PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Reakce publika byly tak euforické, že jsem to za celý život na operní inscenaci snad nezažil.“

„Smetana neuvěřitelně táhne i po dvou stech letech.“

„Jeho kreativita – všem klackům, ranám a příkořím navzdory – je trvalou inspirací.“

Uvedení všech osmi Smetanových oper v Národním divadle moravskoslezském vzbudilo mimořádně široký ohlas. Na sociálních sítích se dalo číst „…tohle se Ostravě fakt povedlo – důvod, proč sednout na vlak na Svinov…“ nebo „…my, co jsme strávili osm večerů v divadle, jsme se cítili mimořádně, z neopakovatelné atmosféry, kterou jsme mohli zažít, budeme čerpat dlouho…“. Mezi pozitivně reagujícími byl i publicista a kytarista Milan Bátor. Povedlo se propojit tradici s naprosto aktuálním a moderním chápáním Bedřicha Smetany – po dvou staletích jeho hudba funguje s naléhavostí a pochopením, které mu jeho generace nedopřála, napsal o cyklu. V RozhovoruPlus to doplňuje úvahami o praotcích české hudby, o českosti a světovosti Smetanovy hudby i o nesoudnosti některých režisérů a „žvanění hudebního ideologa Zdeňka Nejedlého“. Smetana je podle Bátorových slov klasik, který se nemůže omrzet.

„Dívčí sbor a instrumentální ansámbl celý večer prokazoval nerozlučný soulad a propojení.“

„Na některých sólových výkonech byla znatelná mírná nervozita. Možná to zní překvapivě, ale bylo to ve výsledku příhodnější, než kdyby sólové pěvecké party zpíval někdo nadmíru suverénním a sebevědomým přístupem.“

„Provázání všech interpretačních aspektů zajistila bezvadná souhra a decentně tvarovaná dynamika, která nikdy nevkročila do území patosu či hry na efekt.“

Jak zní cesta světla? Odpověď nabídnul koncert z cyklu Hudební výlety, který pořádá Svatováclavský hudební festival. Unikátní loňská nahrávka Cesta světla skladatele a multiinstrumentalisty Jiřího Slavíka zazněla v živém provedení Orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Dějištěm se 19. prosince stal Evangelický Kristův kostel v Ostravě, jehož akustické podmínky českým a moravským koledám spolu s výkony interpretů vtiskly pečeť výjimečného okamžiku.

„Prostor Dolu Michal je vskutku unikátní, neboť z jeho stropu visí stovky pracovních úborů, které pomocí řetízku bylo možné spustit na zem, když ještě šachta plnila svůj účel.“

„Členové formace jsou nejen zdatnými muzikanty, ale také spolehlivými zpěváky.“

„Když přidáme spontánní improvizace, tempové proměny a modulace, zjistíme, že slovo alternativa vlastně skýtá daleko větší svobodu, barevnost a dynamiku než konvenční přístup.“

Hudební výlety v Moravskoslezském kraji o víkendu pokračovaly beskydským koledováním. Šťastně a vesele je název nového alba kapely RukyNaDudy z Frenštátu pod Radhoštěm, která se zabývá interpretací tradiční hudby takzvaných Hukvaldských Beskyd. V jejich divokém, rozverném a nespoutaném provedení se ukázalo, že hudba z období Vánoc zdaleka nemusí být pouze omšelá a banální záležitost, kterou slyšíme na každém druhém náměstí. Koncert, který byl současně křtem nového alba, se setkal s jednomyslně pozitivním přijetím.

„Význam kultury je pro společnost nesporný, ale přitom její pozice je velmi křehká.“

„Náš festival se snaží být místem, kde jsou předávána poselství.“

„Festival patří mezi ozdoby města Olomouc a těší se zájmu jeho obyvatel.“

Jubilejní třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc byl zahájen. V letošním roce organizátoři připravili zážitkovou dramaturgii, která spojuje tradiční duchovní hudbu s mladými interprety, vyhledává zapomenuté skvosty a hledá neotřelé kompozice. O festivalu, který začal 23. září a trvá až do 21. října na různých místech Olomouce, jsme si povídali s jeho paní ředitelkou Dobromilou Hamplovou.

