaleka ale ne jediná.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
0001

„Přestože nikdo nemohl tušit, že se od rybníku Vajgar jednou natrvalo přesune k ústí řeky Hudson, o jeho směřování k hudbě bylo jasno poměrně brzy.“

„V MET byl na roztrhání. Korepetoval, zkoušel s orchestrem, vedl smíšený pěvecký sbor a tu a tam dirigoval.“

„Přirozeně, že nebyl jediný, kdo od nás touto zámořskou ‚Mekkou opery‘ prošel; nikdo se ale nemůže pochlubit tím, že tam setrval neskutečné tři dekády.“

Druhá část seriálu Až na konec světa se věnuje Kurtu Adlerovi, který se jako sbormistr, dirigent i hudební publicista prosadil za hranicemi rodného státu: v Berlíně, Kyjevě, Stalingradu a nakonec na neskutečných třicet let v Metropolitní opeře v New Yorku. Jeho rodným krajem přitom byly jižní Čechy a do Spojených států zavčas unikl jen díky dobrému odhadu situace, což mu jako synovi židovských rodičů patrně zachránilo život.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
0014

„V neděli 10. dubna opanovala festivalová dramaturgie půvabné secesní Východočeské divadlo v Pardubicích koncertem, který svou náplní i svým obsazením mohl překvapit jen zdánlivě.“

„Dovedu si představit, že aspoň citlivě podaný dokument by byl o Karlu Krautgartnerovi uměl natočit Vojtěch Jasný, protože muzikantův život, umělecký i lidský, je na román.“

„Repertoár večera, kdy Orchestr Karla Vlacha vedl po většinu času zkušený a zručný Dalibor Kapras, byl chytře zvoleným mixem swingu, jazzu a popu.“

Čtvrtý koncert letošního ročníku Pardubického hudebního jara hostil legendární Orchestr Karla Vlacha s Jitkou Zelenkovou. Večer 11. dubna se nesl ve znamení vzpomínek na tři osobnosti: Karla Krautgartnera, Vladimíra Popelku a Bohuslava Ondráčka.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

„Soubor Barocco sempre giovane doprovázel sólistu Josefa Špačka s precizností i vášní; pětatřicetiletý virtuóz hnal ansámbl svým nasazením neúnavně vpřed.“

„Vzpomínku na Ástora Piazzollu, jejíž plánované provedení na festivalu roku 2021 u příležitosti sto let od skladatelova narození zmařil covid, pojali účinkující s vervou a inspirací.“

„Pardubické hudební jaro pokračuje dalšími koncerty, v nichž se představí například Martinů Voices, Bennewitzovo kvarteto či Ensemble Inégal, ale i 4TET.“

Čtyřka je prý „číslem vytrvalosti, odhodlání, praktičnosti a poctivosti“. Ačkoli není numerologie mým koníčkem, jako by tato definice platila pro mezinárodní hudební festival Pardubické jaro, který byl v poslední březnový večer zahájen přitažlivým koncertem. Otevřel se jím ročník s pořadovým číslem 44, což se nemohlo nepodepsat na jeho dramaturgii. Vyprodané hlediště Sukovy síně Domu hudby coby jev, za který buďme v době postcovidové i válečné vděčni, si užilo dvě kompozice o čtyřech větách respektive částech. Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho v první polovině a Čtvero ročních období v Buenos Aires Ástora Piazzolly po přestávce. Obojí byl až nečekaně strhující zážitek.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
99

Díla inspirovaná jazzem i mimohudebním obsahem přichystala na čtvrtek a pátek 24. a 25. března Moravská filharmonie Olomouc. V  Redutě zazní Berliozova Fantastická symfonie, považovaná za nejslavnější programní symfonii všech dob, a dvě méně často uváděná díla, Stravinského Cirkusová polka a Ravelův Klavírní koncert pro levou ruku D dur. Sólistkou bude srbská klavíristka Tamara Stefanović, orchestr povede jeho šéfdirigent Jakub Klecker. Koncertům bude předcházet od 18 hodin beseda s umělci, kterou moderuje Jiří Vejvoda.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1113

„Na kalendáři byl 1. duben 1907, když přišel na svět v karlovarské židovské rodině; poté, co byl u něj rozeznán hudební talent, jej rodiče poslali na berlínskou konzervatoř.“

