„Postupně totiž zvítězila touha zasednout někdy ke královskému nástroji – k varhanám.“

„Za zlomový okamžik ve své skladatelské kariéře bych označil to, když jsem se jako zcela neznámý skladatel umístil v mezinárodní skladatelské soutěži.“

„Zdá se mi, že ze současné hudby už léta mizí národní kolorit.“

Skladatel Jiří Teml letos 24. června oslavil devadesátiny a to je důvod ohlédnutí se za jeho hudební cestou. Byla dlouhá a spletitá. Jako dítě ztratil oba rodiče a pobýval nějakou dobu v juvenátě, kde hudba hrála velkou roli v každodenních činnostech. Tak byl hudbou okouzlen. Přesto se hudbě dlouho věnoval jen ve svém volném čase. Mnoho se změnilo, když se stal dramaturgem hudebního vysílání v rozhlase. KlasikaPlus.cz přináší rozhovor s touto výjimečnou osobností.

Jiří Teml je dodnes velmi plodným skladatelem a jeho díla uvádějí přední čeští interpreti. Je autorem děl orchestrálních, koncertantních skladeb, komorních skladeb i skladeb pro sólové nástroje. Napsal také skladby vokální pro sbory i dvě opery. Letos v únoru měl v Rudolfinu světovou premiéru jeho Labyrint paměti, kterou provedla Česká filharmonie pod vedením Tomáše Netopila. (Reflexe ZDE.) Loni byl premiérovaný jeho Biblický koncert č. 2 pro housle a orchestr, Koncert pro violoncello a orchestr nebo Koncert pro klarinet a orchestr.

Tento rozhovor vzniká k příležitosti vašeho významného životního jubilea. 24. června jste oslavil krásných devadesát let. Jak se cítíte?

Cítím se adekvátně ke svému věku a těším se z toho, že ještě dokážu pokračovat v tvůrčí činnosti.

Tak to je skvělé, že stále tvoříte! Máte nějaké narozeninové přání?

Přání mám velmi prozaické, ale pravděpodobně nesplnitelné. Přál bych si, aby se mi zlepšil zdravotní stav.

V den vašich narozenin vám cembalistka Monika Knoblochová uspořádala narozeninový koncert v Galerii Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze. (Reflexe ZDE.) Jak jste si koncert užil?

Měl jsem velkou radost z účasti i přesvědčivého provedení všech skladeb, ale i z toho, že i díla staršího data neztratila nic z jisté aktuálnosti.

Pojďme si projít vaší minulostí, bohatou na nejrůznější výzvy. Je o vás známé, že vaše cesta k hudbě a ke skládání byla táhlá i klikatá. Začal jste v dětství hrou na klavír a podle vašich slov to „nebyla žádná sláva“. Tehdy jste si asi nepředstavoval, že se budete jednou věnovat naplno hudbě. Nebo ano? Měl jste jako dítě nějaké své vysněné povolání?

V raném věku to bylo malování. Ale mé dětství bylo velmi poznamenané předčasným úmrtím obou rodičů. Dva roky jsem strávil v juvenátu redemptoristů v Libějovicích u Vodňan. Asi tam se zrodila má záliba v hudebním umění. Postupně totiž zvítězila touha zasednout někdy ke královskému nástroji – k varhanám.

Jaký zážitek z té doby máte, že vás varhany tolik uchvátily?

V tomto klášterním institutu měla hudba velmi důležité místo a úlohu. Všichni chovanci museli hrát na nějaký hudební nástroj ve školním orchestru a varhany byly důležitou součástí při provádění duchovní hudby. Tam na mne zapůsobil jejich jedinečný zvuk.

Nicméně hudbu jste studovat nešel. Vystudoval jste obchodní školu a později jste se stal úředníkem. Čas jste dělil mezi práci a hudbu. Bylo těžké žít v těchto dvou dosti odlišných světech, nebo i to mělo nějaké své kouzlo?

V úřadování jsem zálibu nenašel. A tak jsem během zaměstnání v Karlových Varech promýšlel hudební problematiku, která mě postupně zcela pohltila.  

Který okamžik byste ve své hudební cestě stát se skladatelem označil jako zlomový?

Za zlomový okamžik ve své skladatelské kariéře bych označil chvíli, když jsem se jako zcela neznámý skladatel umístil v mezinárodní, anonymní skladatelské soutěži o povinnou varhanní skladbu. Byla to skladba Fantasia Appassionata per organo.

Co se stalo po tom, co jste tuto soutěž vyhrál?

Navázal jsem spojení s několika varhaníky, především s profesorem Janem Horou. A byl jsem také stále častěji vyzýván ke kompozici dalších varhanních skladeb i k častému účinkování při doprovodech sborů nebo bohoslužeb.

Soukromě jste studoval skladbu u Jiřího Jarocha a Bohumila Duška. Na jaké rady svých hudebních pedagogů vzpomínáte dodnes? Co vám dali?