„Coinova ornamentika by si zasloužila samostatnou reflexi, neboť byla koncipována přirozeně, vkusně a poučeně s ohledem na stylové a muzikální provedení.“

„Osobnostní charisma tentokrát nebylo tím, čím by interpret vynikal.“

„Během hry Coin nehýřil emocemi, připomínal spíš vědce, který si ověřuje vlastní zkoumání a dochází k závěrům, které zůstávají ukryty v jeho mysli.“

Svatováclavský hudební festival pomalu spěje k závěru. Jeden z posledních koncertů dvacátého ročníku se konal v kostele sv. Jana Nepomuckého ostravského městského obvodu Stará Bělá. Ústřední postavou byl francouzský violoncellista Christophe Coin, jehož doprovodil festivalový barokní orchestr Ad Hoc. Legenda barokního violoncella se představila v programu Musica Napoletana z děl neapolských skladatelů.

„Pavel Haas Quartet odehrál skvělý koncert. Není divu, že právě tento soubor je už drahnou řádku let nejžádanějším tuzemským kvartetem v zahraničí.“

„Bylo velmi inspirativní slyšet, jak Pavel Haas Quartet chápe výstavbu Sukovy Meditace v širším kontextu celé skladby.“

„Někdy se i chyba může stát příjemnou odbočkou, která umělce a publikum více semkne.“

Pavel Haas Quartet je často zmiňován jako jedno z deseti nejlepších smyčcových kvartet světa. Strhující provedení a precizní interpretace se u tohoto souboru protíná se čtyřmi individualitami. Pro svůj koncert na Svatováclavském hudebním festivalu Pavel Haas Quartet zvolil kompozice od Josefa Suka, Ericha Wolfganga Korngolda a Antonína Dvořáka. Evangelický kostel v Albrechticích navštívilo generačně různorodé publikum, ohlas koncertu byl však jednomyslný.

„Cesta z temnoty ke světlu byla ztvárněna bez okázalé výstavby. Skromně a pokorně, snad s určitou dokumentární pravdivostí, jako stenografický záznam prožité bolesti.“

„Občas bylo vidět, že Josef Špaček má plné ruce práce, když musel přepínat jednotlivé stránky během provedení rukou. Na kvalitě a souhře však toto nepohodlí nebylo nijak znát.“

„Zažít dva muzikanty, kteří nejsou zahledění sami do sebe, dokáží publikum potěšit, rozesmát a navíc i nenásilně vzdělávat, je obrovské privilegium.“

Brilantní smyčce – podtitul koncertu se v případě houslisty Josefa Špačka a violoncellisty Tomáše Jamníka naplnil nanejvýš zajímavě. Dva z nejvýraznějších interpretů klasické hudby mladší generace vystoupili na Svatováclavském hudebním festivalu. Moravskoslezský kraj díky tomuto svátku duchovní, staré i multižánrové hudby už zažil mnoho znamenitých koncertů. Vystoupení skvělých hráčů na smyčcové nástroje bylo v něčem klasické, ale i hodně netradiční. O tom, zdali patří do zlatého fondu kostelních zážitků festivalu, přemítá následující reflexe.

