Strhující drama o nedůvěřivosti, žárlivosti, různých podobách lásky a schopnosti odpouštět i těžko odpustitelné… tak charakterizuje Janáčkovu operu festival Pražské jaro, který ji spolupřipravuje s pražským Národním divadlem. Dirigentem inscenace je Stefan Veselka a režijní pojetí bude z dílny Calixta Bieita. V nealternované hlavní roli Jenůfy vystoupí premiérově 22. května sopranistka Alžběta Poláčková.

Režisér Calixto Bieito se narodil ve španělském městě Miranda de Ebro, nyní žije ve švýcarské Basileji. Vystudoval španělskou literaturu a dějiny umění na Barcelonské univerzitě, divadelní režii na Institutu del Teatre de Barcelona a herectví na Escuela de Arte Dramático v Tarragoně. Po adaptaci Shakespearova dramatu Macbeth v Salcburku (2001) a Hamleta v Edinburghu (2002), a několika inscenacích v Hannoveru vzbudil pozornost vysoce kontroverzním zpracováním Mozartova Únosu ze serailu v berlínské Komische Oper (2004). Těmito kreacemi se Bieito etabloval jako jeden z nejvýraznějších evropských režisérů současnosti, nadšeně obdivovaný i ostře kritizovaný.

Hlavní roli v Janáčkově opeře ztvární Alžběta Poláčková, v dalších se při první premiéře představí Rosie Aldridge jako Kostelnička, Aleš Briscein jako Laca a Martin Šrejma jako Števa. Druhá premiéra je v plánu 24. května.

Leoše Janáčka hluboce oslovilo stejnojmenné realistické činoherní drama české spisovatelky Gabriely Preissové, které bylo uvedeno bez valného úspěchu v roce 1890. Skladatelovu úmyslu námět zhudebnit se zpočátku autorka bránila, nicméně o pět let později Janáček přece jen hru upravil do podoby libreta. Zvláštností je, že zachoval prozaickou formu, čímž se stal jedním z průkopníků opery zpívané v próze, nikoli ve verších. Práci na opeře dokončil skladatel až na počátku roku 1903. Národní divadlo v Praze operu kvůli osobním rozepřím tehdejšího šéfdirigenta Kovařovice s Janáčkem odmítlo. Byla tedy nastudována v Brně a její světová premiéra se uskutečnila 21. ledna 1904 v Divadle na Veveří, kde sklidila velký úspěch. V Národním divadle byla poprvé uvedena až o dvanáct let později. Poté byla nastudována ve Vídni (1918) a dalších metropolích. Americká premiéra v Metropolitní opeře v New Yorku proběhla v prosinci 1924, kdy byla představena s německým textem Maxe Broda. Dnes patří Její pastorkyňa k repertoáru mnoha světových operních scén. V zahraničí je obvykle uváděna pod názvem Jenůfa.