„Sympatickým rysem Ratajovy tvorby je stručnost a jednota výrazových prostředků.“

„Namísto jasných evolučních postupů ve formální výstavbě s oblibou pracuje metodou strukturální setrvačnosti.“

„Solidní výkon bylo možné již předem očekávat od členů souboru FAMA Quartet. V interpretaci soudobé hudby jsou velmi zběhlí.“

Zahajovací koncert abonentní řady Cyklu soudobé hudby „S“, pořádaného ve 32. koncertní sezóně 2025/26 Prague Philharmonia se, jako již tradičně, konal ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově. Zněly skladby Jakuba Rataje v interpretaci členů orchestru a jejich hostů včetně kvarteta FAMA.

Sympatizanti pražských filharmoniků a současně soudobé tvorby tedy opět po prázdninách 29. září 2025 sestoupili po točitém schodišti do tajuplných hlubin smíchovské divadelní budovy, aby tam, v komorním prostředí, mohli sledovat hudební talkshow dramaturgyně a moderátorky Hany Dohnálkové.

Večer byl celý věnován hudebnímu skladateli a zvukovému designérovi Jakubu Ratajovi. Dohnálková jej představila jako absolventa pražské Akademie múzických umění v kompoziční třídě Hanuše Bartoně. Následné doktorandské studium tam absolvoval pod vedením Luboše Mrkvičky, mezinárodní zkušenosti mezi tím získal mimo jiné v Paříži. Vedle klasických kompozičních oborů je intenzivně zaměřen na hudbu elektroakustickou. 

Během večera jsme vyslechli pět jeho kompozic. Na úvod zaznělo Capriccio č. 1 pro sólové housle napsané v roce 2020. S bravurou je přednesla Pavla Tesařová. Program pokračoval kompozicí pro klarinet, violoncello a klavír s názvem IOI z roku 2019. Na jejím provedení se s nesmírnou pečlivostí podíleli klarinetista Jindřich Pavliš, violoncellista Balázs Adorján a klavíristka Eva Hutyrová. Následovala elektroakustická kompozice Serge 2.1 z roku 2017. Skladbu Stria pro violoncello sólo přednesl Balázs Adorján, Na závěr večera byl zařazen smyčcový kvartet Kratzer v podání FAMA kvarteta, hrajícího ve složení David Danel, Roman Hranička (housle), Ondřej Martinovský (viola) a Balázs Adorján (violoncello).   

Sympatickými rysy Ratajovy tvorby jsou stručnost a jednota výrazových prostředků. Invenčním základem téměř všech jeho skladeb je polarita dvou kontrastních prvků, které autor pravidelně střídá. Jeden je vždy statický, druhý kinetický. Jeden dynamicky agresivní, druhý klidový nebo drobnokresebný. Ratajovy instrumentální party jsou založeny na extrémní virtuozitě, zcela rezignují na kantilénu v tradičním slova smyslu, na cílevědomou evoluční práci s tónovými strukturami vůbec. Jeho hudební jazyk je však na druhé straně bohatý na zvukové deformace, na netradiční artikulační postupy v instrumentaci, u smyčců s oblibou používá flažolety. Na místo jasných, vyvíjejících se postupů ve formální výstavbě s oblibou pracuje metodou strukturální setrvačnosti. Nelze si nevšimnout toho, že specifika jeho zvukového, tedy ne tónového, hudebního myšlení, často uplatňovaná zejména v hudbě elektroakustické, výrazně ovlivňují i jeho instrumentální myšlení. Oba tyto Ratajovy tvůrčí světy jsou si totiž velmi blízké. Společným rysem jeho kompozic v obou těchto oblastech je důraz na zvukovost, kde práce s tónovými strukturami je druhotná. Inspiraci ke své tvorbě nejen symbolicky, ale i zjevnou analogií, hledá ve fyziologických procesech lidského těla, což jeho umělecké výpovědi dodává solidní, možno říci, že humanistický základ.

Na závěr se nelze nezmínit o interpretačních výkonech. Jak již bylo v úvodu naznačeno, strhujícím způsobem se představila houslistka Pavla Tesařová. Neméně kvalitní a zejména vůči drobným nuancím citlivý přístup byl patrný jak u klarinetisty Jindřicha Pavliše, tak i u klavíristky Evy Hutyrové, která si elegantně dovedla poradit i s nekvalitním nástrojem smíchovského sklepa. Solidní výkon bylo možné již předem očekávat od členů souboru FAMA Quartet. V interpretaci soudobé hudby jsou velmi zběhlí. K hráčským novotvarům druhé poloviny 20. století přistupují s naprostou samozřejmostí, jako by používali výrazové prostředky z 19. století. Zvláště pak je třeba ocenit výkon violoncellisty Balázse Adorjána, který skvělým způsobem ztvárnil party hned ve třech skladbách večera, nejprve v triu IOI, potom v sólové exhibici Stria a do poněkud příznivé situace se dostal v případě třetím, v závěrečné ensemblové souhře, kde je violoncellový part z hlediska kompozičních prostředků vybaven téměř identicky jako v předchozí Ratajově sólové kompozici, což nepochybně ulehčilo práci. 

Talkshow s mladým skladatelem zapůsobila naprosto bezprostředně, byla vedena poněkud odlehčenou formou a téměř hovorovým jazykem, což je pro moderátorku Hanu Dohnálkovou typické. Program její abonentní řady je rozvržen do šesti večerů a systematicky čerpá z rozmanité nabídky aktuální tvorby. Je tedy rozhodně na co se těšit. 

Foto: Milan Mošna / Prague Philharmonia