„Bella Adamova svou interpretací ukázala, že Zimní cesta má smysl. Odcházení nikdy není snadné. Ale v podání této famózní umělkyně a Wihanova kvarteta se z ní stalo něco, co by člověk rád prožil. A klidně znovu.“

„Dynamika nešla nikdy nad volumen sólového hlasu, v samostatných pasážích Wihanovo kvarteto vyčarovalo nádherné barvy a senzitivní duševní krajiny.“

„Je třeba projít dlouhou cestu, aby interpret dosáhl nezaměnitelného hlasu či způsobu projevu. Bella Adamova je jedna z těch, kteří to dokázali.“

Dolní Benešov byl místem dalšího z koncertů Svatováclavského hudebního festivalu. Tentokrát se v kostele sv. Martina rozezněly písně z cyklu Zimní cesta Franze Schuberta v podání kontraaltistky Belly Adamové a Wihanova kvarteta.

„Výkon sopranistky Donatienne Michel-Dansac je skutečnou senzací. Koloruje operu nejen vizuálně, ale hlavně charismatem své osobnosti.“

„Lang se nezdráhal využít rafinované postupy v melodice, harmonii a rytmu. Zejména po kinetické stránce je hudba neobyčejně vrstevnatá.“

„Spolehlivé vedení Kalitzkeho a výkony všech instrumentalistů byly značnou oporou. Lang využil pouze několika nástrojů, ale jejich party jsou minuciózně prokomponované, takže mají až sólové vyznění.“

Ostravské dny uvedly operu Bernharda Langa Hrátky s Trumpem. Inscenace v režii Jiřího Nekvasila se konala v Divadle Antonína Dvořáka. Scénu připravil David Bazika a kostýmy Marta Roszkopfová. Langovo dílo je obrovskou výzvou pro jediného pěveckého protagonistu. Extrémně obtížnou roli ztvárnila sopranistka Donatienne Michel-Dansac. V dalších nezpívaných úlohách se představili Roberta Battistini, Barbara Kurzoková a Valentýna Wojtovičová za doprovodu instrumentalistů a samplů. Provedení vedl dirigent Johannes Kalitzke.

„Velkou poklonu si zaslouží zejména autor i sólista Zygmunt Krauze, který ve svých pětaosmdesáti letech odvedl u klavíru pozorný a brilantní výkon.“

„Kontrabasový part místy připomínal víc prstovou akrobacii než hudební zápis. Výrostko si však vedl znamenitě.“

„Každopádně se ve všech uvedených kompozicích dalo hledat svým způsobem jako v mapě.“

Ostravské dny se letos konají od 24. srpna do 2. září. Tento festival hudby dneška nabízí současnou hudbu v širokém spektru podob. Pondělní koncert v Trojhalí Karolina patřil orchestru Ostravská banda, který představil šest kompozic. Provedení vedli dirigenti Jiří Rožeň, Bruno Ferrandis a Johannes Kalitzke, zatímco v sólových rolích účinkovali klavírista Zygmunt Krauze, sopranistka Aneta Podracká Bendová a kontrabasista František Výrostko.

„Vodička má pro dětskou duši pochopení. Dokáže ztvárnit bezstarostnou melodii s patřičnou rozpustilostí a žertovnou nadsázkou.“

„S pianistou Marečkem si rozumí podvědomě, muzikantská alchymie u obou funguje naprosto neomylně. Pánové hrají intuitivně, jsou v každém okamžiku spolu, nikdy každý sám za sebe.“

„Dvořákovo dílo by pánové mohli předložit lidem napříč všemi kontinenty. Věřím, že jejich podání by oslovilo bez znalosti kontextu.“

Houslista Jiří Vodička s klavíristou Davidem Marečkem zahráli na Klavírních kurzech Mikulov. Jejich nový projekt se zaměřuje na skladatele Antonína Dvořáka. Koncert se konal v Zámeckém sále a jeho ohlas byl mimořádný. Dvořákova hudba v podání obou interpretů vyzněla se zřídka slyšenou vitalitou a emocionální pestrostí.