„V Bombaji založil trio, v němž hrál na housle Mehli Mehta, což vedlo k tomu, že se stal učitelem jeho syna Zubina.“

„V Kanadě Kaufmann dirigoval Winnipegské symfoniky, k nimž na vystoupení zval tak význačné sólisty jako byl Glenn Gould.“

Naši zapomenutí krajané, hudebníci, kteří se vypravili z Čech či z Moravy do ciziny, za hranice… – někdy i dost daleko, skoro až na druhý konec světa. To jsou protagonisté nového SeriáluPlus, který mapuje zasuté příběhy hudební historie. První díl připomíná Waltera Kaufmanna, karlovarského rodáka, kterého osud v roce 1934 zavál do Bombaje a po válce do Severní Ameriky.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1000

„Snaživý organizátor mě na úvod představil výrokem, že mě publikum jistě zná z oblíbeného rozhlasového pořadu Zahraj mi, hudečku…“

„Marie Hasoňová jako by s houslemi srostla, vnořila se do strun nejen smyčcem, ale především srdcem.“

„Když ovšem nakráčela před diváky po pauze v nadýchaném moravském kroji a se čtyřmi muzikanty rozestavenými kolem cimbálu, nebylo už sebemenších pochyb, o co půjde.“

V magický den dvojek, 22. 2. 2022, pokračoval koncertem v příjemném sále Pražské konzervatoře jubilejní 30. ročník festivalu či, chcete-li, cyklu Svátky hudby, který dramaturgicky a organizačně opět připravilo trio Eva s Václavem Hudečkovi a Radek Hrabě. Přiznávám, že do bezprostředního sousedství Rudolfina jsem směřoval v nevalném rozpoložení; co by také člověka naplňovalo radostí v době, kdy slovo covid ještě z našich životů (a médií) nezmizelo, ale už bylo doplněno pojmy zdražování a válka. Vzpomněl jsem si na jiné dvojkové roky: 2002 s ničivými záplavami, 2020 s počátkem pandemie – a numerologické hrátky jsem z mysli raději vypudil. Poté se ovšem, jako už mnohokrát, odehrál zázrak, který dokáže hudba. Po dvou hodinách, záplavě různorodých tónů i nečekané zábavě jsem odcházel jako s vysprchovanou duší. A soudě z ovací naplněného sálu, rozhodně jsem nebyl sám.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3000

„Na svět přišel 8. února 1932 coby syn muzicírujícího otce, který slavného potomka předběhl povoláním studiového hudebníka v Hollywoodu.“

„Když bylo roku 1974 Williamsovi po nečekaném manželčině úmrtí nejvíc úzko, představili ho Stevenu Spielbergovi. A ti dva se dohodli, že to spolu zkusí.“

„To vše mu přineslo takovou přehršli cen, že by se mohl natřásat s hrudí plnou metálů jako ruský generál: neuvěřitelných pětadvacet Grammy, pět Academy Awards (a dvaapadesát nominací, což se od Walta Disneyho nikomu nepodařilo) a další.“

Před obědem a po něm. Anebo také za života první manželky a po něm. I tak by se dal lakonicky rozdělit život skladatele (nejen) filmové hudby Johna Williamse, právě dnes devadesátiletého. Nebýt náhodného setkání nad jídlem s režisérem Stevenem Spielbergem, při němž si padli do oka, dost možná bychom o Johnu Williamsovi dodnes neslyšeli. A nebýt trpkého odchodu zpívající herečky Barbary Ruick, s níž byl ženat osmnáct let a zplodil tři děti, nepřiměl by se dost možná k nasazení, jaké začal od té doby prokazovat – i při druhém, už bezdětném manželství – nad notovým papírem. S tužkou v ruce, protože s počítačem či s tabletem se dodnes pracovat nenaučil: „Nikdy jsem na to neměl čas,“ říká a jedním dechem přiznává, že v jeho životě neexistuje den, kdy by neusedl ve svém bílém domě uprostřed zeleně ke klavíru a netvořil: „Aspoň trochu. Třeba jen pár taktů...“

