Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

pondělí, 25 říjen 2021 18:20

Tomáš Brauner: Stravinskij mě fascinuje

Balet Svěcení jara Igora Stravinského změnil jednou provždy chápání hudby. Je to jedinečná, nenapodobitelná partitura. Šéfdirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Tomáš Brauner se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz – s ještě čerstvými dojmy z provedení této skladby i z provedení kompletní hudby jeho baletu Pták Ohnivák – vyznává z obdivu ke skladateli, který pro svět nadále zůstává skutečným novátorem. I když od jeho úmrtí uplynulo v roce 2021 už celé půlstoletí.

 

 

IMG7874

„Smyčcový orchestr jen ševelí a nad ním postupně několikrát z pianissima do piana, narůstá tichý zpěv sólových houslí, nekonečně krásný.“

„Nejvíc zpívání, navíc technicky nejtěžšího, má v Belliniho mši tenorista. Jaroslav Březina se partu zhostil excelentně.“

„Chrámové skladby tohoto autora jsou zapomenuty. Přinejmenším v tuzemském koncertním provozu bylo proto olomoucké uvedení Messa di Gloria objevným počinem.“

Podzimní festival duchovní hudby se v Olomouci konal už osmadvacetkrát. Závěrečný koncert letošního ročníku postavil v sobotu vedle sebe ve dvou skladbách dva největší možné kontrasty – jako dva živly, oheň a vodu. Koncert v chrámu Panny Marie Sněžné otevřela současná instrumentální skladba z pera Peterise Vaskse, bez textu, přesto duchovní od první do poslední noty. Druhou položkou byla mešní kompozice italského operního skladatele Vincenza Belliniho, s textem, ale duchovní tak nějak jinak. Dva propastně odlišné přístupy. Ten druhý zůstal na zemi, v kostele, ale ten první ukázal cestu do nebe.

 
102

„Byl jsem rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí.“

„Olivier Latry je jeden z největších světových varhaníků. Profesionál. A také moc milý člověk.“

„Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály v Nancy, vyučuje ve Štrasburku, koncertuje po světě. Na začátku podzimu byl posledním účinkujícím v programu 26. mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na pražský koncert, přibližuje jednoho ze svých učitelů Oliviera Latryho, popisuje situaci varhan v Notre-Dame v Paříži dva a půl roku po tamním požáru a vysvětluje rozdíly mezi jakubskými varhanami a romantickým nástrojem proslulého francouzského stavitele Aristide Cavaillé-Colla, na který hraje v Nancy, svém rodném městě.

 
středa, 20 říjen 2021 11:57

Rozhlasové žalmy

202110184540Vojtch-Brtnick

„Záměr, že Mendelssohnova zpívaná hudba krásně připraví půdu pro Stravinského nevšední kompozici, byl naplněn s naprostou samozřejmostí.“

„Žalmová symfonie, skladba z počátku třicátých let, svou nezdobností jakoby odpovídající funkcionalistické architektuře, se hraje bohužel zřídka.“

„Sergej Chačatrjan působí vlastně docela introvertně.“

Brahmsův Houslový koncert v podání skvělého mladého sólisty Sergeje Chačatrjana a v první polovině dvě zhudebnění biblických žalmů, á capellové od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a vokálně-instrumentální od Igora Stravinského – takový byl pondělní večer Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigenta Alexandera Liebreicha v pražském Rudolfinu. Kdo očekával, že se Žalmová symfonie nejoriginálnějšího skladatele dvacátého století pro něj osobně stane středobodem tohoto programu, nemohl být zklamán.

 
212

„Japonsko pro nás bylo vždycky prioritou.“

„Jako nestátní nezisková organizace hledíme na to, aby naše zájezdy měly ekonomickou logiku.“

„To byla úplná živá voda, takže jsme si i přes všechna omezení zájezd užili…“

Cesta do Japonska, od druhé poloviny dvacátého století častého cíle českých hudebníků, vypadá v době covidu podstatně jinak. Dva týdny s nepřetržitým monitorováním polohy a pod dohledem vládní aplikace, s opakovanými testy a denním měřením teploty, bez možnosti vyjít na ulici, s jídlem v hotelovém pokoji. Dny mezi příletem a odletem, po karanténě, s pohybem dovoleným jen autobusy mezi místy ubytování a sály… Samozřejmě v respirátorech. Takový byl „bubble system“, život v bublině, který přijal orchestr PKF-Prague Philharmonia jako podmínku uskutečnění koncertního turné po Japonsku. Stal se na začátku letošního podzimu jedním z několika málo zahraničních uměleckých souborů, které za uplynulý rok japonské publikum poznalo. Jeho ředitelka Kateřina Kalistová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje nejen okolnosti zájezdu, ale i programy koncertů a reakce posluchačů.