„Mladá pianistka si vedla od úvodních tónů Johanna Sebastiana Bacha zkušeně a od pohledu asertivně.“

„Recitál Kateřiny Potocké byl zajisté velmi pěkný a splnil zřejmě očekávání některých mladých pianistů. Přesto bychom měli pár postřehů, které by možná její hře daly ještě jiné vyznění.“

„Je to svědomitá, zodpovědná mladá žena a profesionálka, která svůj nástroj ovládá virtuózně. Jen si musí uvědomit, že ani ta nejvážnější vážná hudba není černobílá.“

Klavírní kurzy Mikulov jsou tradiční adresou mladých klavíristů, kteří týden pracují pod vedením etablovaných lektorů. Součástí kurzů jsou koncerty, kde se představují ponejvíce mladí sólisté. Nejinak tomu bylo v neděli 20. srpna, kdy v Zámeckém sále mikulovského zámku vystoupila mladá česká pianistka Kateřina Potocká. Během jejího sólového recitálu zazněly skladby od baroka po hudební impresionismus. Různorodý repertoár mladá umělkyně zahrála s obdivuhodnou technickou zručností, přesto jejímu recitálu něco málo scházelo.

„Societas Incognitorum přednesl Michnovy písně v jejich původní podobě, očištěné od nesmyslných interpretačních nánosů zaužívaných a zapsaných v průběhu dalších staletí.“

„Hortus Magicus je festival orientovaný na objevná duchovní díla při současném nevšedním interpretačním ztvárnění.“

„Procházkovo oratorium o svaté Ludmile je pozoruhodné a hluboké dílo.“

Písně Adama Michny z Otradovic a nové oratorium o svaté Ludmile zahájily program zážitkového festivalu Hortus Magicus v Kroměříži. Festival se koná na Arcibiskupském zámku a v přilehlých zahradách ve dnech 11. až 13. srpna a má široké umělecké rozpětí, kdy se střídá hudba, divadlo a mluvené slovo. Zahajovací koncert ve Sněmovním sále přinesl zajímavá díla v podání souboru Societas Incognitorum a Studia Volantes.

„Hned úvodními rozloženými souzvuky Zanon navodil napínavou atmosféru. Pohrál si s kytarovými rejstříky a dynamikou, přičemž volil spíše středová než vyzývavá tempa.“

„Neméně důležitý je osobní kontakt v kurzech, kde se vesměs ukázalo, že ti největší ‚velikáni‘ jsou nesmírně přátelští, vnímaví a citliví lidé, kteří se snaží mladším kytaristům pomoct na jejich cestě.“

„Festival má své okřídlené ‚duše‘, které se vracejí jako dobří holubi po celá desetiletí.“

Dvaatřicátý ročník Mezinárodního kytarového festivalu Brno je minulostí. Jeho posledním koncertem byl bezprostředně zahájen Brasil Fest Brno a společným jmenovatelem obou festivalů se stal Fabio Zanon. Jeden z nejskloňovanějších brazilských kytaristů zahrál sólový recitál v Červeném kostele a jeho koncert byl živelnou tečkou, ale i předehrou k ohnivým rytmům, karnevalu a tanci.

„Iannarelli ví, jak zahrát své skladby tak, aby oslovily posluchače.”

„Máximo Diego Pujol byl vřelým přijetím evidentně zaskočen. Dojetí bylo vidět na jeho tváři mnohokrát a v jeho očích se dokonce zaleskly slzy.”

„Recitály na Mezinárodním kytarovém festivalu Brno potvrdily, že současná kytarová scéna nepostrádá výrazné skladatelské osobnosti.”

Dvaatřicátý Mezinárodní kytarový festival Brno v prvním srpnovém týdnu opět přivítal v moravské metropoli zásadní osobnosti kytarového světa. Mezi ně nepochybně patří i Máximo Diego Pujol a Simone Iannarelli. Sólové recitály obou významných skladatelů, kteří své kompozice sami ztvárnili, se odehrály na Nové radnici. Večer plný kontrastů ukázal, že současná klasická kytara a její autoři dokážou oslovit publikum.

„Krakow Guitar Quartet odehrál na festivalu důstojný koncert.”

