„Navíc jsem si uvědomil, že za dobu svého sólistického působení v olomoucké opeře soubor i celý divadelní provoz velmi dobře znám, dýchám s ním. A především ho mám rád.“

„Dělat moderní, nikoli módní operní a operetní inscenace. Vyhýbat se ukoptěným muzeálním inscenacím, které se vydávají za ‚divácky vlídné‘.“

„Každé divadlo, respektive soubor musí o své diváky bojovat. Ale čistými zbraněmi – kvalitní a neotřelou dramaturgií, výbornými interprety a inscenátory.“

Operní a operetní soubor Moravského divadla v Olomouci se vždy pyšnil vysokým kreditem, který se však postupně začal vytrácet necitlivým vedením. Konkurz vypsaný na uvolňující se místo šéfa opery vyhrál sólista operního souboru, basista Jiří Přibyl a KlasikaPlus.cz jej u té příležitosti požádala o rozhovor, ve kterém pěvec představil své vize a plány.

Šestnáct let jste předním sólistou olomoucké opery a sklízíte zasloužená uznání za svoji práci. Proč jste se zajímal o práci šéfa operního souboru?

Mám rád výzvy. Navíc mi ve „velmi dohledné“ době bude padesát, což je přelomový věk. Když byl vypsán konkurz na uměleckého šéfa souboru opery a operety Moravského divadla, tak mě mnoho kolegyň a kolegů ze souboru přesvědčovalo, abych se o místo ucházel. Byla to pro mě pocta i závazek. Navíc jsem si uvědomil, že za dobu svého sólistického působení v olomoucké opeře soubor i celý divadelní provoz velmi dobře znám, dýchám s ním. A především ho mám rád. To byly hlavní důvody, proč jsem se o práci uměleckého šéfa ucházel.

Už jste nastoupil? Jaká jsou vaše první opatření? 

Šéfkou až do konce sezony zůstává Veronika Kos Loulová. Vzhledem k tomu, že operní provoz je nutné plánovat dlouho dopředu, tak i v příští divadelní sezoně „dobíhá“ jí připravený dramaturgický plán: Tosca a Evita, a to včetně dohodnutých inscenačních týmů.

Nyní si s Veronikou pomalu předáváme agendu a já spolu s novým dramaturgem připravujeme dramaturgický plán pro druhou část příští a celou přespříští sezonu.

Dobrá, co tedy považujete za nejdůležitější? Co byla hlavní nosná myšlenka vaší koncepce? 

Dělat moderní, nikoli módní operní a operetní inscenace. Vyhýbat se ukoptěným muzeálním inscenacím, které se vydávají za „divácky vlídné“. Nebát se občasného inscenačního experimentu na titulu, který to unese. Systematicky uvádět českou operu, v našich zemích méně hrané, ale významné a krásné tituly světového repertoáru a neposlední řadě uvádět i předmozartovské opery. Rádi bychom na olomoucké jeviště vrátili klasickou velkou operetu. Operní dům musí nabídnout inscenace pro všechny věkové i zájmové skupiny diváků. Vždy ale v elegantním, inteligentním a smysluplném „balení“.

Říká se, že opereta je mrtvá…

To se říká už mnoho desítek let i o opeře. A opera žije a rozvíjí se dále a výš. S operetou je to obdobné. Klasická opereta vyšla z buffo opery a z tak zvaného singspielu. Je slavnou matkou muzikálu. V operetě interpret musí brilantně ovládat klasický zpěv, činoherní herectví a musí být nadstandardně pohybově nadán. 

Opereta je velmi těžký žánr. Pokud se ale udělá kvalitně a lehce, s vtipem, pokud operetní inscenace perlí, jako nejlepší šampaňské, pak se jedná o divadelní skvost. Skvost, který pobaví, potěší a přináší kultivovanou zábavu. Je to přece otázka způsobu inscenování, ale především se opereta musí hrát s vtipem a se sršící energií. A tady víc než jinde platí právě ten vytříbený řemeslný základ. A ten je možné získat jen stálým provozováním. A tvrzení, že jde o pokleslou zábavu? Jsem přesvědčen, že divák je dneska díky různým televizním jednoduchým pořadům ještě méně náročný, než byl před sto lety. Podívejte se do Vídně! Pojali letošní dvousté výročí narození Johanna Strausse opravdu velkolepě a lidé jsou nadšení. Já bych operetě naopak rád otevřel dveře. Chce to ale schopné a zapálené mladé lidi, kteří přinesou na jeviště humor a pozitivní energii spolu s řemeslným fortelem. Mám pocit, že o operetě jako mrtvém žánru mluví především ti, kteří jej neznají či se setkali se špatnou operetní inscenací… nebo – v případně umělců – ho neovládají. 

To vše vypadá zajímavě, ale co stávající diváci? Neutíkají vám? 

Každé divadlo, resp. soubor musí o své diváky „bojovat“. Ale čistými zbraněmi – kvalitní a neotřelou dramaturgií, výbornými interprety a inscenátory. Potencionální operní diváky totiž lákají – krom divadel – operní přenosy z význačných operních domů, televizní záznamy oper, otevřené hranice, díky nimž milovníci oper mohou bez problémů navštívit kterékoli evropské (a světové) operní divadlo. 

Jak se na divadle jako celku projevilo slučování s filharmonií? Ze strany divadla jsem žádné protesty nezaznamenala.

Proces slučování a sžívání se obou subjektů je v samých začátcích. Dle mého soudu probíhá velmi zdárně. A jsem přesvědčen, že se oba soubory navzájem obohatí a jeden druhému budou i inspirací.

Divadlo má činohru, balet a operu, ale hraje se tu i opereta a muzikál… Není to příliš pro jednu budovu? 

Jsme čtyřsouborové divadlo, činohra, balet, opera a opereta a nyní i filharmonie. Máte pravdu, naše budova někdy praská ve švech. Ale je to stánek milý a útulný a publikum je tu rádo. K radosti nás všech jsme se ale dočkali další scény Sedmičky a soubor opery a operety i kolegové z filharmonie ke svým komorním koncertům budou i nadále využívat krásnou vilu Primavesi. Máme též v plánu uvádět koncerty ve foyer divadla.

Provoz opery jede tedy bez přerušení dál. Co vás nyní čeká? 

Čeká nás premiéra Verdiho Traviaty 11. a 12. dubna. Jde o poslední premiéru této sezóny, tak všechny srdečně zvu. Bude to jistě krásné představení!