„Pěvkyně Marie Calma, druhá žena doktora Veselého, ředitele luhačovických lázní, se výrazně zasloužila o posun v Janáčkově uměleckém věhlasu.“

„Letní ozdravné pobyty od roku 1918 do roku 1928 trávil v Augustiánském domě. V něm roku 1926 zkomponoval Glagolskou mši.“

„Elegantně oblečený svérázný pán, procházející se po lázních i po okolní přírodě, hledal zdraví i inspiraci a rovněž přátelství a lásku.“

Leoš Janáček, od jehož narození uplynulo 3. července v Roce české hudby 2024 sto sedmdesát let, přišel na svět v Hukvaldech na Lašsku. Od jedenácti let žil v Brně, do rodného kraje se však vracel a nakonec si tam ve čtyřiasedmdesáti uhnal zápal plic, který ho stál život. Zemřel v Kleinově sanatoriu v nedaleké Moravské Ostravě. Nedlouho předtím, počátkem července 1928, byl ještě naposledy v Luhačovicích, jejichž lázeňské a společenské letní sezóny se jako pacient a host zúčastňoval každoročně celé čtvrtstoletí.

Narozen na Lašsku, v malém regionu jižně od Ostravy, patří Leoš Janáček nesporně právě tam, do dnešního Moravskoslezského kraje. Stejně tak patří Brnu na jihu Moravy, kde žil přes šedesát let. K tomu je ovšem s jeho jménem, zejména mezi roky 1903 a 1928, spojeno velmi úzce i lázeňské městečko Luhačovice na pomezí Valašska a Slovácka. V Janáčkově životě doslova, nejen zeměpisně, mezi Lašskem a Brnem. V Luhačovicích se inspiroval k opeře Osud, komponoval tam Zápisník zmizelého, Příhody lišky Bystroušky a Glagolskou mši. Potkával se tam s Alfonsem Muchou, Otakarem Ostrčilem, bratry Mrštíkovými i se svými ženskými múzami…

V seznamu hostů je první pobyt Leoše Janáčka v luhačovických lázních doložen zápisem z roku 1903, kdy přijel na pozvání svého přítele, tamního ředitele lékaře Františka Veselého, se kterým se znal z Brna – jednak z Klubu přátel umění, jednak z Ruského kroužku. Byla to pak druhá žena doktora Veselého, pěvkyně a spisovatelka Marie Calma (1881–1966), kdo se výrazně zasloužil o posun v Janáčkově uměleckém věhlasu. Její diplomacie a finanční zaručení za šest představení pro případ neúspěchu byly v roce 1916 jedním z faktorů při prolomení dlouholeté neochoty Karla Kovařovice uvést v pražském Národním divadle Její pastorkyňu. Proti svému předpokladu v ní však tehdy nezpívala.

Po úspěšné pražské premiéře z května 1916, uskutečněné dvanáct let po prvním uvedení v Brně, se Janáček konečně prosadil jako skladatel, a to v tuzemském a pak i ve světovém měřítku. Pražský spisovatel a hudebník Max Brod upozornil brzy na dílo vídeňské nakladatelství Universal Edition a přeložil libreto do němčiny. Po vídeňské Dvorní opeře, kde se poprvé hrála na počátku roku 1918, byla tak Její pastorkyňa ještě za Janáčkova života uvedena v řadě evropských měst, od Berlína a Hamburku po Lvov a Helsinki, a roku 1924 poprvé i v Americe – v Metropolitní opeře v New Yorku.

Ze skladatelovy korespondence a vzpomínek nicméně vyplývá, že poprvé navštívil Luhačovice už v polovině osmdesátých, asi především kvůli sběrům lidových písní při přípravě Národopisné výstavy českoslovanské. Byl tehdy sbormistrem Besedy brněnské a pozval ho jeho strýc Jan Janáček, farář ve Vnorovech na Slovácku. V roce 1886 přijel patrně společně s Antonínem Dvořákem, se kterým se poznal za studií v Praze a přátelil se s ním. Doloženým je pak i jeho další pobyt z roku 1892.

