„Před orchestr si stoupl mladý, teprve jedenatřicetiletý dirigent Robert Kružík.“
„Dirigent pracoval s výraznou dynamikou, od až téměř naprosté neslyšitelnosti pianissim k mohutným tónům žesťů a gradujícímu závěru.“
„Třebaže celý cyklus psal Smetana postupně, považoval ho za jednotný celek.“
Jsou hudební díla, která jsou nejen nesmrtelná, ale zná je i ten, kdo v životě prakticky nevkročil do koncertní síně a klasická hudba mu nic neříká. Jedním z těchto děl je i Smetanova Má vlast. Léta byly úvodní tóny Vyšehradu znělkou Československého rozhlasu, úvodní tóny Vltavy vítají cestující linkami ČSA při přistávání na Letišti Václava Havla, téma Tábora zní při slavnostních aktech. Není českého symfonického orchestru, který by Mou vlast někdy nehrál. A nejen symfonické orchestry. Má vlast tradičně zahajuje nejprestižnější festival klasické hudby u nás – Pražské jaro. Letos v provedení orchestru, od něhož by to nikdo nečekal – Collegia 1704. Má vlast je symfonickým protějškem jiného Smetanova díla, opery Libuše. Obojí patří k tomu nejdůstojnějšímu a nejoslavnějšímu. I proto si Mou vlast Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK vybral ke slavnostnímu Koncertu pro republiku v den státního svátku 28. října. Pozornost se ten podvečer ovšem upřela i na dirigenta – Roberta Kružíka.