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
DSC00548-2

„Václav Hudeček pobaveně popsal, jak se původní nápad vizuálně vymkl z rukou, protože ‚za rok, o který jsme museli jejich vystoupení odložit, vyrostli minimálně o půl hlavy, spíš ale o celou...“

„Třináctiletý Alexandr Klement; o rok starší houslista Jan Novák; a šestnáctiletý Lukáš Mareček. Že každý z nich uspěl na nejrůznějších soutěžích, lze považovat skoro za samozřejmost.“

„Uznání zaslouží také nasazení a zvuk doprovázejícího Barocco sempre giovane. Přestože vystoupili jen v pěti, měl jsem při provedení Kol Nidrei pocit mnohem hutnějšího tělesa.“

Těm z nás, kteří leccos pamatují, zní skandování učňů z ČKD, jímž v listopadu 1989 odeslali komunistu Štěpána do bezvýznamnosti, dodnes v uších. Jejich skandování „My nejsme děti“ se pro mě stalo nadčasovým sloganem. Výzvou, jež říká, že myšlení, konání a mnohdy i um školáků nejednou přesahuje hranice, které jim dospělý svět přisuzuje. A poté zírá, když je vše jinak. Vzpomněl jsem si na tuto skutečnost opakovaně během večera, kterým v úterý 18. ledna vstoupil festival Svátky hudby, rozprostřený napříč celou kulturní sezónou, do roku 2022. Koncert, uskutečněný v příjemném prostředí Pražské konzervatoře, totiž představil tři opravdu velice mladé hudebníky, nad jejichž výkony se ovšem chvílemi tajil dech.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5555

„Nastal čas ukázat, že vážná hudba nemusí být vůbec vážná.“

„Poté přišel na řadu další Strauss. Nikoliv ovšem z vídeňské rodiny, ale Mondscheinmusik z opery Capriccio v úpravě pro lesní roh a smyčcový orchestr v provedení Radka Baboráka.“

„Pak už následovaly tři závěrečné sklady Johanna Strausse mladšího, kde se orchestr doslova vydováděl.“

Novoroční koncerty mají ve střední Evropě více než stopadesátiletou tradici. Každý symfonický orchestr dbalý své cti musí na Nový rok zahrát galakoncert. Vídeňští filharmonici a ORF již mnoho let oblažují melomany po celém světě přímým přenosem ze Zlatého sálu Musikvereinu koncertem, kde hlavní slovo mají, ať za dirigentským pultem stojí kterýkoliv slovutný dirigent, členové rozvětvené rodiny Straussů. U nás jsme byli zvyklí na Smetanovu Mou vlast nebo na Dvořákovy Slovanské tance. Československá televize blahé paměti vítala nový rok Smetanovou Libuší. Česká filharmonie se však letos rozhodla porušit českou tradici a poměřit se s vídeňskou konkurencí. Pražské Rudolfinum tak na Nový rok zaplnily tóny z per Straussů – Johannů, Josefa a Richarda – Franze von Suppé a Franze Lehára.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
999

„Prvořadým lákadlem bude osobnost muže s taktovkou. Potřetí ji v tento den pozdvihne žijící legenda Daniel Barenboim, který tyto koncerty řídil už na prahu let 2007 a 2014.“

„Z celkových osmnácti skladeb včetně tří přídavků zazní celá třetina těch, které Novoroční koncert z Vídně ještě nikdy nenabídl.“

„Novoroční dopoledne má v mysli většiny z nás dvojlomnou atmosféru. A tak si při sledování vnitřně oddychneme a posílíme se do nových bojů. A snad i radostí.“

Pohled na prosincový kalendář koncertů Vídeňských filharmoniků je truchlivý. Po léta to býval měsíc plný vystoupení doma ve Zlatém sále vídeňského Spolku přátel hudby, pověstném Musikvereinu. Měsíc okořeněný přípravami na Novoroční koncert z Vídně, na nichž se kromě samotného orchestru, jeho nepočetného zázemí a hostujícího dirigenta podílejí jednorázovou pomocí město Vídeň se svým magistrátem i zahradníky a floristy. Unikátním sponzorem je Rolex, který je věrný filharmonikům už skoro čtrnáct let.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
IMG3405

