„Mendelssohnovy Koncertní variace s romantickou melodickou linkou rozehráli Vilém Vlček a Denis Linnik s líbezností a lehkostí.“

„Svěžest a radost Martinů života krátce po svatbě s Charlottou je znát z každého tónu, z každé sekvence jednotlivých etud Nocturnes.“

„V Martinů Sonátě pro violoncello a klavír č. 2 se mistrovství obou mladých umělců projevilo nejvýrazněji.“

Pro letošní 30. výročí svého založení připravil Institut Bohuslava Martinů četné akce doma i v zahraničí, výstavy, přednášky, koncerty i operní představení; připomíná na nich osobnost Bohuslava Martinů nejen jako světoznámého skladatele, ale také hudebníka a přítele českých i světových umělců. Na 11. benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů ve středu 12. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí přiblížil ředitel Aleš Březina třicetiletou práci Institutu a představil mladé umělce, violoncellistu Viléma Vlčka a klavíristu Denise Linnika, kteří vystoupili bez nároku na honorář.

Jedním ze základních kamenů činnosti Institutu Bohuslava Martinů je Souborné vydání kritické edice děl Bohuslava Martinů. Svazky vycházející od roku 2015 v nakladatelství Bärenreiter byly jako významný počin záhy oceněny The Best Edition Award a stávají se důležitými prameny českých i světových renomovaných univerzitních knihoven a mnoha dalších kulturních institucí. Dosud vyšlo čtrnáct svazků, letošní je věnován Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196. Snad i tato skutečnost byla jedním z podnětů výběru účinkujících, především to však bylo album Bohuslav Martinů The Complete Works for Cello and Piano, které vyšlo na jaře na labelu Supraphon právě s Vilémem Vlčkem a Denisem Linnikem.

Violoncellista Vilém Vlček hraje od svých šesti let, vystudoval Musik-Akademie v Basileji a hudba Bohuslava Martinů jej provází od školních let. V textu bookletu se vyznává ze svého vztahu k Martinů, jež se stále prohlubuje a zraje, a nahrávku kompletu Martinů lze považovat za jeho dosavadní vrchol. Vyznání mladého violoncellisty, že „Martinů se má poslouchat především srdcem“ je pozoruhodně výstižné a v jeho koncertním projevu bezezbytku přítomné. Vlček se stal uznávaným komorním hráčem nejprve v Kukalově kvartetu, jako sólista si vydobyl cenná vítězství na prestižních soutěžích a stal se jedním z nejmladších držitelů Ceny Jiřího Bělohlávka v roce 2023. Vynikající nástroj z neapolské dílny Lorenza Ventapaneho poloviny 19. století ovládá Vilém Vlček s naprostou virtuozitou a citlivou expresivitou.

Klavírista Denis Linnik pochází z Běloruska, kde vystudoval Akademii v Minsku a od roku 2017 žije ve Švýcarsku, kde v Basileji absolvoval Hochschule für Musik. Je ověnčen mnoha vítězstvími na prestižních klavírních soutěžích, naposledy jako semifinalista proslulé belgické Soutěže královny Alžběty. Jeho virtuozita spojená s neomylnou technikou vyniká v sólových vystoupeních i v komorní hře a seznámení obou umělců v Basileji vyústilo ve spolupráci, která trvá už déle než čtyři roky.

Vzájemné napojení vynikajících interpretů bylo zřejmé už na loňském Pražském jaru (reflexe ZDE), mezi prosincem 2024 a únorem 2025 se rozhodli nahrávat ve Velkém sále Musik-Akademie v Basileji album s kompletním dílem Bohuslava Martinů pro violoncello a klavír. Z jedenácti skladeb alba Supraphonu vybrali pro Benefiční koncert dvě kontrastní díla z období radosti i smutku. 

