„Hurníkova opera Porucha na lodi Nautilus chce bavit – a to jednoduchým pohádkovým příběhem i tím, jak si v něm lze pohrávat s textem a s hudbou.“

„Zejména kapitána Nema si černý pasažér získá tím, že na jeho varhany zaimprovizuje bachovskou fugu.“

„Hudebně se Nautilus pohybuje ve vodách neoklasicismu, trochu asketického jako u Stravinského, ale současně šťavnatého, tak jak psával Francis Poulenc.“

Porucha na lodi Nautilus Lukáše Hurníka není typickou operkou jen pro malé děti. Hrají v ní vesměs dospělí a obrací se jak k menším, tak i k větším divákům. Hudební festival Znojmo zadal přípravu inscenace čerstvé novinky studentům brněnské JAMU. Sobotní odpolední premiéra ve znojemském divadle přítomné potěšila – hravými verši libreta, rozverně neoklasickou hudbou i šikovným interpretačním uchopením.

Do fondů tuzemské tvorby se v Roce české hudby dostalo nové dílko vzácné tím, že v žánru hudebního divadla počítá s malými diváky. Lukáš Hurník nešel ovšem cestou, jakou se před lety vydal například Jiří Teml se svým komorním Kocourem v botách, zkomponovaným pro Kühnův dětský sbor, či Marko Ivanović, který pro Národní divadlo s bratry Formanovými stvořil naopak velkorysou operní fantasy Čarokraj. Nešel ani cestou Jana Kučery a jeho písničkově chytlavé Perníkové chaloupky napsané pro Dětskou operu Praha. Hurníkova opera Porucha na lodi Nautilus má ambici dotknout se obvyklých operních postupů a vtáhnout hudebními prostředky do děje, zároveň ovšem chce bavit – a to jednoduchým pohádkovým příběhem i tím, jak si v něm lze pohrávat s textem a s hudbou.

Základem české hudební verneovky jsou motivy z dobrodružných knih Julese Verna – variace na Dvacet tisíc mil pod mořem s postavami z dalších románů, to vše ovšem ve značně apokryfní podobě. Ponorka Nautilus, vybavená mimo jiné varhanami, se vydává ze San Francisca na vědeckou výpravu. Čtyřčlenná posádka však po čase zažívá fatální poruchu. Až při jejím odstraňování zjistí, že závadu způsobil černý pasažér, ochočená chobotnička; neuposlechla před vyplutím rozkaz, že se nesmí cesty zúčastnit, a když se chtěla ukrýt, nechtěně ucpala vyrovnávací komoru… Zejména kapitána Nema si ovšem získá tím, že na jeho varhany zaimprovizuje bachovskou fugu, autorem zručně naznačenou v orchestru. Když se posléze výprava setkává s ufonem, chobotnička se ukáže být mimořádně užitečná: jako jediná se s ním totiž domluví… Výprava se v závěru rozděluje: Nemo zůstává s plavčicí Salmou, evidentně se mají rádi a plánují si pořídit hausbót. Ostatní doprovodí ufona k rezervní vesmírné lodi, která na něj od roku 1957 čeká v Nevadě; za odměnu se prý od mimozemšťana dozvědí o vynálezech, „o jakých nesnil ani Jules Verne“.

Lukáš Hurník stvořil libreto pohybující se na hraně mezi srozumitelností pro děti a atraktivností pro dospělé: jsou v něm někdy až prvoplánové rýmy, ale i úsměvné slovní hříčky. Text se naštěstí netváří úplně vážně, stejně jako se nebere přehnaně vážně autor. Výsledkem je rozmarná hra s humorem schopným zasáhnout v publiku i ty menší, i ty starší.

Hudebně se Hurníkův Nautilus pohybuje ve vodách vědomě pichlavého neoklasicismu, trochu úsečného, strohého a asketického jako u Stravinského, ale současně jindy i harmonicky a melodicky šťavnatého, tak jak psával Francis Poulenc. Nevylučuje se to s kořením nezpěvných intervalů, ale přiznávaná modernost hudebního jazyka se i tak odehrává v rámci klasické tonality a metrorytmické pravidelnosti. Hudba neustále plyne dál a dál, uzavřená hudební čísla jsou přítomna, ale maskována, proměnlivost je invenční. Zvuk komorního orchestru, vesměs řidší, podporuje a doplňuje vokální linky, dotváří atmosféru a místy i něco ilustruje. Do určité míry je současně nositelem hudebního vtipu.

Opera je výrazně deklamační, ale dramaticky vyprofilované postavy, mnohdy zpívající v unisonu, mají i výraznější sólové výstupy a dvojzpěvy. Nejkrásnější árii má jako lyrické vyznání plavčice Salma.

První polovina příběhu je v expozici, kdy se představují jednotlivé postavy, až maličko rozvláčná, končí však dramaticky a atraktivně. Zastaví se motor, ponorka uvízne na dně a vše se ponoří do tmy. V publiku se v té chvíli může ozvat i dětský vzlyk.

Po přestávce už se toho děje víc, pointa s rozhodnutím části posádky doprovodit oranžového ufona působí naopak možná v divadelním čase až příliš stručně. Hudebně i ve vyprávění a rozuzlení příběhu jde nicméně do poslední chvíle o poutavé dění.

Daná autorská poetika, pohrávající si s naivismem, odpovídá zvolenému způsobu realizace – veskrze studentskému představení. Těžko si lze představit skutečné profesionály, jak se snaží stylizovat do mantinelů, které tu jsou žánrově jasně stanovené. Jednoduché prostředky, dané charakterem partitury a na maličké scéně dobře zvolenou scénografií a správně odhadnutou režií, korespondují s dosud ne zcela rozvinutými hlasovými a hereckými schopnostmi mladičkých studentů. Denis Zjatik jako rozvážný kapitán Nemo, Simeon Hána v roli rozevlátého inženýra Smithe, Bedřiška Ponížilová jako plavčice Salma a Anna Zedníčková coby harpunářka Neda se pokusili s obdobnou mírou základní úspěšnosti vyrovnat se s ne úplně lehkými party a s množstvím textu a vytvořit psychologicky a typově jedinečné postavy. Přidal se k nim na nevelké ploše František Sliž jako mimozemšťan Alcor. Roztomilá je nezpívaná dětská role chobotničky Mantíka.

Hurníkovu operu připravil ve Znojmě tým sestavený z posluchačů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, v orchestru usedli i studenti brněnské konzervatoře. Hudebně dal vše dohromady a představení táhl kupředu v příjemném cílevědomém tempu dirigent Patrik Červák. Nápaditou režii měla Eliška Mervartová, studentka Magdaleny Švecové, za vizuální stránkou stáli Kristina Komárková, Magdalena Černá a Martin Krupa. Dílo pro několik generací posluchačů vzniklo na popud festivalu – a aby šlo o verneovku, poradil prý autorovi jeden kamarád. Vznikla dobrá věc.

Porucha na lodi Nautilus – tak trochu hra na opravdovou operu s dramatickou zápletkou a podchycenými mezilidskými vztahy – je pro studenty vhodnou profesní průpravou a pro publikum dostatečně přitažlivou podívanou, ze které lze, bez přehnané sebekontroly, po hodině a půl odcházet s pobaveným úsměvem a se spokojenými dětmi.

………………..

Rozhovor s Lukášem Hurníkem čtěte pod titulkem Láká mě psát vážnou hudbu zábavně.

Rozhovor s Eliškou Mervartovou čtěte pod titulkem Divadlo pro děti se nemusí dělat podbízivě.

Foto: Hudba Znojmo / Petr Vokurek; Petr Veber