 
PouusvAntonnkaBrnosecesn

„Slunovrat není podle autorových slov folklorní kompozicí, ale spíše folklorním kaleidoskopem věku globalizace.“

„Skladatel vstřebával nejrůznější podněty, které mi Morava nabízela – od modernistické architektury přes lidové písně až po rodinné kořeny; jeho prababička byla malérečka.“

„Věkový průměr tohoto tělesa je nízký, což je mně, mladému dirigentovi, velice příjemné, řekl šéfdirigent Robert Kružík.“

Ve Zlíně měla ve čtvrtek premiéru symfonická skladba Slunovrat současného českého autora Jana Ryanta Dřízala. Uvedla ji s novým šéfdirigentem Robertem Kružíkem tamní Filharmonie Bohuslava Martinů, která dílo objednala. Skladatele inspirovaly obrazy Joži Úprky, jehož dílo se stalo národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Zhruba desetiminutové, posluchačsky vstřícné dílo volné formy, po převážně energickém vyznění uzavřené klidnějším dovětkem, zaujalo výraznými ohlasy na lidovou hudbu a na hudební jazyk Leoše Janáčka. Během večera zazněl také Dvořákův Klavírní koncert a Sukova Praga.

 
97

„Jsme asi jediným orchestrem, který v podstatě funguje na privátních zdrojích.“

„Z každého koncertu jim stát bral pětapadesát procent. Byli zaměstnanci, dostávali plat jako všichni ostatní, ale navíc dostávali diety a ty byly násobně vyšší než jejich plat.“

„Ideální počet mezi dvaatřiceti a pětatřiceti hráči dává PKO jeho kompaktní a nádherný zvuk.“

Nedělní koncert na Žofíně, kterým Pražský komorní orchestr bez dirigenta zahajuje další abonentní sezonu, se koná přesně v den, na který připadá sedmdesát let od vzniku tělesa. Vytvořili ho na podzim roku 1951 hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kteří se chtěli věnovat stylovější interpretaci starší české hudby. V šedesátých letech se PKO osamostatnil. Získal v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo. Míval 150 až 180 koncertů ročně, z toho převážnou část ve světě. Je neoddělitelně spojován s přídomkem „bez dirigenta“. Má právě v té podobě na svém kontě nespočet skvělých nahrávek. Ale neméně dobré jsou ty, které nahrál s dirigenty. Jeho současný majitel a ředitel Vladimír Darjanin v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o hraní bez dirigenta, ale i nad jubilejní pražskou sezonou a nad zcela jinou situací na mezinárodním hudebním trhu.

 
Zemlinsky333

„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“

„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“

„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“

Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.

 
DSC00829

„Za ideou festivalu a jeho harmonizujícím posláním i za aktuálním pozitivním vzkazem operujícím s klíčovým pojmem láska stojí manželé Hudečkovi imponujícím způsobem, společně a nerozlučně.“

„Atraktivní a nijak stručná Respighiho skladba byla pro všechny přítomné docela velkým objevem.“

„Výstup Jeníka a Kecala měl od Aleše Brisceina a Adama Plachetky humor a bohatě i vše ostatní, co mu patří ryze hudebně.“

Zahájení třicátého ročníku Svátků hudby, festivalu zaštítěného Václavem Hudečkem a věnujícího výraznou pozornost mladým interpretům, mělo v úterý v pražském Rudolfinu charakter skutečného galakoncertu. Ti nejmladší v tomto případě v programu nefigurovali, ale v úvodu se o nich hovořilo. A účinkovali ti nejlepší možní. Po Václavu Hudečkovi to byli varhaník Pavel Svoboda a pěvci Nicola Proksch, Aleš Briscein a Adam Plachetka, který se na pódiu narychlo objevil místo indisponovaného Jana Martiníka. S nimi hrála PKF–Prague Philharmonia s dirigentem Janem Chalupeckým.

 

Pro zahájení sezóny pozval Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK na 13. a 14. října klavíristu Lukáše Vondráčka. Český pianista žijící v Bostonu a cestující po světě, v počátcích zázračné dítě a v roce 2016 vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu, připravil s šéfdirigentem Tomášem Braunerem 3. klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Posluchači oblíbené dílo ho provází po léta, provedení už počítá na stovky, sám ho má nejraději. FOK s ním naplánoval a během pandemie, kdy se nekonaly veřejné koncerty, postupně realizoval natočení všech Rachmaninovových skladeb pro klavír a orchestr; mají vyjít na CD. Lukáš Vondráček hovoří o svém repertoáru, který si z velké části vybudoval už v dětství, připouští, že zrovna třetí z klavírních koncertů se ale naučil až později, a uvažuje o tom, že pokud bude okruh hraných skladeb dál rozšiřovat, tak spíše směrem do minulosti hudby než do odkazu dvacátého století. Ale nejprve odpovídá na otázku, co všechno dalšího ještě v současnosti hraje, jestli mu Rachmaninov, kterého uvádí dlouhodobě často, nevytlačuje jiné autory.

 

 

Strana 1 z 94