„Sopranistka Olga Jelínková a klavírista Timothy Cheek jsou pro písňový cyklus Jabloňový vlak interprety takřka ideálními.“

„Všechny tři věty kvartetu Silymabum se vyznačují výrazně exotickým zabarvením.“

„Při závěrečných taktech melodramu Karlu Čapkovi doslova mrazí v zádech.“

Ve čtvrtek 3. července představilo vydavatelství ArcoDiva na koncertě festivalu Prague Summer Nights v Sukově síni Rudolfina své nové CD, nazvané poeticky Jabloňový vlak. Nabízí na něm v pestrém výběru kompozice dvou z nejzajímavějších českých skladatelek: Sylvie Bodorové (*1954) a Vítězslavy Kaprálové (1915–1940). Jedná se povětšinou o písňovou tvorbu, ale zazní také melodram, ženský sbor a smyčcový kvartet. Atraktivitu projektu povzbuzuje skutečnost, že u řady skladeb jde o „world premiere recording“.

Sylvie Bodorová je na nahrávce zastoupená dvěma díly: v úvodu alba uslyšíme cyklus sedmi písní pro soprán a klavír Jabloňový vlak, závěrečným číslem disku je pak skladatelčin smyčcový kvartet Silymabum.

Cyklus Jabloňový vlak vytvořila Bodorová na texty moravského „básníka ticha a pokory“ Jana Skácela. Samotný název si vypůjčila z jeho poslední, posmrtně vydané sbírky A znovu láska. Texty pro své písně vybrala pak ze sbírek Smuténka, Uspávanky a Odlévání do ztraceného vosku. Skladatelka pracuje s křehkými Skácelovými texty velice citlivě – jemně vycizelované vokální linie jejích písní plynou naprosto přirozeně a samozřejmě. Každá píseň má svou vlastní, neopakovatelnou náladu, kterou nápaditě dokresluje klavírní doprovod, vybavený množstvím zvukomalebných efektů (dešťové kapky v písni Déšť, zvuk varhan v písni Modlitba stará – stará!, něžné cinkání hracích hodin v Uspávance, rychlé pasáže evokující kutálející se míč v písni Kulatý svět či zurčící potok v závěrečné Modlitbě za vodu).

Sopranistka Olga Jelínková a klavírista Timothy Cheek jsou pro tento písňový cyklus interprety takřka ideálními: Olga Jelínková má příjemně znějící hlas a zpívá všechny písně tak přesvědčivě, upřímně a s takovým vnitřním prožitkem, že jí věříme každé slovo, každý tón. Americký pianista Timothy Cheek, profesor na University of Michigan School of Music, Theatre & Dance, má s doprovodem zpěváků dlouholeté a bohaté zkušenosti, dovede se dokonale vcítit do vokálního partu a je Olze Jelínkové skvělým uměleckým partnerem.

Enigmatický název třívětého smyčcového kvartetu Silymabum je ve své podstatě jazykovou hříčkou – skrývá se za ním latinské jméno léčivky Silybum marianum (ostropestřec mariánský). V bookletu se dočteme, že se tato rostlina po staletí využívá k léčení řady zdravotních problémů a údajně by dokonce mohla pomoci v boji s covidem. Všechny tři věty kvartetu se vyznačují výrazně exotickým zabarvením. Rychlé krajní části, nadepsané Dynamico a Frenetico, mají spíše taneční charakter, pomalá střední věta Nostalgico s naříkavou houslovou melodií a s potemnělými údery do violoncella, napodobujícími bicí, v sobě nese cosi tajuplného a zneklidňujícího. Interpretující Škampovo kvarteto hraje tuto skladbu s plným nasazením, v perfektní souhře a přítomnou „exotičnost“ si všichni čtyři hráči evidentně vychutnávají.

