„Nabídku čestného prezidenta festivalu Talichův Beroun jsem bral s respektem a jako velkou poctu.“

„Letos mám tu čest řídit na zahajovacím koncertu Jihočeskou filharmonii a zvlášť se těším na skladbu Josefa Suka, jehož jméno a životní pouť byla s Václavem Talichem spjata nejvíce.“

„Smyčce jsou má slabost.“

Vznik Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun se datuje rokem 1983, kdy navázal na dřívější Talichovy dny, pořádané k připomínce osobnosti velkého dirigenta Václava Talicha a jeho celoživotní odkazu české hudbě. Letošní 42. ročník Talichova Berouna zahájí 1. října dirigent Jan Talich, jeho prasynovec, čestný prezident festivalu od roku 2013,

Pane dirigente, jak jste vnímal převzetí funkce čestného prezidenta festivalu, jehož posláním je péče o odkaz Václava Talicha, dirigenta zušlechťujícího dlouhá léta českou hudební kulturu a člověka vysokých morálních hodnot?

Nabídku čestného prezidenta festivalu Talichův Beroun jsem bral s respektem a jako velkou poctu, s vědomím všech velkých jmen, která byla od počátku s festivalem spojena – Václav Neumann, Václav Holzknecht, Josef Páleníček, Ivan Medek, Jiří Hlaváč a také například sir Charles Mackerras, žák Václava Talicha a dirigent úzce spojený s českou hudbou. Právě on byl jedním z mých dirigentských vzorů, u něhož jsem studoval, a vlastně se přes několik desetiletí vracel k mému prastrýci Václavu Talichovi.

Nicméně funkce je to opravdu čestná. Do chodu festivalu nezasahuji, má svou organizační strukturu včetně dramaturga programů Lukáše Petřvalského. Jsem ovšem rád za každé pozvání k festivalovému vystoupení.

Letošní Talichův Beroun zahajujete 1. října jako dirigent koncertu, který je oslavou Roku české hudby se skladbami jubilantů Josefa Leopolda Zvonaře, Smetanova současníka a rodáka z Berounska, Předehrou pro orchestr, H 345 Bohuslava Martinů, v Koncertu pro violoncello a orchestr C dur Josefa Myslivečka je očekáván vrcholný výkon Tomáše Jamníka, z díla Bedřicha Smetany je připravena Polka A dur a na závěr nádherná Serenáda Es dur pro smyčce, op. 6 Josefa Suka.

Letos mám tu čest a radost opět řídit Jihočeskou filharmonii. S orchestrem, se kterým jsem spolupracoval dlouhá léta, provedeme krásný program důstojný zahajovacího koncertu. Zvlášť se těším na skladbu Josefa Suka, jehož jméno a životní pouť byla s Václavem Talichem spjata nejvíce.

Váš otec Jan Talich, synovec Václava Talicha, založil již na konzervatoři Talichovo kvarteto, které se za léta svého působení stalo jedním z nejlepších smyčcových kvartet u nás s velkým renomé v zahraničí četnými koncerty i nahrávkami. Vy jste housle vystudoval na HAMU u profesora Václava Snítila, pokračoval v USA u Shmuela Ashkenasiho a na anglické Guildhall School of Music u Yfraha Neamana. Od vítězství na soutěži v Záhřebu roku 1989 jste zván na prestižní pódia jako vynikající houslista doma i ve světě. Vaše vytříbená hra na housle je spojena s překrásným tónem vašeho nástroje.

Když se zmiňujete o mých houslích, měl jsem štěstí, že můj přítel, houslař v Paříži, mi ukázal nádherný nástroj z dílny G. P. Magginiho z roku 1600. A díky velkorysosti sponzora na něj mohu hrát. Jsem rád, že mluvíte také o tónu. Ke krásným houslím patří i výborný smyčec. Spoluvytváří do obrovské míry nejen houslistův zvuk, ale i projev. Smyčce jsou má slabost, a tak po letech mohu říci, že se mi podařilo dopracovat ke špičkovému exempláři a dělá mi velkou radost.

Převzal jste také od otce Talichovo kvarteto a v obměněném obsazení sklízíte rovněž úspěchy jako komorní hráč; pod vedením zmíněného sira Charlese Mackerrase, Libora Peška a Jiřího Bělohlávka jste studoval dirigování, kde jste neméně úspěšný a žádaný. Vaše jméno je ve všech těchto oborech zárukou nejvyšší úrovně, navíc jste se stal pedagogem. K obdivuhodnému rozsahu vaší práce se nabízí otázka vašich priorit. 

Když zmiňujete mé aktivity, máte pravdu, že je toho trochu víc. Ale těžko bych vybíral, kterou opustit, protože jsem vždy měl pocit, že se navzájem doplňují a obohacují. Užívám si práci s orchestry jako dirigent nebo sólista, mám štěstí, že mohu s kvartetem pracovat na světové úrovni v krásných sálech – bez komorní hudby si život opravdu nedovedu představit – a mám velkou radost z velkých i malých pokroků a úspěchů mých několika žáků.

Vaše osobnost nemá podle mého názoru mnoho srovnání v současné době na naší hudební scéně – úžasné spektrum působení, a to jsme zatím pominuli pilnou nahrávací činnost, koncerty doslova po celém světě slibují do budoucna další krásné hudební zážitky a mnoho práce…

Tato sezóna bude velmi rozmanitá a bohatá na hudební podněty. Vychází nám s kvartetem nové CD, čeká nás proto mnoho koncertů nejen po Evropě, ale i v Japonsku a USA. Z ostatních projektů musím zmínit, že se stále velmi rád vracím hostovat k Jihočeské filharmonii, ke které mne pojí nejen profesní, ale i osobní přátelství. Připravujeme také v této sezóně řadu krásných koncertů s posluchači konzervatoře, o kterých určitě dáme vědět.

***

Výhled na letošní ročník festivalu Talichův Beroun portál KlasikaPlus.cz uveřejnil zde.

Foto: archiv Jana Talicha, Jihočeská filharmonie / Petr Zikmund