„Přeju si přibližovat úžasná díla klavírní literatury nadšenému publiku.”

„Každý den začínám stupnicemi a etudami od Carla Czerného.”

„Hudba je lidská, žádný počítač ji nedokáže nahradit.”

Teprve patnáctiletý klavírista Justus Friedrich Eichhorn pocházející z Výmaru už sbírá koncertní i soutěžní úspěchy po celém světě – nejen v jeho rodném Německu, ale například i ve Švýcarsku, Jižní Koreji či Americe; mimo jiné byl už dvakrát pozván na prestižní festival Verbier. V minulém roce vyšlo jeho první CD s výběrem klavírních koncertů od Ludwiga van Beethovena a Josepha Haydna. Aktuálně studuje ve třídě vynikajícího profesora Grigoryho Gruzmana na výmarském hudebním gymnáziu a chystá se do Čech. V září se představí s Filharmonií Hradec Králové jako sólista Beethovenova Klavírního koncertu č. 5 „Císařského”.

17. září vystoupíte v Hradci Králové jako sólista Beethovenova Pátého klavírního koncertu pod taktovkou švýcarského dirigenta Kaspara Zehndera. Bude to vaše první vystoupení v České republice?

Ne, už v roce 2023 jsem měl tu příležitost hrát Beethovenův koncert č. 3 c moll s Karlovarským symfonickým orchestrem v rámci Dvořákova karlovarského podzimu a později na turné v Německu. S velikou radostí vzpomínám na vystoupení v Karlových Varech. Zaujalo mě tehdy velké nadšení publika pro hudbu. Koncert byl tehdy zaznamenán a je možné jej vidět na mém YouTube kanále.

Jako turista jsem se svou rodinou také navštívil Prahu. Mimo dalších historických památek v centru města jsem si prohlédl i Muzeum Antonína Dvořáka. Byl jsem nadšený krásou vašeho hlavního města!

Jaký máte vztah k Beethovenovým klavírním koncertům a k jeho dílu celkově? Hrajete jeho hudbu obzvlášť rád? 

Beethoven je pro mě jedním z nejvíce fascinujících skladatelů vůbec. Spoustu jeho skladeb mě provází už několik let. Můj první koncert, který jsem od něj nastudoval, byl koncert č. 2 B dur. Bylo mi tehdy dvanáct let. Pak jsem každý rok přidával další z jeho koncertů pro sólový klavír. Myslím si, že jeho koncerty jsou jednoduše těžištěm klavírní literatury. Každý z nich srší nápady a energií. Obzvlášť druhé, pomalé věty mám velmi rád pro jejich emocionální hloubku. 

Jak vnímáte časté cestování kvůli koncertním turné? Je to pro vás náročné? Jak se vám daří zkombinovat výjezdy kvůli koncertům se školní docházkou a volným časem stráveným třeba s rodinou? 

Cestování se mi moc líbí. Je pro mě opravdu vzrušující poznávat nové lidi a jejich kultury. Na konci srpna jsem byl například na recitálovém turné v Číně. Každé dva dny vidím jiné velkoměsto – například jsem navštívil Chaj-kchou, Ta-lien, Šen-čen nebo Wu-chan. Rád se setkávám s novými lidmi. Je to pro mě obohacující. Ve škole mám naštěstí speciální rozvrh s individuálním plánem, který mi cestování umožňuje. A mezi cestami jsem samozřejmě hodně doma se svou rodinou. Vždycky je alespoň jeden člen rodiny se mnou na mých koncertních turné.

Na vašem instagramovém profilu jsou působivé fotografie z čínského města Wu-chan. Mluvíte někdy na koncertech přímo k publiku? 

Rád na svých koncertech mluvím s publikem. Často si připravuju průvodní slovo k hraným skladbám. Vnímám to jako důležitou součást svého vystupování. Časem jsem zjistil, že publikum je velmi vděčné za různé povídky týkající se dějin hudby, okolností vzniku skladby či souvislostí mezi nimi. Často jsou také rádi za několik hudebních ukázek, které v průběhu slova hraju. Mnoho skvělých skladeb má totiž skutečný mimohudební obsah nebo dokonce děj. Přináší mi to radost.

Jaký program jste tam představil? Na jedné ze zveřejněných fotografií to dokonce vypadá, že se dotýkáte klavírních strun – o kterou skladbu jde? 

