PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Provedení premiéry se ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Příležitost, kterou dostal, nepromarnil a představení vedl s energií a soustředěně.“

„Ke cti režiséra Jiřího Nekvasila je nutno konstatovat, že se oprostil od romanticko-dramatického vizuálu, vsadil na herecké a pěvecké schopnosti protagonistů a nechal působit sílu a opravdovost hudby.“

„Je to inscenace, co dokladuje vyzrálost a hudební mistrovství autora i celého operního souboru.“

Dramaturgie opery Moravskoslezského divadla přivedla ve čtvrtek 14. prosince na jeviště Divadla Antonína Dvořáka obnovenou inscenaci Čertovy stěny. Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany byla uvedena na tamní jeviště naposledy roku 2014. V režii Jiřího Nekvasila a na scéně Davida Baziky připravil současné hudební nastudování Marek Šedivý, pro jeho onemocnění se provedení premiéry ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Nové bylo i obsazení rolí a inscenace se dočkala vřelého přijetí.

„Síla hluboce náboženského textu nám neznámého autora překonávajícího staletí, s jehož dobou ani osudem se zcela ztotožnit již nedokážeme, tkví v citu, který se dotýká každé lidské bytosti při pohledu na utrpení vlastního dítěte.“

„Třetí část, Eja Mater, v Andante con moto, čistě sborová, je prostou prosbou o sdílení matčina žalu.“

„Kruh dramatu se uzavřel a někde nad překrásnou klenbou katedrály plyne energie nebeského Amen.“

Dne 21. října 2023 zazněl v dómu sv. Václava v Olomouci slavnostní závěrečný koncert, letos jubilejního, již 30. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. Oratorium Antonína Dvořáka Stabat Mater, op. 58 v podání Českého filharmonického sboru Brno za nastudování sbormistra Petra Fialy spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského a se sólisty, sopranistkou Barborou Pernou, altistkou Janou Sýkorovou, tenoristou Tomášem Černým a basistou Martinem Gurbaľem rozezvučelo památné klenby katedrály slovy dávného církevního hymnu.

„Hudební nastudování je výsledkem práce dirigenta Jakuba Kleckera, který stál za dirigentským pultem i při této obnovené premiéře.“

„Orchestr hrál soustředěně, s intonační i rytmickou souhrou a ctil úlohy pěvců.“

„Režijně inscenaci připravil Tomáš Studený a vsadil na jednoduchost a přirozenost jednání postav.“

Záměr vedení ostravské opery uvést v Roce české hudby cyklus všech oper Bedřicha Smetany se naplňuje. Ve čtvrtek 12. října byla po šesti letech opět uvedena inscenace opery Tajemství. Jen málo účinkujících se vyměnilo a podoba inscenace, která měla premiéru 27. dubna 2017, zůstala stejná. Hudební nastudování Jakuba Kleckera a sbormistra Jurije Galatenka v režii Tomáše Studeného na scéně Davida Janoška a v kostýmech Evy Jiřikovské podtrhlo realizaci kvalitní inscenace.

„Význam kultury je pro společnost nesporný, ale přitom její pozice je velmi křehká.“

„Náš festival se snaží být místem, kde jsou předávána poselství.“

„Festival patří mezi ozdoby města Olomouc a těší se zájmu jeho obyvatel.“

Jubilejní třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc byl zahájen. V letošním roce organizátoři připravili zážitkovou dramaturgii, která spojuje tradiční duchovní hudbu s mladými interprety, vyhledává zapomenuté skvosty a hledá neotřelé kompozice. O festivalu, který začal 23. září a trvá až do 21. října na různých místech Olomouce, jsme si povídali s jeho paní ředitelkou Dobromilou Hamplovou.

„Mozartovo Requiem zvolila dramaturgie pro tento vzpomínkový večer na paměť koncertu, který se zde konal 14. dubna 1878. Podle informací v programu večera ho tehdy prosadil Leoš Janáček, který celý koncert dirigoval.“

„Mozart a Vranický, dva hudebníci, o jejichž přátelství se toho příliš neví, na rozdíl od smyšleného rivalství mezi Mozartem a Salierim. Dějiny si žádají skandály, ale tady šlo o vzájemnou spolupráci a přátelské porozumění.“

„Sbor zněl vyváženě a precizně, zejména v polyfonních částech, soprány byly zvonivé, přesto měkké, alty a tenoři měli hutný zvuk a basy byly úderné a společně s orchestrem vytvářeli zvukově strukturovaný a kompaktní zvuk.“

Oslavy 150 let otevření Besedního domu v Brně pokračovaly pátým abonentním koncertem v řadě s názvem Filharmonie doma. Ve čtvrtek 11. května zaznělo v sále Besedního domu Requiem Wolfganga Amadea Mozarta, Filharmonii Brno vedl dirigent Robert Kružík. Repríza je naplánována na pátek 12. května. Zpívali sólisté Romana Kružíková, Monika Jägerová, Ondřej Koplík a Martin Gurbaľ a Český filharmonický sbor Brno, vedený sbormistrem Petrem Fialou. Před tím ještě zazněla Symfonie D dur Pavla Vranického.

