„Aida je skutečně ikonickým titulem. Od premiéry v roce 1871 v Káhiře zaujímá výsostné postavení na repertoáru divadel po celém světě.“

„Jsem moc rád za opětovnou spolupráci s režisérkou Magdalenou Švecovou.“

„Novou inscenaci připravujeme ve dvojím obsazení. Pilířem bude maďarská sopranistka Csilla Boross.“

První premiérou sezóny Janáčkovy opery bude Verdiho Aida. Dirigentem představení režírovaného Magdalenou Švecovou je Jakub Klecker, který působí v Janáčkově opeře už osmnáct let. Patří ke stálicím souboru a formuje jeho umělecké směřování. Jak vnímá novou sezónu a co nového je možné v Aidě čekat, jsme diskutovali v rozhovoru.

Opera Aida je titulem známým, hraje se často. Kolikátá inscenace je to pro vás? 

Opera Giuseppe Verdiho Aida je skutečně ikonickým titulem. Od její premiéry v roce 1871 v Káhiře zaujímá výsostné postavení na repertoáru divadel po celém světě. V Brně se několik desítek let hrála v režii Václava Věžníka, pod taktovkami dirigentů Jana Štycha a Jaroslava Kyzlinka. Tuto inscenaci jsem přebíral jako dirigent přibližně v roce 2014 a dirigoval až do její derniéry. Nyní se dostávám k novému nastudování. I když brněnský soubor Aidu důvěrně zná, chtěl bych se přípravám a samotnému hudebnímu nastudování věnovat maximální péči, těžit s osvědčených momentů i přinést nové impulzy.

Nabízí se otázka, jak se od předchozího nastudování to nové liší – jestli tam jsou například nějaké škrty…

V Aidě není potřeba škrtat, je napsaná opravdu mistrně. Snad by se daly vypustit některé baletní scény, ale myslím si, že by opera ztratila kontrastní taneční plochy, které jsou tolik potřebné vedle velkolepých scén i komornějších výstupů. Důležitým prvkem Verdiho Aidy je scénická hudba, která čítá v originální podobě okolo dvaceti dechových nástrojů. Jedná se opravdu o velký počet externistů, často pro divadla provozně náročný. V tomto případě budeme kombinovat nejen hru z orchestřiště, ale také živou interpretaci za scénou i předem nahraný zvukový záznam. Sólová harfa bude hrát na třech různých místech.

Pro Aidu je příznačné, že Verdi vepsal do partitury speciální trubky „aidovky“. Také je použijete?

To víte, že ano! Aidovky nesmějí chybět! A když už chystáme novou inscenaci, nechali jsme si na zakázku vyrobit i nové nástroje. Nové „aidovky“  měly premiéru 4. září na piazzettě před Janáčkovým divadlem, kde se od osmnácti hodin uskutečnil zahajovací koncert sezóny, a vzbudily velký zájem. Rád bych čtenáře seznámil ještě s jedním specifickým nástrojem. Jmenuje se cimbasso a jeho původ spadá do Itálie. Nahrazuje tubu a lépe se zvukově pojí se skupinou pozounů nebo s basovými dřevěnými dechovými nástroji. Vyniká také neobvyklým tvarem. Tento hudební nástroj je běžně užíván v italských operách Giuseppa Verdiho nebo Giacoma Pucciniho. 

A prozradíte, v jakém duchu je opera připravovaná? Mají se diváci bát nějakých revolučních novinek?

Jsem opravdu moc rád za opětovnou spolupráci s mojí kolegyní, režisérkou Magdalenou Švecovou. (Rozhovor s ní i o Aidě čtěte ZDE.) Její koncepce staví na jednotlivých vztazích, silných emocích a jasných situacích. Titul, jako je Aida, potřebuje samozřejmě vynikající zpěváky. Myslím, že sólistické obsazení vzbuzuje velké očekávání.

Prozradíte obsazení jednotlivých rolí? 