Mezi obě díla Sylvie Bodorové vložil vydavatel disku blok devíti skladeb Vítězslavy Kaprálové: šest písní, dva ženské sbory a melodram. Písně pocházejí z různých období skladatelčina života. Dvě nejstarší – Potkali se včera lidé dva a Až jednoho dne se budeš ptát – napsala Kaprálová pravděpodobně kolem roku 1931, ve svých šestnácti letech. Autor textů není znám a je docela možné, že se jedná o vlastní texty skladatelčiny. Jsou to její vůbec nejstarší dochované písně, první má ještě poměrně jednoduchou fakturu, ale druhá už je kompozičně překvapivě vyzrálá.

O dva roky později vzniklo jedno z nejzajímavějších děl Kaprálové: píseň Leden na stejnojmennou surrealistickou báseň Vítězslava Nezvala. Skladba má neobvyklé obsazení – je určená pro soprán (nebo tenor), klavír, flétnu, dvoje housle a violoncello. Kaprálová v ní mistrovsky využila křehkou barevnost této nástrojové kombinace a vytvořila dílo sugestivně navozující přízračnou atmosféru mrazivého snu.

Zbylé tři písně pocházejí z posledních dvou let života Kaprálové. Dvě z nich – V zemi české na text Jana Čarka a Dopis na text Petra Křičky – patří k tomu nejlepšímu, co Kaprálová v písňovém oboru vytvořila. Třetí, nazvaná Píseň dělníků Páně (autor textu je neznámý), je značně romantizující, a dokonce působí dojmem, jako kdyby do kontextu pozoruhodného písňového odkazu Kaprálové nepatřila.

Interpretace většiny písní Vítězslavy Kaprálové se ujala Olga Jelínková, v písni Leden uslyšíme tenoristu Jozefa Gráfa, Dopis zpívá Adam Plachetka. Všechny tři zpěváky opět doprovází klavírista Timothy Cheek, v písni Leden se k němu připojili flétnistka Barbora Haasová, houslistky Petra Brabcová a Adéla Štajnochrová a violoncellista Lukáš Polák. O provedení všech písní nelze psát jinak než s respektem, umělecké výkony všech interpretů jsou víc než obdivuhodné. 

Melodram Karlu Čapkovi na text Vítězslava Nezvala pro recitátora, klavír a housle napsala Kaprálová v Paříži v únoru 1939. Mladá skladatelka v něm reagovala nejen na smrt svého oblíbeného spisovatele (Čapek zemřel 25. prosince 1938), ale zároveň také na dramatické události, které v Československu následovaly po podpisu Mnichovské dohody. Dnes se toto dílo řadí k nejpůsobivějším českým moderním melodramům. Recitátor Zdeněk Harvánek nezapře na této nahrávce své pěvecké školení. Pojal svůj recitátorský part velmi „hudebně“, s velkolepou, dokonale vystavěnou gradací, která kulminuje před závěrem díla. Klavír Timothyho Cheeka a housle Adély Štajnochrové jako by ještě stupňovaly pocity smutku a beznaděje – při závěrečných taktech, v nichž znějí opuštěné housle, ke kterým se později připojí několika osamělými tóny klavír, doslova mrazí v zádech.

K nejhezčím číslům tohoto CD patří Dva ženské sbory a cappella, op. 17, které Kaprálová napsala v letech 1936–1937. Zhudebnila v nich dvě básně Ondřeje Přikryla – Vězdičku a Potpoliš – ze sbírky Hanácky pěsničke, kterou básník napsal v hanáckém nářečí. Význam prvního názvu odhadneme celkem snadno, záhadné slovo „potpoliš“ označuje v hanáckém nářečí křepelku. Oba Přikrylovy texty v sobě mají půvab a prostotu lidové poezie, nicméně Kaprálová při komponování překvapivě nečerpala z moravské lidové hudby, ale využila osobitým způsobem moderních výrazových prostředků. Na této nahrávce (v track listu označené jako „world premiere recording“) uslyšíme obě kompozice v podání sboru Canticum Ostrava, vedeného sbormistrem Jurijem Galatenkem a dirigentkou Alenou Hron. Svěží a bezprostřední provedení je pečlivě propracované do nejjemnějších detailů a svou okouzlující zářivou barevností připomíná lidové podmalby na skle.

foto/zdroj: archiv KlasikyPlus.cz,