„Eduardo Fernández v Brně jednoznačně potvrdil pověst jednoho z nejrespektovanějších kytarových interpretů planety. Učinil tak s velkou skromností a pokorou.”

„Melodické ozdoby samozřejmě odpovídaly poučené znalosti barokní ornamentiky, přitom se ale Fernández nevyhýbal občasnému vibratu, které vždy využíval s citem pro míru.“

Mezinárodní kytarový festival Brno i v letošním roce přilákal do moravské metropole přední světové interprety. Na koncertě v pondělí 31. července vystoupilo kvarteto Krakow Guitar Quartet a poté v samostatném recitálu proslulý uruguayský kytarista Eduardo Fernández, který bezesporu potvrdil svou pověst špičky oboru.

„Anabel Montesinos patří k interpretům, kteří už svým příchodem na pódium vyvolají očekávání a vzbudí emoce.“

„Provází jí jakási elfská vznešenost, majestát a současně všudypřítomná radost.“

„Na to, jaké úspěchy má za sebou, vystupuje s kultivovanou skromností, která je důkazem naprosté oddanosti nástroji a hudbě.“

Jestliže některé nástroje byly dlouho doménou mužů, kytara jim může být inspirací. Už v první polovině 20. století se dokázaly prosadit znamenité kytaristky María Luisa Anido a Luise Walker, následovány nedostižnou Idou Presti a Renatou Tarragó. V druhé půli minulého století přišel doslova „boom“ interpretek, mezi dalšími vynikly i řecké, americké, íránské a čínské kytaristky. Španělsko jako pomyslná kolébka kytary se může pochlubit i v současnosti vynikajícími umělkyněmi jako jsou Margarita Escarpa, z mladší generace je to především Anabel Montesinos.

„Kombinace sólové kytary s mandolínou nebo domrou je pro publikum atraktivní.“

„Stává se, že jsme inspirací pro jiné festivaly.“

„Je hodně náročné vést festival, kdy je člověk od rána do půlnocí i déle na nohou a současně vystupovat na koncertě.“

Mezinárodní kytarový festival Brno se letos uskuteční od 30. července do 4. srpna. V prvním srpnovém týdnu do Brna zavítají ikony světové kytary Maximo Diego Pujol, Fabio Zanon, Eduardo Fernández, Simone Iannarelli a další. Dvaatřicátý ročník festivalu připravil a komentuje ředitel, kytarista a pedagog Vladislav Bláha, který se nedávno vrátil koncertního turné v Severní Americe.

„Vondráček ví, že žádné dílo není dobré zakonzervovat do nehybné strnulosti. Je živé jen tehdy, pokud se posouvá vlastní názor pianisty a komplexnost jeho sdělení.“

„Za každým rozmáchlým gestem, pohybem paží a zuřivým sešlápnutím pedálu můžeme hledat stopu v bohatě diferencované úhozové technice, promyšlené výstavbě a kantabilním frázování.“

„Vondráček v každém okamžiku u klavíru tvoří, hledá a posouvá hranice možného výkladu.“

Lukáš Vondráček přijel do Opavy a zahrál Rachmaninova. Světově proslulý český pianista na své rodné město slyší a vrací se často. V neděli 9. července tak učinil ve společnosti Janáčkovy filharmonie pod taktovkou rumunského dirigenta Gabriela Bebeşeley. Zazněly kompozice Sergeje Rachmaninova a Franze Schuberta, přičemž není překvapením, že koncert opavského rodáka byl dlouho dopředu beznadějně vyprodán.