Novou inscenaci připravujeme ve dvojím obsazení. Hlavním pilířem bude maďarská sopranistka Csilla Boross, která je brněnskému publiku velmi dobře známá. Titulní roli ztvární také slovenská sopranistka Mária Porubčinová. Postavu Radama ztvarní výborný tenorista Sung Kyu Park, společně s Eduardem Martyniukem. V roli Amneris bude debutovat Václava Krejčí Housková, společně s alternantkami Anastasiyou Martyniuk nebo Ester Pavlů. Z mužských rolí bych rád vyzdvihl Luise Cansina nebo Aleše Jenise jako Amonasra, Davida Szendiucha nebo Jana Hnyka v roli Ramfise a Jana Štávu nebo Pavla Švingra jako Krále. První premiéra se uskuteční v pátek 26. září, druhá premiéra v sobotu 27. září, s dřívějším začátkem od osmnácti hodin.

Zmínil jste v úvodu, že Aida byla po dlouhá léta na repertoáru brněnského operního souboru. Dalo by se říci, že se vlastně ani moc nemusí zkoušet, všichni operu hudebně ovládají…

A v těchto případech je potřeba k novému nastudování přistoupit s velkou odpovědností a odhodláním. Od první zkoušky se sólisty, sborem i orchestrem dbám na přesnou vizi, která bude oproštěna od dlouholetých zvyklostí a třeba i špatných návyků. Jsem moc rád, že mě v tomto celý soubor následuje. Snažil jsem se už v červnu individuálně pracovat se sólisty u klavíru, s orchestrem jsem začal dělenými „čistícími“ zkouškami. Jsem přesvědčený a věřím, že tato investice se v budoucnu vyplatí.

Co vás ještě čeká za inscenace v nastávající sezóně? 

Jako druhý dirigent nastuduju po boku nového šéfdirigenta Roberta Kružíka novou inscenaci Smetanovy Čertovy stěny. Vracíme na repertoár rodinnou operu, Ferdu Mravence Evžena Zámečníka. A samozřejmě budu dirigovat i ostatní repertoárové tituly – La traviatu, Jakobína nebo balety Louskáček nebo Cyrana. 

A plány do budoucna? 

Moc se těším na první spolupráci se Slovenským národním divadlem, kde bych měl v období adventu a Vánoc dirigovat několik repríz baletu Louskáček. Také zavítám poprvé do Liberce, s tamním operním souborem uvedeme na velikonočním koncertě Mozartovo Requiem. Chystám se opětovně k tuzemským orchestrům – Moravské filharmonii Olomouc, Filharmonii Bohuslava Martinů nebo k Janáčkově filharmonii Ostrava. Čeká mě několik koncertů s ženským sborem JK Voices nebo s Janáčkovým akademickým orchestrem. 

Působíte i pedagogicky. Jak se vám daří skloubit tuto činnost s praxí? 

Učím na JAMU dirigování už víc než deset let. Třetím rokem se snažím formovat Katedru dirigování a operní režie. Práce se studenty mě nesmírně baví a také máme na katedře skvělý tým pedagogů, kteří přinášejí spousty nových impulzů. Studenti mají o působení u nás velký zájem a to je do budoucna velký závazek. 

A nějaké vlastní projekty nechystáte? 

Společně s režisérkou Magdalenou Švecovou připravujeme nový projekt Smetanovy Hubičky. Několik let v mé mysli uzrávala myšlenka realizovat Smetanovy opery s mladými umělci. A takový projekt právě vzniká ve spolupráci s festivalem Smetanova Litomyšl. Cílem je, aby se mladí a talentovaní zpěváci systematicky věnovali studiu a práci s dirigentem i režisérem, na což v běžném operním provozu nebývá moc čas. Projekt jsme nazvali „Operní líheň“, zapojeni budou také studenti dirigování, režie nebo členové Janáčkova akademického orchestru, kteří vystoupí společně s profesionálními hráči orchestru Czech Virtuosi. Premiéra se uskuteční na konci června roku 2026 v litomyšlském Smetanově domě.  

A co sbor Kantiléna? Spolupracujete s ním ještě? 

V současné době už ne. Ale samozřejmě sleduju jejich práci, která pod uměleckým vedením sbormistrů Michala Jančíka a Veroniky Novosádové dosahuje skvělých výsledků. Kantiléna mi v dětství ukázala jasnou cestu a formovala můj umělecký růst. Naučila mě organizovat a dobře plánovat umělecké závazky. Jsem za to opravdu moc vděčný. Zakladatel a dlouholetý sbormistr Ivan Sedláček už není mezi námi, ale jeho odkaz stále žije v našich srdcích i každodenním hudebním tvoření.