V pátek 20. prosince zemřel muzikolog, pedagog, diplomat a skladatel prof. Jaroslav Mihule, který proslul zejména jako znalec a propagátor díla Bohuslava Martinů respektovaný v České republice i v zahraničí.  

Martinůovskou problematikou se Jaroslav Mihule začal zabývat hned na počátku svého muzikologického studia. Skladateli zasvětil pak celý život. Vydáno bylo více než deset knižních publikací věnovaných Bohuslavu Martinů a další dvacítka odborných studií, které se zaobírají buď přímo tímto skladatelem, nebo příbuznými tématy. K jeho zásadním dílům patří monografie Bohuslav Martinů. Profil života a díla z roku 1974 a rozšířená monografie Martinů. Osud skladatele z roku 2002. O patnáct let později vyšlo nové přepracované vydání této knihy v podobě výpravné publikace slučující všechny předchozí práce obohacené o bohatý obrazový materiál.

Středoškolská studia absolvoval na Amerlingově mužském ústavu učitelském, na Benešově reformním reálném gymnáziu na Praze 6 a posléze na klasickém Akademickém gymnáziu na Praze 2. Poté studoval českou filologii na Filozofické fakultě a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Hudební vzdělání si prohloubil následným studiem skladby a dirigování na Pražské konzervatoři. Doktorát získal v roce 1968 na základě práce Symfonie Bohuslava Martinů, docentem byl jmenován v roce 1988, profesorem o dva roky později. Mihule působil v padesátých letech jako korepetitor v Československém státním souboru písní a tanců, pro nějž složil i několik skladeb.

Od 1959 byl celoživotně spjat s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde působil jako lektor, odborný asistent, docent a profesor a vyučoval tam řadě s hudbou spjatých disciplín. V této etapě složil několik spartakiádních skladeb či kompozic pro gymnastická vystoupení.

V devadesátých letech byl po dvě období prorektorem Univerzity Karlovy, v roce 1994 se stal proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. V letech 1994 až 1997 působil jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Nizozemsku a byl pověřen ministerstvem školství zastupovat republiku v komisi pro UNESCO na 26. zasedání v Paříži jako expert pro otázky vysokého školství.

Jaroslav Mihule byl iniciátorem Společnosti Bohuslava Martinů, členem správní rady Fondation Martinů se sídlem v Basileji ve Švýcarsku a místopředsedou podobné rady Nadace Bohuslava Martinů v Praze, členem rady Nadace Zdenky Podhajské, Milady Horákové apod. Byl členem výboru francouzsko-české společnosti Association pour la musique et l’art Tchécoslovaque se sídlem v Paříži, čestným členem Dvořák Society for Czech and Slovak Music v Londýně a společnosti Mouvement Janáček v Paříži.

Přednášel na řadě zahraničních univerzit a mezinárodních muzikologických konferencí v Evropě i ve Spojených státech. Obdržel Cenu Zdeňka Nejedlého za publikaci Bohuslav Martinů, profil života a díla, Zlatou medailí Univerzity Karlovy 1994, cenou Classic 95 za životní dílo. Na sklonku roku 2018 byl oceněn Výroční cenou Bohuslava Martinů za celoživotní zásluhy při vědeckém zhodnocení, šíření a uplatnění skladatelova díla, kterou uděluje Nadace Bohuslava Martinů. V loňském roce pak získal Cenu Ministerstva kultury.

Od roku 1953 spolupracoval s rozhlasem a připravil rovněž řadu průvodních textů ke gramofonovým deskám věnovaným hudbě Martinů. Mihule byl také publicisticky aktivní v různých periodikách, zejména v Hudebních rozhledech a Opus musicum a v řadě dalších novin a časopisů. Zapsal se i do dějin české hudební výchovy svým podílem na řadě učebnic pro hudební výchovu. Zásadním způsobem vstoupil především na pole bádání o životě a díle Bohuslava Martinů.

Jaroslav Mihule se narodil 1. prosince 1930 v Praze, zemřel 20. prosince 2024 ve Zvánovicích na Říčansku.

foto: martinu.cz