Od jara 1902, kdy správu lázní převzala akciová společnost v čele s ředitelem Veselým, se v Luhačovicích intenzivně stavělo. Za výrazného přispění slovenského architekta Dušana Jurkoviče, autora postupně se rozrůstajícího komplexu originálních barvitých staveb, se staly národními lázněmi ve slovanském stylu, Janáčkovi blízkém. Byly v té době kulturním salonem a společenským centrem Moravy, místem setkávání významných českých osobností.

V srpnu a září 1903 bydlel Janáček v Ředitelském domě na náměstí, po válce zbouraném. V letech 1904 a 1905 ve vile Vlastimila v Pražské čtvrti, v první Jurkovičově luhačovické stavbě, určené pro správce vodoléčby Františka Pospíšila; ve stejné vile se Janáček vyskytoval ještě v letech 1914, 1916 a 1917. Právě v ní rozepsal Zápisník zmizelého. Roku 1906 se ubytoval ve vile Růžová, v roce 1907 a 1908 v Janově (dnes Jurkovičově) domě a v roce 1911 ve vile Jestřabí. Letní ozdravné pobyty v roce 1912 a pak každoročně od roku 1918 do roku 1928 trávil v nedalekém Augustiánském domě. V něm roku 1926 zkomponoval Glagolskou mši.

V Luhačovicích Janáček hledal úlevu od tělesných neduhů – bolestí v kloubech a zádech nebo nemocných hlasivek ؘ– ale také od doléhajícího osudu, který mu oddaloval uznání, který mu přinesl ztrátu obou dětí a nedopřál úplně šťastné manželství. Sám napsal: „Co jsem hledal v těch lázních? Třicet až pětatřicet až čtyřicet hodin týdně vyučovat, dirigovat zpěvácký spolek, řídit koncerty, vést kůr kláštera Králové, při tom složit Její pastorkyni, oženit se, ztratit děti – bylo třeba, zapomnět na sebe.„

Býval prý mezi prvními ranními hosty u pramenů a měl svůj stůl v obou lázeňských restauracích, kde ho vítali jako stálého hosta. Znal se dobře s lázeňskými lékaři a měl své oblíbené lázeňské maséry. Než byla v roce 1905 vybudována železniční přípojka z Újezdce do Luhačovic, jezdil pro něj na nádraží s kočárem starosta obce František Černocký… Janáček, elegantně oblečený svérázný pán ve světlém či tmavém obleku, vždy s vestou a kravatou, ve slamáku, tvrďáčku či plátěné čepici, procházející se po lázních i po okolní přírodě s hůlčičkou a zaznamenávající si přírodní zvuky, lidové písně i nápěvky rázovité mluvy tamních lidí, hledal zdraví i inspiraci a rovněž přátelství a lásku.

Právě v Luhačovicích se rovněž seznámil s krásnými ženami, které ho citově zasáhly a umělecky inspirovaly. Kromě Marie Calmy Veselé a některých interpretek jeho oper to byly především dvě půvabné Kamily. Osmadvacetiletou Kamilou Urválkovou, choť lesního správce ze Zaháji na Ledečsku, poznal za romantických okolností: poslala mu ke stolu jednu rudou růži z kytice, kterou nosila na kolonádním korzu v rukou. Vedle svého šarmu zaujala Janáčka i autobiografickým příběhem nešťastné lásky, který skladatel a dirigent Ludvík Vítězslav Čelanský zachytil roku 1897 v opeře Kamila. Janáček jí slíbil, že o ní napíše novou operu. Splnil to v opeře Osud, jejíž první dějství se odehrává na luhačovické kolonádě.