Koncert zahájily Koncertní variace pro violoncello a klavír D dur, op. 17 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho z roku 1829, mladého, ale již velmi uznávaného skladatele. Téma s romantickou melodickou linkou rozehráli umělci s líbezností a lehkostí, virtuózní klavírní part následovalo oddané cello s nádherně měkkým, bravurním projevem. Vyvážená souhra s klavírem i v expresivních partech s jasným plným tónem dovedla Mendelssohnovu skladbu k energickému, precizně propracovanému závěru.

Osobnost skladatelky a hybatelky pařížského hudebního života Nadii Boulanger, která ovlivňovala mladého Martinů ve dvacátých letech minulého století, připomněla hezká skladba Trois pieces pour violoncello a klavír z roku 1914. Jemné tóny cella a lehký zvonivý klavír rozvlnily romantickou melodii až přetékající lyrikou a dynamika dala najevo, jak violoncello dokáže s lyrikou virtuózně kouzlit. Vilém Vlček, který v průběhu koncertu uváděl podrobnosti k výběru programu, sdělil, že Tři kusy byly vůbec prvním dílem Nadii Boulanger, s nímž se setkal. Poslední část této kompozice již naznačila, že skladatelka nebyla jen poetickou duší, ale dokázala jasně projevit vnímání současného hudebního života a nových stylů. Uvedení její skladby bylo sympatické a navodilo atmosféru Paříže, jíž se Martinů od svého příjezdu začal obklopovat.

Z kompletu Martinů nejprve uvedlo duo Vlček–Linnik pěkně pestrá Nocturna, s podtitulem „quatre études“, které Martinů psal v roce 1931 krátce po svatbě se Charlottou, a to jako instruktivní skladby se záměrem vydělat si peníze na novou domácnost (jak zmiňuje v korespondenci). Svěžest a radost tohoto období je znát z každého tónu, z každé sekvence jednotlivých etud, jak ji také Vilém Vlček báječně s patřičným nadhledem a suverenitou spolu s výborným klavírem Denise Linnika uchopili. Věty Andantino moderato, Lento, Moderato a Allegretto moderato sršely precizní souhrou, cello si užívalo pěkný rytmus, od svižných tónů až ke ztišení provázený akordy klavíru. Těžká, až disonantní klavírní akordika uváděla Lento a cello je provázelo táhlými, místy drásavými tóny, které se vzápětí měnily v neskutečně zpěvné melodie s krásným barevným tónem violoncella. Zvonivý klavír Denise Linnika následovalo oddaně zpívající cello, jež Vilém Vlček rozezpíval v působivé, detaily hýřící melodické lince. Poslední etudu zahájilo pizzicato s hravými akordy doprovodu a zvyšující se tempo v rychlých melodických bězích zaujalo opět precizní souhrou.

Sonáta pro violoncello a klavír č. 2, H 286 Bohuslava Martinů z roku 1941 patří k nejhranějším a nejzávažnějším dílům autora, který prožíval těžké období při náročném opouštění Francie a začátku pobytu v exilu v USA. Mnohovrstevná kompozice odráží situaci manželů Martinů, dlouho čekajících na možnost vycestování z válkou postižené Evropy a nových začátků v zámoří. Tuto životní etapu vtělil skladatel do kompozice s přelévajícími se pocity radosti a smutku z doléhajícího válečného běsnění. Bohuslav Martinů byl díky uvádění svých skladeb v Americe ve třicátých letech uznávaným soudobým autorem, ovšem cestu k úspěchům si musel budovat stále dalšími kroky. Úžasná kompoziční invence se zobrazila v Sonátě pro violoncello náročnými kontrastními sekvencemi, které v každé větě žádaly od interpretů naprosté ponoření do Martinů výpovědi. Zde se mistrovství Viléma Vlčka spolu s Denisem Linnikem projevilo nejvýrazněji a vynikající duo představilo publiku, jak mimořádně je vzájemně napojené. V emocích, technické preciznosti a výrazu každého sebekratšího prvku Martinů Sonátyvzbudili obdiv a nezůstali nic dlužni své mistrovské pověsti.

foto: Milan Mošna