„Kdo čekal tradiční model spočívající na formálně striktně koncipovaných skladbách známých či méně známých jmen barokní hudby, byl zřejmě hodně překvapen.“

„Solamente naturali a Barokksolistene dohromady sestavili těleso o počtu pouhých devíti muzikantů, ale jejich zvuk byl místy tak mohutný, vrstevnatý a vášnivý, jako by před lidmi seděl velký orchestr.“

„Nezáleží na tom, v jakém čase se nacházíme. Stejně to nemůžeme změnit. Důležité je, jestli se dovedeme radovat z toho, co hudba přináší.“

Svůj jedenáctý ročník letos Olomoucké barokní slavnosti otevíraly nekonvenčním způsobem. Prestižní hudební a divadelní festival zahájily soubory Solamente naturali ze Slovenska a Barokksolistene z Norska. Název koncertu One Music není nutné překládat. Sluší se jen dodat, že premisa „hudba je jen jedna“ byla toho večera dokonale naplněna.

„Velmi potěšující byla skutečnost, kolik lidí přišlo narozeniny konzervatoře oslavit.“

„Zvuková stránka koncertu byla ošetřena nejlepším možným způsobem.“

„Volba náročné baletní partitury, stejně jako pokus o spojení baletu a dramatu, nebyly pro mladé interprety ideální volbou.“

Multifunkční aula Gong v Ostravě se stala místem setkání nejstarších i nejmladších generací, které spojuje jedna instituce: Janáčkova konzervatoř. Sedmdesáté narozeniny přišlo oslavit přes tisíc absolventů a pedagogů, kteří zaplnili prostornou aulu téměř do posledního místa. Komponovaný večer v podání současných studentů a absolventů ostravské konzervatoře nabídl hudební, taneční a dramatické umění. Režii večera měl na starosti Peter Gábor. Koncert se konal jako součást MHF Leoše Janáčka, který v tomto týdnu v Ostravě vyvrcholil.

„Atmosféra propojení, kterou člověk zažije na Dílně, je nenahraditelná.”

„V některých případech vznikly dokonce nové varianty skladeb a jejich úpravy se horečně tiskly, aby se stihly provést na závěrečném koncertu účastníků.”

„Laskavá podpora a ohleduplné rady starších a zkušenějších mají větší smysl než ujišťování, že je všechno dokonalé.”

Na otázku, kdo je hudební skladatel, existuje jednoduchá odpověď: Přece ten, kdo píše hudbu! Co je k tomu vlastně zapotřebí? Stačí celkem málo: odvaha, nadšení a hlavně ti správní lidé, kteří dokážou podpořit a inspirovat. Poznáte je třeba, když se vypravíte na Dílnu pro nejmladší skladatele…

„Způsob, jakým fenomenální violistka zahrála takto posluchačsky a hráčsky náročný program, si zaslouží hluboký obdiv a respekt.”

„Excelentním způsobem si poradila s formulací jednotlivých vět. Vždy sebevědomá, striktní a asertivní.”

„Fialová nepochybně patří mezi nejlepší světové violistky, v Ostravě o tom podala jasnou, aktuální a nezapomenutelnou zprávu.”

Říká se jí první dáma české violy nebo „Lady Viola“. Violistka Kristina Fialová včera ukázala, že každý nástroj lze zbavit ustálených klišé, když na něj hraje opravdový umělec. Její sólový recitál nabídnul Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v úterý 6. června. Spolu s charismatickou violistkou se do Ostravy ve své hudbě vrátili také skladatelé, kteří měli k tomuto městu vždy blízko: Paul Hindemith a Krzysztof Penderecki. Fialová zahrála v Kostele sv. Václava jeden z nejobtížnějších recitálů, které je možné vymyslet, a navíc se musela vypořádat s nečekanými komplikacemi. Ty však zdolala s elegancí a ukázala, proč patří mezi umělci klasické hudby na přední místo.