V Číně jsem představil velmi pestrý program se sonátami od Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena společně s díly od Franze Liszta a Johanna Strausse. V programu je také úžasné dílo tureckého skladatele a pianisty Fazila Saye. U této skladby se používají zvuky, při nichž se musejí struny přikrývat rukou. 

Patříte k mladé generaci klavíristů, kteří vyrostli se sociálními médii. Vidíte v těchto platformách šanci zpřístupnit klasickou hudbu širšímu publiku?

Ano, především u mladé generace. Sociální média nabízejí možnost oslovit mladé lidi. Vždycky mě těší, když v publiku vidím posluchače podobného věku, jako jsem já. Mnoho koncertů se také natáčí, což je pro klasickou hudbu velmi užitečné. V mladé generaci se často klade otázka, jak přiblížit klasickou hudbu mladším ročníkům. Myslím si, že hudbu je třeba přibližovat se sympatií a autenticitou. Každé publikum dobře pozná, když hudbu milujete a chcete s ní sdílet své emoce a pocity. Průvodní slova o hraných skladbách s hudebními ukázkami jsou zde obzvlášť užitečné. 

Jak vlastně začala vaše hudební cesta? Byl to spíše přirozený vývoj, kdy jste se s hudbou setkával už od dětství, nebo naopak přišel určitý zlomový okamžik, který vás nasměroval k tomu, abyste se hudbě věnoval naplno?

Moji rodiče jsou oba hudebníci a i mé sestry dříve hráli na hudební nástroje. U nás doma jsem byl tak vždycky obklopený hudbou. V obýváku stál odjakživa klavír. Když mi byly dva nebo tři roky, sedl jsem si ke klavíru a začal si jen tak hrát. Fascinoval mě jeho plný zvuk a také mechanika tohoto nástroje, tohoto „stroje“. Také mi přijde skvělé, že klavír je harmonický nástroj. Je schopný vlastně zastoupit celý orchestr. Mnozí skladatelé jako například Franz Liszt nebo Ludwig van Beethoven toho ve svých skladbách opravdu dosáhli. 

Studujete teď ve Výmaru u Grigoryho Gruzmana, což je významná etapa vašeho studia hudby. Mohl byste nám přiblížit, jak studium u něj probíhá a jaké zkušenosti si z něj odnášíte – ať už po stránce technické, interpretační či osobní? A kromě klavírního zaměření, jak vnímáte svou výuku dirigování?

Pan Gruzman je fantastický profesor. Už šest let jsem v jeho třídě, vlastně od svých devíti let. Byl jsem přijat jako mladý student. Vyučuje na hudebním gymnáziu Schloss Belvedere ve Výmaru. Je obzvlášť pečlivý a velmi systematický ve své metodice. Od začátku mě vedl cestou ruské klavírní školy. Za ta léta jsem si k němu vybudoval velkou důvěru.

Výuku dirigování máme také možnost studovat na škole. V malé skupince dirigujeme navzájem sebe, respektive klavír, a někdy dokonce školní orchestr. Moji první učitelé byli Helene a Sebastian Rothovi. Pak už jsem byl rovnou u pana Gruzmana. Často mě taky zvou na výuku k siru Andrási Schiffovi nebo k Christophu Eschenbachovi. Nedávno jsem hrál i pro Daniela Barenboima a (již zesnulého) Alfreda Brendela.

Co pro vás osobně znamená hudba? 

Hudba je smyslem mého života. Pro ni jsem se narodil. Naplňuje zcela můj život. Hudba je naprosto lidská a myslím si, že žádný počítač emoce nikdy autenticky nenahradí. 

Kdybyste měl vybrat žijícího či zesnulého klavíristu nebo jiného interpreta či skladatele, který vás ovlivnil ve vašem hudebním vnímání, kdo by to byl?

Z klavíristů bych určitě vybral Vladimira Horowitze a Jevgenije Kissina. Horowitz dokáže na klavíru neuvěřitelně zpívat a Kissin má tu velkou symfonickou sílu. Nedávno jsem na koncertě slyšel Goldbergovy variace od Johanna Sebastiana Bacha v podání Andráse Schiffa. Na tento koncert nikdy nezapomenu.

