Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

pátek, 02 říjen 2020 10:50

Nezpívá se ani na koncertech…

1

„Co je zakázáno, je pouze zpěv. Jako v pohádce o Pyšné princezně…“

„Důrazně varovali před dalším šířením strachu z kulturních akcí, ze zpěvu a podobně, které poškozuje už tak koronavirovými opatřením zdecimovanou kulturní obec.“

„Držme si všichni z branže navzájem palce!“

Orchestry a festivaly mění programy, případně ruší nebo přesouvají koncerty, aby na jejich akcích mezi 5. a 18. říjnem nevystupovali sóloví pěvci nebo pěvecké sbory. Jsou za tím vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu v operách, muzikálech a v kostelích, protože jde údajně o příliš rizikovou činnost. V tom, jak to může být se zpíváním na koncertech, nemají organizátoři zřejmě úplně jasno. Z vyjádření řady pořadatelů, která si KlasikaPlus.cz vyžádala, vyplývá nicméně přesvědčení, že alespoň koncertních programů, v nichž se nezpívá, se zákazy nedotýkají; nařízení se týkají jen počtu maximálního počtu pěti set posluchačů v sále a nemožnosti podávat občerstvení o přestávkách.

 
5

„Kulturní ztráty nevyčíslíte. A ekonomické jdou jenom u nás v divadle už do desítek milionů.“

„Už několik měsíců jedeme v neustálé improvizaci.“

„Vypnout lze sice okamžitě, ale zapnout nelze ani náhodou tak rychle!“

Brněnské Národní divadlo pořádá v těchto dnech mezinárodní festival Janáček Brno s programem operních představení a koncertů, v jeho rámci se příští středu měla konat premiéra nové inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů, přeložená z jarního termínu. Vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu jako údajně příliš rizikové činnosti, ale i ekonomické i kulturní dopady koronavirové krize, mnohaměsíční pořadatelské improvizování a další a další vynucované změny v programu komentuje v aktuálních souvislostech v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel divadla Martin Glaser. Následky budou podle něj nedozírné.

 
čtvrtek, 01 říjen 2020 09:05

Pohledem Petra Vebera (28)
Zmar

7

„Bude ještě vůbec v ekonomice, kultuře, sociálních kontaktech, v pracovní morálce, ve vzdělávání a v mezilidských vztazích nějaká cesta zpět?“

„Jak dlouho bude trvat těm, kteří se už teď bojí chodit na koncerty, než seberou odvahu a zdravý rozum a zase se někam vydají?“

„Kdy se do programů vrátí Mahlerovy symfonie, kdy kantáty a oratoria a s nimi sbory?“

Při zpívání dochází k masivnímu šíření viru, zpěv je velmi rizikovou aktivitou, tvrdí ministr zdravotnictví Roman Prymula, na sociálních sítích vesměs nazývaný Plukovníkem. Máme tu nový obor, muzikoepidemiologii. Nebo epidemiomuzikologii. V pražském Národním divadle se proto na dva týdny zpěv zakazuje, v Brně ze stejného důvodu už podruhé odkládají premiéru Řeckých pašijí, Ostrava nepřijede do Prahy se Šostakovičovou Lady Macbeth, Dětská opera Praha neodehraje Perníkovou chaloupku. Nebudou se hrát muzikály. A v kostelech nesmějí lidé vůbec zpívat. Zmar. I když si ještě pořád myslíme, že tohle bude trvat jen přechodně. Co je to ale proti tomu, že Metropolitní opera v New Yorku rovnou oznámila, že začne hrát až příští podzim…

 
osud-6

„Carsen si na Janáčkově Osudu zuby nevylámal.“

„Janáčkovo operní uchopení civilních situací je odvážné, nevyzkoušené.“

„V Brně při zahájení festivalu nabídli publiku skutečnou událost.“

Osud se pomalu, ale jistě zařazuje do janáčkovského operního kompletu. Každou další inscenací se dostává dál a dál od občas oživované kuriozity směrem k normální součásti repertoáru. Nejnovější nastudování, kterým v pondělí v Janáčkově divadle otevřel operní soubor Národního divadla Brno program festivalu Janáček Brno 2020, by mohlo zejména díky režijnímu vkladu Roberta Carsena pomoci dílu postoupit zase o jeden velký krok. I proto, že se přijatelně vypořádává s časovými rovinami příběhu a dalšími úskalími libreta. U Osudu totiž v poslední době, vlastně už dlouho, nikdo nezpochybňuje hudbu. Pokud něco, tak jen námět a text.

 
pondělí, 28 září 2020 15:10

Robert Carsen: Janáček je jako řeka

5

„Ticho v reálném životě, to je hudba v opeře.“

„Pracuju docela hodně intuitivně.“

„Janáček se často pokouší popsat něco vnitřního, něco, co se ve skutečnosti ani popsat nedá.“

Robert Carsen je jedním z nejuznávanějších operních režisérů současnosti. V paměti je například jeho působivé ztvárnění Janáčovy Káti Kabanové, hrané v koprodukcích postupně v několika evropských divadlech, včetně Janáčkova divadla v Brně. Přímo pro Brno teď nastudoval se souborem Národního divadla Brno Osud, čtvrtou z devíti Janáčkových oper. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Janáčkovou genialitou a jeho jedinečnou hudební řečí a poetikou, popisuje spolupráci s dirigenty a pěvci, dává nahlédnout do svého vidění žánru opery a přiznává, že tvoří hodně instinktivně.

 
neděle, 27 září 2020 17:15

Jakobín jako česká pohádková klasika

13

„Opera je zřetelným pomníkem Dvořákovu někdejšímu zlonickému učiteli, všestrannému kantorovi Antonínu Liehmannovi.“