K tomu, aby se obrazem i zvukem propojila výrobní hala v Mnichově Hradišti s exkluzivní kanceláří v Tokiu, musí být opravdu dobrý důvod. Našel se 16. prosince 2021. Zde bylo osm ráno, v Japonsku čtyři odpoledne. Co mohlo globálně opěvovaného Yasuhisu Toyotu, šéfa Nagata Acoustics International, přimět k bezmála hodinovému dialogu s neznámým místem, vzdáleným devět tisíc kilometrů? Odpovědi nabízí ve svém článku moderátor a publicista Jiří Vejvoda.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
99

„Na chedívův příkaz měla v Káhiře vzniknout národní opera. Koho oslovit? Volba padla na toho, jehož Rigoletto zde zaznělo už při otevření Khedivial Opera House – Giuseppe Verdiho.“

„Mezitím se vše bohužel prodlužovalo; došlo ke sporům, v jejichž blízkosti se pohybovala Češka vybraná Verdim do titulní role Aidy, Tereza Stolzová.“

„V hvězdném obsazení zazněla Aida letos na jaře v Opéra Bastille a posluchači si ji mohou vychutnat na stanici D Dur 19. prosince od 16 hodin.“

„Kontext je vším,“ učíval mě můj dlouholetý přítel a guru Miroslav Zikmund. A tak jím tedy Aidin příběh začnu. Slavná a všeobecně oblíbená opera Giuseppe Verdiho měla totiž svou světovou premiéru před půldruhým stoletím, 24. prosince 1871 v zajímavých souvislostech. Konala se na Štědrý den, což ale v muslimské zemi – byť s menšinou koptských křesťanů – nebylo na překážku. Jak ovšem tehdy Káhira vypadala? Co se odehrávalo v samotném Egyptě? Leccos z toho má ohledně Verdiho Aidy vypovídací hodnotu, ať už přímou či nepřímou.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
124

„Bylo mu šestadvacet, když ho doporučili Leonardu Bernsteinovi s tím, že otextuje písně z přelomového muzikálu West Side Story; jenže jejich pracovní vztah nebyl bez šrámů.“

„Aniž by se Sondheim zpronevěřil žánru, dokázal hudbou a hlavně texty vpašovat do muzikálů složitost mezilidských vztahů.“

„Osm cen Grammy, pět Tony Awards, jednu Cenu Americké akademie, Pulitzerovu cenu a Prezidentskou medaili svobody – to vše měl Sondheim na kontě.“

V pátek 26. listopadu se uzavřel životní příběh Stephena Sondheima – amerického skladatele a textaře. Autor bezmála dvou desítek muzikálů a vedle nich například také textu písní ze slavné West Side Story se dožil jedenadevadesáti let.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
112

„Roman i Karel publikum doslova rozparádili natolik, že si vynutilo dva přídavky a zahrnulo umělce dlouhými ovacemi.“

„Role kmotra zmíněného cédéčka se ujal Lukáš Hurník.“

„Dopídit se partitur bylo očistcem spojeným s takřka detektivním pátráním. Velká zásluha patří Karlu Košárkovi.“

Poslední listopadový čtvrtek tohoto roku přinesl pražskému publiku koncert Romana Janála a Karla Košárka. Kromě něj ale také besedu, a hlavně křest jejich nového alba písňového repertoáru na slovenskou lidovou poezii Bohuslava Martinů a Mikuláše Schneidera-Trnavského.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
111

„Bylo až neuvěřitelné sledovat, jak Moravská filharmonie Olomouc ožila nejen pod taktovkou světoznámého dirigenta, ale v sále prostorově rozmáchlejším než její domácí Reduta.“

„Bylo slyšet, že Plachetka je hlasově odpočinutý, v uvolněném psychickém rozpoložení, ale zároveň plně koncentrovaný.“

„Mladá herečka Aneta Klimešová se s přednesem vyrovnala na výbornou, protože jej přesně vyladila mezi přehnaný patos a přílišnou civilnost.“

Moravská filharmonie Olomouc, Tomáš Netopil, Adam Plachetka a Aneta Klimešová ve spojení s operami Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka – to jsou klíčové pojmy koncertu, který Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka nabídl ostravskému publiku ve čtvrtek 18. listopadu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 6