Mezi skladateli jsou mi velmi blízcí Beethoven a Franz Liszt. Dříve to byl ale i Wolfgang Amadeus Mozart. To bylo ale ještě, když jsem byl velmi mladý a na počátku klavírní hry. 

Na které koncerty nebo projekty nadcházející sezóny se nejvíc těšíte?

Do konce roku hraju s několika orchestry Beethovenův Pátý klavírní koncert, mimo jiné v Konzerthausu v Berlíně nebo v Soulu v Jižní Koreji, kde hostuju potřetí. Krátce nato mě čeká řada klavírních recitálů ve skvělých sálech v Německu a Švýcarsku. A také v roce 2026 bude na programu Beethovenův Čtvrtý klavírní koncert. Na to se obzvlášť těším, protože jím završím nastudování a provedení všech pěti Beethovenových klavírních koncertů. 

Dříve jste hodně jezdil po mezinárodních soutěžích. Byl jste oceněn například první cenou na Carl Bechstein Wettbewerb v Berlíně nebo dalšími cenami například na mezinárodní soutěži v Manhattanu, Vídni či na Tiziano Rossetti Competition v Luganu. Plánujete účast na dalších soutěžích? 

Dříve jsem se soutěží zúčastňoval docela hodně, a to dokonce s velkým nadšením. Fáze příprav i ten trochu sportovní prvek mě posunuly o kus dál. Do budoucna však zatím žádné další soutěže neplánuju. Navíc si myslím, že hudbu děláme pro publikum, abychom lidem, kteří na koncerty přicházejí, připravili čas naplněný intenzivní energií a aby si odnesli silný zážitek z koncertu, a ne pro hodnocení porotou. 

Když zrovna necvičíte, co rád děláte ve svém volném čase?

Hraju fotbal. Když jsem byl malý, věnoval jsem se fotbalu stejně intenzivně jako hře na klavír. Nakonec jsem se ale rozhodl věnovat více času klavíru. Kromě toho mám rád stolní tenis. A nesmím zapomenout zmínit, že jsem i vášnivý lyžař. 

Máte při svém každodenním cvičení vybudovaný určitý systém nebo metodu, které se snažíte držet? Co byste poradil ostatním klavíristům ve vašem věku, jak lépe cvičit?

Důležitě je mít konkrétní plán, jak a co chci cvičit. Člověk musí taky sedět u nástroje pravidelně. Když cvičím, rád den začínám s různými stupnicemi a samozřejmě s etudami od Carla Czerného. Poté se věnuju repertoáru, který je právě aktuální a který musím připravovat na další koncerty. Můj pan profesor rád pracuje s technickými cvičeními v různých variantách, takže opakování určité pasáže je vždy variabilní. Aby byla práce co nejefektivnější, je třeba snažit se nenechat se rozptylovat jinými vlivy a soustředit se opravdu jen na cvičení. Moje láska k hudbě to dost usnadňuje. 

Nacházíte se asi v té nejintenzivnější fázi svého uměleckého studia. Jaké otázky nebo témata vás v tuto chvíli nejvíce zaměstnávají? Je něco, co vám nedá spát a co vás obzvlášť inspiruje? 

Inspirují mě úžasné skladby. Většinu z nich si vybírám sám a opravdu mě hodně baví se je učit. Často a intenzivně také improvizuju a snažím se si zahrát i své oblíbené skladby. Pamatuju si přesně, jak jsem se už před mnoha lety pokoušel hrát Turecký pochod od Mozarta. Tou skladbou jsem byl tak fascinovaný. To, co mě v mém každodenním hraní zaměstnává asi nejvíce, je hledání optimálního zvuku na samotném nástroji. 

Jaké sny a umělecké cíle máte?

Přeju si přibližovat úžasná díla klavírní literatury spolu s dalšími vynikajícími umělci nadšenému publiku. Rád bych měl tu možnost, aby se mi to dařilo ve mnoha zemích a v inspirativním prostředí. 

Když se podíváte do budoucna… Jaký koncertní projekt nebo umělecká spolupráce je pro vás snem, který byste rád uskutečnil? 

Nemůžu se dočkat, až si zahraju jeden z mých nejoblíbenějších koncertů, a to Klavírní koncert č. 2 c moll od Sergeje Rachmaninova. Doufám, že se to podaří v roce 2027!