Druhou Kamilou, ještě podstatnější múzou, byla Kamila Stösslová. Tu potkal v červenci 1917 při procházce Pražskou čtvrtí a růže naopak poslal on jí. Pětadvacetiletá černovlasá žena z Písku, manželka obchodníka se starožitnostmi, byla v Luhačovicích s ročním synkem. Později se obě rodiny seznámily a stýkaly. Janáčkovi jezdili do Písku a Stösslovi na koncerty a premiéry do Brna, Prahy i Vídně. Kamila Stösslová, která nemohla docenit jeho genialitu ani jeho city, ho paradoxně inspirovala k největším dílům. Dirigent a znalec Janáčkova díla Jaroslav Vogel ve své knize o skladateli charakterizoval situaci slovy, že snad „…nikdy nevedl tak problematický vztah k tak požehnaným výsledkům, nikdy nerozezvučel tragický sebeklam tak ryzí a tak hluboce pravdivé tóny…“

Naposledy se v „krásných našich lázních luhačovských“ ubytoval Leoš Janáček 1. července 1928, tři dny před čtyřiasedmdesátými narozeninami. Po třech týdnech odjel do Brna, odkud pak 30. července s Kamilou a jejím synem odjeli na prázdniny do Hukvald. Prochladnutí při bouřce 6. srpna vedlo k zápalu plic, k převozu do ostravské nemocnice a 12. srpna k jeho úmrtí.

Luhačovice jsou prázdninově janáčkovské. Tím víc překvapí, že právě v roce 2024 a právě tam zrušili janáčkovský hudební festival, který měl o rok dříve třicátý ročník. Argumentem představenstva podle Mileny Hrbáčové, dosavadní ředitelky festivalu Janáček a Luhačovice, bylo otevření zrekonstruovaného objektu Slunečních lázní, kde jsou umístěny tři expozice – o vodoléčbě, o architektu Dušanu Jurkovičovi a o Leoši Janáčkovi. A ve Slunečních lázních se prý má někdy v budoucnu připomínat Janáčkova osobnost i nějakým koncertem…

Pořadatelem festivalu byla obecně prospěšná společnost Lázeňská kolonáda Luhačovice. Na webu lázní lze číst vyjádření organizačního tým: S těžkým srdcem Vám oznamujeme, že po třiceti úspěšných ročnících se Festival Janáček a Luhačovice v roce 2024 ve své obvyklé podobě konat nebude…. Cítíme, že je čas se zastavit a znovu promyslet naši motivaci, formu a náplň festivalu. Naším cílem je přijít s novými a inovativními způsoby, jak ještě více obohatit kulturní život nejen v Luhačovicích, ale i v celém regionu.

V rodných Hukvaldech, kde byl otec učitelem ve dvoutřídce, je situace lepší. Janáček se tam vracel od devadesátých let pravidelně, do dnes nepřístupného domu. Až posledních sedm let jezdil do vlastního. V roce 1921 tam totiž od vdovy po bratru Františkovi koupil více než sto let starý domek, který nechal přestavět. Později přikoupil ještě les, nazývaný Babí hůra. Hukvaldy patřily do konce skladatelova života k jeho nejmilejším místům. Jezdíval tam především za klidem a odpočinkem. O letních prázdninách, někdy i o Vánocích a na jaře. V lednu 1928 zavedl do domu elektřinu a pak se pustil do přístavby horní světnice, aby mohl v létě pozvat dlouho očekávanou návštěvu – Kamilu Stösslovou… Zdenka Janáčková, vdova po skladateli, zpřístupnila domek veřejnosti v roce 1933. Roku 1962 obec Hukvaldy převedla dům do vlastnictví Českého hudebního fondu v Praze, ten pak roku 1994 předal objekt s expozicí Nadaci Leoše Janáčka. Oprava přiblížila stav objektu co nejblíž roku 1928 a vznikla nová multimediální expozice.

O její potřebě se hovoří i v Brně, kam zatím lidé chodí nahlédnout do malého muzea do domečku za jím založenou Varhanickou školou, ve kterém manželé Janáčkovi bydleli od roku 1910. Do té doby žil skladatel od roku 1865 na Starém Brně, nejdříve v klášteře a pak dlouhé roky především v pavlačovém domě uprostřed Klášterního, dnes Mendlova náměstí, kde mimo jiné napsal i Jenůfu. Ten však už nestojí…

————

Více o skladateli a jeho odkazu čtěte také v dalších dílech SeriáluPlus Janáček v souvislostech.

Foto: Wikipedia / Moravská knihovna Brno / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/), Wikipedia / Michal Bjalek / CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/), Wikipedia / a.n. / volné dílo, Wikipedia / Stanislav Lolek / volné dílo, z archivu festivalu v Luhačovicích