„Soubor si za inscenaci zaslouží obdiv, s jakou pokorou a houževnatostí se do realizace opery ponořili. Je to dílo monumentální, největší tíha odpovědnosti leží na orchestru a sboru, jakkoli jsou stěžejní role obtížné.“

„Sbor byl neustále v pohybu, nastupoval za zpěvu přes hlediště, aby dozpívával za scénou a na jevišti zpěváci neustále přecházeli, aby narušovali statičnost scény. Přesto byl jeho zvuk stále vyrovnaný a to jak v dynamice, tak v jednotlivých hlasech, přičemž výkon sboru byl obdivuhodný.“

„Hvězdou večera byla bezesporu německá sopranistka Maida Hundeling, s plným, silným, poněkud tmavším kulatým sopránem, kterého mnohdy zbytečně nadužívala, ale místy prokázala, že dokáže podat i krásná nosná piana. Zastala obě exponované role, roli Alžběty i roli Venuše.“

V opeře divadla Moravskoslezského se uskutečnila ve čtvrtek 27. dubna předposlední premiéra v sezóně, Tannhäuser Richarda Wagnera. Režie se ujal Jiří Nekvasil, hudebního nastudování a provedení Marek Šedivý, autorem scény byl Daniel Dvořák, kostýmy připravila Marta Roszkopfová a sbormistrem byl Jurij Galatenko. V titulní roli Tannhäusera vystoupil Gianiuca Zampieri, Alžbětou i Venuší byla Maida Hundeling, Hermanna, durynského lanckraběte zpíval Martin Gurbaĺ a Wolframa von Eschenbach vytvořil Jiří Hájek. Dílo je uváděno v německém originále a po stranách jeviště jsou k dispozici české a anglické titulky.

„Libreto k opeře Rozbitý džbán připomíná Gogolova Revizora, jen v něm není tolik satiričnosti a špílců. Je napsán na libreto Petra Kleista a měl premiéru v roce 1942, následně byl skladatel deportován i s rodinou do Terezína.“

„Císař Atlantidy aneb Odepření smrti je rovněž jednoaktovkou, která vznikala již v Terezíně. Hlavním nositelem příběhu je Smrt, která už je unavena a znechucena válkou, odmítá spolupracovat a trpící ranění na bojištích nemohou zemřít.“

„Režie je překvapivě velmi uměřená a spíš akcentuje hloubku poselství. Diktátor zůstává sám, bez pomoci ostatních, když vypadne z invalidního křesla. Smrt si klade podmínku, že lidé zase budou moci zemřít, ale nejprve musí zemřít sám diktátor.“

Viktor Ullmann a jeho jednoaktové opery Rozbitý džbán a Císař Atlantidy aneb Odepření smrti, uvedené v premiéře v Divadle A. Dvořáka 16. února, jsou další položkou cyklu Národního divadla moravskoslezského nazvaného Opery terezínských skladatelů. Cyklus je součástí širšího projektu pražského Národního divadla s názvem Musica non grata. Ostravskému publiku se díla představila v režii slovinského režiséra Rocca, který je rovněž autorem scény, a pod taktovkou dirigenta Jakuba Kleckera. V obou jednoaktovkách byli obsazeni stejní protagonisté, barytonista Boris Prýgl, basista Martin Gurbaĺ, tenoristé Jorge Garza a Luciano Mastro, sopranistky Michaela Zajmi a Markéta Klaudová a barytonista Roman Vlkovič. Kostýmy vytvořila Belinda Radulovič a českého překladu se úspěšně zhostil Jaromír Nohavica, neboť Viktor Ullmann, který je i autorem obou libret, psal německy.

„Je to klasické a české, tak, jak to Smetana napsal, a přece je to jiné. Plné půvabu, hravosti, osvěžené vtipnými gagy a skvěle interpretovanou kouzelnou hudbou.“

„Šest párů mladých tanečníků je nejen technicky precizních, ale jsou i skvělými herci, vytvářejícími malé pantomimické etudy na dané téma.“

„Vesnici dominuje tyrkysová, kroje jsou stylizované.“

V opeře Národního divadla moravskoslezského uvedli ve čtvrtek 15. prosince inscenaci Prodané nevěsty. Tato česká operní „srdcovka“ se vrací do Ostravy po dvanácti létech. Inscenace už byla hrána v koprodukci ve slovinském národním divadle v Lublani od roku 2019 a nyní se přesunula do Ostravy. Nastudoval ji režisér Jiří Nekvasil spolu s dirigentem Markem Šedivým, scénografem Danielem Dvořákem, v kostýmech Sylvy Zimula Hanákové. Choreografie se ujal Lukas Zuschlag, za pohybové spolupráce Jany Tomsové a gagmana Števa Capka, sbormistrem byl Jurij Galatenko. V budově Divadla Antonína Dvořáka vyznělo dílo klasicky, přesto překvapilo svěžestí, humorem a půvabem. Mařenkou byla Veronika Rovná, Jeníkem Martin Šrejma, Kecalem Martin Gurbaľ, Vaškem Václav Čížek, principálem Václav Morys.