Ve věku třiaosmdesáti let zemřel jeden z nejvýznamnějších českých scénografů a dlouholetý vysokoškolský pedagog Jan Dušek, osobnost, která svým dílem významně formovala jevištní podobu české opery, baletu i činohry. Za svou bohatou kariéru vytvořil přes pět set scénických a kostýmních výprav, které spojoval rozpoznatelný rukopis: střídmá stylizace, výtvarná vynalézavost, důraz na prostor, materiál a atmosféru. Jeho výtvarné práce vynikaly originalitou, estetickou sílou a citlivým nasazením detailu. V roce 2025 obdržel Cenu Thálie za celoživotní přínos českému divadelnímu umění.

Jan Dušek vystudoval scénografii na DAMU ve třídě prof. Františka Tröstera a po absolutoriu v roce 1967 vstoupil do angažmá v tehdejším Státním divadle v Ostravě. Následně působil v ostravském Divadle Petra Bezruče a od počátku sedmdesátých let se stal nezávislým výtvarníkem, spolupracujícím s divadly po celém Česku a později i v zahraničí. Za svou bohatou kariéru vytvořil přes pět set scénických a kostýmních výprav pro činohru, operu i balet. Kladl důraz na střídmou stylizaci a výtvarnou vynalézavost. Jeho scény často pracovaly s netradičními materiály (využíval provazy, plátny, koberce nebo karton), což umožňovalo velkou variabilitu a zároveň materializovalo psychologii hry či výraz tance. Duškova scénografie byla často vnímána jako součást jevištního dění, nikoli jako samostatný prvek, podporovala herecký výkon, hudbu i pohyb, místo aby od nich odváděla pozornost. V opeře i baletu tak přispíval k vizuální estetice a celkové kompozici inscenací, které patřily k vrcholům českého divadla. Spolupracoval s předními režiséry a choreografy a jeho výpravy patřily k těm, které formovaly repertoár významných scén.

V oblasti opery a baletu Dušek pracoval na řadě výrazných titulů: pro Národní divadlo a později Státní operu Praha navrhl scény k Mozartově opeře Così fan tutte, Donizettiho Lucii di Lammermoor, Smetanově Prodané nevěstě, pro inscenaci Viklického opery Oráč a smrt navrhl scénu i kostýmy.  Podílel se také na řadě baletních projektů české první scény, mimo jiné ve spolupráci s choreografem Petrem Zuskou. K jeho baletním počinům patří například inscenace Svěcení jara nebo Kytice (Pražský komorní balet / Národní divadlo). V Janáčkově opeře v Brně se stal autorem operních inscenací Andrea Chénier, Idomeneo či Julietta, řadu scénických výprav vytvořil i v Městském divadle Brno (mj. i k Shakespearovu Othellovi, za kterého získal Cenu Alfréda Radoka), v Moravském divadla Olomouc připravil Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky či Smetanova Dalibora, ve Slezském divadle v Opavě Samsona a Dalilu. Jeho práce se staly součástí i dalších operních titulů a baletních projektů na repertoáru českých scén. Mezi jeho zásadní činoherní počiny se zařadily zejména scénografie pro inscenace režiséra Evalda Schorma, např. Hamlet, Bratři Karamazovi nebo Maratón. Svůj otisk zanechal Dušek i na scénách v řadě evropských zemí a v zámoří.

Kromě autorské práce byl Jan Dušek i dlouholetým pedagogem, od konce sedmdesátých let působil na DAMU, a v režimu porevoluční obnovy divadelní kultury se v roce 1990 stal děkanem Divadelní fakulty. Od roku 1992 pak vedl katedru scénografie. Tímto způsobem se jeho estetika a přístup ke scénografii rozšířily na několik generací tvůrců, kteří dále formovali divadelní prostor v Česku. Pedagogicky působil také v zahraničí, a to na University of Tennessee at Chattanooga, Nottingham Trent University nebo na londýnské Royal Central School of Speech and Drama. V letošním roce mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní přínos českému divadelnímu umění.

Jan Dušek se narodil 23. května 1942 v Praze a zemřel 1. prosince roku 2025.

foto: cenythalie.cz