„Nejde o výstřel do neznáma, ale o cílevědomou strategii, k níž byli přizváni ti nejpovolanější.“

„Illeho úpravy respektují všechny podstatné znaky Mahlerovy estetiky.“

„Excelentní vyznění alba není záležitostí sáhodlouhých studiových retuší, ale výsledkem bezvadné hudební komunikace, entuziasmu a profesionality.“

PhilHarmonia Octet si na svém aktuálním albu vzal na mušku hudbu Gustava Mahlera. Vybrané písně ze sbírky Chlapcův kouzelný roh doplnily symfonické věty v úpravách pro obsazení dechového ansámblu. Nové aranžmá připravili Tomáš Ille a Václav Vonášek. Barytonový part ztvárnil Peter Schöne. Album je nejen důvodem k zamyšlení, ale zejména k opakovanému poslechu. Nahrávek s mahlerovskou tématikou najdeme celou řadu, ale tato se z mnoha důvodů kvalitou provedení vymyká.

„Naštěstí v Ústí nad Orlicí dobře ví, že budoucnost vytváříme právě teď svými činy.”

„Když evidentně dojatý mladík slyšel výsledný verdikt poroty, jeho první kroky spontánně zamířily k rodině, kterou pevně objímal.”

„Kociánka” není bezduchou továrnou na „výrobu” nových hudebních hvězd, ale adresou, kde se o mladé talenty pečuje starostlivě a cílevědomě.”

Kocianova houslová soutěž má za sebou své pětašedesáté dějství. Proslulá interpretační soutěž se letos odehrála ve dnech 2. až 6. května v přátelské atmosféře; vlídné ke všem zúčastněným. Soutěž spolupořádá Nadační fond Mistra Jaroslava Kociana, vyhlašovatelem je město Ústí nad Orlicí, které je také jedním z hlavních garantů soutěže. Za výsledky a průběhem legendární „Kociánky” se ohlíží jeden ze členů odborné poroty a hudební publicista Milan Bátor.

„Lucie Sedláková Hůlová patří k umělcům, které v médiích není vidět tolik, kolik by zasloužili. O to víc dokáže překvapit setkání s interpretkou, která nejen, že je technicky a výrazově výtečně vybavená, ale ví také naprosto přesně, proč daný program hraje.“

“Ačkoli na Zorjan byla během provedení znát mírná nervozita, nedala se mladičká houslistka ničím zaskočit. Poradila si s náročnými běhy a potěšila kultivovaným tónem.”

“Jako dirigent si Brauner nepotrpí na razantní gesta, ale jeho muzikalita čiší doslova z každé hudební fráze; bylo zřejmé, že se orchestru pod jeho vedením hraje dobře.”

Kocianova houslová soutěž v Ústí nad Orlicí má za sebou první dva dny. 65. ročník mezinárodní interpretační soutěže provází bohatý program. Ve středu 3. května se konal v Kostele Nanebevzetí Panny Marie koncert houslistky Lucie Sedlákové Hůlové a varhaníka Jaroslava Tůmy. O den později vystoupila v Roškotově divadle Komorní filharmonie Pardubice s dirigentem Tomášem Braunerem a doprovázela loňskou laureátku soutěže – Lanu Zorjan ze Srbska.

„Hlasová kondice Dickinsona je sama o sobě záhadou. Jeho hlas, jakkoli je často exponován v epických výškách, nejevil známky sebemenšího opotřebení.“

„Takto vypadá setkání se skutečnou legendou, která je živou definicí nejen heavy metalu, ale každé odvážné, přímočaré a emocemi nabité hudby.“

„Město Olomouc, organizátoři akce a Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín si mohou připsat jeden z producentských počinů desetiletí.“

Město Olomouc zažilo ojedinělou koncertní událost, která se zapsala do historie. Legendární zpěvák Bruce Dickinson z Iron Maiden vystoupil v projektu Concerto for Group and Orchestra s doprovodnou kapelou a Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín. Unikátní spojení klasické a rockové hudby v podobě multižánrového symfonického alba složil zakládající člen Deep Purple Jon Lord v roce 1969. Koncert se konal 2. dubna v hale Univerzity Palackého v Olomouci a byl již několik měsíců předem beznadějně vyprodán.