„Učitel Benda je v nové liberecké inscenaci – přinejmenším díky Jaroslavu Březinovi, jeho představiteli při první premiéře – výraznou, možná i klíčovou postavou.“

„Martin Doubravský vedl premiérový páteční večer v příjemných tempech a náladě k pocitu, že se teď hraje ta pravá, důvěrně známá česká klasika.“

Liberecké divadlo není velké a i opravdová opera jako Dvořákův Jakobín na jeho jevišti vyznívá jako milá pohádka, ve které závažnější okamžiky snad ani nejsou. Požadovat zrovna zde nové pohledy, existenciální výklady, překvapivá spojení, nevídané souvislosti, odlišné nasvícení a nacházení odpovědí na všelidské problémy není nutné, pro ty se chodí spíše do velkých prostor, na ambiciózní produkce zařazující se do mezinárodního kontextu. A na jiná díla. Režisérka Kateřina Dušková přistoupila v Liberci k idylickému maloměstskému výjevu z 25. září 1793 jako k příběhu, který chce v podobně kontaktním prostředí především potěšit a který se vypráví vlastně sám.

 
3

„Osud je první produkcí Roberta Carsena, která vznikla v České republice.“

„Klíčem k pochopení Janáčkova Osudu je podle šéfdirigenta brněnského souboru hudba.“

„Osud je jeho nejexperimentálnější opera.“

Festival Janáček Brno 2020 zahájí v pondělí inscenace Roberta Carsena. Jeden z nejlepších operních režisérů současnosti nastudoval přímo pro Brno s tamním souborem Osud, čtvrtou z devíti Janáčkových oper. Do úplného cyklu, který začal před jedenadvaceti lety inscenací Její pastorkyně pro Vlámskou operu v Antverpách, zbývají Carsenovi už jen tři Janáčkova operní díla.

 
pondělí, 21 září 2020 19:04

Lukáš Vondráček. No Limits

DP20AltrichterKnezikovaVondracek29cPetraHajska-1

„Každá píseň, jedna za druhou, velmi pozorně, pečlivě, prožitě a hlavně tiše doprovázená jemně hrajícím orchestrem, byla v podání Kateřiny Kněžíkové drahokamem.“

„Je schopen v jedné vteřině hrát fortissimo i pianissimo, ať už po sobě nebo současně.“

„Vondráček, skloněn nad klaviaturou, hraje nervně, nekompromisně, místy poeticky, ale místy i tvrdě, snaží se z nástroje dostat vždy maximum.“

Závěrečný koncert festivalu Dvořákova Praha doznal kvůli koronavirové nákaze zásadních změn. Za oběť jí padla účast sboru, tedy konkrétně Dvořákovo Te Deum. Lukáš Vondráček s 2. klavírním koncertem Sergeje Rachmaninova v programu zůstal, nově pořadatelé zařadili Dvořákovy Písně milostné a Českou suitu. Koncert svěřený České filharmonii a Petru Altrichterovi byl pěkný. Zůstat však v lepším případě mělo původní pořadí skladeb, tedy Rachmaninov – Dvořák. Proto, aby festival nesoucí Dvořákovo jméno opravdu vyvrcholil a skončil jeho hudbou. Ne z ideových, ale z uměleckých a hudebních důvodů.

 
101

„Proboha, hlavně ať to takhle není pro zbytek života! Zpívat v koupelně prostě nikdy není tak dobré, jako zpívat před lidmi, uprostřed nich a pro ně.“

„Verdiho zpívám ráda, ale chci ukázat lidem, že jsem všestrannější.“

„V Aidě musím využívat všechny stránky svého hlasu. Je zatím nejtěžší rolí v mém repertoáru.“

Pražské Národní divadlo uvádí na scéně Státní opery Verdiho Aidu. V titulní roli jak host vstupuje do inscenace dnešním večerem mladá americká sopranistka Michelle Bradley. Zpívá pak do 23. října ještě ve čtyřech dalších představeních a má se do Prahy po tomto podzimním českém debutu vrátit k úloze Aidy i v zimě, počátkem příštího roku. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje svou dosavadní několikaletou dráhu a přibližuje význam, který pro ni mělo absolvování prestižního Lindemannova programu pro mladé umělce v newyorské Metropolitní opeře. Dotýká se také překážek posledních měsíců, které postihly celý svět, a říká, jak moc je ráda, že může být zase zpátky v práci. Pražská vystoupení jsou pro ni prvními po mnoha měsících.

 
Z6P2012

„Maisky? Slavné jméno vůbec nemusí být stoprocentní zárukou neopakovatelného interpretačního výkonu a mimořádného zážitku.“

„Inaugurační koncert doopravdy začal až po přestávce. Symfonii Bohuslava Martinů šéfdirigent vystavěl a předal moc pěkně.“

„Skvělá partitura, česká i světová, neméně mohutná jako Novosvětská.“

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK má nového šéfdirigenta. Pietari Inkinen se nemohl na jaře pořádně rozloučit a Tomáš Brauner se nyní ujal funkce v podobně podivné době, kdy se nedá naplno taková příležitost prodat, prožít a oslavit. Omezení počtu posluchačů v sále, změny programů, celková nejistota… Inaugurační koncert měl ve středu v Obecním domě ale ještě jeden problém. Rodinná trojice Maiskych v Beethovenově Trojkoncertu hrála při vší úctě tak špatně, že o hodnotném uměleckém programu, plně na výši, lze ve skutečnosti hovořit až poté, co na pódiu byl zase už jen šéfdirigent se svým tělesem.