Tito dva učitelé mi pomohli vniknout do světa kompozice. Bohuslavovi Duškovi vděčím za proniknutí do tajů hudební teorie. Jiří Jaroch mě zase zasvětil do práce s invencí a architektury hudebních forem.

Dlouhá léta jste pracoval jako dramaturg v rozhlasu. Jak práce dramaturga obohatila vaši kompoziční činnost?

Díky své práci jsem se soustavně seznamoval s novými výrazovými prostředky a kompozičními trendy. To velmi obohatilo mou tvorbu, protože jsem si z toho do své hudby vybíral to, co jsem pro své skladby pokládal za nejpřínosnější.

To musela být svým způsobem skvělá škola a úžasný přísun podnětů. Seznámil jste se s hudbou řady skladatelů. Kteří ze skladatelů vás nejvíce ve vaší kompoziční činnosti ovlivnili a proč?

Z českých autorů mě nejvíce ovlivnil Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů. Z cizích autorů to pak byli tito: Igor Stravinskij, Paul Hindemith, Béla Bartók, Dmitrij Šostakovič, Rodion Ščedrin a pak polští autoři, kteří přinesli do kompozičního procesu nové zajímavé postupy.

A kteří skladatelé jsou vám nejmilejší?

Vlastně jsou to všichni tito autoři, kteří novou hudbu výrazně obohatili.

Vyučoval jste někdy kompozici?

Ne, kompozici jsem nikdy nevyučoval; sám se dodnes učím.

Jste autorem velké řady skladeb – od těch pro sólové nástroje přes komorní, sborové až k orchestrálním a operám. Z jaké své skladby máte největší radost?

Těch skladeb by bylo víc a je pro mě těžké vybírat. Přesto bych uvedl alespoň symfonický obraz Labyrint paměti, malé curriculum vitae provedený letos v únoru Českou filharmonií a řízený Tomášem Netopilem.

Na čem aktuálně pracujete?

V současné době promýšlím koncert pro basklarinet.

Můžete prozradit, o čem skladba bude a pro koho ji píšete?

Zatím nemohu prozradit nic konkrétnějšího než to, že většina mých skladeb, a to i koncertantních, má nějaký program. A bude tomu tak i v uvažovaném koncertu pro basklarinet, o který mě požádal znamenitý zlínský klarinetista Jiří Porubiak.

Máte nějaký kompoziční sen? Pro koho byste chtěl ještě napsat skladbu nebo pro jaký nástroj či obsazení?

Jak jsem říkal, pracuju teď na skladbě pro basklarinet. Ale dál neplánuju, co bude.

Ve vaší tvorbě má zastoupení jak hudba, řekněme, populární – jazzová, taneční –, tak ta artificiální i folklórní. Jak se díváte na tyto odlišné hudební proudy? Jaké místo podle vás v lidské společnosti mají?

Myslím si, že každý hudební žánr má v hudebním životě své nezastupitelné místo. Máme mnoho důkazů o tom, že jednotlivé žánry se vzájemně ovlivňují a obohacují. A tak je tomu i v mé tvorbě. Nikdy nepochopím averzi, která panuje mezi zástupci některých žánrů. Muzikanti by měli držet pohromadě.

Jak byste popsal svou hudbu?

Svou hudbu bych popsal jako syntézu užití širokého spektra výrazových prostředků, které pokládám za dané situace za přínosné a funkční.

Co je pro vás inspirací při skládání? Odkud proudí nápady?

Inspirací jsou pro mne zážitky, výzvy i díla výtvarného umění a literatury.

Jste věřící člověk. Jak se podle vás víra a hudba pojí?

Jako věřící se zamýšlím nad svou složitou cestou k hudbě jako ke svému povolání. Řadu let jsem působil i jako praktický varhaník, hrál jsem v kostele. A v poslední době se pro svou tvorbu inspiruju stále aktuálními příběhy z Bible.

Loni měl premiéru váš Druhý houslový koncert zvaný „Biblický“. Inspiroval jste se v něm příběhy z Bible? Pokud ano, jakými? O čem skladba je?

Premiéru Biblického koncertu dokonale realizoval Jakub Sedláček s Karlovarským symfonickým orchestrem řízeným Ondřejem Vrabcem. Atmosféru velmi inspirativních příběhů jsem se snažil vystihnout během vět Kain a Ábel, Job a David a Goliáš.

Jak se díváte na současnou hudbu? Na díla, která vznikají ve dvacátých letech jednadvacátého století?

Zdá se mi, že ze současné hudby už léta mizí národní kolorit. Jako by se jedna skladba podobala druhé. Chybí ta folklorní barevnost, která tvorbu bohatě odlišovala.

Jak vidíte vývoj hudby v dalších letech?

Tak to nevím.

Jaké tři rady byste vzkázal začínajícím skladatelům?

Mladým skladatelům bych vzkázal, aby byli zvídaví a aby byli pilní. Mou třetí radou je: Sledujte tvorbu v ostatních uměleckých odvětvích.