„Janáčkova konzervatoř Ostrava v čele s její ředitelkou Soňou Javůrkovou sehrála v této konstelaci klíčovou roli hostitelské scény a stala se prostorem, kde se zkušenost setkává s ambicí.“

„Večerem slovem provázel ředitel festivalu Jaromír Javůrek, svými bonmoty, hořkosladkými glosami i osobními vzpomínkami vdechl večeru osobitou rovinu.“

„Každý z účinkujících nám nabídl kousek svého hledání, své poctivosti, své odvahy.“

„Mládí je sen, moudrost je jeho probuzení,“ napsal Victor Hugo. Když se však tento sen zhmotní jako hudební výpověď v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, nabývá ještě hlubšího významu. Festivalový koncert s příznačným názvem Janáčkovo mládí II, konaný v úterý 10. června v Janáčkově sále Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, byl dialogem generací, demonstrací pedagogického odkazu a důkazem, že kultura je především vztah. Za tímto koncertem stála spolupráce tří silných institucí: Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Letní hudební akademie Kroměříž. Právě Janáčkova konzervatoř Ostrava v čele s její ředitelkou Soňou Javůrkovou sehrála v této konstelaci klíčovou roli hostitelské scény a stala se prostorem, kde se zkušenost setkává s ambicí.

Program večera čerpal z výběru laureátů prestižních soutěží tří pořádajících institucí – mezi nimi dominovala zejména Mezinárodní soutěž Pro Bohemia Ostrava, která se rozrostla z původně klavírní soutěže do mezioborové platformy. Svou otevřeností dnes patří k důležitým centrům soutěžní konfrontace mladých talentů zejména ze střední Evropy.

Podobně Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně, zaměřená každoročně na jiný interpretační obor, systematicky podporuje talenty do pětatřiceti let. Za dobu své existence si vydobyla silný interpretační kredit i mezinárodní renomé, o čemž svědčí jak složení porot, tak vysoká úroveň oceněných účastníků.

Třetím pilířem je Academy Kroměříž, projekt dirigenta Tomáše Netopila, jenž vznikl jako intenzivní tvůrčí inkubátor pro vybrané nadané studenty. V inspirativním prostředí města přezdívaného „Hanácké Athény“ se setkává špičková pedagogika s individuálním uměleckým růstem.

Z koncertu samotného zazářily zejména dva výkony, které dalece přesáhly rámec studentské interpretace. Srbská flétnistka Sofija Mihailović, laureátka brněnské soutěže, si zvolila dvě náročné soudobé kompozice. Především East Wind izraelsko-americké skladatelky Shulamit Ran patří k interpretačně nejobtížnějším skladbám pro sólovou flétnu konce 20. století. Její provedení bylo technicky brilantní: suverénně zvládnuté chromatické běhy, glissanda, skoky, přesvědčivé dechové členění i výstavba frází. Mihailović dokázala skladbu vystavět jako sugestivní vnitřní monolog – s dramatickými kontrasty, kontemplativním tichem a osobitou emocionalitou. Výkon, který neoslňoval pouze technikou, ale především hloubkou výrazu.

Druhým mimořádným momentem večera byla interpretace portugalské klavíristky Fernandes de Oliveira Marii João, absolutní vítězky soutěže Pro Bohemia 2025 v oboru klavír. V Bourrée fantasque Emmanuela Chabrièra dokázala oscilovat mezi virtuózní brilancí a elegantní ironií s takovou samozřejmostí, jako by hudba vznikala pod jejíma rukama. Rytmická preciznost, artikulační čistota i dynamické vrstvení byly důkazem její technické suverenity, ale především hudební imaginace. Její hra zanechala dojem osobnosti, která nástroj nejen ovládá, ale s ním i žije – s inteligencí, noblesou a vnitřní svobodou.

Vraťme se ale na samotný začátek. Vedle těchto dvou vrcholných výkonů přinesl koncert i pestrou paletu dalších vystoupení různé úrovně. Houslistka Alicja Jabłońska (absolutní vítězka Pro Bohemia 2025 v oboru hra na smyčcové nástroje – horní smyčce) podala v Étude en forme de valse Eugèna Ysaÿe technicky jistý, dynamicky plastický výkon s adekvátní oporou klavíristky Agnieszky Hoszowské-Jabłońské. Violoncellistka Barbora Švábová (absolutní vítězka Pro Bohemia 2025 v oboru hra na smyčcové nástroje – spodní smyčce) nabídla v Martinů Rossiniho variacích analyticky vystavěné frázování a artikulační jistotu, podpořenou výrazným klavírním doprovodem Ondřeje Hubáčka.

Sympaticky vyzněl i výstup slovenské hobojistky Kristiny Muchové (absolutní vítězka Pro Bohemia 2025 v oboru hra na dechové nástroje) s pianistou Pavolem Bohdanem Zápotočným, kteří v Morceau de salon, op. 228 Jana Václava Kalivody ukázali smysl pro elegantní artikulaci, srozumitelnost formy a čistotu intonace.

Interpretace Koncertní parafráze Rigoletto Ference Liszta byla výzvou pro rakouskou pianistku Evu Emilii Rautner (laureátka Academy Kroměříž 2024). Vystoupit s tak náročným repertoárem je samo o sobě aktem odvahy! Studenta netřeba hodnotit jako hotového interpreta – ale jako někoho, kdo se učí riskovat. A i to má na pódiu své místo.

Zpěvák Szczepan Szostok (absolutní vítěz soutěže Pro Bohemia 2025 v oboru zpěv) vstoupil s pianistkou Grażynou Griner do tří odlišných písňových světů – Händelova árie Leone nel mondo e nell’abisso, Koželuhova klasicistní árie In questa tomba oscura i Čajkovského romance Moy geniy, moy angiel – a ukázal široký rozsah výrazových prostředků i citlivost pro proměnu stylů.

Večerem slovem provázel ředitel festivalu Jaromír Javůrek (rozhovor čtěte ZDE), svými bonmoty, hořkosladkými glosami i osobními vzpomínkami vdechl večeru osobitou rovinu. Právě jeho vstupy pohybující se na hranici stand-upu vtiskly večeru lehkost, rytmus i rozměr přístupnosti.

Zbývá zmínit se o několika organizačních nedostatcích – v programu chyběla jména některých klavírních partnerů i uvedení ocenění houslistky Alicje Jabłońské, omluvitelné byly pouze změny v programu jednotlivých účinkujících. Tyto nepřesnosti jsou pochopitelné u studentských akcí, ale v kontextu festivalu takového renomé by si jistě zasloužily pečlivější editorskou pozornost.

Přes jistou dramaturgickou nesoudržnost i kvalitativní rozličnost výstupů je třeba si uvědomit, co je hlavní hodnotou podobného koncertu. Každý z účinkujících nám nabídl kousek svého hledání, své poctivosti, své odvahy. A právě to je hodnota, kterou většinou žádná porota neoceňuje, ale kterou si publikum pamatuje. A to je přesně smysl mládí: že má právo být nedokonalé, ale musí být pravdivé.

foto: MHF Leoše Janáčka